Likvidace ambulantních specialistů, nedostatek lékařů v regionech, mimo velká města, a na pohled vysoká efektivita zdravotnictví na úkor vnitřního dluhu. To jsou jen některé problémy českého zdravotnictví, o nichž hovořil prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek v rozhovoru pro web Naše zdravotnictví, který vydává Česká lékařská komora.

Přibližně před 14 dny jsme, na webech ASO, zveřejnili naši úpravu první části tohoto rozhovoru redakce Naše zdravotnictví s Milanem Kubkem, ve kterém rozebral situaci ve zdravotnictví v loňském roce a následky a nedotažené věci dohody mezi ministerstvem zdravotnictví a Českou lékařskou komorou a zdravotnickými odbory z prosince roku 2023.

Ve druhé části tohoto rozhovoru, Milan Kubek nejprve konstatoval, že Česká lékařská komora se nemůže zabývat jen lékaři v nemocnicích a mladými lékaři. Síla komory tkví v tom, že sdružuje všechny, a je schopna určitým způsobem vyvažovat jejich zájmy. „Jistě není možné honit několik zajíců naráz, ale můžeme pracovat tak, aby se komora soustředila v určitém čase na jednu oblast, a poté zase na nějakou jinou. A pokud se nám podaří někde situaci lékařů zlepšit, vytvoří se prostor i pro ostatní skupiny lékařů. Pro nás jako komoru je důležité, že podpoříme jakékoliv aktivity jednotlivých skupin lékařů a lékařek, ale nesmí být zaměřené proti někomu jinému, proti dalším lékařům. Tedy nesmí to být snaha urvat něco na úkor jiných lékařů,“ vysvětlil pozici ČLK Milan Kubek.

Velmi složitá situace je u ambulantních specialistů!

Podle prezidenta ČLK nejhorší ekonomická situace, v současnosti, je u soukromých lékařů – ambulantních specialistů. Po podzimním sjezdu ČLK komora rozjela kampaň za jejich záchranu, s tím, že v tom pokračuje i v současnosti. Zorganizovala například, a dále organizuje, webináře na téma „praktické rady, jak přežít úhradovou vyhlášku“. Dále na svých webových stránkách zveřejňuje analýzy tzv. úhradových dodatků, s vysvětlením, zda je mají soukromí lékaři podepsat, či nikoliv. „Snažili jsme se také nasbírat co největší počet plných mocí pro jednání v tzv. dohodovacím řízení, které formálně začalo 30. ledna, a rozběhne se po několika týdnech,“ dodal.

Na otázku redakce, co je, v jednáních, největší překážkou, odpověděl, že Česká lékařská komora je v rámci dohodovacího řízení jen jednou z mnoha organizací, které se jednání účastní. „Chaotická situace panuje zejména v segmentu ambulantních specialistů, kdy těch organizací je opravdu velké množství a bohužel tomu odpovídají mizerné výsledky ambulantních specialistů v dohodovacích řízeních. Jak v roce 2024, tak pro rok 2025 dostali ambulantní specialisté ministerskou vyhláškou největší ránu. Uvidíme, jak půjdou jednání letos. Počet plných mocí se nám navýšil, ale mohl se zvýšit i u jiných organizací. Takže teprve až se vše přepočte, zhodnotí mandátová komise dohodovacího řízení, jakou budeme mít sílu. Každopádně není žádným tajemstvím, že nejsme spokojeni s dosavadními výsledky, nejsme spokojeni s prací stávajícího koordinátora segmentu ambulantních specialistů pana doktora Zorjana Jojka ze Sdružení ambulantních specialistů a budeme se snažit, aby se koordinátorem za segment stal někdo jiný,“ charakterizoval Milan Kubek situaci ambulantních specialistů v rámci dohodovacích řízení.

Cílem ČLK je navýšení úhrad a sjednocení hodnoty bodu

Logicky následovala otázka, jaké budou hlavní cíle jednání pro ČLK? Podle prezidenta ČLK prvotním záměrem je, aby došlo k navýšení úhrad, a to minimálně tak, aby byla kompenzována historická míra inflace, k čemuž zatím nedošlo. „Určitě budeme trvat na sjednocení hodnoty bodů, protože stávající systém, prosazený doktorem Jojkem, je naprosto nespravedlivý. Nejvíce podfinancované jsou zejména ty obory, které jsou založené na práci lékaře. To znamená obory, které nemají možnost přístrojových vyšetření a zákroků. My jsme sice ještě s bývalým premiérem Andrejem Babišem dojednali zvýšení ceny práce v seznamu zdravotních výkonů, jenže diferencovaná hodnota bodů v těch nejpostiženějších oborech klesá a zcela se tak zlikvidoval náš úspěch z minula. Budeme se snažit tuto hodnotu bodu sjednotit, protože relace mezi jednotlivými výkony by měl nastavovat a nastavuje seznam zdravotních výkonů, ale aby to mohlo fungovat, hodnota bodu musí být stejná, jinak vzniká guláš a nikdo se v něm nevyzná.“

