Pod názvem „Férové podmínky pro zemědělce na evropské úrovni“ se nedávno uskutečnila v Praze mezinárodní konference, kterou zorganizoval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR za spolupráce Zemědělského svazu ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Senátoři, poslanci a zástupci produkčních zemědělců, tj. členové nevládních zemědělských organizací, tj. Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, v budově Senátu hovořili o velmi vážných tématech současné a budoucí evropské, tudíž i české zemědělské politiky.

Posledním řečníkem v rámci programu konference byl Jaroslav Vaňous, předseda představenstva ZD Sloupnice, které leží nedaleko Litomyšle na Svitavsku. Ve svém vystoupení, pod názvem „Pestré zemědělství = pestrá kulturní krajina v praxi“, se věnoval otázce, která je v současné době vysoce aktuální, to je tématu, jak zemědělství, svojí podstatou, přispívá k ochraně a zvelebení krajiny. „Myslíme si, že hospodaříme společensky, kulturně jak ke krajině, tak i k našemu okolí. Ještě, kromě toho, jsme i takoví malí potravináři. Pořád si myslíme, že k tomu, aby krajina mohla být pestrá, je nutný chov hospodářských zvířat. A tím dopomůžeme i k tomu, že v krajině zůstane voda,“ prohlásil úvodem.

Zároveň dodal, že družstvo má 370 členů, přitom na jednoho člena připadá 8 hektarů, zhruba tři krávy a čtyři prasata.

Pokud jde o rostlinnou výrobu, družstvo vlastní zhruba 2980 hektarů, z toho 2540 hektarů orné půdy a 440 trvalých travních porostů (TTP), a to celkem na 14 katastrálních území, která se rozkládají ve výšce od 330 do 550 metrů nad mořem. Na svých polích pěstují celkem 14 plodin, včetně meziplodin. Mezi tržní plodiny zařadil pšenici, sladovnický ječmen, cukrovou řepu a brambory. Ale pěstují i další plodiny, hlavně krmiva pro jejich živočišnou výrobu a jako „potravu“ pro jejich bioplynovou stanici.

V případě živočišné výroby chovají 980 holštýnských krav a zhruba 1550 prasat. S chovem drůbeže již bohužel skončili.

Další činností družstva je i poskytování služeb. V rámci jejich Střediska mechanizace nabízejí a poskytují koncovým zákazníkům pneuservis a servis osobních i dodávkových vozů, prodej náhradních dílů, prodej potřeb pro kutily a zahrádkáře, autodopravu, prodej pohonných hmot (mají vlastní čerpací stanici) a další služby.

Jaroslav Vaňous se dále zmínil o tom, že družstvo také velmi dobře využívá i své bioplynové stanice, kterou si postavili v roce 2011, a to z důvodu, aby zachránili svoji živočišnou výrobu. Uvedl, že o postavení a zřízení této bioplynové stanice uvažovali a rozhodovali v roce 2009. Přitom jedním z hlavních důvodů pro její postavení a zřízení byla tehdejší obava, která panovala ve světě, že nebude k dispozici dostatek ropy. V družstvu to tehdy pojali tak, že tím zachraňují svoji živočišnou výrobu. Načež dodal, že v té době stála pšenice 2600 korun za tunu, výkupní cena mléka od zemědělců byla 6 korun za litr. Podle něho to byla jakási ekonomická pobídka k postavení a zřízení bioplynové stanice.

Družstvo je rovněž činné i v samotné výrobě potravin. Před léty si družstvo zřídilo i vlastní Řeznictví Sloupnice. Dceřinou společnost, kterou založili v roce 2010, a která pokračuje v tradici zdejšího řeznického řemesla z konce 90. let minulého století. Podle Jaroslava Vaňouse řeznictví navazuje na jejich rozvinutou živočišnou výrobu a silnou surovinovou základnu místních zemědělců. Dnes to, jak dále podotkl, prezentují jako lahůdkové řeznictví. V celkem 13 podnikových prodejnách mohou zákazníci nakoupit široký sortiment denně čerstvého masa a špičkových uzenářských výrobků, kromě nich i u řady regionálních odběratelů. Zároveň k tomu poznamenal, že součástí tohoto jejich komplexu je i jejich závodní jídelna.

V loňském roce uvedli do provozu minimlékárnu. Důvodem, proč ji vybudovali, je to, že družstvo chce vyrábět, a vyrábí, vlastní mléčné produkty z certifikovaného A2 mléka. Předpokládaná maximální výrobní kapacita by měla být přibližně 1000 litrů mléka za den. Mléko je přitom zpracováno tradičním způsobem, není homogenizováno ani standardizováno, je upraveno pouze pasterací. V podstatě jde o neodstředěné selské mléko a z něho vyrobené další produkty, jako jsou například jogurty, tvaroh, kefírové mléko, sýry a pomazánky, a to i s různými příchutěmi.

