Počátkem ledna t.r. jsme vydali zprávu o tom, že Nejvyšší soud ČR rozhodl, že dvě různé odborové organizace mohou souběžně působit v jedné firmě, na jednom pracovišti. V tomto případě šlo o chemický podnik DEZA se sídlem Valašském Meziříčí, konkrétně o jeho závod v Krásně nad Bečvou. V toto podniku tradičně působí Odborový svaz ECHO, který zastupuje zaměstnance v energetice a chemickém průmyslu. Jenže, v říjnu 2017, na tomto detašovaném pracovišti, se malá skupina zaměstnanců stala členy OS KOVO s tím, že tito kováčtí odboráři rovněž chtěli na zdejším pracovišti odborářsky působit a podílet se i na kolektivním vyjednávání s vedením závodu. Ovšem, vedení závodu, za součinnosti základní organizace ECHO, kovácké odboráře ke kolektivnímu vyjednání nepřipustilo. Načež vedení závodu odmítalo připustit i jejich působení, jako odborové organizace. Potvrdilo jim to svým sdělením v červnu 2018, tedy po osmi měsících, že vedení závodu má pochybnosti o tom, zda tito členové OS KOVO mohou na tomto pracovišti, jako odboráři, působit.

Logicky následovala žaloba OS KOVO na společnost DEZA!

Výsledkem této situace bylo, že odboráři OS KOVO podali na společnost DEZA žalobu, kterou nejprve projednával Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí. Odboráři OS KOVO ve své žalobě odmítli názor vedení společnosti DEZA o tom, že nesmějí v této společnosti, jako odborová organizace, působit. Podle nich tím bylo porušeno jejich základní právo, působit v podniku, kde pracují.

Poté společnost DEZA navrhla okresnímu soudu tuto žalobu OS KOVO zamítnout s tím, že „ze stavu zápisu ve spolkovém rejstříku nevyplývá, že OS KOVO může ve společnosti DEZA působit, když nemá ve stanovách působení v určitém odvětví ekonomiky, tedy ani působení v chemickém průmyslu“. Navíc, podle společnosti DEZA, odboráři OS KOVO nesplnili zákonné podmínky pro své působení ve firmě tím, že ve svém dopise oznámili své působení prostřednictvím Výboru seskupení členů, které nemá právní subjektivitu. Proto také Výbor seskupení členů nemůže kolektivně vyjednávat a u společnosti DEZA působit v postavení odborové organizace. Nadto vedení společnosti DEZA považuje jednání odborářů, členů OS KOVO, za „jednání v rozporu s dobrými mravy a za šikanózní výkon práva, neboť těmto odborářům nejde o hájení práv zaměstnanců společnosti DEZA a nastolení sociálního smíru, ale směřuje k vyhrocení situace, včetně nezákonné stávkové pohotovosti s cílem poškodit dobrou pověst“ společnosti DEZA.

Okresní soud, svým rozsudkem, vyhověl společnosti DEZA!

Další vývoj událostí pokračoval tím, že Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí, svým rozsudkem, ze dne 2. října 2019, žalobu OS KOVO zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 občanského soudního řádu. Po odvolání OS KOVO Krajský soud v Ostravě tento rozsudek prvního stupně zrušil, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení ve věci prokázán je.

Ovšem, Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí, svým rozsudkem ze dne 26. ledna 2022, žalobu OS KOVO znovu zamítl. Ve svém zdůvodnění velmi složitě popsal strukturu činnosti a působnosti OS KOVO, od nejvyšších orgánů až po základní organizace. Mimochodem, k tomu musíme uvést, že jedním ze zdůvodnění zamítavého rozsudku okresního soudu bylo, že oznámení o činnosti OS KOVO ve společnosti DEZA podal místopředseda OS KOVO Tomáš Valášek, který není zaměstnancem společnosti DEZA. Dále, že k žalobě OS KOVO nebyly doručeny žádné přílohy, v nichž by byla určena povinnost odborové organizace vymezit svoji působnost pro určité odvětví či obor průmyslu.

Krajský soud ČR dal za pravdu odborářům OS KOVO!

Odvolací, Krajský soud ČR v Ostravě k tomu naopak uvedl, že žádná právní norma nestanoví povinnost odborové organizaci vymezit svou působnost pro určitý obor či odvětví průmyslu nebo jen pro určité zaměstnavatele. Zároveň dovodil, že OS KOVO naplnil podmínku uvést údaj a prokázat, že alespoň tři jeho členové jsou ve společnosti DEZA v pracovním poměru. Zároveň konstatoval, že po jmenovitém uvedení čtyř členů Výboru seskupení členů si společnost DEZA mohla, ve své databázi, ověřit, že tito jmenovaní členové OS KOVO jsou jejími zaměstnanci. Skutečnost, že nebyly předloženy jejich členské průkazy či že na přihláškách není potvrzení o evidenci, podle Krajského soudu ČR, neprokazuje opak. Nadto to potvrdily i výpovědi svědků při jednání soudu. Krajský soud rovněž dospěl k závěru, že podpis místopředsedy Odborového svazu Tomáše Valáška, na oznámení OS KOVO, je dostačující, neboť oznámení o působení odborové organizace je právním úkonem, z něhož primárně nevznikají závazky a úkony v oblasti finanční, u nichž by bylo nutné, aby takovýto právní úkon podepisovali dva členové výkonného vedení OS KOVO společně.

