Zpravodajský server Seznam Zprávy zveřejnil komentář, či spíše analýzu, státního úředníka Samuela Jezného o podmínkách, ve kterých pracují zaměstnanci státu. Podle něho bychom měli o této záležitosti diskutovat věcně a bez populismu. A hlavně, bez povrchních analýz.

V úvodu svého komentáře autor konstatuje, že, podle studie institutu IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR, zaměstnanci ministerstev vydělávají v průměru 58 tisíc korun měsíčně. Přičemž studie dále uvádí, že průměrná mzda na ministerstvu je tedy o 15 procent vyšší, než je průměrná mzda v Praze.

Autor komentáře k tomuto údaji ale dodává, že autoři této studie spíše ukázali, jak se podobná studie o platech státních zaměstnanců dělat nemá! Nicméně, úvodem k této studii sdělil několik pozitivních hodnocení s tím, že později poukázal na negativa ve zveřejněných faktech a závěrech studie.

O činnosti úředníků se u nás diskutuje na základě dojmů

Takže, podle něho, o zaměstnancích státu se v Česku diskutuje zpravidla jen na základě dojmů: přebujelá státní správa, líní, nekompetentní úředníci, v pátek nikdo na úřadech nepracuje apod. Načež toto negativní hodnocení činnosti státních úředníků doplnil o ještě pravidelné populistické sliby, to je, že deficit státního rozpočtu se sníží tím, když se sníží počet úředníků. A těm, kteří zůstanou, ještě se sníží plat o pět procent.

Podle autora komentáře analýza institutu IDEA část tohoto populismu, a „dojmologie“, koriguje. Poukázal na to, že úředníků na ministerstvech je 23 tisíc. Přičemž v neústřední státní správě potom necelých 50 tisíc.

Autor dále poukazuje, že stát žádné horentní sumy na úředníky nevyhazuje. Platy zmíněných 23 tisíc úředníků na ministerstvech stojí 16 miliard korun ročně. „Chcete ušetřit, zachránit rozpočet? Buďme radikální! Zrušte polovinu ministerstev a úředníkům, kteří zbydou, snižte platy o polovinu! Výsledek? Neušetříte ani procento výdajů státního rozpočtu,“ píše ve svém komentáři.

Přínosy a negativa analýzy institutu IDEA

Zároveň k tomu konstatuje, že stát v roce 2024 počítá s výdaji ve výši 2,2 bilionu korun s tím, že zda za úředníky z ministerstev utratí osm, 16 nebo 24 miliard, je ve srovnání s ostatními státními výdaji je, podle něho, zanedbatelné!

Poté k tomu dále uvádí, že studie IDEA jasně ukazuje, že „pokud bychom se přece jen rozhodli na zaměstnancích státu ušetřit, museli bychom sáhnout na platy (nebo počty) učitelů, hasičů a policistů. Asi není nutné vysvětlovat, proč by to byl špatný nápad“.

Tímto argumentem autor komentáře shrnul přínosy analýzy institutu IDEA. Podle něho studie jasně ukazuje, že „i kdybychom sebevíc šetřili na platech ve státní správě, nečeká nás ani pohádkové rozuzlení, ani zlatý poklad. Upozornit na nerealistická očekávání a nastavit zrcadlo populismu je v diskuzi o zaměstnancích státu důležité“.

Podle autora komentáře, dále již ve studii převažují negativa. „Co je v některých momentech dokonce neodpustitelné, je plytkost analýzy ve chvíli, kdy začne srovnávat platy a mzdy zaměstnanců a počítat průměrný příjem. Proč? Protože to je zavádějící, a nic to neříká o tom, kolik skutečně vydělá typický úředník, kterého nejčastěji potkáte na ministerstvu,“ konstatuje.

Většina úředníků nedosahuje na „svůj“ průměrný příjem

Ve svém komentáři dále uvádí, že autoři studie uvádějí, že průměrný plat úředníka na ministerstvu je 58 tisíc korun. Potom tuto průměrnou odměnu srovnávají s průměrnou mzdou v Praze. „Jak se to dá interpretovat? Hle, není to tak špatné! Vždyť úředníci vydělávají o 15 % víc, než je pražský průměr! V médiích právě tato interpretace bohužel zazněla opakovaně.

Takže – jak autoři vůbec zjistili, že průměrný plat na ministerstvech činí 58 tisíc korun? Počítejme společně: 16 miliard korun výdajů na platy děleno 12 měsíci – a teď ještě vydělte výsledek počtem úředníků. Výsledek – 58 tisíc korun!

Zhruba tolik práce si s výpočtem dali autoři studie. Nezískali od úřadů detailnější anonymizovaná data, takže nemohli zjistit, kolik vydělá referent, vedoucí oddělení, ředitel odboru, vrchní ředitel sekce nebo státní tajemník. Jinými slovy: pokud zprůměrujeme plat zaměstnance skladu kancelářských potřeb a státního tajemníka, dostaneme číslo, které bude zcela irelevantní,“ zamýšlí se autor komentáře.