Poté Jaroslav Vaňous přešel k vlastnímu obsahu svého vystoupení, to je, jak se ZD Sloupnice podílí na tom, aSby zdejší krajina v podhůří Orlických hr byla pestrá. Konstatoval, že družstvo se chce podílet na péči o životní prostředí, ochranu přírody a krajiny, zachování druhů živočichů a rostlin, zlepšování vodního režimu v krajině s tím, že jejich zemědělská výroba nesmí škodit přírodě. Dále k tomu uvedl, že pro splnění tohoto vytčeného cíle vyhlásilo družstvo v roce 2018 projekt nazvaný Správa krajiny, který rozčlenilo do čtyř základních slupin. Tou první je kvalita a eroze půdy, druhou je hospodaření s vodou v půdě a krajině, třetí zatížení půdy a vody hnojivy a prostředky na ochranu rostlin a čtvrtou biodiverzita a péče o krajinu.

V rámci tohoto projektu zbudovali pět protierozních průlehů (je to zpomalený odtok zachycené vody z pozemku – pozn. red.). Načež dodal, že připravují další. Družstvo dále sanovalo jednu malou vodní nádrž, která pochází z doby 70 let. Zbudovali i mokřad. Zatravňují údolnice. Družstvo také požívá i technologie strip-till (pásové zpracování půdy – pozn. red.). Načež dodal, že využívají i variabilního hnojení, kdy hnojí hlavně vápníkem, fosforem a draslíkem. Dále provozují i biologickou ochranu kukuřice. K péči o krajinu patří i využívání neposečených zelených ploch. V tomto prostoru instalují i různé speciální ochranné terénní pomůcky pro dravce, tzv. berličky, které se běžně využívají pro volně žijící dravé ptáky. „Praktikujme to již 40 let,“ poznamenal. Přirozeně, že podle něho, do řádné péče o krajinu patří i opravy polních cest.

Jaroslav Vaňous se poté rozhovořil o družstevním potravinářství. Konstatoval, že ve svém řeznictví používají vlastní značku řezník – uzenář. Tedy, že finalizují svoji živočišnou výrobnu, to je, že produkuji maso a masné výrobky, s nimž pronikají na regionální trh tamější Podorlické oblasti. Ve skutečnosti, jak předseda družstva konstatoval, že tímto způsobem v podstatě již v předstihu naplňují strategii Farm to Fork (F2F), neboli v českém překladu Z farmy na vidličku. Uvedl, že jsou si vědomi toho, že pronikají právě na regionální trh potravin s tím, že nabízejí své potraviny lidem, kteří o regionální potraviny mají zájem. Načež dodal, že jejich vepřové maso opravdu pochází z jejich stájí. Zároveň vyzdvihl jejich značku „řezník – uzenář“ s tím, že když si někdo obleče triko s touto značkou, tak to u místních občanů vzbudí patřičnou pozornost.

Jaroslav Vaňous dále k tomu uvedl, že se ho i členové jejich družstva ptají, proč ve své prodejně prodávají maso, které sami vyprodukují, a nikoliv maso z importu, které je lacinější. Podle něho je to postaveno právě na tom, že jde o vlastní produkt, vždyť je to, podle něho, právě to, co mohou místním občanům nabízet jako kvalitní regionální potravinu. Přičemž dodal, že kromě svých vlastních 13 prodejen, jejich největším obchodním partnerem je družstvo Konzum v Ústí nad Orlicí.

V této návaznosti poznamenal, že v době covidu, zejména v první roce pandemie, byly prodejny jejich družstva místním občany vyhledávané. Lidé jim dávali přednost před supermarkety a hypermarkety. Lidé tehdy stáli před jejich obchody dokonce i ve frontách. Viděli i zákazníky, kteří k nim normálně nechodí. Projevila se tak obava lidí z covidu, nejspíše z obrovského množství lidí, kteří supermarketech nakupují. Ale, když pandemie covidu v té nejhorší variantě odezněla, je to již jinak. Evropa, jak dále uvedl, je zaplavena masem z dovozu a do jejich podnikových prodejen si lidé „chodí pro dva plátky tlačenky a pro ten zbytek masa si jdou někde do Kauflandu“.

