Pokud jde o potravinářství, musím zmínit, že Komise v rámci strategie Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu podporuje růst výroby biopotravin. Co nás tedy čeká?

Pokud jde o politiku rozšíření výroby biopotravin, musím k tomu dodat, že jejich výroba je dražší, což se odráží i na ceně pro konečného spotřebitele. Hlavně proto, že, ve srovnání s výrobou běžných potravin, je jejich produkce nižší. Ale musím dodat, že řada odborníků je toho názoru, že je otázkou, zda jsou biopotraviny zdravější než běžná produkce či nikoliv. Někteří z nich říkají, že v určitých případech mohou být dokonce i škodlivější. To je však téma na odbornou debatu, nikoliv pro tento rozhovor.

Musím k tomu současně říci, že otázka, co je zdravější či škodlivější se, díky ekologickým aktivistům, týká i jiných potravin. Ekologičtí aktivisté vytvořili velkou iluzi, že červené maso, zejména hovězí, je nezdravé, a navíc, že chovy skotu škodí životnímu prostředí. Řekl bych, že tato ideologie v některých momentech přechází až do nesmyslné polohy zákazu prodeje, reklamy a konzumace červeného masa. My, jako potravináři, říkáme, že maso, ať již jde o hovězí nebo vepřové či drůbeží, je základní součástí jídelníčku člověka. Protože, člověk je, odjakživa, všežravec. Kdyby byl býložravec měl by složený žaludek a v době odpočinku přežvykoval.

Dalším cílem Komise je i redukce plastových obalů, které se používají v potravinářství. Jak se to konkrétně projevuje?

Zamyslíme-li se nad problematikou obalů, zjistíme, že plastové obaly, proti kterým se nyní ze strany zelených aktivistů vede značný odpor s cílem minimalizovat jejich používání, jsou tím nejlepším řešením pro balení potravin. Samozřejmě, že například u nápojů se dají používat skleněné láhve či plechovky, ale právě plastové obaly se dají, oproti jiným obalům, velmi dobře recyklovat. V případě skla to sice jde také, ale je to velmi energeticky náročné, což se nakonec prodraží. Zatímco do plastového obalu můžete zabalit předváženou a nakrájenou porci pro zákazníka, na základě jeho přání. Jenom k tomu poznamenám, že když se dříve v obchodech hodně používalo balení potravin do papíru, tak mnozí spotřebitelé vám namítnou, že po příchodu domů, zjišťovali, že to někdy až tolik hygienické není.

Vraťme se ale k plastům. Mám na mysli PET lahve. Nyní se diskutuje o tom, že by se zálohovaly a vykupovaly zpětné, aby se daly znovu použít. Podle mého názoru je to možné řešení, jde totiž o hygienu. Pokud chceme použitý plast znovu přidávat do výroby lahví, musí se zajistit čistota jeho sběru, a to se kontejnery zajistit nedá.

Ještě bych dodal, že lidé na otázky ekologických aktivistů či médií rádi odsouhlasí, že je potřeba podporovat ekologickou produkci, ale ochránci přírody, a ani redaktoři, jim přitom neřeknou, že každá věc něco stojí. Přitom ekologie je, v tomto směru, velmi drahá. Nedávno v Německu udělali na toto téma průzkum, kdy 80 % respondentů prohlásilo, že chtějí zelenou politiku, ale oněch 80 % nebylo ochotno si za ni nic připlatit. Jenom 15 % respondentů odpovědělo, že jsou ochotni si připlatit do 5 % stanovené ceny. Přitom jenom 5 % tazatelů potvrdilo, že jsou ochotní dát více než oněch 5 procent. Otázkou, ovšem je, zda to neřekli jen tak v průzkumu. I o upřímnosti mnohých respondentů se dá někdy pochybovat.

Obhájci Green Dealu říkají, že nám na jeho projekty Evropská komise poskytne například pět miliard euro či jinou částku. Podle nich je to výhodné. Ale, zde namítnu, kde vezme Evropská komise ony peníze na tyto projekty? Získá je přece v odvodech od jednotlivých členských států. Takže, Komise vám pošle peníze, které by, v rámci národního rozpočtu, mohla příslušná vláda poskytnout na jiné, domácí projekty, které by, pro podporu ekonomiky a ekologie daného státu, byly často užitečnější. Zkrátka, tyto informace, které by občané měli znát, lidé v médiích nevidí a neslyší.

