Seznámení se strategickým dokumentem Evropské unie „Vize pro zemědělství a potraviny“, kterou před více než 14 dny na Radě ministrů zemědělství EU představil komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Christophe Hansen, a to jako novou vizi Společné zemědělské politiky EU po roce 2027 – to byl hlavní bod programu konference Budoucnost českého zemědělství“, kterou 6. března 2025 uspořádal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu PČR.

Na konferenci byl logicky pozván komisař Hansen, aby přítomné senátory, poslance a zástupce odborné zemdělské veřejnosti, osobně seznámil s hlavními principy nové vize SPZ, která by měla být přijata a platit po dalších sedm let, po r. 2027.

Ke stěžejním bodům konference, podle jejích organizátorů, patřilo i vystoupení ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL) a předsedkyně Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Veroniky Vrecionové (ODS). Dalšími řečníky na konferenci byli zástupci nevládních zemědělských organizací, kteří měli za úkol, ze svého úhlu pohledu, pohovořit o problémech českého zemědělství, prostě o tom, jak současný vývoj v našem zemědělství vidí zemědělci z praxe.

Orientace nové SZP na zajištění vyšší konkurenceschopnosti

Komisař Hansen, se však, pro zaneprázdnění, omluvil, proto byl přítomným účastníkům konference promítnuto video, v němž komisař nastínil hlavní principy, jak by měla nová Společná zemědělská politika vypadat. Podle něho se má SZP více orientovat na zajištění konkurenceschopnosti. Takže, ve své podstatě, nastínil několik hlavních bodů změny zemědělské politiky EU, a to především odklon od velmi přísných regulačních podmínek, které, ve svém principu, omezují produktivitu evropských zemědělců. Jinými slovy, důraz začíná být kladen na zajištění vyšší konkurenceschopnosti evropského zemědělství a potravinářství.

Ministr Výborný ve svém úvodním slově potvrdil, že měnící se podmínky v Evropě a ve světě ukazují potřebu zamření se na vyšší konkurenceschopnosti EU, a celého sektoru zemědělství a potravinářství na globálních trzích, tj. na zajištění férových podmínek pro všechny zemědělce, na omezení nadměrných požadavků ze strany orgánů EU, a také i na podporu vyšší motivace zemědělců produkovat. Načež zdůraznil, že je nutné snížit administrativní zátěž zemědělců. Mimo jiné také konstatoval, že v rámci Česka se v loňském roce, oproti roku 2023, snížila administrativní zátěž českých zemědělců cca o 50 %.

Europoslankyně Vrecionová připomněla, že, v případě Společné zemědělské politiky (SZP), nejde jen o evropské zemědělství, ale i o potravinářství. Přičemž dodala, že nová orientace SPZ EU po r. 2027, se musí propojit i do formování SZP pro Českou republiku po r. 2027. Zároveň uvedla, že je nutné se zaměřit na zajištění potravinové bezpečnosti. To je, podle ní, velmi důležité. Načež konstatovala, že, ve vrcholných orgánech EU, si již nyní plně uvědomují, že zemědělství a potravinářství je strategickým sektorem. Načež konstatovala, že ve vizi, jak ji představil komisař Hansen, je kladen důraz najít rovnováhu, tj. od regulační politiky EU směrem cestě pobídkové politiky pro zemědělce. Zároveň poznamenala, že, kromě orientace na výrobu potravin, výzkum a inovace, digitální technologie, jde především o snížení administrativy, po čemž volají zemědělci. Současně konstatovala, že, v rámci formování nové SZP, je nutné se zaměřit na změny v legislativě EU, aby byla zajištěno plnění nových cílů SZP.

