Situace v českém zemědělství se, z ekonomického hlediska, zejména v posledních dvou letech, nevyvíjí nikterak dobře. Čeští produkční zemědělci poukazují na to, že „zelená“ politika EU, vyplývající z projektu Green Deal, a zároveň i velmi špatně nastavená zemědělská politika české vlády, je dostává do velmi vážných potíží.

Agrární komora ČR (AK ČR), která zastupuje zájmy našich produkčních zemědělců, již po dva roky požaduje po české vládě, aby změnila svoji zemědělskou a hospodářskou politiku v jejich prospěch. Zároveň ji žádá, aby v Bruselu razantněji hájila zájmy českých zemědělců.

O současné situaci v českém zemědělství, a dalších záměrech Agrární komory ČR na zlepšení podmínek českých zemědělců, jsme hovořili s viceprezidentem AK ČR Leošem Říhou, který je zároveň i předsedou představenstva a ředitelem společnosti KLAS Nekoř, a.s.

Počátkem dubna se uskutečnilo 33. zasedání Sněmu Agrární komory ČR. Jakými otázkami, či problémy, jste se, během tohoto jednání, zabývali?

Jednání probíhalo v době, kdy se u produkčních zemědělců sešlo několik neblahých vlivů. Jednak nová společná zemědělská politika, do které byl, navzdory našim připomínkám, zapracován velký akcent na ochranu životního prostředí. Dalším vlivem, výrazně středoevropským, jsou nekontrolovatelné a bezcelní dovozy zemědělských komodit ze zemí mimo EU, které způsobují pokles cen pod náklady u hlavních komodit, a v neposlední řadě bude na zemědělce dopadat na národní úrovni konsolidační balíček naší vlády, a to zejména v oblasti téměř 100% zvýšení daně z nemovitosti. Na sněmu jsme se snažili u všech těchto podmínek najít řešení, aby zemědělské podnikání bylo alespoň trochu snesitelné.

O jaké požadavky českých zemědělců, vůči vládě, vlastně jde?

V prvé řade se jedná o splnění dlouhodobých slibů. Je třeba zdůraznit, že z naší strany to není žádné ultimátum, ale pokud nám někdo, za vládu a 5K, slíbí v roce 2022 finance, které mají kompenzovat radikální nastavení redistributivní platby a mají platit od roku 2023, tak je pochopitelné, že se v roce 2024 po těchto penězích ptáme. Kromě těchto 2 mld., které opravdu, zejména u středních firem v sektoru, chybí, požadujeme v usnesení sněmu, aby naše vláda pomohla, v současném deformovaném trhu se zemědělskými komoditami, svým zemědělcům obdobně jako v okolních zemích. Zároveň požadujeme, abychom, sami sobě, nadále nezpřísňovali podmínky pro zemědělské podnikání, a abychom znali předem ekonomické dopady těchto požadavků, jako je například připravované výrazné zpřísnění DZES 5 (standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy – pozn. red.) ohledně eroze.

Ministr zemědělství Marek Výborný měl, podle usnesení Agrární komory ČR, do konce dubna čas, aby ve vládě prosadil zlepšení podmínek pro naše zemědělce. Ale, jak se posléze ukázalo, nic se, v tomto směru, neměnilo k lepšímu. Jaký další postup zvolí Agrární komora ČR pro nejbližší měsíce?

Agrární komora ČR, jako nejvýznamnější nevládní zemědělská organizace u nás, nemůže postupovat jinak než zásadně, tzn. že jestliže jsme na sněmu, před zraky pana ministra, odsouhlasili konání protestů v případě, že nedojde k posunu alespoň u části bodů, tak náš další postup logicky bude spočívat v plnění tohoto usnesení sněmu, tzn. v organizování protestů. Chci však zdůraznit, že jsme produkční zemědělci, kteří chtějí mít pouze solidní a konkurenceschopné podmínky pro svoji práci. Nejsme profesionální demonstrující, a proto naším cílem nejsou demonstrace, ale je to pouze zoufalý prostředek, jak, při jednáních, docílit přijatelných výsledků a splnění dlouhodobých slibů.

Již delší dobu, Agrární komora ČR poukazuje na to, že nůžky, mezi výkupními cenami zemědělců a náklady na zemědělskou výrobu, se stále více rozevírají. Co je, podle produkčních zemědělců, příčinou tohoto stavu?

Po zahájení války na Ukrajině ceny zemědělských komodit reagovaly standardně, jako ve většině válečných období, tzn. výrazně se zvedly, načež poté se, k těmto cenám, postupně posunuly i náklady. Bohužel, nezvládnutím koridoru solidarity pro ukrajinské obilí se výkupní ceny nestandardně propadly, ale ceny vstupů, do výroby, zůstaly na stejné úrovni. To je aktuální příčina velmi rozevřených nůžek mezi náklady a výstupy.

