Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!
Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem
Diskuse, kdo může za růst cen potravin, neberou konce. Ze zneužívání situace jsou neprávem obviňováni zemědělci. „Proti 8 zahraničním obchodním řetězcům stojí 30 tisíc individuálních zemědělců s neporovnatelným obratem, a tedy vyjednávací silou. Je jasné, kdo určuje cenu,“ řekl v rozhovoru pro srpnové vydání měsíčníku AGRObase prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.
Na otázku redakce, že čeští zemědělci údajně v minulém roce zneužívali situace k tomu, aby dosáhli pohádkových zisků, které jim zaplatili spotřebitelé, Jan Doležal odpověděl, že „takový argument by možná dával smysl, kdyby všechny potraviny na pultech našich obchodů byly domácího původu, a kdyby zároveň zemědělci za svoji produkci dostávali férově zaplaceno“. Nyní, podle Jana Doležala, ale platí, že Česká republika je v mnoha komoditách výrazně nesoběstačná. Téměř dvě třetiny spotřeby vepřového masa musí dovážet, přitom situace je ještě horší u mnoha druhů ovoce nebo zeleniny. Načež dodal, že potraviny se u nás prodávaly draho, ale čeští zemědělci s tím měli pramálo společného. Do obchodů dodávají zemědělci asi 3–5 % svých produktů na přímo, bez dalšího zpracování. Typicky se jedná o ovoce, zeleninu nebo třeba brambory. U brambor se již mnoho let cena zemědělských výrobců, tedy cena, za kterou ji oni prodávají obchodníkům, na úrovni 4 až 6 Kč za kilogram. Přitom, jsou to právě výrobci, kteří nesou veškeré riziko (tj. počasí, škůdci, rostoucí náklady na uskladnění).
Zatímco na pultech je to úplně jiný příběh, přičemž obchod, který si naopak riziko minimalizuje (třeba i tím, že za neprodané zboží nezaplatí dodavateli), tak nabízené zboží prodává za trojnásobek ceny. Například u pečiva, cena obilí tvoří asi 10–15 % jeho celkové ceny. Zbytek jsou energie, lidská práce, logistika atd. Nepopíratelným faktem zůstává, že Česká republika zaznamenala v minulém roce skokový růst cen energií s dopadem na konečné odběratele, ale také na distributory a dodavatele.
Na otázku redakce, že vláda nedokázala, na rozdíl od okolních zemí, pružně zareagovat a ceny energií zastropovala pozdě a zároveň na úrovni, která byla vyšší než u okolních zemí, tak, jaký to mělo dopad na zemědělské a potravinářské provozy, Jan Doležal odpověděl, že „smutným výsledkem byl krach mnoha menších firem a závažné potíže v energeticky náročných oborech, jako byly malé pekárny, nebo pěstování ovoce a zeleniny, chov prasat či drůbeže. Propad v energeticky náročných oborech potvrzuje také statistika. Klesly stavy prasat a drůbeže, došlo k poklesu ploch ovocných sadů a také ploch se zeleninou“. Podle něho, pokud by k zastropování cen nedošlo, mohly být důsledky ještě horší. Zároveň konstatoval, že odvolávat se dnes na celkový výsledek polní výroby a například produkci mléka v roce 2022 je irelevantní. Tento rok byl, podle něho, unikátní. „Za prvé, zemědělský sektor těžil z dlouhodobého průměru nižší ceny na straně vstupů při zakládání porostů v roce 2021, jako byly ceny osiv, hnojiv, lidské práce, pohonných hmot a dalších energií. Za druhé, prodej ze sklizně z těchto porostů probíhal v době, kdy byl, vlivem světové poptávky způsobené nervozitou a obavami, velký zájem o komodity, přičemž jejich cena neočekávaně prudce vzrostla, a to na cca 1,5–2násobnou úroveň dlouhodobých průměrů,“ řekl Jan Doležal.
Prezident Agrární komory ČR současně uvedl, že situace v letošním roce je přitom zcela opačná. Zemědělci zakládali porosty s mnohem vyššími náklady, zatímco současná cena je dokonce nižší než v roce 2021. Jenom na tržbách u obilovin a olejnin se může v meziročním srovnání jednat o propad v řádech desítek miliard. Obdobná situace byla v odvětví výroby mléka, kde se do ekonomiky roku 2022 promítala nízká úroveň vstupů, tedy například spotřeba krmiva vyráběného za staré, nižší náklady a současně vyšší poptávka po mléčné surovině. Prvovýrobci tak byli schopni realizovat mléko za cenu na úrovni 12–13 Kč/l. Současné ceny zhruba na úrovni 10,50–11 Kč/l však již jsou za zvýšených vstupních nákladů, které už ani nepokryjí vlastní rentabilitu výroby. V České republice se ročně vyrobí přes 3 mld. litrů mléka, což jsou při 1 koruně ztráty na litr velmi jednoduché počty.
Jan Doležal dále uvedl, že ziskovost vybraných podniků, a hospodářský výsledek sektoru za rok 2022, jsou údaje, které absolutně nezohledňují strukturální nevyrovnanost a problémy jednotlivých odvětví. Jednoduše řečeno, obilí a řepka prodávané v roce 2022 za vyšší ceny se nepromítají do speciálních odvětví, jako je chov prasat, pěstování zeleniny či ovoce, jejichž stavy a plochy nadále rapidně klesají a Česká republika je v těchto případech odkázaná na dovozy. Odráží se zde nejistota výrobců a zpracovatelů z nejasné budoucnosti, možných scénářů vývoje, neochota nadále investovat do ztrátových provozů.
Do toho se promítá ještě záměr šetřit právě tam, kde jsou největší problémy, tedy v rámci systémových národních dotací, které jsou již v letošním roce sníženy na téměř poloviční úroveň, přičemž pro rok 2024 se počítá s dalším výrazným snížením.
Na otázku redakce, co říká médii prezentovanému názoru o velkých českých zemědělcích, kteří „drží obchodníky pod krkem“, Jan Doležal odvětil, že „co se týká cen potravin na pultech, malí i velcí zemědělci na ně mají jen omezený vliv“. Podle něho se do nich promítají náklady a přirážka zpracovatelů, náklady na přepravu, náklady na skladování, a především náklady a přirážka velkých obchodních řetězců. Zároveň konstatoval, že 90 % domácího maloobchodního prodeje potravin ovládá, podle nedávné analýzy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, osm zahraničních subjektů, přičemž jen podíl dvou velkých německých skupin Schwarz (Lidl a Kaufland) a Rewe (Billa a Penny) činí 51 %. Proti těmto osmi obchodním řetězcům stojí 30 tisíc individuálních zemědělců s neporovnatelným obratem, a tedy vyjednávací silou. Je jasné, kdo určuje cenu. Velkých podniků, podle definice EU, tedy více než 250 zaměstnanců a výše obratu nad 1,25 mld. Kč ročně, je u nás minimum. I ti největší s přesahem do zpracování potravin jsou pak na evropském trhu „malí páni“. Načež dodal, že obecně platí, že „obchodník může českého dodavatele kdykoliv nahradit zahraničním, zatímco větší výrobce je odkázaný na odbyt u tuzemského obchodníka a těžko bude při vyjednávání vyhrožovat nějakou alternativou“.
Na otázku redakce, že když jsou na tom všichni čeští zemědělci podobně, jak si vysvětluje honbu na větší a střední zemědělce, Jan Doležal uvedl, že se v tom obtížně orientuje i samotní členové Agrární komory ČR. Načež dodal, že „sice se tady neustále mluví o rozdělování na malá, střední a velká hospodářství, ale co je vlastně klíčem pro toto konkrétní rozdělení? Kdyby to byla výměra půdy, kam zařadit podniky specializující se pouze na živočišnou výrobu. Pokud zohledníme počet zaměstnanců, jak budeme pohlížet na podniky zaměřené na klasickou polní výrobu nebo obecně rostlinnou výrobu, kde je největší nápor práce během letních měsíců a jsou na ni najímáni sezonní pracovníci? Následkem toho dochází až k segregaci některých podniků, ale její důvod nám dosud vlastně nikdo pořádně nevysvětlil“.
