Rozhovor s předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou

⃰Hovoří se o tom, že Zelená dohoda pro Evropu ovlivní i obsahové zaměření Společné zemědělské politiky na léta 2021 až 2027. Co k tomu můžete říci?

Myšlenka ochránců životního prostředí, to je vytvořit uhlíkově neutrální společnost do roku 2050 v Evropě, se v Evropské unii mnohem razantněji začala prosazovat s příchodem nové Evropské komise po volbách do Evropského parlamentu. Výsledkem této tendence ochrany životního prostředí, kterou přijaly tyto oba orgány, a posléze i Evropská rada neboli summit představitelů členských zemí EU, bylo přijetí programu Zelené dohoda pro Evropu na podzim roku 2019. Je tudíž přirozené, že tato nová koncepce dalšího vývoje v EU se promítne i do obsahového zaměření Společné zemědělské politiky (SZP) na léta 2021 až 2027. Aby se tak stalo co nejdříve, tak do konce letošního roku mají jednotlivé členské státy EU předložit Evropské komisi návrhy strategických plánů pro SZP EU, přičemž tyto návrhy mají respektovat vyhlášení cílů Zelené dohody.

V podstatě jde o řadu různých strategií, které se týkají nejen celé ekonomiky EU, ale prakticky i celého života naší společnosti. Pokud jde o zemědělství, k těm nejdůležitějším patří strategie „Od Zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork) a Strategie pro biologickou rozmanitost. Pro zemědělskou praxi to znamená omezení používání průmyslových hnojiv a pesticidů, rozšíření výměry pro ekologické zemědělství a zvýšení výměry pro neprodukční prvky. Navíc je zvažován také zákaz používání klecí pro telata, prasnice a drůbež, a to v poměrně krátké budoucnosti.

Musím ještě dodat, že s ohledem na hlavní cíl, tj. omezení emisí skleníkových plynů příchází další strategie, kterou je strategie pro metan. Je to dáno tím, že metanu je nyní přisuzován velký vliv na globální oteplování, kdy vědci k tomu uvedli, že adekvátní snížení emisí metanu může zpomalit rychlost oteplování ve světě až o 30 %. Díky těmto výrokům vědců se tak metan v současné době dostal do popředí klimatického boje.

Zemědělci k tomu musí vzít do úvahy i skutečnost, že podle tvrzení Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) je živočišná výroba zodpovědná za 14 % globálních emisí. Pro úplnosti je třeba k tomu dodat, že v EU je toto číslo mnohem menší. Pouze 5 % z celkových evropských emisích pochází od hospodářských zvířat.

Není proto divu, že podle evropských představitelů, poslanců, ale i dalších „expertů“, bude nejnáročnější část diskuse o snížení emisí spojena právě s živočišnou produkcí v zemědělství. Zde ovšem musím dodat, že společným cílem evropských zemědělců, by ale mělo být to, aby tato diskuse poctivě vnímala všechny aspekty zemědělské činnosti a produkce potravin, který od pradávna zastávají zemědělci a potravináři, to je, že zemědělství je zde kvůli uživení obyvatel naší planety.

⃰Tím se dostáváme k otázce zajištění potravinové soběstačnosti…

Hovoříme-li o potřebě uživení obyvatel EU, jde v podstatě o zajištění potravinové soběstačnosti. Avšak, právě zde musím říci, že otázka zajištění potravinové soběstačnosti paradoxně dnes nepatří mezi hlavní zájmy Evropské unie. Mimochodem, varovala před tím i německá spolková ministryně zemědělství Julia Klöckner, která koncem června uvedla, že se jí ulevilo, že se podařilo jednání o SZP EU ukončit, a že je jasné, že s reformou dochází k většímu zohledňování životního prostředí, když např. 25 % prostředků z I. pilíře SZP, to je z přímých plateb zemědělcům, jde na eko-schémata. Zároveň upozornila i na to, že zemědělci zajišťují potravinovou soběstačnost, a že produkují k životu potřebné potraviny, což nikdy nebude fungovat zcela bez emisí, ale jen s menším objemem emisí. Bohužel jen část politiků si uvědomuje, že vedle životního prostředí jsou také další důležité aspekty zemědělství. Německá ministryně Julia Klöckner tedy varovala před přetížením zemědělců ve věci zajišťování ochrany a čistoty klimatu. Přičemž výslovně konstatovala, že v oblasti zemědělství musí být klimatická reforma o faktické proveditelnosti a také i o proporcionalitě.

Zhodnotíme-li výsledky dosavadní diskuse nad uplatňováním zelené politiky v EU zjistíme, že mnohé evropské zemědělce a jejich profesní svazy, znervózňuje, že nové cíle ekologických strategií v zemědělství jsou stanovovány bez důkladné přípravy a promyšlení dopadů na evropské zemědělství. Zatímco pro řadu environmentálních aktivistů, ekologů, „zelených“ politiků se zdá být zemědělská politika málo ekologická.

