Pod názvem „Nová strategie kolektivního vyjednávání v době 4. průmyslové revoluce, současné sociální a ekonomické trendy a budoucí perspektiva“ se 28. prosince 2021 uskutečnila V Praze mezinárodní konference, kterou zorganizovala odborová centrála Asociace samostatných odborů. Cílem této významné odborářské akce, která proběhla formou videokonference, bylo seznámit naši odborovou veřejnost, ale i pracovníky různých odborných institucí, s aktuální úrovní sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání v naší společnosti v roce 2021 a s nástinem jeho dalšího možného vývoje v roce příštím, eventuálně v několika letech příštích.

Jedním z řečníků na konferenci Asociace samostatných odborů byl i poslanec Evropského parlamentu Ivan David, který je členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. V úvodu svého vystoupení se vyslovil k otázce, jak mají naši občané vnímat Evropskou unii, její poslání a cíle, a kam vlastně Evropská unie v současném světě směřuje, a to se zvláštním zřetelem k zemědělství.

Nejprve uvedl, že Evropská unie se tváří jako státní útvar a snaží se tak vystupovat, ale je jen mezinárodní organizací vzniklou na základě smlouvy, jako je třeba OSN nebo UNESCO či vojenské pakty, případně mezinárodní obchodní organizace. Zároveň ale konstatoval, členové Evropské unie v posledních letech svěřili Evropské komisi mnoho pravomocí a podepsanou Smlouvou o Evropské unii podřídili svoje zákonodárství nařízením Evropské unie. Současně ale také i jejím směrnicím, i když tyto směrnice musí parlamenty jednotlivých zemí následně schvalovat. Pokud ovšem nastane situace, že některý členský stát, příslušnou směrnici nechválí, je tento stát podroben tvrdému nátlaku vrcholných orgánů EU, ať již jde o samotnou Komisi nebo jinou formu nátlaku, například rozhodní evropského soudního dvora apod.

Ivan David dále uvedl, že v Evropské unii existuje trvalý tlak na odebírání dalších kompetencí členským státům EU a jejich převodu na Komisi a Evropský parlament. Načež k tomu dodal, že v EU neexistuje nějaký systematický odpor proti této tendenci postupného převodu pravomocí z národních států na vrcholné orgány EU. V podstatě je to jen jakási snaha o uhájením samostatnosti některých států v jednotlivých případech.

Podle Ivana Davida se dá říci, že v rámci EU mají velké hospodářsky rozvinuté země a malé státy, zejména východní Evropy, zásadně odlišné postavení. Země střední a východní Evropy jsou de facto protektoráty Evropské unie. Pokud se takové státy brání, jsou pod různými záminkami předmětem výhrůžek Evropské komise a Evropského parlamentu.

Typickými příklady jsou Polsko a Maďarsko, ale v prosinci 2021 přibylo také Slovinsko, ačkoli bylo ve druhém pololetí roku 2021 zemí aktuálně předsedající Evropské unii. Iniciativa k výhrůžkám neposlušných států pravidelně přichází od prounijní opozice v příslušných zemích.

V další části svého vystoupení se poslanec Ivan David zaměřil na otázku, komu vlastně Evropská unie slouží. Podle něho to rozhodně nejsou evropské národy a jejich občané, ale jsou to největší akcionáři nadnárodních investorů. Ti mají ambici ovládnout nejen světové hospodářství, ale i politické uspořádání v zemích tzv. západní civilizace. K tomuto účelu slouží různé neziskové organizace a nadace, které uplatňují politický vliv ve všech zemích EU prostřednictvím ekonomického tlaku a korupce

Načež Ivan David dále konstatoval, že často se i oficiálně mluví o „jistém demokratickém deficitu“ Evropské unie a nutnosti reformy Evropské unie, ale tyto výkřiky jsou, podle něho, buď naivní nebo pokrytecké. Ve skutečnosti neexistuje žádná iniciativa směřující k reformě Evropské unie, dodal.

Prohlásil, že je to přesně naopak. Existuje totiž řada iniciativ k vytvoření Evropské unie jako unitárního státu, a to fakticky pod nadvládou nadnárodních investorů.

Přičemž si položil řečnickou otázku, v čem lze tyto tendence spatřovat? Odpověděl si na ni tím, že konstatoval, že nejen vedoucí síly velkých, a dříve koloniálních, mocností západní Evropy, ale i jejich občané, cítí svoji nadřazenost nad dřívějšími koloniemi, nad zeměmi třetího světa a také i zeměmi východní Evropy. Neustále jsou přijímána usnesení kritizující tyto země za jejich chování v oblasti lidských práv, a ještě více za jejich snahu o hospodářskou emancipaci těchto středoevropských a východoevropských zemí.