Potvrdil jste velmi výrazné zdražení vstupů do výroby. Jak se to odrazilo, pro vás, ve výrobních, a pro spotřebitele, prodejních cenách základních zemědělských výrobků a potravin?

Růst cen zemědělských komodit se odrazil na pultě v do jisté míry v letech 2022 a 2023, kdy se také začali politici zajímat o ceny a zemědělce, protože, vedle masivního vlivu energií, i tyto ceny potravin tlačily nahoru inflaci. Nyní pokles cen zemědělských komodit, často však pod výrobní náklady, naopak táhne inflaci na úroveň cíle ČNB, ale to je okamžik, kdy už se o nás politici nezajímají.

Přirozeně, že při vyjednávání s obchodníky nemáte jednoduchou pozici, aby vaše se vaše produkty uplatnily na tuzemském, potažmo i evropském trhu. Jaké jsou vaše zkušeností?

Moje zkušenosti jsou pouze zprostředkované, a to při jednání s odběrateli zemědělských komodit, protože přímo do obchodu nedodáváme, ale pravidelně narážíme na argumentaci mlékáren a dalších odběratelů zemědělských komodit, které mluví o tlaku obchodních řetězců, který je, v tzv. v nových zemích EU, daleko vyšší než v zemích starých.

Agrární komora ČR, již delší dobu, tvrdí, že objem zemědělské, zejména živočišné výroby, se u nás postupně snižuje. K čemu to, podle vás, nakonec povede?

Každá rozumná hospodářsky vyspělá země by měla, ve své politice, podporovat přidanou hodnotu na svém území. Tou přidanou hodnotou zemědělství je právě živočišná výroba s navazujícím zpracováním, a nejlépe i s podporou exportu. To, že jsme se stali závislými na vývozech obilí a živého skotu, je bohužel ukázkou toho, že hospodářská politika v této oblasti v naší zemi nebyla prováděna zodpovědně. Dopady toho vidíme v současnosti, když najednou nemáme kam přebytky obilí umístit, a přitom nám stále rostou dovozy chlazeného či mraženého zpracovaného masa.

Hovoříme-li o živočišné výrobě, například nejvíce vepřového masa se k nám dováží ze Španělska. To jsou na tom, španělští farmáři, oproti našim zemědělcům, tak ekonomicky dobře?

Španělští farmáři mají hlavně problém s klimatickou změnou a s rozšiřováním oblastí, kde nejde mnoho pěstovat. Proto se nám zdá, jako nepříliš udržitelné, v těchto zemích podporovat výkrm vepřového, a to na základě dovozu obilí a zpětného vývozu zpracovaného masa. Zaráží nás, že na tento režim nepoukazují ekologická hnutí.

Jaké řešení, složité situace v živočišné výrobě, navrhuje Agrární komora ČR?

Pokládáme za důležité, aby podmínky pro podnikatele v živočišné výrobě, byly srovnatelné u nás a v okolních zemích, a to nejenom, jako případné kompenzace za welfare (životní pohoda zvířat – pozn. red.) apod., ale i jako podmínky umožňující umístění provozů živočišné výroby tam, kam patří, tzn. na český venkov. Zároveň je důležitá i podpora, která je srovnatelná s okolními státy u zpracovatelů zemědělských komodit. Je potřeba, aby si i nezemědělská veřejnost uvědomila, že erozi a úrodnost půdy, lze řešit hospodářsky efektivněji rozumným zatížením živočišné výroby než nerozumným zatížením softwaru v LPIS (veřejný registr půdy – pozn. red.).

Pokud jde o rostlinou výrobu, řeší česká vláda, potažmo orgány EU, problém dovozu neprocleného ukrajinského obilí, které je do EU dováženo kvůli válce na Ukrajině, dostatečně?

Neřeší! Je to kus pokrytectví obyvatel EU, protože všichni souhlasíme s pomocí UA zemědělcům, ale nechceme to nikdo platit a hází se to na bedra zemědělců. V době klimatické změny, není rozumné si likvidovat vlastní zemědělství, ať již na úrovni České republiky nebo EU.

Zabýváme-li se zemědělskou výrobou, logicky musíme hovořit o nedostatku financí pro naše zemědělce, a to jak z fondů EU, tak i z národních zdrojů. Jak to vidí Agrární komora ČR?

Při otevřeném trhu musíme znát a reagovat na podmínky, které, pro své zemědělce, dokáží vytvořit v Německu a Polsku, a to zejména odvětví s přidanou hodnotou, ať už je to živočišná výroba či citlivé komodity. Argumenty typu nedostatku financí v národním rozpočtu jsou tak vhodné pouze pro 1 volební období a vedou k již zmiňovanému poklesu přidané hodnoty v národním hospodářství.

