Stoupající ceny emisních povolenek ženou některé uhelné elektrárny do finanční propasti. Podle zprávy listu The Epoch Times, který vydává americká mediální společnost stejného jména, situace v České republice je již kritická. Podle analytického článku, který v těchto dnech americký list vydal, některým uhelným elektrárnám u nás vážně hrozí, že budou asi muset zavřít brány již letos v létě. Ostatní naše uhelné elektrárny budou následovat v roce 2025, řekl pro americký list uvedl zástupce uhelného průmyslu u nás.

V úvodu svého tohoto článku list poukázal na to, že emisní povolenky si, podle nařízení EU, musí kupovat elektrárny a další průmyslové podniky, které vypouštějí do ovzduší skleníkové plyny, například oxid uhličitý. Jedna povolenka opravňuje podnik vypustit do atmosféry jednu tunu oxidu uhličitého, případně ekvivalentního množství jiného plynu. List to označil za jakýsi typ daně za znečišťování ovzduší.

Zároveň konstatoval, že ceny povolenek stoupají výrazněji od roku 2019, kdy byl v EU schválen program Green Deal s tím, že za Českou republiku jej odsouhlasil tehdejší premiér Andrej Babiš. Přičemž ceny emisních povolenek dosáhly vrcholu v roce 2022, kdy byl, za předsednictví České republiky, tj. za současného premiéra Petra Fialy, prosazen a schválen legislativní balíček Fit for 55.

Článek dále uvádí, že v roce 2023 činil rozdíl mezi průměrnou cenou jedné MWh elektřiny na burze a cenou povolenky na jednu tunu CO2 pouhých 17 eur. Ve druhé polovině roku 2023 již to bylo jen kolem 10 eur. Současně list upozornil, že cena elektřiny je určována především obchodováním na burze, v případě České republiky na burze v německém Lipsku.

Aby byl provoz uhelného průmyslu, tj. doly i elektrárny, rentabilní, rozdíl mezi povolenkou a cenou elektřiny musí být v průměru alespoň kolem 20 eur za MWh, řekl americkému listu prezident Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu (ZSDNP) Vladimír Budinský, když popisoval a vysvětloval americkému listu situaci v uhelném průmyslu v České republice.

„Některé provozně dražší uhelné zdroje jsou tak již na hraně propasti. Jsou to ty starší uhelné zdroje, které mají nižší účinnost, nebo naopak některé nákladně modernizované zdroje s vyššími odpisy,“ uvedl pro Epoch Times Vladimír Budinský.

Riziko odstavení je, podle něho, velké již letos v létě, kdy přebytek dotované solární elektřiny srazí její cenu, zatímco povolenky budou stále, vinou omezení jejich počtu, drahé. „Problémy se u některých nákladově dražších uhelných zdrojů projeví už letos v létě, a naplno to pravděpodobně krachne již v létě v roce 2025, tedy v roce parlamentních voleb,“ upozornil Vladimír Budínský.

Energetický analytik Jan Vondráš z firmy Invicta Bohemica k tomu podotýká, že do hry zde vstupuje více proměnných, například zda elektrárna leží přímo v těžební pánvi, kde nemá náklady na přepravu uhlí, dále počasí v průběhu roku apod. Nicméně, jak dále podotkl, elektrárny prodávají svou produkci i na několik let dopředu, takže větší část elektřiny na letošní, případně i následující rok, mají již prodanou, a jsou tak víceméně ekonomicky kryty.

K celoplošnému odstavení uhelných elektráren, podle Jana Vondráše, začne docházet až v roce 2026, tak jak to již nedávno avizovali klíčoví hráči na trhu. Například Pavel Tykač, majitel energetické skupiny Sev.en, která vlastní několik elektráren na uhlí v České republice, uvedl, že pro rok 2026 už budou jejich elektrárny ztrátové, a bude nucen je odstavit. „Buď politici najdou nějaký způsob, jak tyto uhelné elektrárny udržet v chodu, anebo je zavřeme,“ citoval americký list podnikatele Pavla Tykače, který to řekl v dubnu 2023 pro server Info.cz.

