Za jakých podmínek bychom se mohli dočkat zdravých a levných potravin? A proč stát neřeší nákup české půdy zahraničními investory? Nejen o tom se mluvilo na setkání zástupců Klubu 2019 v Trhovém Štěpánově, kterému předsedali exprezidenti Agrární komory Zdeněk Jandejsek a Jan Veleba. Promluvili i energetičtí experti Ivan Noveský a Vladimír Štěpán, jaderný fyzik Jaroslav Novák i bezpečnostní analytik Jan Schneider. Mluvilo se například o výrobě i cenách elektrické energie a zazněla i zajímavá myšlenka ohledně válečných reparací.

 

Na začátku setkání Klubu 2019, jehož členy jsou odborníci nejen z řad zemědělců, si vzal slovo exprezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek a vrátil se k tomu, co se nedávno dělo kolem ukrajinského obilí.

„V pěti státech východního bloku se prokázalo, že obilí obsahuje látky, které už se u nás dlouhá léta nepoužívají. Jsou zakázané. V některých dodávkách se prokázal i mykotoxin. My jsme jediný stát z těch šesti států, kde jsme neprokázali nic,“ podivuje se expert na zemědělství a přidává další zajímavou informaci. „Těch pět států, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko, dostaly odškodnění od unie, že toto obilí koupily. Dostaly 150 milionů eur. Česká republika byla pochválená a nedostala nic,“ kroutil hlavou.

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu? Paskvil! A co Německo, Francie?

Následně se dostal i k české půdě, konkrétně k tomu, proč stát neřeší prodej české půdy zahraničím investorům.

„U nás existuje zákon č. 334/1992 sb. z roku 1992 o ochraně zemědělského půdního fondu. Je to paskvil, který neřeší vůbec nic podstatného,“ nebral si servítky Zdeněk Jandejsek a vysvětlil.
„Zemědělská půda není chráněna jako národní bohatství, ale je běžnou nemovitostí, která je předmětem spekulativních nákupů a prodeje. Není zajištěno předkupní právo zemědělců hospodařících na půdě. Není jako v jiných zemích stanoveno, kdo zemědělskou půdu může kupovat. Nejsou stanoveny jako v jiných zemích limity růstu cen ani pronájmu,“ vypočítával některé problémy zmíněného zákona a popsal, jak toto funguje například v Německu nebo ve Francii.

„V těchto zemích není zemědělská půda předmětem běžného obchodu. Zemědělskou půdu může koupit pouze ten, kdo na půdě hospodaří. Navíc ji může koupit jen zemědělec z místa hospodaření. Smlouvu sestavuje notář a zaručuje dodržení zákona. Při dědění se půda nesmí dělit,“ vysvětlil Zdeněk Jandejsek a dodal. „Například v Německu, v Itálii ale i v dalších státech zákon neumožňuje nejen prodávat půdu zahraničním investorům, ale ani spekulovat s půdou na domácím trhu jako je to u nás.“

Jak získat levné a zdravé potraviny? Ceny brambor, jablek a vajec…

Promluvil také o tom, za jakých podmínek bychom se mohli dočkat zdravých a levných potravin.

„Zrušíme obchodování elektrické energie na burze. Začneme kupovat zemní plyn a ropu jako Maďarsko, Rakousko, Itálie a další. Sjednotíme v EU dotační politiku. Podpory nasměrujeme těm, kteří vyrábí. Změníme zákon o nekalých obchodních praktikách tak, jak ho používají ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu… Postupně budeme zvyšovat soběstačnost a tím stabilizovat jak zemědělský, tak státní účet,“ uvedl.

Dostal se i k maržím českých zemědělců, potravinářů a maloobchodního prodeje. A hned dal několik příkladů.

„Za brambory v letech dobré úrody dostane zemědělec za kilo 3 až 4,50 korun. Jeho náklady jsou ale 3,50 až 3,80 korun na kilo. Musí vypěstovat sadbu, pohnojit půdu, zasadit brambory a vykonat další agrotechnické zásahy na půdě a nakonec vyorat, vytřídit, zabalit a dopravit k prodejci. Obchodník pak účtuje zákazníkům 12 až 16 korun za kilo,“ uvedl Zdeněk Jandejsek a dostal se i na jablka.

„Ceny od pěstitele jsou v současné době 10 až 12 korun za kilo. Na pultě jsou za 28 až 35 za kilo, někdy i více,“ poznamenal a nevynechal ani vejce.

„Náklady chovatele na jedno vejce při současných cenách energie jsou 2,40 až 2,80 korun za kus, podle balení. Prodejní cena chovatele je 2,90 – 3,05 korun. Cena na pultě je 5,80 – 7,80 korun za kus,“ sdělil a dodal. „Na těchto příkladech si můžete snadno spočítat, kolik je marže a kolik je zisk u zemědělců a potravinářů a kolik u maloobchodního prodeje.“

Dostavba Temelína? ČR může začít stavět jádro téměř zítra….

Jedním z hostů setkání Klubu 2019 byl tentokrát jaderný fyzik Jaroslav Novák. Ten mimo jiné zavzpomínal na dobu, kdy se stavěla jaderná elektrárna Temelín a připomněl, že stále nezačala dostavba třetího bloku.