Když hovoříme o financích, jak, zpětně, hodnotíte průběh jednání s ministrem zemědělství Marek Výborným, a jeho prostřednictvím s vládou ČR, o pomoci českým zemědělcům?

Pan ministr se sice snaží, ale bohužel výsledky z hlediska konkurenceschopnosti našeho zemědělství, např. ve srovnání s aktuálním pomocí pěstitelů v Polsku, jsou se značnými rezervami, o kterých je potřeba intenzivně jednat.

Agrární komora ČR již delší dobu tvrdí, že vlády původních zemí EU15, nyní EU14, podporují své farmáře mnohem aktivněji, než jak činily české vlády. Neměly by se inspirovat jednáním například francouzské či španělské vlády?

Myslíme, že by nám úplně stačilo inspirovat se jednáním vlády polské, jako jediné tzv. nové země, kde zemědělství po vstupu do EU vzrostlo. Je sice pravdou, že se jedná o zemědělství jiného typu, než je naše, ale to nic nemění na tom, že v přepočtu na hektar do sektoru proudí v Polsku daleko více peněz než u nás.

Ostatně, v rámci přístupových dohod do EU před rokem 2004, si Polsko, na rozdíl od České republiky, dokázalo vyjednat řadu výjimek. To se nyní ukazuje ve vyšší konkurenceschopnosti polských potravin na evropském trhu. Nezaspali jsme?

Problém je v tom, alespoň se domnívám, že váha zemědělského sektoru u nás je bohužel menší než v Polsku, proto i při vyjednávání politické reprezentace mají jiné priority. Je sice pravdou, že nejsme zemí agrární, ale jsme zemí s hlubokou tradicí zpracování a přidané hodnoty zemědělských surovin, jak ukazují i některé staré země, např. v rámci Beneluxu na tuto tradici se dá navazovat.

Mezi členy Agrární komory ČR velmi často zaznívá myšlenka, že zemědělce by měl živit trh, nikoliv dotace. Co byste k tomu mohl říci, z pohledu šéfa významného zemědělského podniku?

Pochopitelně pokroucenost zemědělského podnikání dotačními vstupy je značná a ekonomicky nezdravá. Nicméně, jednak nemůže být Česká republika lídrem ve snižování podpor, a hlavně situace vlivem řady „zelených“ požadavků na zemědělství, a zároveň poskytovaných kompenzací, se stala až moc složitou, a i byrokraticky náročnou a drahou. Z hlediska konkurenceschopnosti EU, i ČR, je nutné hledat v tomto zjednodušení a neupínat se pouze k zeleným podporám, ale i k racionálnímu pokroku v zemědělské produkci.

Jaké jsou vlastně dopady na evropské zemědělství, potažmo na potravinářství, pokud jde o Green Deal?

V řadě případů je škoda, že se věci kolem Green Dealu prosazovaly překotně na základě pouze tlaku aktivistů a momentálních lídrů veřejného mínění, nikoliv na základě zkušeností zemědělců, případně aplikovaného výzkumu. Zároveň se ukazuje, jako velké nebezpečí, zneužití těchto myšlenek ve prospěch ohromných nadnárodních gigantů v oblasti potravinářství, ale i energetiky a podobně. Řada opatření, která se, po nás, požadují nedávají smysl, a z hlediska obživy obyvatel, v případě změny klimatu, mohou být i pro evropskou civilizaci zničující. Každý zemědělec žije v souladu s přírodou, která ho živí, a proto by jeho hlas při ochraně zemědělské krajiny, a zároveň při obživě obyvatel, měl být více akceptován. Myslíme si, že by případná opatření při tom byla levnější, smysluplnější a nemusela by být revidována až po protestech zemědělců.

Četné protesty farmářů mnoha členských zemí EU naznačují, že problém dopadů Green Dealu je nutné řešit na celoevropské úrovni. To ale, asi nebude jednoduché?

Rozhodně to jednoduché nebude a ani jednoduché není. Přes veškerou snahu i našich zástupců v EU bychom přivítali větší koordinaci a jednotu i údernost organizací typu Copa Cogeca. Na stranu druhou, ale i v dnešní ekonomicky složité době, z vlastní zkušenosti, víme, že jsme nuceni tuto jednotu tvořit ze spodu, např. spolupráci s protestujícími polskými zemědělci. Také je důležité nepodceňovat účast ve volbách do Evropského parlamentu, a v zemědělství to platí dvojnásob.

Jak vidíte další budoucnost českého, potažmo evropského zemědělství?

Po dlouholetém marném boji o efektivním nastavení aktivního zemědělce v SZP a v ČR, to je sice s podivem, ale jsem optimistou, a to právě při uvědomení si důležitosti zemědělství z hlediska případné klimatické změny, a při uvědomění si potenciálu jaké zemědělství, v našim klimatických podmínkách, stále má.