Dá se říci, že v tomto směru opět ustupujeme ekologickým aktivistům. Víte, oni často deklarují, že občané EU si to přejí a hned předloží do Bruselu svůj podpisový arch s milionem podpisů evropských občanů. Podle našeho názoru, to není pravda. Občané si ve skutečnosti nic nepřejí, jen ale aktivisté vytýčí heslo a začnou sbírat podpisy mezi občany. Tím potom zdůvodňují svůj výrok: Občané si to přejí.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad…

Ano, mohu. Nedávno jsme zrušili klecové chovy slepic. Ano, výborně! Ale, já nepovažuji slepici za svoji sestřenici a ani kohouta za bratrance. Jestli to nějaké lesní ženy takto vnímají, ať se s nimi nastěhují do kurníků. Mohou tam žít a být spokojené. Ale, pro mne je slepice zvíře poskytující potravu, vejce a maso. Nic víc a nic méně. Souhlasím s tím, že by neměla být týraná, ale vše má své meze. Polidšťování domácích či dokonce divokých zvířat, to opravdu není správný trend. Takže, dnes víme i z takzvaných ekologických chovů, jak se tam slepice chovají, když jsou volně venku. Kolik mají nemocí a jak se navzájem ozobávají. Tolik pozitiv tyto volné výběhy zase nemají. Nehledě na to, že až je budeme mít všechny vypuštěné ve volném prostoru, tak nám do toho vletí ptáci, nositelé ptačí chřipky, potom slepice nebudeme mít žádné.

Takže chovy v uzavřených, hermetizovaných prostorech mají co do sebe. Primární není pohoda slepice, primární je snůška vajec, doprovázená navíc pohodou slepice. Osobně to považuji za velký problém.

Ještě se musím vrátit k výrazu: spotřebitelé si přejí…. Takže, v České republice jsme zakázali klecové chovy, protože si to občané údajně přejí. Aktivisté sebrali v EU jeden milion podpisů. To je pravda, ale to jen 1,4 promile evropských obyvatel. Téměř 1,5 promile občanů EU si to přálo, ale kde jsou ti ostatní? Jaký je jejich názor? Ano, jeden milion podpisů, může být důvodem, abychom se tímto problémem zabývali. Ale, nikoliv však to, abychom těmto aktivistům vyhověli. Vždyť obrovská masa obyvatel EU s tím nesouhlasí nebo o tomto problému vůbec nic nevědí a nikterak se nevyjadřují. Myslím si, že by k takto pojatým problémům měla být uskutečněna národní referenda. Potom by to byl reprezentativní názor. Navíc, v takových případech, jako byl klecový zákaz chovů, bylo by potřebné občanům rovněž sdělit, že se mohou rozhodnout podpořit „lepší“ životní prostředí pro slepice, ale měli by si zároveň uvědomit, že potom, po zrušení klecového chovu, stoupne cena vajec na trhu na dvojnásobek. Poté by si řada z těchto občanů uvědomila, že to není jen tak něco podepsat a mnozí z nich by si to s podpisem rozmysleli. Prostě, někteří reklamní odborníci k tomu říkají, že se dá říci, že akce tohoto druhu se s klidem mohou označit za manipulování veřejnosti.

Vraťme se k dalším požadavkům Komise. Hovoří se o povinném značení výživových hodnot na obalech potravin. Co k tomu můžete říci?

Pravda je taková, že Francouzi vymysleli tzv. Nutri-Score neboli povinné značení výživových hodnot na obalech potravin. Vtip spočívá v tom, že se budou potraviny značit, a to podle obsahu soli, tuku a cukru. Ale v tomto systému není vůbec vyznačeno, o jaký výrobek vlastně jde. Tedy, jaké jsou tam, kromě soli, tuku a cukru, i různé přídavné látky. O nich se často tvrdí, že jsou škodlivé. Najednou to ale nevadí, protože je snížen obsah soli, tuku i cukru, najednou bude tento výrobek označen jako zdravý. Ovšem, spotřebitel by měl být informován, jaké přídavné látky v daném potravinářské výrobku jsou. Informován by měl být srozumitelně i o tom v jakém stupni je tento výrobek zpracován. Ale, tak, jak je koncipován Nutri-Score, je to, pro spotřebitel, zavádějící. Není to pro něho srozumitelné.

Ovšem, nyní se celá záležitost v rámci EU blíží do procesu jeho schválení, Francouzi si přitom uvědomují, že tak, jak je tento projet zatím předběžně navržen, tak by oni, výrobci známých a proslulých potravin, například sýrů, jejichž výrobní postupy používají již přes sto let, mohli být na tom najednou hůře než jejich potenciální konkurence. Proto chtějí celý proces schvalování projektu Nutri-Score zrušit anebo alespoň pozměnit, aby k poškozování francouzských výrobců potravin nedošlo. Chtějí pro to využít francouzského předsednictví EU od 1. ledna 2022. Myslím si však, že to během prvního pololetí příštího roku nezvládnou, takže to spíše čeká na české předsednictví ve druhé polovině roku 2022.

Ovšem, Komise je v tomto případě pod velkým tlakem. Na jedné straně jsou ekologičtí aktivisté, kteří zavedení Nutri-Score podporují. Na straně druhé jsou ti, kteří se pohybují ve výrobě, a kteří uvažují rozumně, a jsou si vědomi velkých zádrhelů, k nimž by v případě schválení Nutri-Score mohlo docházet. Takže, když to zopakuji, řešení této situace asi čeká na Českou republiku ve druhé polovině příštího roku.

Komise plánuje zavést u řady potravinářských výrobků povinné označování země původu na obalech. Jaký je názor našich potravinářů?

