Mladé u řemesla odrazují nízké nástupní platy, proto často přecházejí k rozvozovým službám či do fastfoodů. „Ovšem pokud je to aspoň průměrně schopný kluk nebo holka a vydrží pár let pracovat, pak si může založit živnost nebo vlastní malou firmu a plat se znásobí. Může si vydělávat i dost přes sto tisíc měsíčně, to je už dnes u soukromníků naprosto běžné,“ říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom, podle zpravodajství serveru Aktuálně.cz, ředitel Střední odborné školy Jarov Miloslav Janeček.

Vysoké výdělky, podle něho, lákají stále více i „bílé límečky“ s vysokoškolským titulem, které už nebaví jejich zaměstnání a chtějí pracovat manuálně.

Z řemesel, která jsou nějakým způsobem navázaná na jejich školu, v této chvíli rozhodně nejvíce chybí svářeči, což ale, jak dodává, není klasický učební obor. V rámci jejich školy mají rovněž i svářečskou školu, protože žáci několika řemesel musí projít svářečským kurzem. Podle něho také hodně chybí všechna střechařská řemesla, to znamená hlavně pokrývači, klempíři, částečně i tesaři. Zájem je ale také o absolventy nižších kategorií středního odborného vzdělání. Například stavební firmy jim, to je pedagogům školy, říkají, že ani pomocní dělníci nejsou.

Na otázku redakce, že absolventy stavebních oborů postrádá, podle průzkumu společnosti CEEC, devět z deseti stavebních firem, čím to tedy je, Miloslav Janeček odpověděl, že jednak je to tím, že na tyto školy chodí málo mladých a absolventů je potom nedostatek. Dalším důvodem je to, že lidé se vyučí, ale potom nepracují v tomto svém, vyučeném oboru. Při dnech otevřených dveří pedagogové rodičům, že je potřeba dopředu přemýšlet, aby jejich dítě vybrané řemeslo alespoň trochu bavilo, což bohužel v deváté třídě málokdo ví, protože v České republice prakticky neexistuje kariérové poradenství.

Podle Miloslava Janečka se to ale nedá vyčítat základním školám, protože ty mají spoustu jiné práce. Každopádně, podle něho, kariérové poradenství na druhém stupni základní školy chybí. Proto bohužel absolvuje spousta dětí obor, který je nebaví. Vybrali jim ho rodiče, a když se dětí pedagogové zeptají, co by dělaly raději, často chtějí třeba jezdit s kamionem. Miloslav Janeček odhaduje, že do vystudovaného oboru pak nenastoupí i více než polovina absolventů.

Podle něho se také často stává, že člověk dostane výuční list z nějakého řemesla, nemá žádnou praxi, a když se nechá zaměstnat, firma mu dá naprosto minimální plat. Když potom tento mladý člověk dostane nabídku, aby šel rozvážet s dodávkou jídla nebo balíky, a dají mu o 10, možná i 15 tisíc korun více, tak je pro toto svém řemeslo ztracený. Většinou se již do svého oboru nikdy nevrátí. Podle ředitele Janečka toto nemá řešení. „Přinutíte tu firmy, aby dala začínajícímu řemeslníkovi více? Nedají mu víc, protože ten kluk jim ze začátku příliš nevydělá. Kdyby ale zatnul zuby, vydržel pár let a stal se z něj dobrý řemeslník, pak už jeho odměna poroste. Když bude řidičem, tak zůstane pořád na přibližně stejné úrovni,“ říká Miloslav Janeček.

Takže, redakce se následně zeptala, zda je nástupní plat velký problém, který mladé od řemesel odrazuje. Miloslav Janeček odpověděl, že je si tím naprosto jistý. Na druhou stranu, jak dále poznamenal, dobré podmínky mají absolventi řemeslných oborů, kteří nastoupí do nějaké rodinné nebo spřízněné firmy.

Na otázku, zda si tito mladí lidé, po vyučení, založí svoji vlastní živnost, Miloslav Janeček odpověděl, že těsně po vyučení na to ještě nemají. „Ovšem pokud je to aspoň průměrně schopný kluk nebo holka a vydrží pár let pracovat, pak si může založit živnost nebo vlastní malou firmu, nabalí na ni pár dalších řemeslníků a plat se znásobí. Může si vydělávat i dost přes sto tisíc měsíčně. Takové výdělky jsou dnes u soukromníků už naprosto běžné,“ dodal.

Podle Miloslava Janečka, když si chce člověk vydělávat i na dnešní dobu hezké peníze, už se nemusí stát právníkem nebo něčím podobným, ale stačí, když se vyučí řemeslo a tomu se opravdu věnuje. Podle něho nedostatek řemeslníků ale není problém jenom České republiky nebo celé Evropy, platí to i v řadě dalších zemí celého světa. Spousta našich řemeslníků proto odchází pracovat do zahraničí. Podle něho je české pohraničí, v tomto ohledu, v podstatě „vyluxované“.

