Celkové dopady tzv. konsolidačního balíčku do českého zdravotnictví, dále nárůst počtu přesčasových hodin pro lékaře a střední zdravotní personál v nemocnicích, nedostatek lékařů a zdravotních sester, potřeba změnit současný systém vzdělávání jak mladých lékařů, tak i zdravotních sester a také i nedostatek léků – to jsou hlavní problémy, které trápí současnou zdravotnickou veřejnost u nás.

Pro vysvětlení příčin tohoto stavu a možnosti nápravy této složité a pro české zdravotníky neutěšené situace jsme požádali předsedu Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) Martina Engela, kterému jsme položili několik otázek.

Odbory vždy požadovaly po vládě, aby s nimi vedla skutečný sociální dialog. Jak to vidíte, vezmeme-li v úvahu nedávnou novelu zákoníku práce, kdy došlo k razantnímu navýšení počtu přesčasových hodin pro lékaře v nemocnicích?

Ačkoliv, podle oficiálních zpráv o jednáních tripartity, to vypadá, že se v České republice vede slušný a vstřícný sociální dialog, mohu jenom konstatovat, že ve skutečnosti o žádný sociální dialog nejde. Při jednáních tripartity si sociální partneři, tj. zaměstnavatelé a odbory, jenom vyslechnou informace o tom, co vláda připravuje, co hodlá změnit v hospodářské politice a jaké změny zákonů v tomto smyslu připravuje. Dá se prostě říci, že, jako odbory, máme jedinou, oproti běžným občanům, výhodu, že se tyto informace dozvíme prakticky o pár hodin dříve, než se s nimi oni seznámí v médiích. Jde o ryze formální „dialog“, protože se na řešení jednotlivých bodů vůbec nepodílíme. Dokonce ani při dohodě se zaměstnavateli na formách benefitů to vláda neakceptovala.

Pokud jde o druhou část vaší otázky, to je navýšení na 832 přesčasových hodin z původních 416 hodin, tato nedávno vládou a Parlamentem ČR schválená novela zákoníku práce je v rozporu s tím, na čem se dohodla tripartita, že se, v rámci novely ZP, nebudou otevírat žádná konfrontační témata. Vláda tímto vlastně porušila dobrý mrav, přijmout toto doporučení tripartity. Podle nás je to markantní příklad toho, že bez diskuse se svými sociálními partnery, vládní koalice klidně rozhodla, že ve formě přílepku k jinému zákonu, se na stole objeví vyloženě konfrontační téma, které se vláda snaží protlačit svojí silou, svojí převahou v parlamentu, a posléze také uskutečnit. Jak se také stalo v tomto případě.

Mladí lékaři se již na to, jak prožijí svůj život, dívají trochu jinak, než jak to prožila naše starší generace. Proto také protestují. Takže jsme, jako zdravotnické odbory, tj. LOK-SČLK a OS zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR), podpořili stanovisko Svazu mladých lékařů České lékařské komory, který požadoval zrušení této části novely zákoníku práce.

Na nedávném mimořádném jednání předsednictva LOK-SČL jste prohlásil, že návrat počtu přesčasových hodin do původního stavu, jak vám to nedávno slíbil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, nic neřeší. Můžete to vysvětlit?

Musíme si, po pravdě, říci, že toto razantní navýšení počtu přesčasových hodin, a zároveň i zkrácení pracovních směn ze 24 na 12 hodin, to byla prakticky jen rozbuška protestu lékařů a ostatních zdravotníků vůči politice současné vlády ve zdravotnictví. Mezi tím se ale situace posunula dále. Jako zdravotnické odbory, kromě okamžitého zrušení této části novely zákoníku práce, chceme, aby se pro zaměstnance v našich nemocnicích vytvořilo dlouhodobě udržitelné prostředí. Takové, jak ho známe z řady západoevropských zemí. Chceme také, aby se u nás aplikovali různé benefity pro zaměstnance, například lázně či dřívější odchod do důchodu, či forma určité výsluhy.

Ještě bych dodal, že naše lékaře poškozuje to, že se, při odchodu do důchodu, v České republice započítávají roky, nikoliv odpracované směny, jako je tomu v některých jiných zemích. Vždyť naši lékaři odpracují, při tomto svém počtu přesčasových hodin, místo jednoho roku dva. Přirozeně, že nechceme, aby lékaři odcházeli do důchodu ve 30 letech, jako baletky. Ale chceme, aby naši lékaři za tuto svoji práci pro naši společnost obdrželi i určitou výsluhu. Vždyť si, při tomto svém enormním vytížení, svůj život v podstatě zkracují. Vždyť pracují mnohem více než běžní občané.

Naším dalším požadavkem však ale je to, že se chceme vrátit k tomu, co bylo podepsáno mezi ministerstvem zdravotnictví a LOK-SČL v roce 2011, to je, aby se navýšily naše základní platy.

Tyto požadavky, které jsem zde zmínil, jsou pro nás nedělitelné. Velmi nás mrzí, že pan ministr chce vrátit do původního stavu jen změny, které nastaly v zákoníku práce. Ale to jsou jen fragmenty toho, co, jako odbory, požadujeme. Musím zdůraznit, že chceme mnohem více, to je především lepší pracovní prostředí, a to nejen lékařů, ale i středního zdravotnického personálu. I pro zdravotní sestry a ostatní personál v nemocnicích požadujeme navýšení platů. Tedy obdobně, jako tomu došli již na Slovensku. Když se nás někdo zeptá, kdy, jako zdravotníci, budeme spokojeni, odpovím, až růst našich platů bude navázán na vývoj průměrné mzdy. Protože potom nám platy porostou stejně. Avšak, poklesne-li průměrná mzda, poklesnou i naše platy.

Poslanecká sněmovna PČR před několika dny schválil tzv. konsolidační balíček. Jak se vládou navrhovaná a prosazovaná opatření, projeví v českém zdravotnictví?

Pokud jde o konsolidační balíček, jde o úplně stejný proces, jaký jsem popsal u novely zákoníku práce. Pro představu našich občanů dodám, že na 220 stránkách se mění přes 60 zákonů. Řada odborníků k tomu říká, že tyto zákony nemusí na sebe navazovat, a to není v pořádku.

Pokud jde o zdravotnictví, podle nás, přijetí konsolidačního balíčku umožní ministerstvu zdravotnictví slučování nemocnic a dalších zdravotních zařízení, které jsou v jeho gesci, a tím i k jejich zrušení. Klasickým příkladem toho, k čemu to asi povede, je to, že se nyní v kuloárech hovoří o tom, že se na ministerstvu zdravotnictví připravuje sloučení Fakultní nemocnice v Motole a Nemocnice na Homolce, která se stane její součástí.

Co je však hlavním problémem této změny u zdravotních zařízení v gesci ministerstva zdravotnictví, je to, že tyto státní organizace by mohly čerpat úvěry u soukromých subjektů, nikoliv u České národní banky (ČNB), jako tomu bylo dosud. Řekl bych, že v úmyslu ČNB není žádný krok, jaký lze očekávat u soukromého kapitálu, to je posléze ovládnou zadluženou nemocnici anebo alespoň zasahovat do rozhodování jejího managementu. Tím hrozí, že stát postupně ztratí vliv na to, co se dále stane s touto nemocnicí či jiným zdravotnickým zařízením.

V nedávno uskutečněném setkání zdravotnických odborářů s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem se, mimo jiné, hovořilo i o nesprávně nastaveném systému vzdělávaní našich lékařů a zdravotních sester. O co konkrétně jde?

Řekl bych, že další vzdělávání lékařů je u nás mnohem horší a nepřátelštější vůči mladým kolegům, než je tomu v jiných zemích. Jde totiž o to, že lékaři z menších nemocnic musejí absolvovat stáže v nemocnicích vyššího typu, protože tam mají, z hlediska jejich odborného růstu, projít mnohem více pracovišť než v jejich kmenových nemocnicích. Ale, abych byl spravedlivý, toto není záležitost státu, ale kolegů lékařů z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLSJEP), to je odborníků z praxe a pedagogů. Ti mají, na základě svých zkušeností, představu o tom, jak by se mladí lékaři, po absolutoriu lékařské fakulty, měli dále vzdělávat a získávat praxi, a tak odborně růst.

Velmi mne mrzí, že komise určená pro přípravu zákona o vzdělávání lékařů, jejímž jsem byl, před několika lety, členem, připravila vcelku přijatelný návrh o dalším vzdělávání těchto lékařů, ale díky iniciativě řady poslanců bylo nakonec v Poslanecké sněmovně schváleno něco jiného, což tak úplně neodpovídá potřebě co nejlepšího začlenění mladých lékařů do praxe.

Abych byl konkrétní, například byla špatně nastavena role odborného školitele těchto mladých lékařů. Odborný školitel by měl, za tuto svoji činnost, dostávat i plat či mzdu s tím, že zároveň by ale plně odpovídal za odbornou přípravu mladého lékaře do praxe. Dokonce by měl být přítomen i během jeho zkoušky před komisí v rámci atestace. Na druhé straně odborníci z ČLSJEP by měli vyhodnocovat odbornou úroveň těchto školitelů. Podle nás je potřebné celý tento systém změnit, nejlépe tak, jako je tomu ve Švýcarsku. Jejich systém by měl být pro nás vzorem!

Pokud jde o zdravotní sestry, v čem je problém?

Přirozeně, že jsme u nás měli klasický systém vzdělávání zdravotních sester, které absolvovali střední zdravotnickou školu, jako je tomu v jiných zemích. Takže, zdravotní sestry šli do praxe, přičemž, když, po určité době, chtěly zastávat funkci staniční nebo vrchní sestry, absolvovaly potřebnou nástavbu. Nyní jsou zdravotní sestry vysokoškolsky vzdělané, kdy studium končí jako bakalářky či některé i jako magistry. Ale z praxe tyto zdravotní sestry samozřejmě neznají nic. Z hlediska zajištění provozu v nemocnicích jsou tedy bez zkušeností, bez praxe. Takže se neobejdou bez pomoci sester, které již mají za sebou dlouholetou praxi.

Proto, podle zdravotnických odborů, je nutné tento systém změnit. Ale nastavit tuto potřebnou změnu nebude nikterak jednoduchých proces. Každopádně by to byla cesta správným směrem. Zásadní zásah do toto systému je, podle nás, nutný!

Máte nějaké informace o tom, jak ministerstvo zdravotnictví chce v nejbližší době řešit nedostatek lékařů a středního zdravotnického personálu v nemocnicích?

O nedostatku lékařů a středního zdravotnického personálu jsme vždy hovořili v našich minulých rozhovorech. Znovu opakuji zde žádné řešení této situace okamžitým rozhodnutím či nařízením ministerstva zdravotnictví není. Prostě se musí změnit situace zaměstnávání lékařů a středního zdravotnického personálu od základu. To je vytvořit pro ně vhodné a potřebné finanční a materiální podmínky. Dnes, čerství absolventi lékařských fakult nechtějí jít pracovat do nemocnic, ale buď odejdou do zahraničí nebo si spíše zajistí svoji soukromou lékařskou praxi. Případně jdou i do jiného oboru, kde mají vyšší plat či mzdu. Vyhnou se tak stresům, které by je čekaly v nemocnicích.