Načež k tomu dodal, že otázkou, která se naskýtá, je, zda vytvoření takto nepřehledné situace nebylo při tvorbě úhradových vyhlášek záměrem ministerstva zdravotnictví. „Aby si lékaři nevšimli, jak moc jsou okrádáni. Ukazuje se to i na našich vzdělávacích webinářích, které jsme pořádali, kdy řada lékařů majících soukromé ordinace třeba 20 let, nerozumí spoustě základních mechanismů v úhradách, a svým jednáním vlastně sami sebe poškozují,“ upřesnil.

Cílem zavedení dispenzarizační taxy pro ambulantní specialisty

Do třetice by ČLK ráda prosadila zavedení „dispenzarizační taxy“ pro ty ambulantní specialisty, kteří se dlouhodobě starají o chronické pacienty. Podle Milana Kubka se jedná o tzv. polymorbidní pacienty, kteří jsou v evidenci kardiologů, diabetologů, internistů, endokrinologů, nefrologů. „Mají choroby, které léčíme, ale nikdy je nevyléčíme, a tito pacienti jsou v naší péči po celou dobu. Praktičtí lékaři mají kapitační platbu, poskytující jim ekonomickou jistotu. Ambulantní specialisté ale nic takového nemají,“ vysvětlil.

Načež redakce se ho zeptala, zda v tom hraje roli i to, že, pokud lékaři nesplní naplnění kapacity novými pacienty, a další podmínky třeba v rámci ordinační doby, hrozí jim malusy, čili penalizace, Milan Kubek odpověděl, že úhradové vyhlášky bonifikují lékaře, kteří se celoživotně vzdělávají, a mají na to potvrzující diplom od komory, bonifikují praxe s delší ordinační dobou, bonifikují lékaře, ke kterým se pacienti mohou objednávat, aby nemuseli dlouho čekat v čekárně. To vše je jistě správné. Načež dodal, že letos ministr zdravotnictví Vlastimil Válek ale rozhodl, že ti lékaři, kteří tato bonifikační kritéria vloni plnili, ale letos je nesplní, budou na úhradách kráceni. „Poškodí to třeba seniorní kolegy a kolegyně, kteří nechtějí své praxe zavřít, a nechat pacienty bez doktora, ale z důvodu věku již nemohou ordinovat tolik hodin. Nechápu, proč zrovna je ministr Válek takto trestá,“ dodal.

Řadu věcí lze předjednat v dohodovacím řízení s pojišťovnami

Na otázku redakce´, zda věří, že, vzhledem k dosavadním jednáním s ministrem zdravotnictví, se ČLK podaří některý z navrhovaných bodů letos prosadit, Milan Kubek odpověděl, že je realista. „Nečekám, že bychom se s lidmi od ministra Vlastimila Válka domluvili, ale určitě můžeme tyto záležitosti předjednat v dohodovacím řízení se zdravotními pojišťovnami. A když ne letos, tak příští rok za jiné vlády, za jiného ministra zdravotnictví. Věřím, že se to může podařit, a byl by to zásadní průlom pro ambulantní specialisty, který by nám pomohl stabilizovat systém rozpadající se ambulantní specializované péče poskytované soukromými lékaři. Nechceme, aby zde byli jenom praktičtí lékaři a nemocnice, tak jako nechceme, abychom měli jenom fakultní nemocnice, a neměli bychom nemocnice regionální. Stejně tak nechceme, aby ambulantní péči poskytovaly jenom velké řetězce,“ vysvětlil prezident ČLK v rozhovoru pro Naše zdravotnictví.

Vysoká efektivita dosahovaná na úkor vnitřního dluhu

Velkým argumentem ministerstva, a zdravotních pojišťoven, je fakt, že výdaje do českého zdravotnictví neustále rostou, poznamenala dále redakce, s tím, že v loňském roce činily zhruba 500 miliard korun. Zároveň konstatovala, že obecně se hovoří o celkově špatné efektivitě zdravotního systému, a to nejen z hlediska peněz, ale také z hlediska lidí, kteří v některých regionech zcela chybí. Takže, následovala otázka, kde Česká lékařská komora vidí prostor pro zlepšení?

Načež Milan Kubek odvětil, že je velmi citlivý na klišé politiků, které se neustále opakuje. Podle něho je to opakovaná fráze politiků bez jakýchkoli důkazů, kterou jen alibisticky omlouvají svoji neschopnost. Načež dodal, že systém českého zdravotnictví samozřejmě má rezervy. „Nikdy všichni lidé nepracují na 100 procent, ale to platí všude. Když se podíváme na základní data, kolik peněz putuje do českého zdravotnictví, jak moc dostupnou zdravotní péči naši občané mají a jak se prodloužila délka jejich života, tak české zdravotnictví v porovnání se zdravotnickými systémy na západ od nás je zázračně efektivní. Proč? Protože za mnohem menší peníze, než dávají Němci, Francouzi nebo Holanďané, poskytuje naše zdravotnictví velmi slušný výsledek,“ konstatoval Milan Kubek.

Poté zdůraznil, že bohužel tato zdánlivě vysoká efektivita, je dosahována na úkor vnitřního dluhu, přičemž je to vnitřní dluh, zejména vůči lidem, kteří ve zdravotnictví pracují. „Na úkor jejich nízkého platu a mezd může být náš systém ´laciný´. Naopak všechny přístroje a léky kupujeme za světové ceny, někdy dokonce ještě dráže než okolo nás, se zdůvodněním, že Česká republika je malý nezajímavý trh. Zkrátka farmaceutická lobby dokáže politiky přesvědčit o své pravdě, a má k tomu různé prostředky, které samozřejmě lékaři nemají,“ dodal.

Výdaje do zdravotnictví se musí vidět v souvislostech

Podle Milana Kubka 500 miliard do českého zdravotnictví je jistě velká částka, ale podle posledních dat odpovídá 8,8 % hrubého domácího produktu České republiky, což je podprůměr států Evropské unie. Vzhledem tomu, jak nízkou kupní sílu má česká koruna, v přepočtu na eura nebo dolary, potom je to skutečně velmi tristní. „Je si potřeba taky uvědomit, že Česká republika je šampionem v inflaci. Za osm let od roku 2015 činí kumulovaná míra inflace 49,3 %, to je třetí nejhorší výsledek z celé EU. Horší jsou jen Maďaři a Estonci. Řekové, jejichž dluhy jsme platit nechtěli, mají kumulovanou inflaci 16 %. Když se tedy podíváme, jak výdaje na zdravotnictví rostly v reálných cenách, tak najednou hovoříme o úplně jiných procentních nárůstech. Pravda je, že výdaje na zdravotnictví – nebo jak je na Západě moderní říkat ´investice do zdraví – v České republice i v tomto období rostly rychleji než ta kumulovaná míra inflace, ale už ne o moc rychleji. A i to má své objektivní příčiny, které jsou společné pro všechny vyspělé země´,“ charakterizoval Milan Kubek rozdílnost přístupu zemí EU ke svému zdravotnictví.

Existují objektivní příčiny rostoucích výdajů do zdravotnictví

Milan Kubek dále upozornil, že česká populace stárne. To za prvé. Uvedl, že v roce 1995, kdy se stanovoval odvod na zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z příjmů, v té době činil medián věku u nás 36,2 roku. V roce 2022 již byl tento medián 43,8 roku. „V průměru jsme o osm let starší populací, než jsme byli před těmi 30 lety, a tato starší populace má více chronických nemocí, jejichž léčení je velmi drahé,“ dodal.

Druhou příčinou, podle Milana Kubka, je, že medicína se rychle vyvíjí. Přichází nové přístroje, nové léky, nové metody, které jsou úspěšné a prodlužují lidem život. Ale jsou opět mimořádně drahé. Každý nový lék je vždycky dražší, než byl ten předcházející. Každý nový přístroj je vždycky dražší, než byl ten předcházející. „To, o čem jsme před 20 lety snili, je dneska standardem. A lékaři nemohou tyto možnosti léčby před pacienty zatajovat. Musíme léčit moderně a všichni se o to snažíme, ale z těchto důvodů pak všude po světě rostou výdaje na zdravotnictví rychleji, než je míra inflace. A nejinak je tomu v České republice,“ upřesnil Milan Kubek.