V dohodě s Mercosurem byly odstraněny extrémní nedostatky

Načež se Veronika vrecionová zmínila i o řadě problémů, které, při uskutečňování současné Společné zemědělské politiky na léta 2023 až 2027, pálí širší, evropskou zemědělskou veřejnost. Načež, upozornila, že na rozdíl od negativních postojů řady evropských zemědělců k přijetí dohody EU s Mercosurem, tuto dohodu nevidí záporně. Uvedla, že tato smlouva se připravovala 20 let, přičemž mezi zemědělci přetrvává záporný názor, který si utvořili při prvních formulacích této dohody. Nyní však, smlouva byla doladěna, a některé extrémy z původní smlouvy, byly již odstraněny. Přičemž dodala, že zatím je stále ještě prostor pro diskusi, takže zemědělci by měli ještě své připomínky zasílat orgánům EU.

Otevřená výměna názorů mezi dvěma skupinami českých zemědělců

Poté následovala diskuse účastníků konference, která, podle předpokladu organizátorů konference, měla být spíše věnována nové vizi Společné zemědělské politiky po r. 2027, kdy se však průběhu této první diskuse, jednoznačně ukázalo, že v první skupině jde o malé hospodáře, to je z rodinných farem, kdy šlo převážně o členy Asociace soukromých zemědělců (ASZ), jak se k tomu v diskusi hlásili. Přičemž druhou skupinu zemědělců zastupovali ti, kteří řídí, či pracují, ve středních a velkých zemědělských podnicích, a jejich zájmy hájí Agrární komora ČR a její členské organizace.

Jeden z prvních diskutujících, zástupce rodinných farem, nejprve prohlásil, že se u nás opět objevují tendence zrušit redistributivní platbu ve výši 23 % z přidělených dotací, kdy tato finanční částka je převáděna právě malým zemědělcům. Redistributivní platbu v této značně vysoké výši, v roce 2022 zavedla současná vláda, přičemž redistributivní platby ostatních zemí EU se pohybují pouze ve výši 10 až 12 %! Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR logicky, od r. 2022, usilují o její zrušení.

K jeho vystoupení je zapotřebí uvést, že Agrární komora ČR, a její členská organizace Zemědělský svaz ČR, od r. 2022 protestují u české vlády proti této značné výši 23 % redistributivní platby, jelikož v ostatních zemích EU jde o úroveň redistributivních plateb ve výši 10 až 12 %. Takže, opět jde o speciální české specifikum, kdy nařízení EU je, současnou vládou, pro české podmínky mnohem více prohloubeno, než je tomu v ostatních zemích EU. Právě na to poukazují produkční čeští zemědělci, jejichž zájmy hájí Agrární komora ČR.

Volání po odstranění nesmyslných regulací

V této části diskuse se přirozeně diskutovalo i o jiných problémech, které trápí české zemědělce. Namátkou uveďme diskusní příspěvek prezidenty Potravinářské komory ČR Dany Večeřové, která upozornila na to, že při jejím nedávném jednání s novozélandskými farmáři zjistila, že právě ti odmítají obchodovat se zeměmi EU, a to z důvodu příliš přísných předpisů a regulací, což je právě odrazuje. Načež dodala, že příkladem je i otázka sledování odlesňování, což musí evropští zemědělci ve svých výkazech uvádět. Přičemž na Novém Zélandě žádné lesy nejsou, jak by to měli novozélandští farmáři vykazovat? Takže, podle ní, je to další námět k revizi některých předpisů EU.

Ministr Výborný hovořil i o problémech českého zemědělství

V odpolední části programu konference nejprve vystoupil ministr zemědělství Marek Výborný, který se věnoval problémům českého zemědělství. Z těch, kterým se věnoval, uveďme jeden konkrétní příklad, a to problematiku středního zemědělského školství. Ministr ve svém vystoupení reagoval na stížnosti a připomínky, které slyší od řady zemědělců, že absolventi středních škol jsou často nedostatečně připraveni pro praxi, to je zvládat pracovní úkoly, které na ně čekají. Ministr Výborný poznamenal, že jde o to, že by se, během svého studia, během praktické výuky, měli středoškolští studenti více a aktivněji zapojovat do praxe. Dodal, že student, na praxi, by neměl „zametat“ dvůr, či hospodářské objekty, ale měl by být více připuštěn k samotnému průběhu výroby, aby se, po absolvování školy, mohl stát pro svého zaměstnavatele, platným zaměstnancem. To by si vedoucí hospodáři, kde studenti tráví svoji praxi, měli uvědomit.