Je zde ještě jeden problém. To je, že je dnes problém získat mladého člověka pro studium medicíny. Protože, díky současným podmínkám v našem zdravotnictví, se mladí lidé do tohoto oboru zrovna nehrnou. Takže, po skončení střední školy, chtějí jít pracovat jako odborníci do oborů, jako je IT, jako právníci apod. Výsledkem je, že máme dnes 70procentní feminizaci v našem zdravotnictví. Mimochodem, když jsem nastoupil v 80 letech do praxe, například na oddělení chirurgie tehdy pracovalo minimum žen. Ale dnes, se na některých odděleních chirurgie, najdete poměr mužů a žen jedna ku jedné. Položíme-li si otázku, čím to je? Musím říci, že v současné době je v našich nemocnicích skoro nevolnický systém, tak by se to dalo s klidem nazvat. Svědčí o tom i snaha vládních kruhů navýšit počet přesčasových hodin na 832 hodin, místo původních 416. Přitom se dnes, v rámci tohoto stávajícího systému, porušují stanovené normy zákoníku práce a nemocnice to obcházejí s pomocí dohod o pracovní činnosti či provedení práce. To je, podle zdravotnických odborů, špatně!

Nesmíme opomenout ani otázku nedostatku léků u nás. Ministr Válek prezentoval názor, že by se léky měly vyrábět u nás. Jak to vidíte vy?

Nedostatek léků je skutečně palčivou záležitostí, ale suroviny pro ně jsou mimo Českou republiku. Již prakticky o žádné výrobě nerozhoduje ČR, ale jde o výrobny cizích firem (např. Sanofy z Francie). Je to prostě o ekonomice. Jako i v jiných oborech, tak i ve farmacii se výroba přesunula do Asie. Odtud je také dovážíme.  Německo či Francie mají, z ekonomických důvodů mnohem lepší startovací pozice než Česká republika, pokud jde o nákup léků pro naše potřeby. Jenom připomenu, že jsme měli u nás vyspělý farmaceutický průmysl. Dříve jsme byli ve výrobě léků téměř soběstační. Ale, nyní jsme závislí na dovozu léků. V podstatě to platí i pro celou Evropu.

Co nás čeká? Za dodávky léků se bude platit, a to horentní sumy. Doplatí na to především pacienti. Mimochodem, stačí si připomenout ty sumy peněz, které šly do Číny v době covidové pandemie. Toto vše je důsledkem honby za levnou pracovní silou, což se nám zvláště v době pandemie velmi vymstilo. Zkrátka, obnovení výroby léků nebude nikterak jednoduchá a laciná záležitost. Ale, uskutečnit by se to mělo. Byli bychom zase v tomto soběstační, a to se státu nakonec vyplatí.

Jaké jsou, podle vás, další vyhlídky českého zdravotnictví v nejbližších letech?

O další vývoj v českém zdravotnictví se, v podstatě, bojím. Především proto, že demograficky to v české zdravotnictví vypadá velmi špatně. Vždyť řada lékařů, ale i zdravotních sester, u nás přesluhuje, protože jsou již v důchodovém věku. Mnoho z nich se k důchodovému věku pomalu blíží. Jde o to, jak jsem se již zmínil, tento obor není pro řadu našich mladých spoluobčanů již tak atraktivní, jako byl před několika desítkami let. Místo, abychom tento, tolik potřebný obor, posilovali, a to včetně potřebných financí, tak ho naopak oslabujeme.

Pro nás, starší lékaře to bylo povolání, jako poslání, nikoliv jako zaměstnání, jak se na to dnes dívá mladá generace. Jenom připomenu, že lékaři v nemocnicích tráví v nich podstatnou část svého života. Jestliže si někteří lidí u nás myslí, že plat 100.000 Kč je hodně. Ale, není to pravda. Když uvážíte, že průměrná mzda u nás činí něco přes 43.000 korun, tak těchto 100.000 korun, je v podstatě mzda za dva pracovní úvazky, neboť lékař v nemocnici pracuje na svůj plný úvazek, a ještě navíc na dohodu nebo velké množství přesčasů. Vezmeme-li, že hodinová mzda nejzkušenějšího lékaře je cca 350 korun, to opravdu není, při jeho odpovědnosti za zdraví a životy našich spoluobčanů důstojná odměna. Řekl bych, že toto je ta realita života.