Jan Vondráš dále vysvělil, že pokud elektrárna zároveň nezásobuje populaci i teplem, její vlastníci mají plné právo zařízení kdykoliv vypnout, aby nebyli ztrátoví. Jako řešení vidí dohodu mezi uhelnými elektrárnami a státem na principu „contract for difference” (smlouva mezi „kupujícím“ a „prodávajícím“, která přikazuje prodávajícímu zaplatit kupujícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou k okamžiku uzavření smlouvy – pozn. red.).

Smlouva tohoto typu zavazuje stát, aby pokryl producentovi energie ztráty v období, kdy nevydělává. V případě uhelných elektráren tedy typicky v letních měsících. Přičemž výrobce státu finance vrátí v době, kdy bude generovat zisk. „Musíte ty zdroje udržet naživu na to, aby vám pak mohly jet od podzimu do jara,“ konstatoval Jan Vondráš.

I dočasné zavření způsobí velké problémy

Podle listu The Epoch Times, pokud by došlo, byť i jen k dočasnému vypnutí uhelných elektráren v důsledku nerentability, vedlo by to ke kaskádovitému nakupení dramatických scénářů. Protože, jak dále uvedl, jakmile se jednou důl nebo elektrárna uzavře, obnovení provozu je náročné. Jelikož elektrárny jsou klíčovými odběrateli uhlí a těžaři mají velké fixní náklady, přestaly by těžit, konstatoval Jan Vondráš a zároveň upozornil, že „pokud by to ty elektrárny zavřely, tak za sebou strhnou i teplárenství, protože žádné těžební společnosti se nevyplatí pokračování těžby.“ Načež dodal, že byty v řadě českých měst by najednou neměl kdo zahřívat.

Dlouhodobé financování řady fixních výdajů by si elektrárny nemohly dovolit bez úvěrů, které jim banky kvůli ESG politice (nová firemní politika udržitelné obchodní strategie a odpovědného přístupu k investování a obchodování – pozn. red.) neposkytnou. „Odstavit vědomě elektrárnu s tím, že ji budu chtít za půl roku spustit, to bych musel mít obrovský finanční polštář na to, abych pokryl všechny fixní náklady,“ vysvětlil Jan Vondráš.

Dalším faktorem, podle Jana Vondráše, který by ztížil obnovení provozu, je najít do dolů a elektráren kvalifikovanou pracovní sílu, která by se do té doby rozutekla hledat perspektivnější místa. „Nejde to udělat tak, že elektrárnu necháte půl roku stát, a pak se zase vrátíte, a všichni lidi přiběhnou ze dne na den do práce,“ dodal.

Vláda řešení krize nenabízí!

Americký list dále upozorňuje, že krach uhelných elektráren je přitom něco, co si Česká republika nemůžeme dovolit. V 2023 dávalo uhlí v České republice 38 % elektřiny a přes 50 % tepla a doba, kdy bude Česká republika mít za uhlí dostatečnou náhradu, je, podle energetických expertů, ještě velmi daleko.

Vláda, ve svém programovém prohlášení navrhuje budovat na místě elektráren a tepláren na uhlí plynové elektrárny nebo malé modulární reaktory, což je poměrně nová, nevyzkoušená jaderná technologie, jejíž propagátoři tvrdí, že umožňuje rychlejší časy výstavby.

Jak americký list The Epoch Times publikoval již dříve, tyto nové jaderné zdroje, schopné nahradit uhlí, nebudou připraveny ani do vládou slibovaného roku 2033, přičemž obnovitelné zdroje stále tvoří zanedbatelné procento výroby, a navíc nedokáží pokrýt poptávku v zimních měsících.

