Na den 27. listopadu t.r. se Českomoravská konfederace odborových svazů (CMKOS) rozhodla uspořádat Den protestů odborů, a to jako formy razantnějšího vyhlášení nesouhlasu odborů s politikou současné vlády. Pět nejvýznamnějších odborových svazů z průmyslu, v čele s nejsilnějším Odborovým svazem KOVO, vyhlásilo hodinovou výstražnou stávku. Českomoravský odborový svaz pracovníků školství vyhlásil jednodenní stávku se zdůvodněním, že jedna hodina přerušení výuky, je jako vyjádření nesouhlasu pracovníků školství s politikou vlády, málo.

Přirozeně, že se svým prohlášením připojila i Asociace samostatných odborů (ASO) s tím, že, společně s největším Odborovým svazem KOVO, uspořádá protestní demonstraci na Malostranském náměstí v Praze, a to od 13.00 hodin.

O vysvětlení, proč, k této ostřejší a důraznější formě protestů odborů došlo, jsme požádali předsedu ASO Bohumíra Dufka.

Naše nejsilnější odborové svazy v průmyslu pořádají hodinovou výstražnou stávku. Asociace samostatných odborů, spolu s OS KOVO, pořádá i demonstraci odborářů na Malostranském náměstí. Proč došlo k této hlasitější a ostřejší formě protestů proti vládě?

Hlavním důvodem, proč naše odbory zvolily tuto formu protestů rozhořčených odborářů, je ekonomická politika současné vlády, jak ji tato vláda již praktikuje po dva roky svého vládnutí. Jenom připomenu, že ujala vlády v prosinci roku 2020. Jde přitom o velmi mnoho vážných chyb a nesmyslů, které tato vláda aplikuje v naší společnosti.

Zároveň k tomu musím dodat, že jedním z nejvážnějších impulsů, které rozhodly, proč odbory přistoupily k této razantnější formě protestů, je přijetí tzv. konsolidačního balíčku, o kterém vláda sice říká, že ho těžce vyjednala. Ale, když si vezmete, že tato vládní koalice je složena z pěti, názorově různorodých stran, je logické, že výsledným efektem je tzv. konsolidační balíček, který odbory a politická opozice nazývá daňovým. Ve skutečnosti je to myš guláš, kterému vlastně nikdo nerozumí, protože obsahuje v sobě tolik rozporů, přitom české ekonomice nepomůže, ale svými daňovými úpravami, ji naopak ublíží. Výsledkem bude, že to povede ke snížení životní úrovně našich občanů.

Co k tomu lze ještě dodat? Vládní koalice tvrdí, že tímto konsolidačním balíčkem šetří. Ale, vždyť právě zvýšení daňové zátěže pro firmy, ale také pro naše občany, je pro odbory naprosto nepřijatelné. Proto jsme se, jako odboráři, rozhodli pro tuto razantnější formu protestů.

Ekonomických důvodů, proč odbory razantněji protestují, je ale určitě povícero…

Především jde o výrazné zdražení elektrické energie a plynu, k němuž došlo v posledních dvou letech, zejména v průběhu roku letošního. Tato vláda, na rozdíl od řady zahraničních, není schopna regulovat ceny elektrické energie, jako to například učinily vlády Francie a Španělska, či i jiných evropských států.

Mimochodem, pro druhý příklad nemusíme chodit daleko. Jde o politiku Green Dealu neboli „zelené cesty“ ke zlepšení životního prostředí v Evropě, což má, podle naivních představ, řady ekologicky zaměřených obyvatel v zemích EU, přispět ke zlepšení ovzduší ve světě. Jenom k tomu dodám, že Evropa produkuje 8 % skleníkových plynů. To, ve srovnání s jinými zeměmi na dalších kontinentech světa, není příliš mnoho.

Ale, zpět k Green Dealu! Tento projekt je tak špatně koncepčně nastaven, že jeho příliš rychlé uvádění do života, je právě příčinou nesmírného zdražování cen energií v Evropě. Mimochodem Green Deal má i značné negativní dopady na situaci v evropském, potažmo tím i v českém zemědělství. Ale to je, na jinou kapitolu našeho rozhovoru.

