Rozhovor s viceprezidentem Agrární komory ČR a předsedou Ovocnářské unie ČR Martinem Ludvíkem

Již řadu let se v České republice snižují plochy ovocných sadů. Jaká je hlavní příčina tohoto stavu?

Zásadním problémem je dlouhodobě nepříznivá ekonomická situace. Je rentabilnější věnovat se pěstování základních plodin, jako jsou obiloviny či olejniny. Rovněž chybí dostatek pracovní síly a také se zvyšuje rizikovost kvůli častějším škodám mrazy či krupobitím.

Pokud jde o úbytek zemědělské půdy pro pěstování ovoce, mohl byste srovnat situaci za první republiky, po 2. světové válce, počátkem 90. let minulého století s tím, jak jsme na tom v současné době?

Víte, řeknu vám to asi takto, že srovnání s dobou před osmdesáti a více lety nemá, z hlediska dnešní doby, velký význam. Dnes se pohybujeme v úplně jiném světě, než který platil v té době. Již řadu let žijeme v tzv. globálním světě, kdy v ekonomice každého státu, každého hospodářského odvětví existují naprosto jiné možnosti, než tomu bylo před mnoha desítkami let. To se nedá srovnávat. Jenom k tomu mohu říci, že každopádně v té době v té dávné době se pěstovalo ovoce v daleko větší míře, a hlavně se celá produkce zužitkovala.

Ve srovnání s devadesátými lety minulého století máme dnes již jen polovinu sadů, zmizelo kolem 12 tisíc hektarů. Ale, na druhé straně, samotná produkce ovoce již tak významně neklesla, protože současné výsadby mají vyšší výnosy.

Přesto, soběstačnost České republiky v pěstování ovoce, podle našich pěstitelů ovoce, klesla asi na 30 %. Je zde šance na změnu k lepšímu a jaký vývoj očekáváte v nejbližších letech?

Soběstačnost se liší podle druhů. U konzumních jablek je kolem 50 %, ale třeba u meruněk, hrušek či jahod je jen kolem 20 % a u broskví či malin jen to již jen 10 %. Nejde o to mít soběstačnost 100 %, ale měla by tu být nějaká bezpečná hranice soběstačnosti, abychom si významnější část produkce mohli zabezpečit sami a v případných dobách krizí ji mohli využít a poslední roky ukazují, že k výpadkům u dovozového zboží může dojit i v současných podmínkách.

Naši ovocnáři také říkají, že prakticky zastavili veškeré investice do obnovy ovocných sadů. Z jakého důvodu a neměla by jim česká vláda pomoci?

A právě tohle je ta nejhorší zpráva. I když se poslední zimu hodně sadů zlikvidovalo, tak by to tolik nevadilo, pokud by byly nahrazeny sady novými výsadbami. A to se nestalo. V minulých letech se ročně vysazovalo kolem 400 hektarů sadů i to bylo méně, než bychom si přáli, ale za loňský rok se vysázelo jen něco málo přes 100 hektarů. Existuje dotační titul na restrukturalizaci sadů, ale bohužel jeho podmínky i administrace je tak náročná, že pěstitele příliš nestimuluje k novým výsadbám. Aktuálně jednáme s Ministerstvem zemědělství ČR o změnách v tomto dotačním titulu, aby více stimuloval pěstitele k novým výsadbám.

Jak by českým ovocnářům pomohlo snížení sazby DPH?

Logicky by se dalo říci, že ano, že to znamená snížení ceny pro spotřebitele. Obávám se však, že významnou část tohoto snížení DPH by vstřebaly obchodní řetězce do svým marží. Těžko toto lze dlouhodobě ohlídat nějakým nástrojem. Každopádně tu máme absurdní situaci, kdy v našem daňovém systému máme nižší DPH na točené pivo než na čerstvé ovoce a zeleninu, to nemá obdoby nikde jinde v EU.

Pokud jde o podmínky českých pěstitelů ovoce, jak jsou na tom ve srovnání se zahraniční konkurencí?