Přičemž ministr Výborný konstatoval, že problémy, které se objevují na středních zemědělských školách, souvisí s tím, že jejich zřizovateli jsou kraje, takže záleží na podmínkách, které existují v příslušném kraji. Zároveň dodal, že v poslední době navštívil několik středních zemědělských škol, a že byl s tím, jak v nich probíhá příprava studentů na jejich vstup do praxe, spokojen.

Doležal: Vývoj v zemědělství je třeba vidět v širším kontextu!

Poté bylo na programu vystoupení zástupců nevládních zemědělských organizací. Jako první promluvil prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, který, v souvislosti s představením vize nové Společné zemědělské politiky po r. 2027, zdůraznil, že si přeje, aby zemědělci měli, pro novou SZP, k dispozici velmi silný rozpočet. Načež dodal, že jde především o to, jak bude koncipována otázka přerozdělování dotací, což právě zemědělce v praxi nejvíce zajímá. Načež dodal, že tato otázka by měla být koncipována jinak, než jako tomu je ve stávajícím období SZP.

Zmínil se i o tom, jak se asi v evropském zemědělství projeví nejen dohoda EU zeměmi Mercosur, ale i obchodní vztahy s Indií, Austrálií a Novým Zélandem, ale i o to, co se rýsuje ve Spojených státech, kdy nová americká administrativa hrozí celní válkou. Zmínil se i o problémech s uhlíkovou stopou. Připomněl i otázku zbrojení, jak po tom nyní volá řada zemí EU, což může mít vliv na další vývoj evropského zemědělství. Nevynechal i otázku půjček Evropské unie, to je, jak k této otázce, budou přistupovat členské státy EU.

Poté se věnoval otázce prvního pilíře, tj. přímých plateb, kdy zdůraznil, že zemědělci by měli mít vyšší podporu těchto příjmů. Načež dodal, že od současné vlády neočekává, že by prohlásila, že bude dávat na přímé platby vyšší částku do státního rozpočtu. Jako příklad uvedl sousední Polsko, kde polští zemědělci mají, od tamější vlády, vyšší podporu příjmů.

V další části svého vystoupení Jan Doležal uvedl, že zemědělcům, v rámci stávající SZP, narostly nové povinnosti, které musejí plnit. Velmi citelně zemědělcům vzrostly i náklady na výrobu. Logicky hovořil i o otázce zahraničního obchodu. Zmínil se o obchodních vztazích s Ukrajinou, kde mají rozdílné podmínky pro zemědělskou výrobu, než existují v rámci EU. Připomněl i otázku zastropování přímých plateb.

Dále uvedl, že je nutné Společnou zemědělskou politiku změnit. Konstatoval, že každý zemědělec pro svoji práci potřebuje nízké náklady a dobrou cenu. Dále konstatoval, že zemědělci potřebují také výrazně snížit administrativní zátěž.

Zdůraznil, že problémy evropského zemědělství je nutné vidět v širším kontextu, to je v souvislosti s politickým a ekonomickým vývoje ve společnosti, a to nejen u nás, ale i na evropské a světové úrovni.

Ostrý výpad zástupce rodinných farem proti Agrární komoře ČR

Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek, který vystoupil jako zástupce rodinných farem, nejprve poukázal na řadu dosud neřešených strukturálních problémů v českém zemědělství. Přičemž upozornil, že, oproti loňskému roku, letos, na tomto fóru o českém zemědělství, chybí prezentace ekonomických výsledků, a to od jasné odborné autority, která by, v souvislostech, dokázala analyzovat situaci v sektoru, a otevřeně pojmenovala jasné trendy. To je, podle něho, ČSÚ, či ÚZEI (Ústav zemědělské ekonomiky a informací). Načež prohlásil, že bez těchto relevantních dat, je na konferenci dán prostor ke sdělení účelově sestavených dat, které nemohou přispět k objektivní debatě. Načež se důrazně ohradil proti tomu, že na konferenci byli pozváni především zástupci Agrární komory ČR, a jeho tří členských organizací, přičemž upozornil, že existuje celá řada dalších nevládních zemědělských organizací, které hájí zájmy českých zemědělců. Uvedl, že například Asociace soukromého zemědělství je spolkem, který zahrnuje dalších cca 50 zemědělských organizací. Poté dodal, že ho tento způsob výběru řečníků mrzí, a že chce, aby to organizátoři konference věděli. Dále konstatoval, že po více 35 letech, po pádu totality, si konečně připustíme rozdílné názorové a zájmové rozvrstvení českých zemědělců.