Na otázku redakce, že podle průzkumu personální agentury Hofmann, nedokončí některé učební obory i více než třetina dětí, zda to odpovídá realitě i v řemeslných oborech, Miloslav Janeček odvětil, že nejspíše ano. Jejich škola má, na začátku školního roku, přes 1500 žáků. V průběhu každého školního roku odejde z různých důvodů kolem 170 žáků. Několik málo jedinců škola i vyloučí, protože mají problémy třeba s chováním nebo docházkou, ale většina z nich přestane chodit sama. Začnou si vydělávat například ve fastfoodu nebo něčem podobném.

Na otázku, jak vyřešit nedostatek řemeslníků v Česku, Miloslav Janeček odpověděl, že hlavně by bylo potřeba zvýšit nástupní platy. Když na pracovním trhu chybí nějaká profese, měly by se výdělky v tomto odvětví zvyšovat přirozeně, což se, podle něho, ale děje.

Podle Miloslav

Podle redakce, ale z dat vyplývá, že se ve stavebnictví obecně, ale i jednotlivých řemeslnických oborech zvyšují pomaleji, než je celorepublikový průměr. Ale přitom dobří řemeslníci, kteří si založí živnost nebo svoji malou firmu, si cenu svých zakázek zvyšují velice slušně, dodává redakce.

Následuje otázka, co pro zvýšení zájmu o řemeslné obory mohou dělat školy. Miloslav Janeček odpověděl, že se jejich škola snaží, aby o nich bylo co nejvíce slyšet. Spolupracují s radnicí Prahy 9. Takže již řadu let k nim chodí, z této části města, žáci ze základních škol, které nemají svoje dílny, na polytechnickou výchovu. V průběhu školního roku tito žáci u nich si vyzkouší i řadu různých řemesel.

Na otázku, že ministerstvo školství nyní připravuje změnu školského systému, který se hodně dotkne středních odborných učilišť a škol, a to tím, že chce snížit množství učňovských oborů. Přičemž některé chce sdružit do univerzálnějších a zároveň posílit kapacity na technických lyceích, co tomu, jako ředitel střední odborné školy, říká, Miloslav Janeček přiznal, že toto nesleduje příliš podrobně, protože je životem poučen, že různých podobných nápadů bylo za minulé desítky let kvantum a jenom malý zlomek z nich se nakonec podařilo zrealizovat. Proto příliš nevěří, že by se nyní něco takového podařilo. Myslí si ale, že snížit počet žáků na učebních oborech a zvýšit počet žáků na technických lyceích není příliš proveditelné, protože řada dětí není schopna takové vzdělání zvládnout. Naprosto ale souhlasí s tím, že je potřeba udělat revizi a změnit střední odborné vzdělávání u nás.

Podle něho je třeba, aby školy měly větší samostatnost, aby mohly pružněji reagovat na moderní technologie a nečekaly na to, až se to změní v rámcovém vzdělávacím programu. Určitě by se o tom dalo dlouze diskutovat, a asi i snížit počet oborů.

„Také si dovedu představit, že by se některé obory spojily, například truhlář a tesař by mohl být jeden obor, možná i malíř s podlahářem neboli jakési dokončovací práce na stavbách. Z určitého úhlu pohledu by to šlo realizovat i u oborů obkladač a instalatér. To je dneska nesmírně žádané. Řada zedníků, kteří se věnují obkladačskému řemeslu, si dělá rekvalifikaci na instalatéra anebo obráceně vyučený instalatér si dělá rekvalifikaci na obkladače, aby mohl udělat celou zakázku,“ řekl Miloslav Janeček.

Na otázku, jaký je zájem o rekvalifikace dospělých na řemeslnických oborech, Miloslav Janeček odpověděl, že jejich Střední odborná škola má dnes daleko více zájemců o rekvalifikace neboli dnes správně nazývané profesní kvalifikace, než jsou schopni realizovat. Zvýšili počty kurzů, ale již nejsou schopni přidávat další. Velice často k nim přicházejí lidé s vysokoškolským vzděláním, kteří chtějí přejít na řemeslo. „Například před časem přišel člověk, který dělal ´ajťáka´ v nějaké bance, ale u nás se přihlásil na kurz malíře s tím, že toto povolání bylo jeho celoživotním snem. Kurzem úspěšně prošel, už pár let dělá malíře a věnuje se specialitám, jako jsou benátské štuky a podobně. Dnes prý vydělává srovnatelně, jako když byl ´ajťákem´, ale dělá práci, která ho baví. Když k nám přišel, bylo mu kolem 40 let a říkal, že mu už ve výpočetní technice trochu ujíždí vlak. Každá škola našeho typu, která dělá rekvalifikace, vám potvrdí, že mají strašně moc zájemců a že nejsou schopny všechny přijmout,“ dodal v závěru svého rozhovoru Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov.