„Zazvonil zvonec a pohádkám o čisté elektromobilitě v EU je konec,“ pod tímto názvem vydal v české verzi amerického listu Epoch Times svůj komentář známý publicista Milan Smutný k rozhodnutí Evropského parlamentu, který na návrh Komise, č. března 2024 přijal usnesení, že elektromobil není automaticky klimaticky neutrální vůz.

Podle autora komentáře, Milana Smutného, který byl, v jednu dobu, například tiskovým mluvčím Škoda Auto Mladá Boleslav, v sídle Evropské unie v Bruselu tímto rozhodnutím, v podstatě „vybuchla Bomba“. Zároveň k tomu uvedl, že zajímavým faktem bylo, že klíčová média u nás i v zahraničí si toho vůbec nevšimla. Podle ně se dá říci, že tímto okamžikem, Komisí a Evropským parlamentem prosazovaným elektromobilům, v EU doslova „zazvonil umíráček“.

Podle autora komentáře, tomuto rozhodnutí poslanců Evropského parlamentu předcházelo „překvapivé“ zjištění Evropské komise (EK), že do emisní bilance čistě elektrických aut (označovaných jako BEV), se musí započítat celý životní cyklus auta, včetně „velmi emisně šeredné bilanční výroby baterie“, dále ztráty z provozu, jakož i fakt, že většina elektrických aut má svůj výfuk vlastně v uhelné elektrárně, neboť v energetickém mixu většiny evropských zemí totiž převládá výroba elektřiny z uhlí a plynu. Načež k tomu ve svém komentáři pro názornost uvádí, že například v Polsku je to ze 70 procent, v Česku z poloviny a v deklarovaně „zeleném“ Německu ze 40 procent.

Autor komentáře dále uvádí, že o čem se přitom příliš nemluví, je skutečnost, že zatím neexistuje spolehlivá, efektivní a cenově dostupná recyklace baterií, jako typicky nebezpečného odpadu. Přitom bývalý místopředseda Komise Frans Timmermans v roce 2022, za své návštěvy v Praze, tvrdil, že chudší země EU, včetně Česka, se „naučí mít elektromobily rády,“ až k nim dorazí ze západu Evropy jako ojetiny.

Podle autora komentáře, který si všiml, že tuto zprávu, a to bez pozornosti velkých médií, včetně týmu českých zpravodajů v Bruselu, přinesl internetový portál a videokanál rakouského listu Neue Kronen Zeitung. Rakouští novináři svoji zprávu navíc obohatili tabulkou emisí, podle zdrojů. Takže, podle ní, nejlépe emisně vycházejí tradiční spalovací auta na benzín a naftu, e-auta obsadila předposlední místo, když emisně nejhorší je, podle tohoto hodnocení, pohon na tzv. šedý vodík vyráběný ze zemního plynu. Zároveň k tomu dodává, že vedení EU tímto rozhodnutím, de facto, obrací svoji dosavadní politiku prosazování nulových emisí ve prospěch elektromobilů o 180 stupňů. „To je začátek konce slepé sázky na elektromobilitu, která byla, je a bude ovšem spojena s obrovskými zmatky a zejména s astronomickými náklady,“ konstatuje Milan Smutný.

Podle autora komentáře, kdyby si Evropská komise byla bývala včas nastudovala analýzu bruselského think-tanku Green NCAP či studii českých vědců, strojních inženýrů a pedagogů Jana Macka a Josefa Morkuse z ČVUT, která se, se závěry jejich bruselských kolegů, shoduje, skoro zadarmo by unijní lídři a jejich poradenské týmy zjistili, k čemu museli dojít. Hlavně kvůli špinavé emisní výrobě baterie se běžný elektromobil benzínovému autu emisně vyrovná až po ujetí 150 000 km, v případě dieselového po více než 200 000 km.

„Přitom právě sázka na e-auta byla doslova perlou v koruně zelené ideologie, kterou si tak horlivě nasadil a prosazoval tehdejší místopředseda Evropské komise a guru Green Dealu Frans Timmermans. Ovšem pod dojmem oslabování této politiky v řadě zemí EU loni F. Timmermans z prestižní funkce doslova utekl a vrátil se do nizozemské parlamentní politiky. Zákaz výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory ve prospěch tvrdě prosazovaných a dotovaných elektroaut přitom Evropský parlament schválil teprve loni v polovině února, když mu k tomu, k úžasu F. Timmermanse, umetlo předtím aktivně cestu i předsednictví ČR v Evropské radě ve druhé polovině 2022,“ jak dále ve svém komentáři uvádí Milan Smutný. Podle něho „stačilo z českého pytláka udělat evropského hajného“. Zákaz byl pak posléze, díky iniciativě řady zemí i osobní roli europoslance za ČR Alexandra Vondry, částečně zmírněn s tím, že spalovací motory mohou zůstat, budou-li je pohánět e-paliva. Hlavně za jejich zkušební výrobou se do Chile nyní vydává ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela. „No je to nepochybně důležitá státní cesta přes půl světa, i když doma v Česku hoří jedno téma v energetice za druhým,“ dodává Milan Smutný.

Podle něho se nyní v elektromobilitě obrací, i sama předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která ostře nabrala kurs opačným směrem. Již 21. února totiž zdůraznila, že zákaz spalovacích aut se, v roce 2026, podle rozhodnutí Komise, přezkoumá a zreviduje. Podle Milana Smutného nyní jde, v čele Komise a se souhlasem Evropského parlamentu, mnohem dále, když „podle emisního shrnutí by vlastně plně elektrická auta měla být na pranýři. Co je v pozadí tohoto obratu, nad nímž laik žasne, odborník se diví, a občan se rozčiluje nad tancem euromiliard?“

Podle autora komentáře jde, v první řadě, o voliče a volby. Von der Leyenové se ve funkci „nejmocnější ženy Evropy“, jak je v médiích občas nazývána, se zalíbilo natolik, že chce, po červnových volbách do Evropského parlamentu, pokračovat jaké předsedkyně Evropské komise dalších pět let. „Na svých posledních pět let prosazování zelené agendy chce nyní zapomenout a zalíbit se co nejvíce voličům. I těm pravicovým, na něž politička deklarovaně konzervativně pravicové CDU v minulých letech dokonale zapomněla, zato vůle k moci se, u letos 66leté političky, zásadně posílila,“ píše autor komentáře.

Podle publicisty Milana Smutného, to, co nejvíce šokuje je velmi špatným vysvědčením nefunkční demokracie ve vedení EU, je, že vlastně zatím proti Leyenové nestojí žádný relevantní protikandidát. Evropská lidová strana, se souhlasem 80 % delegátů na svém nedávném kongresu ji do této funkce opět nominovala. Jenže, jak podotýká autor komentáře, o volbě nového předsedy Komise, či předsedkyně, bude rozhodovat všech 705 europoslanců, kdy, podle analýz, se očekává přesun politické váhy Evropského parlamentu silně doprava. V minulých volbách vyhrála Ursula von der Leyenová s miniaturní většinou pouhých devíti hlasů, poznamenal autor komentáře.

Milan Smutný dále uvádí, že další snahou politiků EU je nějakým způsobem zbrzdit obrovský nástup Číny v elektromobilitě a dalších oblastech zelené tranzice s nízkými čínskými mzdami i výhodou laciné energie převážně z uhlí a kontrolou klíčových zelených technologií a surovin po celém světě. Zoufalí šéfové automobilek v EU přitom dokonce sahají k tak absurdnímu prostředku, jako nabízet své budoucí „levné“ modely BEV, a tím odrazovat od koupi svých stávajících modelů. EU v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) zvažuje zavedení vysokých cel na čínská auta, nebo jako Francie dotuje jen evropskou produkci.

Podle autora článku podstatou tohoto problému je ovšem je, že kvůli drahé baterii, kdy z hlediska objemu výroby ze 77 procent její výroba připadá na Čínu, tak evropské automobilky nedokáží vyvinout a vyrobit opravdu cenově dostupný menší vůz v požadovaném výhodném poměru cena-užitná hodnota, který by dával smysl jako městský či předměstský vůz s omezením lokálních zplodin. Místo toho chtějí přesvědčit zákazníky lepším dojezdem, kvůli němuž ovšem musí produkovat nesmyslně velká, a tedy i drahá dvoutunová a těžší monstra s baterií o váze 500 a více kilogramů.

Podle Milana Smutného by celý koncept politicky násilně prosazované elektromobility postaven na dotacích. Například německý ministr financí za liberální FDP Christian Lindner k tomu řekl, že za peníze německých daňových poplatníků se utratilo do 18. prosince 2023, to je do konce dotací na elektromobily, v přepočtu přes 250 miliard korun, aby si bohatí Němci mohli s dotací koupit elektromobil jako druhý či třetí vůz do rodiny. Auto článku k tomu dále píše, že Christian Lindner dotace sám „nezařízl“, k jejich konci přispěl až Spolkový ústavní soud, který vládě, kvůli dluhové brzdě, loni zakázal navýšit dluh Německa o dalších 60 miliard eur (přes 1,5 bilionu korun) na zelenou politiku. I přesto už dluh Německa, s 65 procenty vůči HDP, o pět procent překračuje maastrichtská kritéria. Další miliardy eur dosud utrácí na dotační podporu BEV mimo jiné Francie a Itálie.

„Česká republika nyní poskytne podnikatelům na zakoupení asi 4.500 e-aut velkorysých 200.000 korun na auto, přičemž české dotace BEV mají začít v době, kdy se, nad jejich údajnou panenskou emisní čistotou, smráká. Také se vyvíjí usilovná nová snaha o obří baterkárnu, tentokráte, místo u Plzně, na severu Moravy u Dolní Lutyně, nyní opět halasně vyhlašovaná vládou ČR, kdy se o mimoevropském investorovi zatím nic neví, zato se už ví, že přijde na 200 miliard korun. Teď se zřejmě licituje o to, kolik miliard vláda premiéra Petra Fialy přidá zahraničnímu majiteli jako dotaci a k tomu obří pozemek asi zdarma. Co takhle se pozeptat napřed v Bruselu, zda nebude tato investice zcela zbytečná? Někdy se ovšem zdá, že Česko, jako historické České království, je stále obklopeno nepropustnými temnými hvozdy, tentokrát informačními,“ konstatuje publicista Milan Smutný ve svém článku.

Podle autora článku Evropská komise a Evropský parlament nemohly nezaznamenat obří problémy evropského autoprůmyslu s elektromobilitou. Nyní prý Evropská unie evropskému autoprůmyslu se 13 miliony zaměstnanců a klíčovým podílem na ekonomice celého společenství (v ČR tvoří 10 procent HDP a čtvrtinu exportu) vytvoří nová kritéria „pro technologickou neutralitu a budoucí orientaci“ autobyznysu. Načež autor dodává, že „ve skutečnosti šéfové automobilek v EU, kterou v roce 2026 kvůli novému objevu emisně špinavých elektromobilů nepochybně čeká definitní zrušení zákazu spalovacích aut po roce 2035, nyní skoro zoufalstvím tlučou hlavou do stolu či o zeď“.

Mimochodem, podle Milana Smutného, nedávno vyhrála prestižní soutěž v USA o „nejzelenější automobil“ hybridní Toyota se spalovacím motorem.

„Očekávaný konec násilně politicky a ideologicky prosazované elektromobility, jako flagrantní příklad eurounijního opuštění zdravých mechanismů svobodného trhu a přechod na byrokratické regulace, je současně počátkem eroze a tvrdé revize ideologie Green Deal a její realizace v legislativním balíčku Fit for 55. Všechny jeho části, příkladně solární a větrná energetika, emisní povolenky, zemědělské regulace atd., totiž neobsahují žádné studie v celém životním cyklu, ani analýzy dopadů,“ píše autor článku.

Podle Milana Smutného předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová, a její kancelář, podle svědectví jeho kolegů ze sféry automobilismu, z obavy z nezvolení dává sama a bez konzultace s jinými komisaři pokyny k pozastavení a revizi klíčových zelených politik. Načež dodává, že ale špičkově manažersky placení politici EU dosud nenesou žádnou odpovědnost za svá nesprávná dřívější rozhodnutí. Proto také Milan Smutný v závěru svého článku vyzývá k masové účastni našich občanů v evropských volbách s tím, že by měli být voleni, jako poslanci Evropského parlamentu, lidé, kteří logicky uvažují a nepodléhají různým ideologickým pseudoteoriím.