Ministr průmyslu Jozef Síkela plánuje zavést speciální tarif, který by ulevil domácnostem od vysokých cen energií, ale přitom klíčové je snížit cenu elektřiny pro všechny, pro obyvatele i pro podnikatele a pro průmysl. Bez toho přijdou krachy podnikatelů, ekonomická krize a nezaměstnanost. Podle Parlamentních listů je o tom přesvědčen Vladimír Budinský, předseda spolku Konec uhlí – Nová energie. Povolenky, které vytvořila Evropská unie, považuje bývalý ministr dopravy (za ODS – pozn. red.) za dobrý nápad, který se ale vinou EU utrhl ze řetězu. Vadí mu nejen to, že se s nimi spekuluje, ale i to, že nemají v různých zemích různou cenu podle parity kupní síly jednotlivých států.

Jako první otázku se ho redakce zeptala, jak hodnotí záměr Evropská unie zbavit závislosti na ruských fosilních palivech, a to tím, že bude zajištěn rychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie, na zvýšení energetické účinnosti a úspory či společné nákupy plynu od nových dodavatelů?

Vladimír Budínský odpověděl, že plány na náhradu fosilních zdrojů takzvanými „občasnými zdroji energie“ OZE jsou utopií, poplatnou „náboženství“, které politici v EU a v některých členských zemích vyznávají. Uvedl příklad České republiky. Z plynu, který ze 100 procent pochází z Ruska, má naše republika za rok 90 TWh. Z ropy, z větší části z Ruska, má dalších 90 TWh. Naproti tomu ze solárů má ČR 2,2 TWh a z větrníků 0,75 TWh za rok. Ani zdesateronásobení výroby z těchto občasných zdrojů nepomůže. Soláry fungují 1000 hodin z 8760 hodin v roce. Ve světě je řádově 80 procent primární energie z fosilních zdrojů.

Bez fosilních zdrojů do zvládnutí jaderné fúze lidstvo fungovat nemůže, dále konstatoval Vladimír Budínský. Ovšem, na druhé straně, zvýšení energetické účinnosti a úspory jsou, podle něho, samozřejmostí a mají velmi silný ekonomický impulz v neuvěřitelně vysokých cenách energií. Uvedl, že společné nákupy energií již zde měly dávno, tj. od minulého roku, být. Podle něho EU dělá vše pozdě. Je to stejné jako při pandemii covidu, poznamenal.

Zároveň upřesnil, tedy směrem k propagaci tepelných čerpadel, jako se to dnes ozývá od některých politiků a z médií, že tepelná čerpadla jsou nákladná. Podle něho mohou být řešením v některých novostavbách, ale celkové náklady této techniky jsou mnohokrát vyšší než u konvenčního topení. Do rekonstrukcí se příliš nehodí, dodal.

Zároveň uvedl, že netušil, že zkratka „OZE“ se bere nejen jako „obnovitelné zdroje energie“, ale i jako „občasné zdroje energie“, což je, podle něho, stejně výstižné.

Na otázku redakce, že Brusel počítá také s tím, že část ruského plynu nahradí nákupy LNG ze Spojených států, Kataru a dalších zemí. Část spotřeby chce pokrýt také zvýšením produkce i dovozu ekologicky čistého vodíku. Tudíž, zda pro Českou republiku a Německo, odkud plyn Česko nakupuje, dávají úvahy o LNG vůbec smysl, Vladimír Budínský odpověděl, že LNG je logickým řešením diverzifikace dodávek do Evropy a zejména do Německa, které dosud nemá žádný terminál na LNG. Tento záměr Česká republika podporuje, ale nelze ho realizovat rychle, přičemž přejít stoprocentně na LNG v našich podmínkách je nereálné. Podle něho to dokumentuje i tento údaj o spotřebě zemního plynu u nás a o potenciální možnosti či nemožnosti ho nahradit. „Česká republika ročně potřebuje 9,5 miliardy m3 zemního plynu, dnes je to 100 % z Ruska. Kdyby měla nahradit ruský plyn zkapalněným plynem, třeba z USA, tak by Česká republika potřebovala 100 takových tankových lodí, přitom každá z nich by vozila 60.000 tun LNG. Pro Českou republiku by muselo jezdit celý rok 5 lodí. To je nerealizovatelná utopie,“ konstatoval.