Konkurence je jistě zdravá, a náš trh se bez dovozu neobejde. A my také za férovou konkurenci považujeme ovocnáře zejména ze západních zemí EU, například z Itálie, Německa, Belgie a dalších zemí. Ale, v případě Polska jde spíše o nekalou konkurenci. Mají totiž úplně jiné podmínky pro výrobu a prodej ovoce. Například platí minimum daní, odvodů z mezd, mají nižší ceny vstupů do výroby či větší portfolium přípravků, které mohou při pěstování ovoce použít. Těch jejich výhod by se našlo více. Ale, naši ovocnáři, ve srovnání s nimi, nemají srovnatelné podmínky. Bohužel obchodní řetězce u nás hledí jen na cenu a rádi tam nakupují. Polská jablka v supermarketech v západních zemích EU nenajdete. Je to důkaz, že společný trh v EU nefunguje úplně všude. Těžko by němečtí majitelé obchodních řetězců v Německu spotřebitelům zdůvodňovali, že kvůli levným polským jablkům musí němečtí ovocnáři likvidovat sady a snižovat produkci.

Nedávno jste prohlásil, že hrozí, že čeští ovocnáři začnou nabízet své produkty v místních prodejnách nedaleko od místa jejich produkce, na místních tržištích, a že asi upřednostníte prodej ze dvora. Co vás k tomu vede?

To nebyla hrozba, ale spíše výzva a upozorněná vůči odpovědným orgánům u nás. Vždyť většina našich ovocnářů již tak činní. Každý ovocnář prodává svoji produkci ze dvora přímo spotřebitelům. Mnozí působí na různých farmářských platformách nebo mají E-shopy. Na druhé straně musím říci, že nemůžeme vidět spásu ve farmářských trzích. Ovocnáři musí pracovat v sadech, a nikoliv trávit většinu času na tržnicích. Rovněž není ekonomické budovat specializované prodejny, které byly před několika lety právě zlikvidovány obchodními řetězci, které mají v nákladech velkou úsporu z velikosti.

Rovněž nedávno jste také uvedl, že stát by měl mnohem lépe a účinněji uplatňovat zákon o cenách. Co máte konkrétně na mysli?

Měla by být provedena revize zákona a zvážit některé změny. Zejména by měl být zakázán plánovaný prodej za podnákupní cenu, kde může také docházet ke krácení DPH. A měli bychom se také bavit o zákazu prodeje za podnákladové ceny, k tomu je nyní třeba zanalyzovat, jak tato podmínka funguje tam, kde je uzákoněna, jako je třeba Španělsko.

Čeští zemědělci si stěžují, že loňská novela zákona o významné tržní síle, z hlediska vztahu prvovýrobce – zpracovatel – prodejce nevyřešila prakticky nic. Přitom obdobné zákony v řadě západoevropských zemích jsou na mnohem vyšší úrovni. O čem to svědčí?

Novela platí teprve pár týdnů a některé novelizované podmínky se teprve rozjíždí, na vyhodnocení si budeme muset ještě počkat. Pravdou je, že novela měla mít větší ambice, zejména když se podíváme do jiných zemí EU.

Jak by tyto vztahy mezi prvovýrobci, zpracovateli a prodejci, měly, podle vás, vypadat?

Z ceny, kterou zaplatí spotřebitel v obchodě, se jen malá část dostane k prvovýrobci. U zpracovaných potravin to tak není úplně vidět, ale u těch, která jdou na trh přímo, tak ano. Například jablka jsou jak při sklizni, tak i v obchodě stejná. Ale v současné době za jablka, podle ČSÚ, dostane dodavatel cca 13 Kč/kg, a to je cena za celý rok práce v sadě, půl roku skladování, za vytřídění a zabalení i za obal. Spotřebitelská cena byla, podle ČSÚ, ve stejné době 31,- Kč/kg. Každý může z této oficiální statistiky vidět, u koho zůstává nejvíc peněz, další komentář je zbytečný.