Když to shrnu, tato vláda si neumí poradit s cenami energií, kterou tak výrazně narostly, přitom, podle některých předpokladů, by měly i nadále růst. To se přirozeně našim občanům logicky zajídá.

Dalším negativním příkladem neuvážené ekonomické politiky současné vlády je plánované zrušení benefitů pro zaměstnance, jak je stanoveno v konsolidačním balíčku. S tím, jako odbory, samozřejmě nemůžeme souhlasit. Protože právě benefity jsou jednou z pobídkových složek v rámci kolektivního vyjednávání, kdy se dá v kolektivní smlouvě vyjednat, že, kromě zvýšení mezd, benefity pro zaměstnance přinesou zlepšení jejich pracovního prostředí, a zároveň i zlepšení jejich duševní a fyzické kondice v jejich osobním životě.

Mohl bych samozřejmě pokračovat dále. Za tu dobu, co je tato vláda u moci, toho napáchala daleko více. Ale to by bylo již mimo rozsah tohoto rozhovoru.

Vraťme se ke společné protestní demonstraci OS KOVO a Asociace samostatných odborů na Malostranském náměstí. Co k tomu můžete ještě dodat?

Víte, odbory nesouhlasily s politikou současné vlády. V tom byly jednotné. Ale odborové centrály či odborové svazy se v řadě případů lišily v názorech, zda se má ještě vyjednávat s vládou, či zda se již má zvolit ostřejší forma protestu. Pokud, jde o akci 27. listopadu t.r., jde o přirozenou spolupráci našich odborářů, kdy jsme k tomu společně dozráli. Je to dáno zejména i tím, že právě řadoví odboráři si začali uvědomovat, že sociální dialog, jak ho vláda uplatňuje, není ve skutečnosti sociálním dialogem. Vláda sice odbory, ale i zaměstnavatele vyslechne, ale stejně si udělá, co sama chce.

V případě této společné akce OS KOVO a Asociace samostatných odborů, je to výraz toho, že takovéto společné akce jsou cestou do budoucna. Je to i příklad pro ostatní odborové svazy.

Jako odboráři jsme dali dohromady jedno z největších odborových seskupení. Pokud budeme dobře spolupracovat, určitě to tato vláda brzy pocítí. Nejraději bych byl, kdyby tyto společné akce odborů, nakonec vyústily v předčasné volby!

Vedení ČMKOS slibuje, že budou tyto protesty, pokud vláda nezmění svoji ekonomickou politiku, nadále pokračovat. Ovšem, podle poznatků ze základních odborových organizací, nálada řadových členů k mohutnějším protestním akcím stoupá. Není již na pořadu dne generální stávka?

Jako dlouholetý odborář, který toho za těch více než 30 let od společenských a ekonomických změn po r. 1989, hodně zažil, si myslím, že situace ke generální stávce u nás již dávno nazrála. Protože našim občanům, přirozeně i našim členům, se neustále snižuje životní úroveň. V roce 1990 nám slibovali, jak rychle poroste životní úroveň, jak rychle doženeme západní státy. Na druhé straně musíme konstatovat, že zde máme nejdražší ceny energií, pohonných hmot a také potravin. Ve finále nám premiér Petr Fiala, přes sociální kanály, sdělil, že v našich obchodech máme menší balení potravin, než je tomu u našich sousedů. Není přece možné, aby tato vláda, kterou si naši občané, před dvěma lety, zvolily, tuto složitou ekonomickou situaci u nás neřešila, nýbrž ji dokonce, svými neuváženými kroky, ještě zhoršovala. Věci by se měly posunovat kupředu, nikoliv, aby se životní úroveň u nás stále propadala. Vždyť v tomto jsme na tom nejhůře v Evropě.