Načež dodal, že ale postupně podíl LNG poroste. To je samozřejmé a zástupci této části průmyslu tuto diverzifikaci vítají. Přitom ale, většina plynu ale do České republiky bude vždy proudit plynovody, dodal.

Poté se redakce zaměřila na problém, že jako předseda spolku KONEC UHLÍ – NOVÁ ENERGIE, nedávno zveřejnil výrok, že ruský plyn při těžbě a dopravě „zatěžuje životní prostředí více než uhlí“. Takže mu redakce položila otázku, zda se to dá chápat tak, že plyn ano, ale nikoliv ten ruský?

Vladimír Budínský odvětil, že vše, co se děje v Rusku, se děje zcela bezohledně k lidem, k přírodě a k životnímu prostředí. To je, podle něho, vidět i na tom, jak bezohledně k vlastním lidem Rusko vede tuto válku. Takže, jak dále konstatoval, stejně i těžba zemního plynu tam probíhá s velikými úniky metanu. Standardem jsou v rozvinutých zemích, například v USA při těžbě plynu z břidlic úniky v řádu jednotek procent. V Rusku je to standardně k 10 procentům, a jsou i odhady o 16 procentech úniku metanu při těžbě uhlí na Sibiři. Další úniky v součtu v řádu několika procent jsou, podle něho, z úniků při přepravě starými plynovody s kompresorovými stanicemi. To v součtu udělá větší škodu na klimatu, než když se využívá naše domácí uhlí, dodal Vladimír Budínský.

Na otázku redakce, že ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela plánuje zavést speciální tarif, který by ulevil lidem od vysokých cen energií. Přitom, podle ministra, by se, do určité výše spotřeby, snížila cena energií s tím, že nad tuto hranici by domácnosti platily klasickou tržní cenu. Tarif by byl určen nejen pro nízkopříjmové obyvatele, ale zřejmě také pro tzv. střední třídu. Načež se ho redakce zeptala, co si, o tomto způsobu řešení energetické drahoty, myslí?

Podle Vladimíra Budínského je to možné řešení. „Vše je možné, když to někdo někomu zaplatí,“ dodal.

Ovšem, v této souvislosti upozornil, že je zapotřebí v dalších úvahách počítat i s tímto faktorem, to je se strukturou výroby elektřiny v České republice. Takže, podle údajů z roku 2020, činila elektřina, tj. neregulovaná složka (někdy také nazývaná silová elektřina – pozn. red.), 59,4 %, a to z celkového objemu výroby, zatímco distribuce a přenos činily 28,6 %, přičemž POZE (podporované zdroje energie) činily jen 9,4 % a ostatní zdroje pouhých 2,6 %.

Přitom, jak dále Vladimír Budínský zdůraznil, klíčové je snížit cenu elektřiny pro všechny, to je pro obyvatele i pro podnikatele a pro průmysl. Bez toho přijdou krachy podnikatelů a ekonomická krize a nezaměstnanost, dodal.

Podle Vladimíra Budínského se snížení ceny silové elektřiny se dá dosáhnout zejména v Berlíně, který České republice ceny ruského plynu a elektřiny z Lipské burzy určuje. A jak dále dodal, zároveň se dá toho dosáhnout i v Bruselu. Přičemž má na mysli povolenky a další společné evropské kroky, které povedou ke snížení ceny silové elektřiny. Podle něho se také dá u nás snížit cena distribuce a zrušit povinnost platit za podporovatelné zdroje energie. Podle něho je rovněž DPH na elektřinu ve výši 21 % vysoké a mohlo by být jen 5 %, jak dále konstatoval.