Poté se Jaroslav Šebek zaměřil na kritiku Agrární komory ČR, s tím, že, svými žalobami u Ústavního soudu ČR, chce dosáhnout zrušení systému zemědělských podpor. Přičemž vyzdvihl postoj ASZ, která vždy tvrdila, že je potřeba se soustředit na plnění Programového prohlášení vlády.

Asociace soukromého zemědělství vítá novou SZP po r. 2027

Jaroslav Šebek také konstatoval, že, před několika dny zveřejněné, principy nové SZP po r. 2027, v zásadě odpovídají očekávání Asociace soukromého zemědělství. Přičemž, zpochybnil první reakci ministerstva zemědělství, která, podle něho, tuto vizi poněkud zrelavitizovala, namísto toho, aby podpořila záměr nové SZP odstraňovat byrokracii. Načež poukázal na to, že ASZ na tuto byrokracii upozorňovala již dávno s tím, že tato byrokracie ničí sedláky, jichž zájmy ASŽ zastupuje.

V této návaznosti ostře zkritizoval český přístup k úkolům, které stanovily principy Společné zemědělské politiky, s tím, že u nás se tyto podmínky ještě více zpřísnily, a to oproti původním evropským předpisům. Takže, Asociace soukromého zemědělství uvítá, jestliže se, současná vládní koalice, plně přihlásí k tématům, které nová SZP p r. 2027 nastiňuje.

ASZ požaduje, od vlády, mít odvahu ke změnám!

Podle něho musí přestat hájení ze strany politiků a úředníků u nás prosazovaného velkoprodukčního modelu, čímž se, podle něho, takto i uzavírá cesta k plnému využití podstaty Společné zemědělské politiky. Načež konstatoval, že ve srovnání se zahraničním, nám tato česká, masivní zemědělská infrastruktura, žádnou výhodu pro naši zemi, zatím nepřinesla. Ke garanci udržitelného zemědělství, jsme se, podle něho, neposunuli ani o píď.

Dále upozornil na další problém, to je majetkové odpojení potravinářství od zemědělců, na problémy v agrárním zahraničním obchodu, na vysoké náklady zemědělců, kdy prvotní příčiny, spočívaly v násilné kolektivizaci našeho zemědělství. Přičemž z toho dnes plyne ona nejednota zemědělců. Připomněl i systematické skupování půdy od malých vlastníků, divoké skupování zemědělských podniků od vlastníků nezemědělského kapitálu. Přičemž, nyní dochází k neodůvodněné oligarchizaci zemědělského sektoru u nás. Dochází ke zvyšování závislosti na najaté a cizí pracovní síle. Načež se zmínil i o kauze týrání zvířat ve velkochovech.

Problémy českého zemědělství vznikly v polovině 90. let!

Podle Jaroslava Šebka jde o důsledek zemědělské politiky, která se u nás zakonzervovala v polovině 90. let. Podle něho, tento model našeho zemědělství potřebuje generální rekonstrukci. Konstatoval, že hlavní problém neleží v dohodách s Mercosurem, či Ukrajinou, a ani v jiné zahraniční konkurenci, protože ta vždy bude. Zdůraznil, že zatím u nás, převažuje podpora úzkých lobbistických skupin v zemědělství. Načež dodal, že se mu nelíbí, dělení na dobré a špatné hospodáře, jak se ve veřejnosti občas hlásá, i to, že se hovoří o tom, kolik a kdo, toho vyprodukuje. Podle něho to vytváří falešný obraz českého zemědělství v naší společnosti. Připomněl, že pomoc zemědělcům musí vycházet ze statusu aktivního zemědělce.