Mohu říci, že značení zem původu potraviny, je pro občany mnohem důležitější, než je nutriční označení. Ale, je to poměrně složitá otázka. Řekl bych, že se v daném problému Komise příliš jistě nepohybuje. Dnes je země původu označována u masa, u vína a u některých dalších výrobků. Pro nás to není problém, my jako potravináři, bychom s tím souhlasili. Ale, jako určitý problém se však jeví to, že by bylo označeno maso, jako hlavní složka, ale potraviny obsahují i další složky. Jak by se vešla všechna označení na obal a bylo by to pro spotřebitel přehledné? Určitě nikoliv. Jde totiž také o to, že výrobce masa kupuje řadu komponentů v různých zemích světa. Takže, nápad zařadit zemi původu na obal je, u řady potravin, poměrně dost komplikovaný. Podle našeho názoru, by bylo mnohem účelnější označovat na obalu potraviny výrobce daného potravinářského zboží. Myslíme si, že by to i spotřebitelé uvítali.

Evropská komise rovněž připravuje rozsáhlou revizi aktuálních právních předpisů týkajících se welfare zvířat. Co tím Komise sleduje?

Pokud jde o životní prostředí hospodářských zvířat neboli anglicky welfare, v současné době se velmi diskutuje o otázce zkrácení doby a počtu kilometrů převozu těchto zvířat. Na pořadu dne je, ze strany zemědělců, volání po redukci přepravní doby zvířat.

Když se nad tím zamyslíme, mohu říci, že pro Českou republiku by to mohla být výhoda, neboť od nás se maso vyváží v živém, to je živý dobytek, prasata, ale i v některých případech drůbež. Takže, zkrácení počtu kilometrů a doby převozu by mohlo vést k tomu, že místo vývozu masa v živém, bychom toto maso mohli u nás zpracovat a poté prodávat jako výrobek o vyšší přidané hodnotě. Ale, máme na to v současné době potřebné zpracovatelské kapacity. Před více než 30 lety jsme je měli. Ale nyní? Asi již nikoliv.

Rád bych k tomu dále dodal, že by stejně asi docházelo k fixlování v rámci této přepravy. Nákladní automobil by ujel předepsanou vzdálenost 400 nebo 500 km nebo předepsaný počet hodin, ale tam by se vyměnily „papíry“ a vůz by poté klidně pokračoval dalších 500 km jinam. Prostě toto nařízeni EU by se obcházelo.

K životnímu prostředí zvířat mohu také dodat, že, jako potravináři, souhlasíme, že by se s nimi mělo zacházet humánně. Ale vše má své meze. Naši chovatelé chtějí mít bezpečné chovy. Jenže, díky ekologickým aktivistům, se ve společností razí, že chovy mají mít volný výběh. Jenže, zásahy veterinářů proti ohniskům ptačí chřipky ukazují, že volný výběh není pro slepice tím nejlepším řešením. V tom to případě je v těchto chovech vysoké riziko kontaminace chovu. Ptačí chřipka či jiné mutace virů by mohly ohrozit člověka. Vždyť i sami veterináři nyní zakázali mít drůbež venku. Navíc, oproti zrušeným klecovým chovům, volně pobíhající drůbež, kus půdy, po které volně pobíhá, ji za dva měsíce dokáže přímo zdevastovat. Při chovu hospodářských zvířat se prostě musí postupovat s rozumem.

V Evropské unii se již po dva roky diskutuje o tom, jaké budou dopady Green Dealu do evropského zemědělství a potravinářství. Jak to vidí naši potravináři?

Musím říci, že Komise neustále říká, že zavedení Green Dealu bude pro Evropskou unii a její občany výborné. Jenže, její výzkumná organizace, agentura JRC, která před časem zpracovala předběžnou analýzu strategie Farm to Fork neboli Z farmy na vidličku, tvrdí, že zemědělská výroba poklesne o 20 %. Ale tato suma je jenom průměr. Protože zvýšení cen některých komodit bude třeba o 50 či 60 %. Přitom jde o farmářské ceny, což znamená, že pro cena pro konečného spotřebitele bude ještě vyšší. Přitom do této studie nejsou započítány i další dopady, jako je růst ceny energií, pohonných hmot, tím i dopravy, a zároveň i ceny práce.

Mimochodem, kromě této oficiální studie agentury JRC, existuje i studie Univerzity v Kielu. Zveřejněná čísla jsou ještě vyšší, například u vepřového masa to bylo zvýšení o 40 %, u mléka o 30 %. V některých komoditách může dojít k navýšení třeba i o 100 procent nebo dokonce i o 200 procent. Přitom, jak odborníci říkají, nikdo neví, kdy a kde to přesně skončí.

Ale, ten, kdo to pocítí nejvíce, bude konečný spotřebitel, který to nakonec zaplatí. Podle ekologických aktivistů si lidé v EU Zelený úděl, tedy ochranu životního prostředí, přejí. My k tomu jenom dodáváme, že ale nevědí, že si ji také zaplatí, a to buď v daních či v rostoucí ceně jednotlivých výrobků a služeb. Buď se s tím budou muset lidé smířit anebo půjdou do ulic protestovat. To už je na jejich rozhodnutí.