Když už se Jaroslav Vaňous zmínil o dovozu levného masa z Evropy, předložil účastníkům konference zajímavou úvahu o tom, proč se k nám, to je do České republiky, vyplatí převážet levné vepřové maso ze Španělska, tedy na vzdálenost cca 3000 km. Tuto teorii, proč tomu tak je, slyšel od jejich auditora, který vlastní určitou nemovitost právě ve Španělsku. Podle auditora, když lidem přijde ve Španělsku vyúčtování za elektřinu, logicky je na něm uvedena suma ve výši tržní ceny, protože to, kvůli předpisům EU, ani jinak nejde. Ale pod touto sumou je vyznačena výše slevy, která je, řekněme na úrovni výše nákladů. To je tedy v ceně, kterou dotyčná osoba ve skutečnosti zaplatí. Je to dáno tím, že ve Španělsku zdroje elektřiny i její distribuci vlastní stát. Španělský stát přitom říká, že nebude bohatnout na svých občanech. Protože to platí i pro firmy, tak je to možná jedna z příčin, proč ve Španělsku, možná jediné zemi v Evropě, se stavy vepřového se v minulosti zvýšily, jak v závěru této své úvahy o dovozu levného vepřového masa ze Španělska konstatoval Jaroslav Vaňous.

Předseda ZD Sloupnice si poté položil řečnickou otázku: „Proč to vlastně děláme?“ Čímž myslel živočišnou výrobu. Načež si odpověděl, že tuto otázku si nepoložil sám sobě, ale když v loňském roce na podzim otevírali modernizovanou farmu, tak vzal si ho stranou jeden zasloužilý předseda zemědělského podniku z jižní Moravy a tuto otázku mu položil právě on. Jaroslav Vaňous mu, podle jeho slov, neuměl odpovědět jinak, než, že je to (členy družstva) baví.

To je, podle Jaroslava Vaňouse, jeden z důvodů, proč to dělají. Tím druhým je fakt, že si, jako zemědělci, myslí, že organická hmota patří do půdy, a to jako hnojivo. Upozornil, že na tuto skutečnost nepřišel on sám, ale zemědělci již dávno před ním. Zároveň k tomu dodal, že je to krásně vidět i na tom, že v době sucha, v těch místech, kde se chová dobytek, negativní dopady sucha byly v těchto lokalitách nižší. Právě tím zemědělci přispívají k pestrosti nejen své vlastní činnosti, ale i samotné krajiny. Přitom poukázal na to, že je to, podle názoru členů družstva, takto mnohem lepší, než jak to dělá jejich konkurent ve vesnici, který si dováží kejdu z místa asi 80 km vzdáleného.

Jaroslav Vaňous současně podotkl, že živočišnou výrobu dělají také proto, že jsou přesvědčeni o tom, že to naše společnost potřebuje. Ale, nyní, v souvislosti s tím, jak byl nastaveno nové znění Strategického plánu SZP za Českou republiku a odesláno ke schválení do Bruselu, přestává být o tom přesvědčen. Načež dodal, že zemědělci ve Sloupnici to nedělají proto, aby získali dotace, jako se o to snaží jiní. Ale uvedl, že z grafu, který ukázal na obrazovce, je naprosto přesně vidět, že dotace činní u nich jen 8 procent příjmů jejich podniku. Také ho překvapilo, že u nás údajně dotace činní v průměru 22 procent příjmů zemědělských podniků. „To jsme výrazně níže,“ prohlásil. „Neděláme to pro ekonomiku, protože všechno jiné, než je rostlinná výroba, tak vše ostatní pro nás přináší ztráty. Když to řeknu jinak, srdcaři dělají živočišnou, ´šílenci´ dělají potravinářství, když to chtějí dělat z vlastních zvířat. To všechno jsme asi my,“ dodal.

Jaroslav Vaňous se v další části svého vystoupení zamyslel nejen nad ekonomickými, ale i jinými dopady projektu Zelená dohoda pro Evropu (Green Dealu) a nové Společné zemědělské politiky (SZP) na léta 2023 až 2027. Uvedl, že ještě před tím, než byla na konci ledna zveřejněna dotační kalkulačka ministerstva zemědělství (v souvislosti s protesty produkčních zemědělců, že nové znění Strategického plánu SZP pro ČR je poškodí – pozn. red.), tak se členové družstva zamýšleli nad tím, co Green Deal a nová Společní zemědělská politika bude pro ně znamenat. Načež poznamenal, že diskuse u nás zatím, díky Strategickému plánu SZP, mezi našimi zemědělci směřovala k dotacím, k tomu, jak jejich špatné nastavení poškodí produkční zemědělce. Ale, v podstatě jde o souběh všech opatření, které jsou v Green Dealu a v nové Společné zemědělské politice obsaženy. A ty budou, podle něho, bolet.

