Odmítnutí hnutí ANO účastnit se dál slepé uličky rozhovorů o důchodové reformě na Pražském hradě pod taktovkou prezidenta Petra Pavla spojeného pupeční šňůrou s pětikoalicí, je logické. Premiér Fiala totiž řekl na kongresu ODS: „Tato vláda a naše většina v Poslanecké sněmovně a v Senátu důchodovou reformu prosadí, ať už k tomu dá opozice hlasy, nebo ne. Je to jeden z hlavních slibů této vlády.“

V takové chvíli je zřejmé, že jak hnutí ANO, tak SPD nemají důvod, se jakkoliv účastnit. Za prvé, slova předsedy pětikoaličního kabinetu Fialy se dají přirovnat k situaci, kdy přijde soused a řekne: „Zapálím dům, ať chceš nebo ne, nic s tím nenaděláš, můžeš ale přiložit polínko, ať jsme v tom všichni spolu.“ Vezměme to ale popořadě.

Zvyšování věku odchodu do důchodu nechce nejen podle průzkumu STEM většina obyvatel. Není se co divit, protože 65 let je hranice dostatečná pro chvíli, kdy si můžeme zvolit, jestli ještě chceme nebo nechceme pracovat podle sil a možností. Je zbytečné, aby ti, kteří již nemohou, byli nuceni čekat na důchod např. na dlouhodobé nemocenské nebo sociálních dávkách, případně kombinaci obojího. Ministr Dvořák, který dostal funkci za přičinlivé eurohujerství a coby důsledek pětikoaličního kšeftu s křesly, dal sám sebe za příklad, že pracuje v 68 letech. Budou miliony pracovních míst spočívajících v sezení za stolem na vládě?

S tím souvisí hausnumera ministra práce a sociálních věcí Jurečky. V důchodu prý máme trávit v průměru 21,5 roku. Jenže i v případě hranice 65 let to nevychází, protože podle statistické ročenky je průměrný věk dožití mužů zhruba 76 a žen 82 let. Počty na úrovni sčítání základní školy jednoduše prokáží, že plánovači pětikoalice udělali hrubou chybu. Další argument je stárnoucí populace a údajný nedostatek zdrojů. Ti, kteří jako jediní v zemi nevěděli, jaká bude inflace v případě valorizací penzí za pár měsíců, a ignorovali vlastní prognózy, se najednou tváří, jako by s jistotou věděli, co bude v roce 2050.

Nikdo to samozřejmě neví, může být lépe, hůře, může přijít epidemie, léta hubená, nebo naopak nová technologie, která nás spasí a bude čím dále méně potřeba lidské práce. Stejně jako před třiceti lety nikdo neodhadnul objem a rozsah obchodování spojeného s internetem. Co se týká výdajů na důchody, Česká republika je na osmi procentech HDP. Sousední Rakousko na 13, není v tom samo, a svět se nehroutí.

Kde se vzalo hradní „nedorozumění“?

Bylo by samozřejmě nejlepší, kdyby se efektivně vybíraly daně, ekonomika šlapala, bylo lacino, hodně bytů a rodily se děti. Máme něco z toho za této vlády, za jejíž první dva roky se zdražilo o přibližně třicet procent a zdražování pokračuje, byť mírnějším tempem? Máme dost bytů, lidé spoustu jistot, aby měli děti? Není snad pravda, že po zrušení EET narostla šedá ekonomika a bují placení jen v hotovosti?

Vládě aktuálně důvěřují bezvýhradně pouhá dvě procenta obyvatel. Zvyšování věku odchodu do důchodu lidé nechtějí. Vyslyšet je prý je ošklivý populismus. Není snad ale každá politika populistická, protože její základ je vyslyšet přání voličů? Jejich různé názory se pak promítají v různých politických stranách, pokud kandidují za sebe, a ne podfukářsky v koalicích, jako např. Spolu – tři strany, tři předsedové, tři stanovy, jedna kandidátka, jedny volby, tři různé kluby či frakce v Evropském parlamentu.

Otázka, proč se nejedná dál na Hradě s pětikoaličním prezidentem, je jednoduchá. Když jsem v přímém přenosu v televizním studiu slyšel Pavlova slova, bylo mi to s podivem, že by na zvyšování věku odchodu do důchodu opozice přistoupila. Bylo by překvapením, kdyby snad i v pětikoalici byla shoda úplná, když byl na místě jen ministr Jurečka, což jsem řekl – a vše se potvrdilo. SPD a hnutí ANO měsíc za měsícem mluví proti zvyšování hranice, jen zbývá otázka, kde vzniklo ono „nedorozumění“.

Pětikoaliční politici často říkají, že opozice Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou počínaje, Kateřinou Konečnou a Robertem Šlachtou konče, se vyžívá ve strašení. Není to ale řeč obráceného zrcadla? Vždyť oni nás straší, že sice nevědí, co bude zanedlouho, ale vědí, co bude za čtvrt století – tedy nedostatek peněz na důchody. A tak vyrobili problém, který se teď snaží s velkou pompou vyřešit.

S celou kauzou jednání o důchodech se pojí ještě jedna záležitost – někteří lidé blouzní, že si snad Andrej Babiš pořídil konec třicetiletého manželství, aby zakryl dění kolem důchodů. Je to směšné.

Ale zpět k vážné notě. Víme, a přiznala to už i místopředsedkyně ODS Eva Decroix, že na stole není důchodová reforma, ale jen parametrické změny. Spočívají v tom, že tato vláda zvyšuje věk odchodu do důchodu, snižuje budoucí penze (seškrtáním valorizací kvůli inflaci penzistům, zatímco církvím valorizace o inflaci nechala) a neřeší příjmovou stránku státního rozpočtu. Za uplynulá dvě desetiletí byla bilance výdajů na penze pozitivní v letech 2004, 2005, 2007, 2008, 2018 a 2019 – za vlád nikoliv pravicových. Jejich sen je vyvést penze do soukromých rukou, jak říká bývalý sociálnědemokratický premiér Špidla. Tak to je. Hnutí ANO udělalo dobře, že z frašky odešlo a nestává se spoluviníkem. SPD ani přizvána nebyla. Vlastně nikdo kromě KDU-ČSL a ANO. To není moderace všech sil.

Pokud si vláda, podle slov předsedy ODS Fialy, prosadí svou na sílu a opozice půjde do dalších voleb se slibem vše zvrátit a důchodovou hranici stanovit na 65 let, může to být dobré vodítko pro voliče i test, jak se porovnají s politickou nabídkou.