Ivan David to dokumentoval na příkladu Ukrajiny, která se snaží v posledních letech o vstup do EU a NATO. Takže, hlavní kritika Ukrajiny, ze strany Evropského parlamentu, nesměřovala proti jasnému potlačování demokracie nebo práv menšin či proti pochodňovým průvodům fašistů a pojmenovávání veřejných prostranství po válečných zločincích, ale proti pomalému uvolňování prodeje nemovitostí zahraničním investorům a pomalé privatizaci státního majetku na Ukrajině do rukou zahraničních investorů. Evropské orgány ignorují brutální zásahy policie proti demonstrantům v Západní Evropě, ale všímají si zákonů o omezování činnosti neziskovek placených ze zahraničí v Maďarsku nebo Rusku, ačkoli stejný zákon omezující „cizí agenty“ působí v USA od roku 1939. Uplatňuje se lež, zvaná „dvojí metr“.

Ivan David dále k tomu poznamenal, že kdykoliv hrozí, nebo se dokonce realizuje, samostatný postup členských států v nějaké oblasti, spustí se ze strany komisařů a poslanců většiny frakcí varování před návratem rozhodování do členských zemí, který nazývají „renacionalizace“. Za náležité se pokládají jen takové kroky, které směřují k dalšímu omezení samostatného rozhodování reprezentací jednotlivých členských států.

Konstatoval, že nejprve se objeví pokusný balónek ve formě hlasování o iniciativní zprávě členů Evropského parlamentu. Jde například o návrh, aby se o zahraničně politických a obranných otázkách hlasovalo většinově a nikoli s právem veta, takže o osudu menších států se rozhodne vůlí většiny. Načež dodal, že obdobně se rozhodovalo v případě Mnichovské dohody, kdy Velká Británie, Francie, Itálie a Německo, rozhodly o odstoupení československých Sudet Hitlerovu Německu, zatímco čeští diplomaté jen v předsálí čekali na ortel.

Podle něho lze takto, a to bez boje, změnit další výsledky druhé světové války, přičemž dodal, že se na tom v EU dále pracuje. Například v lednu 2021 dospěl petiční výbor Evropského parlamentu k rozhodnutí podpořené zástupcem komise, že Benešovy dekrety musí být zrušeny, protože takové potlačování práv je v rozporu s evropskými hodnotami. Proti byl jen polský poslanec. Česká republika není v tomto výboru zastoupena. Podle jednání výboru bude následovat návštěva zástupců Evropské komise a Evropského parlamentu na Slovensku s cílem dosáhnout zrušení zákona o nezrušitelnosti Benešových dekretů. To je, podle Ivana Davida, jen ukázka tohoto postupu Evropské unie.

Dalším návrhem, který je projednáván v rámci EU, je legalizace masové imigrace z Afriky a jižní Asie pod hlavičkou volného přílivu pracovních sil, ale samozřejmě i nepracovních, a to jako uchazečů o práci. K tomuto účelu je uvolňováno stále více prostředků. Počítá se s podporou sociální stabilizace těchto potenciálních pracovníků pomocí štědrého, ve všech zemích EU stejného sociálního zabezpečení, zajištěného i při cestování mezi zeměmi EU, a současně i pro scelování rodin těchto uchazečů, a to jako jejich sociální stabilizace. Cílem imigrace je nejen zajištění pracovní síly, ale především tlak na mzdy domácích zaměstnanců a zlomení jednotného postupu obyvatelstva při prosazování jeho zájmů.

Ivan David k tomu dále poznamenal, že podle nepsané zásady jsou privatizovány zisky a socializovány ztráty. Tito imigranti budou přinášet zisk zaměstnavatelům, pokud pracují, a budou představovat náklady pro stát žijící z nepřímých daní, pokud nepracují.

Podle Ivana Davida je pravdou, že řada oborů marně hledá zaměstnance z domácích zdrojů i v oblastech s vysokou nezaměstnaností. Jde například o zdravotní a sociální služby, stavebnictví anebo zemědělství. Ale místní komunita má hledat řešení uvnitř sebe samé, dodal.

Jedním z hlavních problémů Evropského zemědělství je nedostatek pracovních sil. Těžká práce sedm dní v týdnu mladé lidi neláká, a to ani jako vlastníky rodinného zemědělského podniku. Západoevropské zemědělství nemůže existovat bez levné pracovní síly z dovozu. Platí to hlavně pro živočišnou výrobu, zpracování masa a zejména sezónní zemědělské práce. Covid byl překážkou pro přicestování chudých severoafričanů a východoevropanů na sklizeň ranné zeleniny, vína, ovoce, přípravu sadbového materiálu atd. Zemědělské podniky utrpěly ztrátu, která byla z významné části kompenzována z unijních zdrojů, které ovšem negeneruje Evropská unie, ale práce podniků a jejich zaměstnanců ve všech zemích unie. Takže u nás byla ze 75 procent zlikvidována domácí produkce zeleniny, která nemohla konkurovat dumpingovým cenám ze Západu a zemí mimo EU, ale podílíme se na kompenzaci ztrát podniků, které likvidují naši domácí produkci, dodal.

Ivan David dále pokračoval s tím, že bychom neměli podlehnout iluzi, že je možné se vrátit ke zlatým časům Evropského hospodářského společenství založeného na více méně rovnoprávné obchodní výměně. Idea jednotného evropského superstátu existuje od překonání feudální rozdrobenosti a Říše římské národa německého, přes Napoleonovy výboje, Hitlera, sovětské satelity na východě Evropy až po dnešní ideu říše zvané Evropská unie.

Podle Ivana Davida vrátit se nelze. Rodiny nadnárodní hyperburžoazie, které bohatnou stále rychleji a vlastní stále větší podíl světového bohatství nemají žádný zájem na existenci států a národů. Ty by mohly klást organizovaný odpor Říše plná námezdních neobčanů národnostně a nábožensky nehomogenních žádný odpor klást nedokáže, a lze tak v klidu realizovat sociálně inženýrské projekty.

Pokud někdo nevěří, že směřování Evropské unie je od počátku neochvějně stejné, uvedl tři citáty čelných osobností Evropské unie:

Exprezident EU Herman Von Rompuy: „V EU již nesmí být místo pro slova jako národ a vlast ve smyslu národním. Nová Evropa musí vymazat tyto pojmy ze slovníku. V EU není pro tyto pojmy místo. Čím dříve si to všichni uvědomíte, tím lépe.“

Martin Schulz. někdejší předseda Evropského parlamentu:
„Potřebujeme ducha evropského společenství. A v případě nutnosti to musí být vynucené silou. Nelze, a já patřím k lidem, kteří to říkají, abychom v 21. století globalizaci a globální problémy řešili nacionalismem. V jistém okamžiku je třeba bojovat a je třeba říct, že v případě nutnosti budeme proti jiným bojovat, abychom dosáhli svého cíle.“ V dalším citátu Martin Schulz prohlásil, že „není filosofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu.“

Jean Monet, zakladatel EU:
"Lidé musí být vedeni k superstátu, aniž by věděli, co se s nimi děje.“

Vhodnou pomocí v tomto procesu postupné přeměny EU v superstát jsou, podle Ivana Davida, užiteční idioti a nositelé ideologií o vhodnosti ztráty identity lidí, národní, státní, sexuální atd. K nim se ochotně přidružují zkorumpovaní a po moci lačnící aktivisté Aspen institutu a podobných institucí. Společně se pak snaží zničit „starý prohnilý svět“.

Demokracie je zvolna nahrazována mocí neziskovek, často velmi neprůhledně financovaných. Říká se tomu „občanská společnost“. Mají prý jako zástupci společnosti převzít vládu, ale nikdo je nevolil a všichni je povinně platíme v daních. Po dlouhém pochodu institucemi došli až do současné vlády ČR, dodal.

Zároveň konstatoval, že přeměna společnosti by nebyla možná bez monopolu na šíření informací, který je nemožný bez cenzury. Média už dávno nevlastní politické strany a specializovaní a rozdrobení podnikatelé, ale jen několik málo vlivových skupin, které nemají zájem na objektivním informování a nereprezentují široké spektrum různých zájmových skupin, ale jen tu společnou ideologii a praxi, kterou prosazuje Evropská komise a většina Evropského parlamentu.

Evropskou komisi tvoří vysokými odměnami zkorumpovaní úředníci, kteří neslouží národním státům a jejich občanům, ale společnému superstátu nazvanému Evropská unie a také i nadnárodním investorům v pozadí.

Evropský parlament zajišťuje prosazení ideje superstátu a ničení starého světa tradic, tisíciletého vývoje kultury s jejich starobylými základy, vírou v pokrok a sociální emancipaci.

Evropský parlament je ještě iniciativnější než Komise, a zvláště progresivní poslanci vystupují s planoucím zrakem a volají po, jak oni říkají, „ambicióznějších cílech“. Načež Ivan David citoval poslankyni z Výboru pro životní prostředí, která volala vzrušeným hlasem: „Kdy už bude konečně zrušíme chemii?!“.

Podle Ivana Davida, všechny ty projekty, které musí myslící člověk odmítnout jako zhoubné, jsou pravidelně v Evropském parlamentu spolehlivě prosazovány v poměru přibližně 500: 200 poslancům, kteří se zdrželi nebo jsou proti. Prosazení pomáhá i to, že hlasy těch, kteří se zdrželi, se nepočítají, takže pomáhají schválení.

Nejradikálnější jsou frakce socialistická, Zelených a Levice, ale obvykle se přidávají i liberálové z frakce Renew a většina z Evropské strany lidové. Proti bývá většina frakce konzervativců a frakce „Identita a demokracie“, která po dohodě ostatních frakcí nemá zastoupení ve vedení žádných orgánů Evropského parlamentu.

Většinu v Evropském parlamentu tvoří pouhé tři největší frakce lidovců, socialistů a liberálů. Doplňují je fanatičtí Zelení, jako čtvrtá největší frakce. Jak hlasování dopadne je tedy předem jasné, dodal Ivan David.

Za Českou republiku, podle něho, podporují hlavní unijní iniciativy, například Green Deal a imigraci KDÚ-ČSL, Starostové, TOP09 a Piráti. ODS a ANO jsou někdy pro, někdy se zdrží, ODS je někdy i proti. Europoslanci za SPD jsou vždy proti takovým projektům. „Je-li usnesení rozporné, někdy se zdržím, abych zabránil výkladu, že v rezoluci proti polské vládě podporuji například zákaz potratů v Polsku,“ vysvětlil Ivan David.

Dále konstatoval, že je členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a náhradníkem ve Výboru pro životní prostředí. Výbor pro životní prostředí je největší, nejprestižnější a nejvlivnější v Evropském parlamentu. Jeho členy jsou, podle něho, až na výjimky, největší fanatičtí vyznavači zelených idejí.

V zemědělském výboru je Ivan David koordinátorem za frakci Identita a demokracie, což je pátá největší frakce. Mnoho důležitých otázek rozhoduje rada koordinátorů, která je pouze sedmičlenná.

Předsedou výboru je německý lidovec Norbert Lins, za největší frakci lidovců je jeho členem italský poslanec Herbert Dorfmann, za socialisty Ital De Castro, za liberály Němka Ulrike Müller. Tito tři poslanci reprezentují ve výboru většinu parlamentu, takže jejich dohoda stvrzená předsedou výboru je neprolomitelná. Kdyby se neshodli, dalším v pořadí je německý poslanec Martin Häusling za zelené. „Když přijdu se svým stanoviskem, jako pátý na řadu, je v 99 procentech případů rozhodnuto, přičemž další polský konzervativec Kużmiuk a za Levici irský poslanec Flanagan už mluví také celkem zbytečně. Předseda Lins sice jedná korektně, ale německoitalská většina prostě rozhoduje,“ vysvětlil Ivan David.

Pokud jde o stanoviska, návrhy a pozměňovací návrhy, ty Ivan David, nebo jeho asistent, konzultují s českými úřady a zájmovými organizacemi, které ochotně spolupracují někdy i v časové tísni. Přitom naděje něco prosadit, pokud to není po vůlí zmíněných většin ve výboru či přímo v Evropském parlamentu, je minimální. Frakce Identita a demokracie je velmi zřídka jazýčkem na vahách.

Ivan David k tomu dále dodal, že mocensky silnější v zemědělství a potravinářství jsou obchodníci než prvovýrobci a zpracovatelé. To platí všude v Evropské unii. V některých zemích EU působí jen dva obchodní řetězce a podíl řetězců na obchodním obratu se pohybuje kolem 90 procent, u nás asi 80 procent. „Obecnou praxí v celé Evropské unii je nemravná výše obchodních přirážek a stlačování cen dodavatelů a další nemravné praktiky,“ konstatoval Ivan David.

Podle Ivana Davida je pravdou, že Francie má zákon, který tuto praxi upravuje, ale řetězce neumožňují kontrolu jeho dodržování. Obchodníci žádají stále levnější nákupy od dodavatelů, ale s cenami nelze jít dlouhodobě pod náklady a výrobní cenu nelze stlačovat při dodržení kvality. Proto zástupci obchodu lobují za rostoucí dovozy z mimounijních zemí, kde vzdor prohlášením zástupců Komise, neprobíhá kontrola kvality a dodržení norem, nehledě na sociální standardy.