Své tvrzení o negativních důsledcích poté Jaroslav Vaňous dokumentoval na tom, jak se nová zemědělská politika EU projeví v jejich vlastním podniku. Konstatoval, že neprodukční plocha jejich družstva činí sedm procent, v ekoschématech bude činit devět procent, což pro ZD Sloupnice znamená 177 až 228 hektarů neprodukční plochy. To je výpadek v tržbách, před válkou na Ukrajině, ve výši zhruba 8 mil. Kč. Zkrátka, výpadek v tržbách, to je ekonomické negativum rozšiřování neprodukčních ploch.

Druhým příkladem je, podle něho, i bod, který se týká revize eroze, a který ve spojení s omezením pěstování jedné plodiny na ploše větší než 10 ha, a to v případě erozní půdy, bude znamenat, že se zemědělci ve Sloupnici budou muset rozhodnout, jestli kukuřici budou pěstovat jako krmivo pro jejich stádo krav nebo zda ji použijí jako „krmivo“ pro jejich bioplynovou stanici. Přitom k tomu dodal, že v loňském roce si postavili novou stáj pro krávy, tak je jasné, že vzhledem k ekonomické investici, by měly dostat přednost krávy. Jenže bioplynová stanice je pro celkovou činnost družstva ekonomicky zajímavější. Takže, otázka, kvůli novým podmínkám zemědělské politiky, asi bude znít, čemu dát přednost?

Jaroslav Vaňous dále poznamenal, že eroze půdy se u nich týká jen asi 13 procent půdy. V rámci snahy erozi předcházet od roku 2018 používají technologii strip-till, což je pásové ošetření půdy. Její využívání stoji družstvo 4 mil. Kč ročně. Ale, jak dále podotkl, dobře vědí, že její používání problémy s erozí významně řeší. Rozhodně lépe, než je výměra půdy na 10 hektarů u pozemků, které jsou ohroženy erozí, jak v nových principech SZP stanovila EU.

Současně vysvětlil, že podle jedné studie je již vysvětleno, že omezení plochy na 10 hektarů přinese zemědělcům zvýšení spotřeby nafty. Tím pádem se můžeme opět bavit o uhlíku, o emisích, upozornil Jaroslav Vaňous. Zároveň dodal, že časté jízdy zemědělskou technikou na jednotlivé pozemky přinesou i vyšší utužení půdy, protože k těm 10 hektarům jedné plodiny se zemědělci musí dostat a síť polních cest na to rozhodně přizpůsobena není.

Předseda ZD Sloupnice dále uvedl, že když si vedení akciové společnosti pomocí dotační kalkulačky ministerstva zemědělství spočítalo, jak na tom budou, zjistili, že propad podpor, který měl být původně 6 procent bude ve skutečnosti ve výši 24 procent. Pokud však budou uvažovat o tom, že se družstvo přihlásí k ekoschématům, jak je z Evropské unie a současnou vládou doporučováno, tak to přinese i další omezení výroby. Propad výroby by byl ve výši 43 procent, což v jejich podmínkách znamená, že by tento propad činil 6 nebo 12 milionů korun v tržbách. Zároveň konstatoval, že kdyby byl nucen i omezit provoz jejich bioplynové stanice, tak to může dělat ztrátu něco mezi 12 až 20 procenty obratu.

Načež dodal, co tyto změny ve Strategickém plánu SZP udělají s pachtovními vztahy, to nikdo dnes přesně neví. Ale v okamžiku, kdy jeden zemědělec bude mít 3 x vyšší podporu na jeden hektar, tak se můžeme domýšlet jen to, co to se zemědělci udělá.

Poté Jaroslav Vaňous přešel k dalšímu tématu, to je k pojmu pseudozemědělci. Podle něho to není imaginární hrozba, protože tato kategorie psedudozemědělců u nás již existuje. Jde o vlastníky pozemků, kteří mají například 11 hektarů, a přihlásili se jako zemědělci. K tomu stačí zajít s občanským průkazem na obecní úřad. Potom podají jednotnou žádost o dotace a ty přirozeně dostanou.

Podle Jaroslava Vaňouse jejich argument, když se jich zemědělci ptají, co s těmi pozemky, kde roste tráva, nikoliv obilí, budou dělat, odpovědí, že jim to vždy někdo poseká. Přičemž dodal, že toto je již realita současné doby. Zkrátka, současná společnost, či spíše vlády, dala těmto spekulantům volno ruku.