Občané mají nárok na dostupnou a kvalitní lékařskou péči

Poté se redakce zeptala, jak je to s distribucí zdravotní péče u nás, načež Milan Kubek odpověděl, že všichni občané mají ze zákona stejný nárok na dostupnou, kvalitní a bezpečnou lékařskou péči, ale realita je, podle něho, úplně jiná. Zatímco ve velkých centrech s určitou nadsázkou „transplantují cokoliv kamkoliv“, na periferii lidé neseženou ani praktického lékaře, a pro své dítě, pediatra. Načež dodal, že to nemusí být ani pohraničí. Stačí se podívat i na konkrétní situaci i v prstenci obcí okolo velkých měst. Na neakutní vyšetření u ambulantního specialisty se čeká tolik měsíců, až v řadě případů, toto objednané vyšetření, již ztratí smysl. „Cílem změn ve zdravotnictví, ale nemůže být snaha ušetřit peníze, cílem musí být zajištění spravedlnosti v kvalitní dostupnosti pro všechny,“ zdůraznil Milan Kubek.

Poté následovala otázka redakce, čím lze tuto dostupnost pro občany zajistit, přičemž Milan Kubek uvedl, že například tím, že ministerstvo zdravotnictví přestane podporovat jen své fakultní nemocnice na úkor nemocnic regionálních, které by měly být naopak motivovány k tomu, aby si navzájem nekonkurovaly a spolupracovaly spolu. To je, aby se jedna specializovala jedním směrem, sousední nemocnice druhým směrem, a aby zdravotní péči u nás někdo koordinoval. „Tím, že nevyhubíme sektor ambulantních specialistů, a pacienti si tedy nemusí hledat pomoc jen v těch nemocnicích. Neexistuje však žádné jedno zázračné opatření,“ dodal.

Atomizace oborů a vzájemná nezastupitelnost lékařů

Redakce poté upozornila na fakt, že zdravotní péče u nás je často nadužívána, s tím, že to dokládají i data z pohotovostí, kam jezdí i lidé, kteří zrovna akutní pomoc nepotřebují, ale je pro ně pohodlnější zajet si na kompletní vyšetření na pohotovost. Načež konstatovala, že každý Čech u nás chodí častěji k lékaři než jinde v Evropě.

Milan Kubek k tomu sdělil, že lékaři u nás jsou velmi úzce specializovaní, a navzájem v podstatě nezastupitelní. Takže, typický senior, který má více chronických nemocí, „chodí se svým diabetem k diabetologovi, se svým srdcem ke kardiologovi, se svými nemocnými ledvinami k nefrologovi. Kromě toho špatně vidí, tak chodí k očnímu, špatně slyší, tak chodí na ušní. Takže pokud navštíví každého z těchto specialistů jen dvakrát do roka, už máte takových návštěv u lékaře 20 za rok. A otázka tedy zní, jestli musíme mít takto specializovanou péči. Nemohou některou práci převzít i internisté? Nemohou některá sledování a preskripci od diabetologů, kardiologů a nefrologů převzít praktičtí lékaři? Pak bychom neměli tolik kontaktů pacientů s lékaři, protože by pacienta zvládl dlouhodobě ošetřovat jeden lékař. Když se vytvářel zákon o vzdělávání, už tehdy zazněl povzdech, že co profesor, to odborná společnost, a co odborná společnosti, to jeden vzdělávací obor,“ řekl prezidenta České lékařské komory k otázce přílišné atomizace a specializace lékařů u nás.

Lékaři v nemocnicích si finančně polepšili

Poté redakce přešla k otázce ceny práce, kdy konstatovala, že lékaři v nemocnicích dostali příplatky 5000, 8000 a 15.000 Kč, s tím, že ne vždy se dostaly, kam měly, ale obecně si, i na základě posledních statistik, lékaři v nemocnicích finančně polepšili.

Milan Kubek k tomu řekl, že jestliže jsou lékaři v nemocnicích s platy a mzdami, díky aktivitám České lékařské komory, spokojení, tak má samozřejmě radost. „Jak jsem ale řekl, v současnosti je nejohroženější skupinou zejména skupina ambulantních specialistů. A ziskovost soukromých lékařských praxí v posledních letech klesá a je smutné, že se tak děje za vlády ODS a stran, které se tváří jako pravicové. Tahle vláda jde ale maximálně na ruku velkým řetězcům a pan ministr se stará jenom o své fakultní nemocnice. Proto chceme směrovat maximum sil do oblasti ambulantních specialistů a zastavení poklesu jejich počtu. Za patnáct let se počet lékařů zaměstnanců zvýšil o 10 000 (o 38 %). Naproti tomu ve stejném období počet soukromých lékařů klesl téměř o 1100, což odpovídá minus osmi procentům. Ukazuje se, že soukromí lékaři nejsou, oproti nemocnicím, konkurenceschopní, zejména vůči těm fakultním,“ konstatoval.