„ČEZ vlastní 100 procent akcií Škody jaderné strojírenství a. s.. Výrobce a dodavatele jaderné části jaderné elektrárny tedy vlastní ČEZ a. s. nejdůležitějšího dodavatele jaderného ostrova. Reaktor je srdcem jaderné elektrárny a to má v rukou ze 100 procent ČEZ. Vše ostatní – turbína, generátor, potrubí, čerpadla, ventily, separátory, transformátory a další jsou komerční dodávky, ale mohou navazovat na odzkoušené provozní soubory ETE 12, po 22 let úspěšně servisované a provozované. Reaktor, parogenerátory, hlavní cirkulační čerpadla, kompenzátor objemu, řídící systém, všechno umíme dodat z ČR. Ale není k tomu vůle,“ myslí si a pokračuje.

„Valná hromada schválila výši dividend navrženou ministerstvem financí s tím, že ČEZ by měl vyplatit 145 korun na hodnotu akcie, která je v nominálu 100 korun. To je nevídaný, řekl bych, nájezd na finanční situaci ČEZu. Ale zřejmě to má dopadnout téměř jako Enron, který v Americe zkrachoval a navodil tak velké kolapsy všem průmyslníkům. Celou ekonomiku Ameriky, výrobní sektor, odsunuli tím pádem do Číny a Amerika prodává jen služby a garance vojenskému komplexu,“ sdělil a vrátil se k dostavbě Temelína.

„Čili Česká republika může stavět jádro téměř zítra. Mají k tomu, jak jsem uvedl v jednom pořadu, 32 synergických efektů, které nejdou téměř nahradit. To znamená, že mají provozní zkušenosti, stejné palivo, možnost výstavby na té základové desce, která je to nejdůležitější pro zahájení stavby shodnou technologií ETE 12 a využít provozní zkušenosti pro bezporuchový provoz ETE 1234 až i 80 let,“ zopakoval Jaroslav Novák.

Němci věděli, že se Československo rozdělí?

Dostal se i na téma válečné reparace a zavzpomínal. „Dělal jsem volebního manažera Jiřímu Dienstbierovi. V dubnu 1990 jsme uspořádali ve Furt im Wald forum, kde byl i premiér bavorské vlády a tehdejší německý ministr zahraničních věcí Genscher. Diskutovali jsme, jak se to dál, po pádu berlínské zdi, vyvine,“ vzpomíná Jaroslav Novák a pokračuje. „A Genscher říká – Jiří, až vy se rozdělíte a my sjednotíme, tak ty reparace snad přijdou na stůl. Čili, že Slovensko nebude součástí ČR a tím pádem oni nebudou mít blokaci k zaplacení těch reparačních nároků. Protože Slovensko bylo členem Třetí říše a výmluvy vždy byly, že ty reparace by měly platit nakonec i třetí členové třetí říše – Maďarsko a Slovensko a další. Ta debata v té době byla pro mě dost šokující, že oni už věděli, že se Československo má rozdělit,“ říká a vzpomíná dál.

Válečné reparace a dnešní částky

„Dienstbier se stal v květnu 1990 ministrem zahraniční věcí. A já za ním občas zašel a ptal se na ty reparace. Nikdy se to ale nestalo. Ale dnešního dne se ptáme ministerstva zahraničních věcí, kolik činí české reparační nároky. 17. května nám Lipavský odpovídá, že 306 miliard korun v úrovni měny roku 1938,“ říká a vysvětluje dál. „Dal jsem dotaz na ČNB, kolik byla hodnota koruny v roce 1938 k měnovému zlatu, abychom to uměli přepočítat. ČNB odeslala, úroveň měny k roku 1938 a sice - 1 koruna byla 0,03121 gramů ryzího měnového zlata. Nejpevnější korunu jsme měli hned po vzniku Československa v roce 1920, kdy hodnota jedné koruny byla 0,04851 gramů zlata. Čili, když jsem to přepočetl, tak to je 9 550 tun měnového zlata v dnešní ceně zhruba 2 tisíce dolarů za unci, tak to je 13,8 bilionů korun bez úrokového navýšení. Když bychom to počítali pouze prostým úrokem, tak by to bylo krát 1,75, což banka nechce potvrdit, ale obvykle to tak bylo. Čili za těch 78 let by to bylo téměř dvojnásobek, ale při složeném úroku mi ekonomové spočetli, to dělá až trojnásobek. Tedy téměř 30 tisíc tun měnového zlata, což je třicet vlaků,“ upozorňuje a dodává.

Dnes tedy naše ministerstvo zahraničních věcí potvrzuje, že máme nárok na 306 miliard korun v té měně z roku 1938,“ vypočítává a vysvětluje.

„Diskuze na ministerstvu zahraniční vede k tomu, že vláda ČR toto považuje v současné době za uzavřenou záležitost. Ale to přitom není pravda, protože i kancléř Kohl v roce 97 při podpisu česko-německé deklarace potvrdil, že reparační nárok je oprávněn, ale záleží pouze na reprezentacích obou států, jakým způsobem se vypořádá ten reparační nárok,“ tvrdí Jaroslav Novák a pokračuje dál.

https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Milion-Cechu-v-haji-Ucty-za-elektrinu-v-letech-2023-a-2024-738783