Dovoz z unijních zemí s dumpingovými cenami, a z mimounijních zemí, likviduje produkci v zemích jako je Česká republika. Když je domácí produkce stlačena pod určitou úroveň mohou obchodníci nasadit vyšší ceny, a to s různou přirážkou pro domácí a dovozové produkty stejného druhu.

Podle Ivana Davida zničující novinkou je Zelený úděl (Green Deal) prosazený Komisí, schválený Evropským parlamentem i Radou členských zemí EU.

„Moji kolegové ve zemědělském výboru souhlasili, nebo mlžili, když se rozhodovalo, ačkoli jsou většinou sami soukromí zemědělci. Nyní, když je to schváleno, kritizují, protože voliči se na ně dívají, ale už je pozdě?“ dodal Ivan David.

Podpora takzvaného ekologického zemědělství, ačkoli není pro tyto ekologické potraviny zajištěn odbyt, má snížit zemědělskou produkci v EU, snížení množství minerálních hnojiv o 20 procent má snížit produkci. Ale o snížení se zaslouží i rostoucí ceny hnojiv, snížení pesticidů o 50 procent ve všech zemích, bez ohledu na současnou spotřebu, je zcela nemravný schválený požadavek poškozující země východní Evropy a má snížit produkci, také navýšení o 10 procent výměry pro ekologické projekty, má snížit produkci. Také zvýšená podpora pro drobné zemědělce s nízkou produktivitou má snížit produkci. Snížení datací má snížit produkci.

Podle Ivana Davida v skutečnosti nejde o životní prostředí, jde evidentně o potlačení zemědělství v Evropské unii a vytvoření většího prostoru na trhu pro dovozy z mimounijních zemí, a to bez ohledu na dodržování technologie, a další požadavky, které jsou kladeny na domácí producenty. Za všechny uvedl příklad čočky. Ta se z velké většiny dováží z Kanady, kde je povoleno použití pesticidu Roundup, a to ještě 4 dny před sklizní. Za tím účelem byla schválena tolerance obsahu pesticidu v čočce stokrát vyšší než pro domácí producenty.

Společně se zemědělstvím je likvidován venkov. Vylidňuje a degraduje v celé Evropské unii, konstatoval Ivan David.

„Zúčastnil jsem se Ekologické konference v Glasgow. Nikdo ze zástupců států významných znečišťovatelů se nepřihlásil k iniciativě Evropské unie,“ dále uvedl Ivan David k ekologickým otázkám. Podle něho příspěvek EU ke snížení oteplení cestou redukce CO₂ a metanu má cenu „plivnutí do moře“. Následná likvidace podstatné části evropského hospodářství povede k sociální apokalypse zesílené covidem a imigrací. Rostoucí ceny energií a potravin a rostoucí inflace jsou teprve začátek, dodal.

Podle Ivana Davida si ekologické „zlepšováky“ odporují. Spalování biomasy, ještě nedávno podporované ekologickými aktivisty, zvyšuje množství kysličníku uhličitého. Budování mokřadů vede k zesílení produkce metanu. Podporované malé vodní přehrady, jako obnovitelný zdroj energie a pomoc k zadržování vody v krajině, jsou kvůli metanu nyní odmítány. Připomíná to cokoli, jen ne koncepční přístup. Podle hesla „zastřel bobra, zachráníš strom“. Konstatoval, že propagátoři těchto myšlenek většinou nemají žádnou odbornou kvalifikaci a jsou vybaveni jen ideologií a hesly.

Přitom rostoucí lidská populace v rozvojových zemích, která likviduje lesy a další vegetaci, nesmí být mezi příčinami klimatických změn vůbec zmíněna.

Přitom obyvatelé zemí unie, které jsou v dlouhodobém úpadku, jako je Rumunsko, Bulharsko, Lotyšsko a další země, které stagnují, nicméně podporují členství jejich zemí v EU. Jednak nejsou informováni o skutečném stavu věci, a jednak jsou rádi, že mohou jezdit do západní Evropy vykonávat špatně placené, podřadné práce, protože doma už pro ně práce není.

„Zamysleme se, kam směřuje Evropská unie a jestli chceme sdílet její osud“ – těmito slovy ukončil poslanec Ivan David své vystoupení na konferenci.