Mimochodem, po generální stávce jste již volal v červnu minulého roku na protestním shromáždění produkčních zemědělců v pražské Lucerně. Tehdy zemědělci vyjádřili svůj nesouhlas s rozdělením dotací, jak je stanovila a odsouhlasila současná vláda…

K tomu mohu jenom dodat, že situace v českém zemědělství se přesně vyvíjela, a nadále se vyvíjí tak, jak jsem tehdy v Lucerně předpověděl. Ačkoliv řadoví zemědělci s tímto postojem vlády nesouhlasili, někteří reprezentanti českých zemědělců si, možná naivně, mysleli, že se dá s touto vládou dále vyjednávat. Výsledkem je to, že, po ekonomické stránce, jsou na tom naši zemědělci, z hlediska národních i evropských dotací, nejhůře v Evropě. U nás jsme se holedbali, jakým způsobem pomáháme českému zemědělství. Nyní se však podívejme do okolních států, jak se o své zemědělce jejich vlády starají. Nastalo to, co jsme tehdy, jako produkční zemědělci předpovídali. Nejen, že zemědělci nedostali finanční prostředky, které tehdy v Lucerně požadovali, ale ještě jim byl rozpočet na letošní rok snížen. Načež snížen má být i pro příští rok. Zde je jasně vidět, že kdo mlčí, tak se ničeho prostě nedomůže. Není, podle mě, jediné cesty než cesty nátlaku. Věřím, že 27. listopadu t.r. nás naši produkční zemědělci podpoří.

Vraťme se k ekonomickým důvodům protestu odborů. V čem konkrétním, se podle vás, projeví důsledky tohoto přístupu současné vlády při řízení ekonomiky České republiky?

Já myslím, že už se projevily. Je to jednoznačný propad české ekonomiky. Otázka zní: Kdy se to zastaví? Protože, logicky to nejde ze dne na den. Tento proces potřebných změn má, přirozeně, určitou časovou prodlevu. Myslím si, že to pocítí i podnikatelé. Až „konsolidační balíček“ bude v průběhu příštího roku uveden do života, propad české ekonomiky bude ještě větší. Poznají to ve své ekonomice i jejich firmy. Víte, inflace, na rozdíl od optimistických předpovědí vlády a jejích ekonomických poradců, nadále poroste. Mimochodem, důkazem je vzrůst inflace z před měsícem uváděných 6,9 % na nynějších 8,5 procenta. Zkrátka, konsolidační balíček přinese další inflaci. Prostě nejsem toho názoru, že inflace rychle opadne.

Pokud jde o supermarkety či hypermarkety, které slibují snížení cen potravin počátkem příštího roku, jde jen o jejich marketingovou hlášku. Protože, obvykle po Vánocích, se v obchodech zlevňují potraviny, protože jsou lidé, po Vánocích, díky jejich útratám, finančně vyčerpáni. Obchodníci na to přirozeně reagují momentálním snížením cen potravin.

Ještě bych k tomu dodal, že z vládních kruhů slyšíme, aby občané jezdili nakupovat do zahraničí. Nyní nejen do Polska, ale i do Německa. Důvodem je to, že potraviny jsou u nich levnější než u nás. Ptám se, jak může někdo, kdo by měl podporovat růst HDP, vyzývat, aby lidé jezdili nakupovat potraviny, ale i jiné zboží, do zahraničí. To je přece mimo ekonomickou realitu. Mimochodem, korunu tomu nasadil i sám premiér, když srovnával ceny potravin v německém a českém supermarketu.

Takže, co k tomu ještě dodat. Když se vláda takto chová, musím říci, že velice těžko nás, při tomto jejím způsobu vládnutí, čekají dobré časy.

Jaké kroky k ozdravění české ekonomiky odbory doporučují?

Myslíme si, že je potřeba využít všechny prostředky, které jsou dány Národním plánem obnovy ČR, kde je dostatek finančních prostředků. Přirozeně, že toto je potřeba velmi dobře naplánovat, tedy čerpání těchto finančních prostředků. Podívejte se do sousedního Polska. Polsko celu dobu investovalo. U nás se stavěly rozhledny, cyklostezky. Proto nic nemáme. Poláci nás předběhli. Šli cestou modernizace celé jejich společnosti. Podpořili především mohutnou výstavbu dopravní infrastruktury, to je silniční sítě, zejména dálnic. My jsme u nás prakticky za poslední léta nepostavili nic. Přitom jsme dále vyprodávali náš majetek zahraničním firmám, které dnes na teritoriu České republiky podnikají, a téměř nikdo z nich u nás neplatí daně.