K tomu se také v Evropském parlamentu nepřestávají ozývat hlasy volající po odmítnutí již vyjednané SZP s tím, aby se, kvůli většímu zohlednění ekologických požadavků, začalo vyjednávat znovu, a to od počátku. Jako zemědělci si myslíme, že tento požadavek je neakceptovatelný a ohrožuje stabilitu fungování zemědělců. Také COPA/COGECA, která zastřešuje evropské nevládní zemědělské organizace v rámci sedmadvacítky, nedávno varovala, že Evropská komise činí rozhodnutí bez znalosti dopadů. Dlouhodobě dopadové studie k navrhovaným strategiím totiž odmítá zpracovat, a dokonce výsledky zkoumání svého Společného výzkumného střediska JRC půl roku tajila. Domnívám se, že cílem bylo, aby se tyto údaje nedostaly vyjednavačům o finální podobě Společné zemědělské politiky. To už zavání manipulací.

Také agresivita ekologických aktivistů roste. Snahu zemědělských organizací vysvětlit europoslancům své názory a obavy dokonce nazvali koordinovaným útokem průmyslových zemědělsko-potravinářských lobby. Jinými slovy, když s europoslanci jednají ekologičtí aktivisté, je to v pořádku, a když zemědělci, je to útok. Tak daleko jsme se dostali.

⃰Jak je to se zpracováním dopadových studií Zelené dohody pro Evropu, jak to požadují zemědělci?

K tomu mohu jenom říci, že se v Evropě nedostatečně zabýváme tím, jestli jsou chystané masové úpravy v zemědělství, dopravě, energetice a jiných sektorech na stávající úrovni vědecko-technického poznání vůbec možné. Jak už jsem řekl, celá řada evropských nevládních organizací zemědělců, včetně COPA/COGECA, již před dlouhým časem požádala Brusel o oficiální vyhodnocení dopadů zelených Strategie Farm to Fork a Strategie pro biologickou rozmanitost.

Paradoxně prvním vyhodnocením byla studie amerického ministerstva zemědělství (USDA). Podle amerického ministerstva zemědělství uplatňování zelených opatření v praxi, včetně poklesu spotřeby hnojiv, pesticidů, zvýšení rozměru ekologického zemědělství a neprodukčních prvků, povede ke snížení produkce zemědělské prvovýroby EU až o 12 %, přičemž v živočišné výrobě to bude rozhodně více. Dále dojde ke zvýšení cen potravin až o 17 %, samozřejmě, že u živočišných výrobků to bude opět více. Zároveň se sníží agrární export Evropské unie až o 20 %. Ale to jsou jenom přímé dopady oněch čtyř opatření. Vůbec nezahrnují např. to, co se děje nyní na trhu s energiemi, plynem, hnojivy, pohonnými hmotami a dalšími věcmi. Ty všechny mají také negativní dopad na zemědělce. Společně pak budou dopady kumulované a mnohem horší.

Tyto údaje a závěry, které zpracovali američtí odborníci, měla v první řadě vyhodnotit sama Evropská unie, protože se jí to bytostně týká. Ale jak už jsem řekl, nějaká data zveřejnila až v polovině prázdnin. Čísla americké studie a dalších dosud zpracovaných studií potvrzují i čísla ze Společného výzkumného střediska (JRC) Evropské komise, podle kterého má produkce v klíčových sektorech, tj. u obilí, olejnin, jatečného skotu a mléka, poklesnout o 15 a více procent. Tím se také dostáváme k základní věci, aby byl zajištěn dostatek potravin pro obyvatele jednotlivých zemí EU, a to především z evropských zdrojů, neboť tyto potraviny jsou mnohem kvalitnější a ekologičtější než potraviny dovážené.

⃰Ale vypadá to, že evropské environmentální naladění spíše ještě sílí…

Ano, ekologické tlaky navzdory všemu mezitím nabírají na obrátkách. Nebo možná právě proto, že se objevují další a další studie, které potvrzují negativní dopady na evropské zemědělství. Proto je třeba je o to více překřičet. Přitom zemědělci neodmítají navrhovaný směr. Pouze chtějí mít jistotu, zda to, co je jim předkládané jako hotové, je opravdu promyšlené a realizovatelné. Máme o tom velké pochybnosti a když je veřejně vyslovujeme, dělají z nás environmentální aktivisté nepřátele životního prostředí. A jejich nátlak nabírá na agresi.

V srpnu v Berlíně proběhla týdenní vlna protestů environmentálních aktivistů kvůli potřebě více chránit klima a životní prostředí. Tito většinou mladí aktivisté zablokovali přístup do Německého zemědělského svazu DBV a obsadili ulici před Spolkovým ministerstvem zemědělství a výživy, aby na veřejnosti poukázali na to, že by zemědělci měli více snižovat emise. Výsledkem tohoto tlaku je, že se kvůli emisím začaly přepracovávat výživová doporučení, jako např. v Dánsku, aby více a najednou zohledňovaly jak zdraví lidí, tak i zdraví planety. Z hlediska zdraví planety a čistoty klimatu by se měly více preferovat potraviny, které mají za sebou co nejmenší uhlíkovou stopu a ty druhé nikoliv.