Kubek: Soukromí lékaři, oproti nemocničním, jsou na tom hůře!

Načež Milan Kubek svá slova o tom, že soukromí lékaři nejsou, oproti těm nemocničním, konkurenceschopní, dokumentoval na příkladu zdravotních sester. Uvedl, že „soukromý lékař nemůže zdravotní sestře nabídnout to, co si může vydělat v nemocnici, a to hlavně kvůli nepochopitelné úhradové vyhlášce pana ministra Válka“. Podle něho soukromý lékař také nikdy nedostane, jako nemocnice, žádnou dotaci z národních a evropských zdrojů. Nemocnice běžně dostávají peníze, které jim zlepšují hospodaření. „Soukromí lékaři mají smůlu a rozhodně nemají podmínky jako klasický soukromý podnikatel. Zdravotnictví je silně finančně řízené a regulované, právě tou úhradovou vyhláškou,“ konstatoval.

Otevření prostoru pro korupční prostředí?

Načež redakce položila otázku, jaké jsou další, hlavní cíle České lékařské komory v letošním roce, kromě již zmíněného dohodovacího řízení?

prezident České lékařské komory odvětil, že vnitřním cílem ČLK je, aby lékaři nadále poskytovali takový servis, který poskytují, a ještě jej dále zlepšovali. Přičemž podotkl, že ČLK je, ve své činnosti, vždy závislá na spolupráci s někým. „V současnosti mimo jiné bojujeme za zachování výběrových řízení před uzavíráním smluv mezi zdravotními pojišťovnami a ambulantními poskytovateli zdravotních služeb. Tento vyloženě prokorupční zákon, aby se výběrová řízení zrušila, navrhl pan ministr Válek, a vláda ho schválila. Je to vlastně návrat do chaosu 90. let. Do doby, kdy jako v džungli vládlo právo silnějšího, kdy platilo, že kdo maže, ten jede. Ministr Válek ruší protikorupční opatření, a otevírá prostor, aby vůbec nikdo neviděl do pravidel, jak a s kým zdravotní pojišťovny uzavírají smlouvy. Jde tak na ruku velkým zdravotnickým řetězcům, a pokračuje v likvidaci soukromých lékařů,“ prohlásil Milan Kubek, v rámci upřesnění svého pohledu na současnou situaci v českém zdravotnictví.

Podle něho je to problém i pro Českou lékařskou komoru, protože nebude moci ovlivňovat, kdo, kde a jakou zdravotní péči poskytuje, a velice obtížně se bude garantovat její kvalita. Proto na to upozorňuje. Načež dodal, že zákon, který tyto podmínky takto vymezuje, je již v Poslanecké sněmovně, s tím, že poslanci, kteří si uvědomují tuto situaci, již podávají pozměňovací návrhy. „K tomu spoléhám na to, že v krajských volbách došlo v řadě krajů ke změně politických reprezentací, takže i tyto kraje by mohly změnit názor a některé už změnily. Pan ministr Válek se totiž zaštiťoval přáním krajů, že si údajně nepřejí výběrová řízení organizovat. Přijde mi absurdní, že někdo, kdo zodpovídá minimálně politicky za dostupnost zdravotní péče vůči občanům svého kraje, by nechtěl mít možnost spolurozhodovat o tom, jak ta zdravotní péče tam bude vypadat,“ dodal.

V závěru rozhovoru redakce připomněla loňskou, zářijovou, protestní akci Sekce mladých lékařů ČLK, pod názvem, „Slibem neuzdravíš“, kteří byli připraveni k 30. říjnu 2024 podat výpovědi z přesčasových hodin, s tím, že mladí lékaři vytýčili čtyři hlavní problémy ve zdravotnictví. To je, kromě stárnutí populace lékařů u nás, upozornili i na nízký příliv mladých lékařů, dále na neúměrné množství přesčasů a na problémy v odměňování. Logicky tudíž následovala otázka, zda ČLK plánuje, tuto akci, v letošním roce, oživit?

Milan Kubek na to odvětil, že to si musí rozhodnout zaměstnanci v nemocnicích. V současné době ČLK oslovila lékaře dotazníkem, v němž je popsána současná situace, s tím, že lékaři byli požádáni o zodpovězení několika dotazů. Přičemž základní tezí a otázkou je: „Vláda vás podvedla, jste ochotni se s tím smířit, nebo ne? Pokud ne, budete protestovat?“ Pokud se lékaři v nemocnicích rozhodnou protestovat, zdravotnické odbory budou tyto protesty organizovat, ČLK je nepochybně podpoří.