ASZ vznáší požadavek na sledování dotací u velkých firem

Dále ocenil, že podpory jsou odděleny od produkce s tím, že se mu nelíbí, že podnik, který má desítky tisíc hektarů, musí brát stejné podpory na hektar, jako má malý bavorský, či italský, nebo polský sedlák. Podle něho, nejde o potřebné peníze na financování výroby, ale spíše o zisk majitelů podniků. Zdůraznil, že se ukazuje, že čím větší podnik, tím je jeho vyšší závislost na dotacích.

Poté se zmínil o tom, že sedláci u nás jsem nespokojeni s nemastnou politikou vlády, která jim, místo naděje, přinesla vyšší daně a zklamání. Konstatoval, že soukromí zemědělci z rodinných farem nevědí, co tato vláda vlastně chce, ale vědí, že svoji příležitost ke změnám, v podstatě, již propásla.

Zároveň uvedl, že příčinou současných potíží, je i nedostatečné zastropování přímých dotací u velkých podniků a sledování toho, komu jsou tyto prostředky vlastně určeny.

Poukázal na současnou netransparentnost vyplácení těchto podpor. Takže, ASZ požaduje tyto potřebné změny zavést do nejbližší modifikace zemědělské politiky u nás, s tím, že takto ušetřené peníze by měly být nasměrovány na střední podniky.

V této návaznosti doporučil přejít ke kritériu lokálnosti zemědělské výroby. Podle něho určujícím momentem by mělo být, zda zemědělec vrací do půdy to, co si z ní vzal. Ppodle něho, základem by měla být podpora lokální výroby, a s tím i je o potřebné finanční prostředky na tuto lokální produkci. To je, podle něho, velký potenciál pro další rozvoj českého zemědělství.

V tomto celkovém zhodnocení problémů českých zemědělců je potřebné se zmínit ještě o tom, že Jaroslav Šebek zkritizoval pořádání protestních akcí a demonstrací zemědělců s tím, že, podle něho, nejde o zemědělce, ale o zaměstnance zemědělských firem, kteří jsou takto protestovat vysláni, aby protestovali za zájmy svých zaměstnavatelů.

Společná iniciativa zemědělců ke zvýšení konkurenceschopnosti!

Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který vystoupil poté, nejprve hovořil o společné inciativě pro konkurenceschopné zemědělství šesti nevládních zemědělských organizací, to je Agrární komory ČR, Zemědělského svazu ČR, Potravinářské komory ČR, Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, a Společnosti mladých agrárníků, s podporou Odborového svazu zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, s tím, že tyto organizace vedou společnou diskusi o problémech českého zemědělství s tím, že se snaží společně hledat řešení všech nedostatků a potíží, s nimž se čeští zemědělci ve své praxi setkávají. Načež dodal, že tyto organizace, které vyjmenoval, v podstatě reprezentují 90 % zemědělců v České republice.

Poté konstatoval, že nástin nové strategie zemědělské politiky EU po r. 2027 si opravdu zaslouží odbornou diskusi. Zemědělské organizace se v tomto směru obrátili i na odborníky, například na pracovníky zemědělských univerzit. Podle názoru nevládních zemědělských organizací, sdružených v této iniciativě, tato nová strategie zohledňuje potřeny změn v dosavadní linii zemědělské politiky EU.

V první řadě, podle Martina Pýchy, jde o otázku potravinové bezpečnosti. Upozornil, že v této záležitosti se setkáváme nyní i s řadou nejistot. České potraviny si musíme sami vyrobit a zpracovat. Přičemž měl na mysli, že je to podmínka, zajištění bezpečnosti potravin, protože, na rozdíl od dovozu ze zemí mimo EU, platí u nás přísné evropské normy.

Jestliže strategickým sektorem by mělo být zemědělství, mělo by to být zohledněno, a to i finančně.