Podle Jana Doležala nejvýraznějším projevem tohoto trendu je nastavení míry redistributivní platby, která je přidělována na prvních 150 hektarů podniku. Agrární komora ČR není v principu proti a vždy to takto její členové říkali. „Ale proč musí být nastavena na úrovni 23 %, když evropský průměr činí 10–12 %? Jsme v tomto ohledu extrémem, který vznikl v rychlosti, na politickou objednávku a bez řádné diskuse s odbornou zemědělskou veřejností. Očekáváme proto alespoň předložení studie, jaké konkrétní dopady má současné nastavení redistributivní platby na tuzemské produkční zemědělce větší a střední velikosti. My je vidíme v každodenní praxi našich členů. Proto také apelujeme, aby byl v tomto ohledu změněn národní Strategický plán pro provádění Společné zemědělské podniky EU, pro což je příležitost vždy po roce a o změnách se rozhoduje na Ministerstvu zemědělství ČR právě teď,“ konstatoval prezident Agrární komory ČR.
Zároveň zdůraznil, že v minulosti bylo hlavním úkolem zemědělských dotací zmírnit rozdíly mezi starými členskými zeměmi EU a novými, kam patřila i Česká republika. Paradoxně dnes bohužel dochází k opačnému trendu a dotace přispívají spíše k prohloubení rozdílů mezi jednotlivými evropskými státy.
Na otázku, jak hodnotí letošní průběh žní, Jan Doležal odvětil, že žně postupují výrazně pomaleji než v loňském roce. Nedávné deště přispěly k jejich dalšímu zpomalení, protože polehlé a vlhké porosty se sklízejí velmi obtížně a hrozí zhoršení kvalitativních parametrů úrody. Následně je nutné dosoušení obilí, což znamená další náklady.
Současně dodal, že do této doby (tj. v době tohoto rozhovoru) se na většině republiky podařilo sklidit jen menší část porostů, a to, co se sklízí, teď bude patřit do krmné kvality. Problémem je, podle něho, hlavně obsah dusíkatých látek, který kromě počasí ovlivnilo třeba u nás konzervativnější přihnojování kvůli vysoké ceně minerálních hnojiv. V sousedním Německu naopak platí přísné regule, které omezují hnojení dusíkem. „Se stejnou nepřízní počasí se totiž potýkají i jinde v Evropě, a navíc kvůli tlaku environmentalistů, někde vládní politice, kdy se farmářům na Západě platí za zavření chovů, ale i třeba kvůli generační výměně se snižuje rozměr živočišné výroby. Výsledkem je málo potravinářské pšenice a hodně krmné, kterou bude ale obtížnější zkrmit. I proto jde v posledních týdnech cena krmné pšenice dolů, zatímco potravinářská bude dost možná získávat na hodnotě,“ prohlásil Jan Doležal.
Poté následovala otázka, jaká je u nás situace v živočišné výrobě? Podle Jana Doležala živočišná výroba je typickým příkladem, na kterém se projevuje chybějící dlouhodobá vize českého zemědělství. Agrární komora ČR varovala, na základě ohlasů z členské základny, že dochází k postupnému útlumu živočišné výroby, která je náročná na náklady i každodenní péči o zvířata. Komora provedla dotazníkové šetření mezi chovateli prasat, z něhož vyplynulo, že více než polovina oslovených plánuje úplně skončit do konce roku 2030. Podobně tristní je také situace v chovech drůbeže, se kterým plánuje skončit v příštích letech desetina dotázaných podniků. K takto razantnímu rozhodnutí nutí české zemědělce, podle průzkumů Agrární komory ČR, především dlouhodobě nízké výkupní ceny, do kterých nemohou promítat rostoucí náklady, a stále omezenější možnosti odbytu kvůli levným a předotovaným dovozům ze zahraničí. Že to ze strany českých zemědělců nejsou plané řeči, ukazují ostatně už i oficiální statistiky.