Krajský soud svým rozsudkem z června 2022 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě OS KOVO vyhověl s tím, že u společnosti DEZA působí jejich odborová organizace. Protože alespoň 3 členové OS KOVO jsou zaměstnanci společnosti DEZA. Zároveň konstatoval, že 4 zaměstnanci společnosti DEZA se ke svému členství v OS KOVO přihlásili. Současně usoudil, že státní orgány mohou do postavení a činnosti odborové organizace zasahovat jen v mezích zákona, přičemž zákon nepředpokládá možnost soudního přezkumu vzniku a zániku členství, jedná se o vnitřní záležitost odborové organizace, kterou soud není oprávněn přezkoumávat. Proto se otázkou „legitimity“ vzniku členství označených zaměstnanců společnosti DEZA dále nezabýval.

Odboráři OS KOVO mohou ve společnosti DEZA působit!

Na rozdíl, od soudu prvního stupně, Krajský soud ČR dospěl k závěru, že oznámení žalobce z října 2017 obsahovalo v době jeho doručení společnosti DEZA všechny náležitosti stanovené zákoníkem práce. Proto OS KOVO vzniklo oprávnění působit u společnosti DEZA jako odborová organizace. Odvolací, Krajský soud ČR přijal argumentaci OS KOVO, že za situace, kdy „právní úprava o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, s účinností od 1. ledna 2014, stanoví povinnost odborové organizace uveřejnit stanovy ve veřejně přístupné sbírce listin, je s ohledem na formální princip publicity veřejného rejstříku nadbytečné vyžadovat, aby odborová organizace, která splnila tuto povinnost splnila, tak, aby přikládala své stanovy nebo informovala zaměstnavatele o možnosti se s nimi seznámit ve veřejném rejstříku“. Podle Krajského soudu ČR OS KOVO splnění této podmínky doložil.

Odmítnutí právních kliček soudu prvního stupně!

Odvolací, Krajský soud ČR v Ostravě se zároveň neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že sdělení žalobce v jeho oznámení o orgánu odborové organizace, je neurčité a nesrozumitelné. Krajský soud ČR dovodil, že ze stanov OS KOVO vyplývá, že odborový svaz působí u jednotlivých zaměstnavatelů buď přímo prostřednictvím seskupení členů, jako organizačních jednotek bez právní osobnosti, nebo formou tzv. základních organizací jako organizačních jednotek s právní osobností, což je v souladu s právními předpisy, a že výběr konkrétní formy působení u jednotlivých zaměstnavatelů je, jako otázka vnitřní organizační struktury, zcela autonomní záležitostí OS KOVO. Neobstojí proto námitka, že OS KOVO nemůže, jako odborová organizace, u společnosti DEZA působit, a to prostřednictvím seskupení členů jako organizační jednotky bez právní osobnosti.

Odvolací, Krajský soud ČR jako nedůvodnou shledal i námitku společnosti DEZA, že stanovy OS KOVO vůbec neupravují možnost ustavovat výbor seskupení členů, neboť odborový zástupce nebo výbor seskupení členů jsou orgánem odborové organizace působícím u zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů. Společnosti DEZA nepřisvědčil ani v tom, že by s vedením společnosti DEZA byli oprávněni jednat současně, a to jak pověřený zástupce David Šrott, tak i Výbor seskupení členů. Z obsahu oznámení, podle názoru Krajského soudu ČR, naopak „jednoznačně vyplývá, že příslušným orgánem odborové organizace, který působí u společnosti DEZA je Výbor seskupení členů, jako kolektivní orgán, složený ze 7 členů, a že za tento orgán je oprávněn navenek se společností DEZA jednat samostatně David Šrott, jako pověřený zástupce (tj. člen výboru seskupení členů), přičemž skutečnost, že David Šrott nebyl zaměstnancem společnosti DEZA, není, pro posouzení věci, významná“.

Zákaz činnosti porušil právo volně se sdružovat

Krajský soud ČR rovněž poukázal na to, že požadavek společnosti DEZA, aby OS KOVO u ní působil prostřednictvím samostatné základní odborové organizace s právní osobností, shledal Krajský soud, jako odporující ústavně garantovanému právu svobodně se sdružovat s jinými, na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů, a to bez ohledu na tvrzení společnosti DEZA, že jde o „zavedené zvyklosti působení odborových svazů“. Jako odporující zásadě plurality odvolací, Krajský soud, odmítl argument společnosti DEZA, že zájmy zaměstnanců jsou u ní hájeny prostřednictvím tří odborových organizací, které dlouhodobě u žalované působí, a nezabýval se ani dalšími tvrzenými skutečnostmi, v nichž vedení společnosti DEZA spatřovalo nemravnost či šikanózní výkon práva OS KOVO, protože se mělo jednat o postupy OS KOVO až při následném kolektivním vyjednávání, přičemž platnost právních jednání je třeba posuzovat k okamžiku, a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno.