Hlavními problémy jsou nízká produkce a nízká přidaná hodnota

Hlavními problémy v zemědělském sektoru, Podle Martina Pýchy, nevládní zemědělské organizace vidí v těchto bodech: nízká produkce a nízká přidaná hodnota, z příjmů, které zemědělci dostávají za své potraviny, právě plyne, že zemědělci jsou závislí na dotacích.

Načež dodal, že závislost českého zemědělství přirozeně existuje, s tím, že zároveň upozornil, že hodnota finančních prostředků, která je, podle plánu, vkládána do zemědělství, je, během let, díky inflaci, postupně snižována.  To vše se promítá i do otázky zajištění konkurenceschopnosti našich zemědělců na trzích.

V této návaznosti připomněl i problémy se strukturou zahraničního agrárního obchodu, který je ve značné záporné výši. Hovořil i o cenách zemědělských výrobců, které jsou, podle něho, nízké, což, oproti minulosti, značně ovlivňují vyšší náklady zemědělců. Načež dodal, že například proti roku 2004, ceny zemědělských výrobců vzrostly o 32 %, zatímco ceny potravin o 88 %.

Odrazem situace jsou i poměrně nízké mzdy v zemědělství

Martin Pýcha také konstatoval, že tyto ekonomické probléme zemědělců, se projevují i v nízkých mzdách zaměstnanců zemědělských podniků, kdy zemědělští odboráři mohou potvrdit, jak složitá jsou každoroční jednání o Kolektivní smlouvě vyššího stupně, to je navýšení mezd pracovníků v zemědělství. Tato jednání jsou, podle něho, opravdu obtížná. Neboť zaměstnavatelé vnímají ekonomickou realitu, zatímco odbory hledí na sociální aspekt, s tím, že logicky chtějí zvýšení mezd o úroveň inflace. Zatímco zemědělští podnikatelé pečlivě zvažují ekonomické výsledky svých firem, zda jim, ekonomická situace jejich podniků, dovolí vyhovět požadavkům odborů.

Poté se Martin Pýcha zaměřil na otázky zahraničního obchodu, přičemž zmínil o dohodě s Mercosurem, s obchodních vztazích s Ukrajinou. Konstatoval, že při svých zahraničních cestách, mimo Evropu, kdy si ověřil, že tamější zemědělci nemají omezení, která jsou zavedena v EU, například odlesňování, byrokratickou evidenci, vysoké ceny energií, pohonných hmot, drahých vstupů do výrobny apod. Zkrátka mají jiné podmínky pro výrobu. Z toho plyne, že kdybychom v Evropě tato omezení zrušili, potom budeme mít lepší podmínky pro vyšší konkurenceschopnost v obchodu se zeměmi Mercosuru.

Martina Pýchu, jak dále dodal, rovněž, v narážce na slova Jaroslav Šebka, uráží, když někdo říká, že protesty proti dohodě s Mercosurem jsou politickou záležitostí, neboť protestovali zemědělci z mnoha zemí Evropské unie. Protesty například podporovali zemědělci z Rakouska, Polska, Itálie a dalších zemí EU. Takže, tyto pomluvy protestujících zemědělců, jak zde zazněly, jsou pouhá manipulace a lež!

Martin Pýcha dále podpořit názor, že je třeba diskutovat a definovat, co je posláním aktivního zemědělce, což zaznělo i na posledním jednání organizace evropských zemědělců COPA/COGEGA. V této návaznosti ještě připomněl, že jde o další otázky, které zajímají zemědělce, jako je například daňová politika, výše struktura rozpočtu apod. Přičemž v závěru zdůraznil, že největší podporou českých zemědělců je prosperují sektor.

Ovocnáři a zelináři také hovořili o svých problémech

Vzhledem k problémům, které v současné době pociťují čeští ovocnáři a zelináři, dostali prostor u řečnického pultu i zástupci jejich organizací. Nejprve se ujala slova předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy Monika Nebeská, která upozornila přítomné účastníky konference na to, s jakými ekonomickými problémy se čeští a moravští zelináři, ve vztahu k zahraniční konkurenci, na našem trhu setkávají. Výsledkem je, že postupně roste dovoz zeleniny ze zahraničí, přitom konstatovala, že naši zelináři, kdyby měli rovnocenné podmínky, by byli schopni velmi dobře zásobovat český trh. Zdůraznila, že právě zelináři jsou ti, kteří, ve své práci, projevují svůj skutečný vztah k půdě. Proto by měli mít pro svoji další práci lepší podmínky.