Podle ekologických aktivistů potraviny vyráběné z hovězího masa mají velký nežádoucí vliv na vyprodukování velkého objemu emisí CO₂ na kilogram příslušné potraviny. Tudíž, aby se zlepšilo klima, mělo by se vyrábět i spotřebovávat méně masa. Tato problematika je široce diskutována i Německu, kde je velký příklon k ekologii a k zeleným opatřením, ale zároveň se v Německu vzmáhá i velký odpor k nim.

Příkladem sílícího ekologického myšlení je i to, že například jedna z největších mlékáren světa, tj. Danone, se přihlásila k přechodu na obnovitelné zdroje a hlásí se k dosažení uhlíkové neutrality do r. 2050. Proto se chce Danone zaměřit i na alternativy z rostlinných zdrojů a rozvíjet výrobu, tj. nabídku rostlinných nemléčných, ale jakoby mléčných výrobků, a to ze sóji, ovsa, mandlí. Dokonce se má vyrábět i jakoby mléko z brambor.

Také Francie letos v červenci přijala zákon o klimatu, který bude mít dopady na každodenní život i na zemědělství. Nejpozději od 1. ledna 2023 ve veřejném stravování bude ve Francii povinnost v denním menu nabízet vegetariánské jídlo. Obdobně se to týká i školního stravování. Mimochodem, omezení nabídky masa ve firemním stravování kvůli ochraně klimatu oznámila např. automobilka Volkswagen a berlínské vysoké školy.

⃰K čemu prosazování těchto ekologických ambicí nakonec povede?

Jak jsem již uvedl příklady analýzy amerického ministerstva zemědělství, což nakonec potvrdilo v obdobných závěrech i středisko JRC Evropské komise, základním problém, který stojí před evropskými zemědělci a potravináři, je skutečnost, že díky zeleným strategiím se do budoucna bude v Evropě snižovat produkční intenzita i potravinová soběstačnost. Jenže EU je významným exportérem potravin. A navíc v EU se potraviny produkují s nižší uhlíkovou stopou. Například v EU připadá na jeden litr vyprodukovaného mléka průměrně 1,3 kg emisí CO2, zatímco ve světě průměrně 2,4 kg. A pokud Evropa bude stavy dobytka snižovat, budou se jinde ve světě zvyšovat, a třeba i na úkor deštných pralesů.

Dosavadní vývoj naznačuje, že Evropská komise ve věcí zelených strategií nepřipouští žádnou diskusi a pokud se za zemědělce nepostaví ministři zemědělství jednotlivých zemí, asi je budeme, akceptovat tak, jak jsou navrženy, a jak jsou Evropskou komisí a Evropským parlamentem prosazovány.

⃰Ale dnes již existují i hlasy, které varují před příliš razantním uplatňováním těchto ekologických cílů…

Máte pravdu, i v samotném Německu to došlo tak daleko, že jsou stále více slyšet hlasy varující před ekodiktaturou. V srpnu byly v německých městech vylepeny tisíce plakátů s hesly „Zničení prosperity“, „Zákazy“ a „Ekoteror“ v rámci kampaně proti chystané vlně zákazů z environmentálních důvodů. Podle prezidenta Institutu pro výzkum dopadů na klima v Postupimi profesora Ottmara Edenhofera klima můžeme zachránit pouze bez ekodiktatury.

Ještě bych dodal, že časem se ukáže, že nevyvážená klimatická, „zelená“ opatření, tj. v EU ano, v jiných částech světa ne, půjdou nevyhnutelně na úkor evropské, potažmo i české konkurenceschopnosti zemědělců. Klesne evropská produkce, zvýší se ceny a také dovozy potravin vč. zvýšení emisí z dopravy. Názorným příkladem zde je letošní dění na světovém agrárním trhu, to je růst cen pšenice, kukuřice, řepky.

Shrneme-li to, pod tlakem změněných podnikatelských podmínek se výroba i emise v EU sníží, ale na druhé straně se produkce a emise jen přesunou a navýší se v jiných částech světa, kde obdobná zelená opatření neplánují a nezavedou.

Co je ale nejhorší, že klimatická neutralita nás bude stát ztrátu životní úrovně, střední třída zchudne, státy již tak zadlužené se ještě více předluží. A přitom země jako Čína zatím nezbytné snížení emisí nepotvrzují. Jinými slovy, negativní dopady klimatická změny stejně přijdou, ale Evropa už nebude mít zdroje, aby se na ně adaptovala. Takže, se ptám, jaký to má z celosvětového hlediska smysl? Odpovědět by si na to měli vaši čtenáři sami!