Vláda měla stanovit konkrétní podmínky pro odchod od uhlí do roku 2033 ve své Státní energetické koncepci. Ta měla být, podle vládních slibů, připravena do konce roku 2023, k čemuž ovšem nedošlo.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) pro The Epoch Times sdělilo, že v rámci přípravy návrhu vnitrostátního klimaticko-energetického plánu, který je jedním ze vstupů Státní energetické koncepce, „proběhlo modelování, které ukazuje, že výrazný útlum výroby elektřiny z uhlí nastane již před rokem 2030. Jeho podíl na výrobě elektrické energie měl klesnout zhruba o ¾ ve srovnání s rokem 2022“.

Podle Miluše Trefancové z tiskového oddělení MPO proběhne proces odchodu od uhlí tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost dodávek pro odběratele, ať to jsou domácnosti či průmysl. „Část elektřiny bude nahrazena snížením exportu, část novými kapacitami zejména v obnovitelných zdrojích. V teplárenství pak bude uhlí nahrazeno zejména kombinací zemního plynu, odpadů a obnovitelných zdrojů, včetně biomasy,“ napsala americkému listu mluvčí.

Na dotaz, jak hodlá ministerstvo řešit scénář, kdy uhelné elektrárny z ekonomických důvodů zavřou a náhradní zdroje nebudou připraveny, redakce listu The Epoch Times odpověď nedostala. Odborníci mezitím označují argumentaci ministerstva průmyslu a obchodu za „snůšku politických bludů“.

„Do roku 2030 nebudou mít dokončené ani projekty, natožpak výstavbu,“ reagoval na tyto informace expert Jan Vondráš a dodal, že „naše celkem jasná obava je, že za dva roky nemusíme mít ani uhelné elektrárny, a rozhodně za dva roky, a možná ani za pět let, nebudeme mít ani žádné paroplynové elektrárny.“

Vladimír Budinský si rovněž postěžoval, že ačkoliv jejich asociace důlního a naftového průmyslu na problém hrozícího zavírání uhelných elektráren upozorňuje již dlouhé měsíce, „vláda nereaguje“. Členové asociace jednají s ministry a vládou, každý na vlastní pěst, o konkrétních návrzích, a mezitím staví solární zdroje, „protože to jsou jediné energetické zdroje, které se dnes stavět mohou“.

Podle Vladimíra Budinského není do budoucna špatný nápad směřovat náhradní zdroje do míst stávajících provozů na fosilní paliva. „Tyto lokality mají potřebnou infrastrukturu a místní lidé tam energetický průmysl akceptují, protože ho znají, a vědí, že jim dává práci.“

Zároveň však doplnil, že vláda bude muset nastavit takové finanční a legislativní záruky, aby byli investoři ochotní do těchto obřích projektů investovat. „Každý investor bude požadovat nějakou jednoznačnou a spolehlivou 100% státní garanci. Bude ji požadovat každá nová jaderná elektrárna, ale i ta plynová,“ uvedl Vladimír Budinský.

„Nikdo nepostaví elektrárnu, aniž by měl jistotu, že má po dvě třetiny roku pokryty fixní náklady,“ podotkl k tomu expert Jan Vondráš. Na příkladu paroplynové elektrárny uvádí, že investici 30 miliard žádný soukromý investor riskovat nebude, banka mu na to kvůli návratnosti nepůjčí, protože EU chce do roku 2033 odstavit i plyn a nahradit jej vodíkem, a navíc žádný z dodavatelů technologií nemá v současnosti kapacity, aby projekt v dohledné době realizoval. Analytik Jan Vondráš je přesvědčen, že do roku 2030 u nás žádná „paroplynka“ stát nebude.

Český uhelný průmysl, a s ním i jeho zaměstnanci, mezitím zůstávají v obrovské nejistotě nad dalším vývojem. Odborový svaz pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu zveřejnil 2. ledna 2024 petici, v níž vyzývá vládu a parlament k přehodnocení „nerealistických plánů“ na zavádění zelené energetiky a na ukvapené uzavírání uhelných elektráren.