V České republice je chováno nejméně prasat za posledních 100 let. Přitom v odchovu selat se Česko řadí mezi přední státy Evropy. Počet kusů chované drůbeže klesl v roce 2022 meziročně o 8 %. „Snižující se počty těchto zvířat budou mít za následek ještě nižší soběstačnost Česka u vepřového a drůbežího masa a produktů z nich. Pokud je toto naším cílem a skutečně to odpovídá společenské poptávce, dobře. Ale pojďme si to říct na rovinu a čeští zemědělci se tomu přizpůsobí a budou se věnovat něčemu jinému. Jsme často obviňováni ze zbytečného strašení veřejnosti, což – jak jsem nyní ukázal – neděláme. Mnohem horší jsou ale plané sliby nebo činy od lidí bez zkušeností, zemědělského vzdělání nebo bez dostatečné sebereflexe, aby si nechali poradit od odborníků, a přitom rozhodují o budoucím směřování českého zemědělství,“ řekl Jan Doležal.
Na otázku, že ani nový ministr zemědělství není odborníkem ve svém oboru, Jan Doležal reagoval s tím, že odborné znalosti ministra zemědělství jsou jistě výhodou, obzvlášť, pokud se nějakou dobu sám pohyboval v praxi. Zemědělství, jako takové, je ale komplexní sektor, který zahrnuje rostlinnou výrobu, živočišnou výrobu nebo třeba lesnictví, a není možné, aby jedna osoba byla plnohodnotným odborníkem na vše. Navíc každé odvětví se každoročně potýká s jinými problémy a nachází se v jiné situaci, tudíž je potřebné, aby byl ministr obklopen odborníky v oboru, kteří mu podají relevantní informace a pomohou mu nezaujatě se rozhodnout.
Na otázku, co od nového ministra zemědělci očekávají a požadují, Jan Doležal odvětil, že předně chtějí, aby s nimi nejenom komunikoval, ale také za ně bojoval. Jako příklad uvedl, že „na stole“ je úvaha o zvýšení pachtovného na státní půdě, které přichází v nevhodnou dobu, to je bez diskuse se zemědělci, a které může ještě více vychýlit už tak ohrožený trh s půdou. S tím přímo souvisí převod pozemků s nevyjasněným vlastníkem, o které se, během 30 let samostatné republiky, nikdo nepřihlásil. Podle vyjádření Státního pozemkového úřadu to má být cca 20 tisíc hektarů, které budou od 1. 1. 2024 pod jeho správou. Přitom, zatím chybí jasná metodika, která by zemědělcům říkala, jak mají postupovat, tedy jaké jsou jejich povinnosti. Jde zejména o riziko prodlení v platbách vůči státu, protože některé dotační tituly vyžadují vůči státu bezdlužnost. Zásadní je pro zemědělce kontrolní a sankční systém vyplývající z jednotné žádosti. Dodal, že panuje obrovská nejistota ohledně výplat podpor, včetně finálního termínu.
Podle Jana Doležala v tržně rozkolísaném roce, jako je letošní, kdy je cena hlavních komodit nízko a náklady vysoko, bude z hlediska cash flow zásadní, aby právě podpory za veřejné služby byly vyplaceny včas. Dále zde máme téma nastavení erozní ohroženosti, což s sebou přináší nová pravidla, kterými by se měli zemědělci řídit už za rok. Ne každý disponuje drahou zemědělskou technikou, ne každý má možnost dělit půdní bloky tak, aby zachoval přístupnost pozemků. Pořád jsou zde také ukrajinské dovozy na jednotný trh, které přispívají k nižším výkupním cenám obilovin, a především nesystémové a nerovné řešení v podobě prakticky bezpodmínečné kompenzace pro vybrané členské státy.
„Je toho zkrátka hodně a společně nás čeká spousta práce. Já ale věřím, že tam, kde je vůle, najde se i cesta, a na místo prázdného kritizování je třeba přicházet s návrhy řešení a společně konat,“ konstatoval v závěru rozhovoru prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.