Ovšem, jak předseda družstva dále uvedl, v této návaznosti by chtěl vyvrátit obecné tvrzení, které se šíří naší republikou, že zástupci Zemědělského svazu ČR říkají, že malí zemědělci nic nedělají. To není pravda, prohlásil Jaroslav Vaňous od řečnického pultu. Podle něho dělení na malé a velké zemědělce nevymysleli členové Zemědělského svazu ČR, ale nejspíše to to vzniklo na ministerstvu zemědělství, a to neustálým porovnáváním údajů a čísel v tabulkách. „Dávám klobouk dolů před soukromými farmáři, kteří stále ještě zůstali u živočišné výroby. Pokud ještě k tomu dělají potravinářství, opravdu klobouk dolů,“ dodal.

Jaroslav Vaňous v souvislosti s růstem nákladů v zemědělství, jak to vyplývá ze směrnic nové SZP, uvedl, že uvedený růst nákladů přirozeně více postihne živočišnou výrobu, tedy chov hospodářských zvířat a také i potravinářství, to je mnohem více než rostlinnou výrobu, to je pěstování pšenice a dalších plodin. Je sice pravda, že zdražují hnojiva, takže rostou náklady i v rostlinné výrobě, ale enormní nárůst cen energií je neoddiskutovatelný, dodal. Takže, v přepočtu na jejich řeznictví, to znamená, že došlo k navýšení nákladů o 400.000 Kč za měsíc, a to je opravdu hodně, konstatoval.

Poté si logicky položil řečnickou otázku: „Co s tím budeme dělat?“ Vysvětlil, že tuto otázku si již položil, ovšem jak dále uvedl, prostě zatím přesně neví. Avšak, musí vycházet z toho, že má odpovědnost vůči 370 členům družstva. Má povinnost vést podnik s péčí řádného hospodáře. Ostatně, je to krásně vyjádřeno v pachtovních smlouvách. V nich je napsáno, co vše může hospodářské vedení podniku dělat a co vše dělat nesmí.

„Přiznám se, že zatím nejsem příznivce dělení podniků nebo toho, co bychom měli spekulovat kvůli tomu, abychom dostali více dotací. Pokud mně nezbude než věřit, což není příliš exaktní pojem, ale pokud to nějak dopadne, že podnik našeho typu bude moci i nadále existovat i za těchto nových podmínek, tak to bude dobré, ale pokud nikoliv, budeme pomalu ořezávat ztrátové provozy. Když to řeknu, ta mlékárna, to je hodně drahý koníček. Ale, buď to budeme dělat, jak jsme si mysleli, že je dobře, jak to děláme, anebo to budeme dělat tak, abychom splnili nějaké ty papírové předpoklady. Co to bude znamenat pro krajinu, to nevím, ale pravděpodobně už nebudeme mít peníze na to, abychom za 800.000 Kč budovali další průleh,“ prohlásil Jaroslav Vaňous, když komentoval růst nákladů na výrobu a další překážky, které se zde, díky Strategickému plánu SZP a nové Společné zemědělské politice EU, pro produkční zemědělce rýsují.

Zároveň k tomu poznamenal, že pokles zisku, který je, po zavedení nových podmínek, čeká, povede k tomu, že družstvo již nebude moci poskytovat podporu obci, která činí něco mezi 100.000 až 200.000 Kč ročně.

V úplném závěru svého vystoupení si Jaroslav Vaňous položil řečnickou otázku: „Co dělat, abychom Green Deal vnímali jako příležitost?“ Načež si odpověděl, že si myslí, že každému člověku, pokud je potravin v Evropě přebytek, je jasné, že by potraviny měli vyrábět šetrněji. Otázkou ale je to, abychom s vaničkou nevylili i to dítě, dodal. Podle něho, u nás zemědělství a potraviny dělat umíme. Navíc, naše zemědělství je podstatně ekologičtější, než je průměr Evropské unie. Naši zemědělci a potravináři umí investovat do nových technologií či do biotechnologií. Ovšem, to hlavní, jak dále poznamenal, je to, že naši zemědělci nesmí ztratit důvěru české veřejnosti. S veřejností je potřebné intenzivně komunikovat, zvláště v dnešní době. Proto také jejich družstvo pořádá například Dny otevřených dveří, organizuje zájmové kroužky pro děti apod.

„Rád budu věřit, že zemědělství u nás, i po tomto roce, bude mít nadále svoji budoucnost, a že nebudu muset propouštět lidi a zavírat ztrátové provozy, protože na nějakých 1000 metrů obilí údržbu krajiny by mě stačilo těch lidí 15 a ne 190,“ řekl závěrem svého vystoupení Jaroslav Vaňous.