Na otázku redakce, zda jsou jím zmíněné povolenky ideálním způsobem, jak zajistit odklon od nejvíce znečišťujících zdrojů energie, Vladimír Budínský odpověděl, že povolenka je správný nástroj, který se vinou Evropské unie utrhl z řetězu. Spekulace neměly být nikdy povoleny. Kupovat je měli mít možnost jen ti, kteří je skutečně potřebují. Povolenky měly mít v různých zemích různou cenu podle parity kupní síly jednotlivých zemí, aby byly spravedlivé. Vždyť 85 eur za tunu je jiná zátěž pro bohatého Lucemburčana, přitom Lucembursko má nejvyšší emise CO2 na hlavu, a jiná pro chudého Bulhara. Dnes platí za povolenku všichni stejně, což je nespravedlnost.

Na další otázku redakce, jak by měl vypadat optimální energetický mix pro Českou republiku a jakou zásadní roli by v něm měl hrát plyn, Vladimír Budínský odpověděl, že, pokud jde o současný energetický mix, je potřeba si ujasnit, jaká je struktura výroby elektřiny podle struktury paliv. Takže, v roce 2020, vypadala tato struktura takto: jaderná paliva 36,9 %, hnědé uhlí 35,7 %, OZE (obnovitelné zdroje) 12,6 %, zemní plyn 8,1 %, černé uhlí 2,4 %, ostatní plyny 2,5 % a ostatní zdroje 1,8 %. Přitom souhrnné číslo OZE (obnovitelných zdrojů) ve výši 12,6 % je dále zapotřebí rozčlenit do těchto položek: bioplyn 3,2 %, biomasa 3,1 %, fotovoltaické elektrárny 2,7 %, vodní elektrárny 2,6 %, větrné elektrárny 0,9 % a BRKO (biologicky rozložitelné komunální odpady) 0,1 %.

Podle Vladimíra Budínského podíl jádra v čase výrazně poroste, rovněž podíl OZE poroste, přitom ale poroste i podíl plynu, a to jako flexibilní vyrovnávání nespolehlivých obnovitelných zdrojů energie. Načež dodal, že možná částečně i vodíku, který se ale získává dominantně ze zemního plynu. Přičemž se počítá s tím, že podíl uhlí bude jednou nula. Kdy, to je ale otázka, poznamenal. Načež uvedl, že celý tento proces bude pomalý a postupný a bude trvat 20 až 30 let.

Poté se redakce zaměřila na to, že Evropská unie by ráda zavedla embargo na ruskou ropu, ale kvůli postoji Maďarska se to nedaří. I kdyby embargo bylo zavedeno, Česko by dostalo výjimku do poloviny roku 2024. Takže se dotázala, zda České republice nehrozí žádné problémy s ropou, ať již embargo projde, či nikoli?

Vladimír Budínský odpověděl, že hlavním problémem není nedostatek ropy, které do Evropy z různých směrů proudí dost. Problémem jsou spekulace a vysoké ceny benzínu a zejména nafty, které zdražují potraviny a veškeré produkty, které se dopravují. Chaos kolem embarga, a ne-embarga, jen prostor pro nejistotu a spekulace zvyšuje. Politici by, podle něho, neměli ten chaos zvyšovat, ale naopak situaci uklidňovat.

Další otázka redakce směřovala k tomu, jaká je perspektiva Green Dealu, o němž jedni na začátku války na Ukrajině hlásali, že tím de facto skončil, zatímco z Bruselu v posledních týdnech zaznívá, že se naopak urychlí?

Vladimír Budínský odvětil, že Green Deal bude, ať se pod tím názvem nakonec bude schovávat cokoli. Původně se jednalo o plán, že v roce 2050 nebude mít Evropská unie vůbec žádné emise CO₂. To je, podle něho, v principu nesmysl, takže nakonec nastane nějaká modifikace, která se pak za Green Deal vyhlásí. „Takové postupy si pamatujeme z doby komunismu,“ poznamenal.