Dovolání společnosti DEZA k Nejvyššímu soudu ČR

Proti uvedenému rozsudku odvolacího, Krajského soudu, podala společnost DEZA dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek „zda k oznámení o působení odborové organizace musí být přiloženy stanovy či toto musí obsahovat alespoň odkaz na stanovy odborové organizace“ a „zda je určité právní jednání v identifikaci orgánu oprávněného jednat za žalobce k pracovněprávnímu jednání za žalobce, když toto jednání určuje podle žalobcových stanov neexistující orgán a současně zmocňuje k jednání osobu, která je identifikována jednou jménem a příjmením a jednou jako regionální pracoviště žalobce“, při jejichž řešení se odvolací, Krajský soud, podle názoru společnosti DEZA odchýlil od závěrů přijatých v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, přijatých v letech 2018 a 2021.

Zároveň společnost DEZA, ve své podstatě zopakovala všechny své argumenty, které předložila Okresnímu soudu ve Vsetíně, jako soudu prvního stupně, a odvolacímu, Krajskému soudu ČR v Ostravě.

Pokud jde o dovolání společnosti DEZA Nejvyššímu soudu ČR, OS KOVO logicky navrhl zamítnutí tohoto dovolání. Rovněž i on zopakoval svoji dřívější argumentaci u soudu prvního stupně a u odvolacího soudu.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR celou záležitost uzavřel

Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, projednal dovolání společnosti DEZA s tím, že konstatoval, že společnost DEZA připisuje odvolacímu, tj. Krajskému soudu ČR, postup, který soud neučinil. Odvolací soud v tomto případě totiž vycházel, nikoliv z odlišného, ale ze shodného skutkového závěru jako soud prvního stupně. Soud prvního stupně učinil závěr, že „orgánem seskupení členů je odborový zástupce nebo Výbor seskupení členů“. Ze stejného skutkového závěru vyšel i odvolací soud, který však předmětné ustanovení stanov vykládal jinak než soud prvního stupně. Učinil tedy jiný právní závěr, uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku. Načež, k tvrzení společnosti DEZA, že krajský soud nepřihlédl k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z roku 2021, dovolací soud konstatoval, že se rozsudek Nejvyššího soudu ČR z roku 2021 problematikou výkladu, tedy stanov, nijak nezabýval.

Nejvyšší soud ČR dále potvrdil, že stanovy OS KOVO jsou založeny ve veřejně přístupné části sbírky listin spolkového rejstříku. Zároveň k tomu dále uvedl, že oznámení o působení odborové organizace bylo učiněno v listopadu 2017 s tím, že podle příslušných paragrafů zákoníku práce, odborová organizace působí u zaměstnavatele, a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov, a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.

Nejvyšší soud ČR v tomto rozsudku dále poznamenal, že posuzoval stav v době, kdy právní úprava nestanovila povinnost odborové organizace uveřejnit stanovy. Rovněž neposuzoval právní otázku publicity listin založených ve sbírce listin veřejného rejstříku. Podle něho se evidence odborových organizací změnila od 1. ledna 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Podle tohoto zákona se odborové organizace zapisují do spolkového rejstříku. Spolkový rejstřík je veřejným rejstříkem, v němž rovněž stanovy odborové organizace.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku rovněž vysvětlil smysl a účel oznámení odborové organizace, že splňuje podmínky působení u zaměstnavatele. Smyslem a účelem právní úpravy postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích přitom není, aby zaměstnavatel po tom, zda u něj taková odborová organizace působí, „pátral“ a skutečnosti o jejím působení investigativně zjišťoval.

Naopak, jak v zájmu zaměstnavatele, tak i v zájmu samotného naplnění postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích, jako nejvýznamnějšího „zástupce zaměstnanců“ je, aby ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem bylo postaveno najisto, od kdy odborová organizace u zaměstnavatele působí. V posuzované věci je tak podstatné, že ke dni, v němž bylo zaměstnavateli doručeno oznámení odborové organizace o počátku jejího působení u zaměstnavatele, byly již ve sbírce listin veřejného rejstříku zveřejněny její aktuální stanovy, a tyto byly veřejně přístupné. Ze zákona (bez nutnosti dodatečného informování) se prosadil princip formální publicity veřejného rejstříku. Ve stejný den se tak zaměstnavatel mohl prostřednictvím dálkového přístupu seznámit se stanovami a přesvědčit se, zda údaje uvedené v oznámení odpovídají jejich obsahu. Účel zákona zůstal zachován, neboť zaměstnavatel měl (mohl mít) k dispozici relevantní informace ze stanov před tím, než odborové organizaci měla vzniknout u něho oprávnění působit. Nebylo proto nutné stanovy odborové organizace, které byly obsaženy ve sbírce listin veřejného rejstříku, k oznámení přikládat, ani oznamovat, že je možné se s jejich zněním seznámit ve veřejném rejstříku.

Načež rozsudek Nejvyššího soudu ČR končí formulací, že proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Rozsudek byl vynesen v Brně dne 20. 12. 2023