Poté vystoupil Předseda ovocnářské unie ČR Martin Ludvík, který rovněž hovořil o tom, jak české a moravské ovocnáře postupně vytlačuje z našeho trhu zahraniční konkurence. Což se projevu je i v úbytku vysázených ovocných ploch u nás. Také, on vyzval k lepším podmínkám, pro naše ovocnáře.

V závěrečné diskusi bylo znát, do které skupiny, kdo patří!

Takže, v závěrečné části diskuse se přirozeně hovořilo, o všem, co ve vystoupeních hlavních řečníků zaznělo s tím, že lidé, podle svých konkrétních podmínek, poukazovali na to, co je zrovna nejvíce pálí.

Z problémům, o nich se diskutovalo, jmenujme alespoň jeden závažný problém, který momentálně rezonuje v naší společnosti, a to je týrání zvířat ve velkých chovech hospodářských zvířat. Zatímco zemědělci z rodinných farem zastávali názor, že právě v jejich malých hospodářstvích se nejlépe projevuje vztah zemědělce ke svým kravám, či jiným hospodářským zvířatům, tak tyto nepřístojnosti, které je nutné odsoudit a zamezit jim, se právě dějí na velkých farmách.

Ovšem zástupci středních a velkých firem jim kontrovali, že jde u zaměstnavatelů, kteří mají desítky či spíše stovky zaměstnanců, může dojít u některých jednotlivců k těmto excesům, které se potom promítají české veřejnosti na televizních obrazovkách. Zároveň upozornili, že tyto filmové záběry, které někteří jednotlivci natáčejí, ve skutečnosti, jim jde o zákaz hospodářských zvířat, a proto jsou tyto záběry takto natáčeny. Načež dodali, že využít tyto záběry v ekonomické diskusi o dalším směřování českého zemědělství, není zrovna fér.

Další kapitolou této závěrečné diskuse, byla i otázka, které zemědělství je pro naši ekonomiku přínosnější. Přirozeně, že se to týkalo i vlastnických vztahů, neboť právě tato otázka, ve vystoupeních zástupců rodinných farem hrála prim. V této souvislosti je nutné se zmínit i o vystoupení zemědělce Jaroslava Láda z ZD Ostaš ve východních Čechách, který hovořil za zemědělci, kteří se, v restitučním procesu po r. 1989, neosamostatnili, jako tak učinili zemědělci, kteří dnes mají rodinné farmy, ale nadále pokračovali, jako vlastníci svých části zemědělského majetku, v činnosti svých družstev, které se transformovali na společnosti s ručením omezením, nebo i akciové společnosti. Jaroslav Lád, ve svém diskusním příspěvku, zdůraznil, že i těmto zemědělcům jde o to, aby měli rovnoprávné podmínky pro svoji další zemědělskou činnost. Ze slov Jaroslava Láda tudíž vyplývá, že i tito zemědělci, logicky hájí svůj majetek, který v rámci restitucí získali, a že je plně na nich, že svoji další budoucnost vidí ve svém podniku, o který se, s ostatními zemědělci, svorně starají.

Dá se tudíž říci, že každá skupina zemědělců, během konference obhajovala, své zájmy, což je pochopitelné. O oproti loňské konferenci, kde se spíše hovořilo o konkrétních problémech zemědělců, zejména z hlediska lepšího zajištění jejich výroby, se letos, díky Asociaci soukromého zemědělství, dostala, do popředí, i otázka nastínění možných finančních, ale případně i majetkových, přesunů. Takže, až se za rok konference bude znovu konat, jak organizátoři slibují, uvidíme, o rok později, co bude jejím hlavním tématem.