Poté se věnuje otázce, kolik může vydělat úředník? Průměrná mzda je, podle něho, obecně docela špatný ukazatel čehokoli. Konstatuje, že velká většina pracujících v Česku vydělá méně než průměrnou mzdu. Uvedl, že mnohem lepší ukazatel, je mzda mediánová: výdělek zaměstnance uprostřed výplatního žebříčku – přesně polovina pracujících bere méně, polovina naopak více.

U úředníků to platí dvojnásob. Vzhledem k tomu, jak jsou koncipovány platové tabulky, je pro valnou většinu úředníků zcela nemožné dosáhnout na uvedených „průměrných“ 58 tisíc, jak uvádí studie.

Na úředníky na ministerstvech jsou stanoveny vysoké nároky

Poté navrhuje jiný postup v rámci analýzy výše platů státních úředníků. Položil si řečnickou otázku: „Jakého úředníka potkáte na ministerstvu?“ Uvádí, že nejčastěji to bude člověk, zařazený ve 13. platové třídě. Načež, tento úředník musí mít vysokoškolské vzdělání v magisterském programu, a podle útvaru a agendy, často také dobrou znalost alespoň jednoho cizího jazyka.

„Jaký bude jeho plat podle tabulek?“ Položil si, autor komentáře, další řečnickou otázku. Přičemž si odpověděl, že pokud by se jednalo o čerstvého absolventa vysoké školy, měl by necelých 31 tisíc korun hrubého měsíčně. Naopak velezkušený zaměstnanec s 32letou praxí vydělá podle tabulky 45 tisíc. V obou případech by ještě měli oba zaměstnanci stanoven osobní příplatek. Občas by možná dostali odměnu podle kvality práce. Na úřadech se ale v těchto kategoriích běžně pracuje s jednotkami tisíc korun. Tak či onak, výsledná částka se k průměrným 58 tisícům ani neblíží, konstatoval autor komentáře.

Srovnání výše příjmu úředníka a průměrného mzdy, pokulhává

Poté se autor komentáře posunul směrem ke srovnání výše příjmu úředníka a průměrné mzdy. Podle něho zde analýza pokulhává snad ještě více, když průměrný plat na ministerstvu srovnává s průměrnou mzdou v Praze. Opět dodává: „Proč?“ Načež v jeho odpovědi na tuto otázku konstatuje, že toto srovnání opět neříká nic o tom, jak atraktivní je pracovat pro stát.

Následně tyto své vývody shrnuje s tím, že výše uvedený modelový úředník na ministerstvu musí mít vysokoškolské vzdělání. Nezřídka musí absolvovat zkoušku z cizího jazyka. O dalších, často zcela nesmyslných přezkoušeních z oboru služby, nemluvě. Autoři studie potom jeho výdělek srovnají s průměrnou mzdou všech pracujících bez ohledu na vzdělání, dodal.

Autor komentáře dále upozorňuje, že samozřejmě v žádném případě nechce říci, že lidé bez titulu odvádějí méně hodnotnou práci než lidé s vysokoškolským vzděláním. Faktem ale je, že když ministerstvo soutěží o lidi na trhu práce, se soukromým sektorem, a vysokoškolské vzdělání výslovně vyžaduje, tak jediným relevantním srovnáním s ministerskými platy jsou mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí v soukromém sektoru. „A vsadím se, že v tomto srovnání již platy na ministerstvu kompetitivní, ba ani nadprůměrné nebudou,“ dodal.

Stát často nedělá věci, které by dělat měl. Dělá i zbytečnosti

Poté ve svém komentáři konstatuje, že téměř všichni naši spoluobčané mají, při jednání se státem, nějakou špatnou zkušenost. Třeba jde o setkání s nepříjemným člověkem u okénka, který svou frustraci z práce pro stát přenáší na občany/klienty. Takže, může to být zkušenost s nečinností státních úředníků a liknavost vůči lhůtám. „Stát od mnohých z nás opakovaně vyžaduje nesmyslné dokládání dokumentů a informací, které sám dávno má. A mohli bychom pokračovat,“ konstatoval.

Podle autora komentáře státní správa má mnoho nedostatků. Stát často nedělá věci, které by dělat měl. Zato dělá zbytečnosti jen proto, že se to tak dělalo již za Rakouska-Uherska.

„Plně proto rozumím každému, kdo si na základě těchto zkušeností myslí, že státní správa je přebujelá, a že průměrný úředník má k práci vztah asi jako Lotrando ze Svěrákovy pohádky,“ jak dále uvádí ve svém komentáři.

Stát se snaží o úspory na nesprávném místě!

Načež se pouští do shrnutí konkrétních faktů s tím, že uvádí, že Česká republika vyplatí na různých úrovních letos více než dva biliony korun. „Stát by měl s penězi daňových poplatníků nebo s financemi z evropských zdrojů nakládat účelně, což se na základě dojmů dělat nedá,“ konstatuje.

Dále k tomu dodává, že pokud chce stát zaměstnávat kvalitní datové analytiky nebo projektové manažery, nemůže jim nabízet nekompetitivní platy. Jinak ušetří tisícikorunu na výplatě a neúčelně promrhá stovky miliónů! Protože, na konci dne totiž bude vždy platit, že jeden kvalitně složený a vedený analytický nebo projektový tým ušetří daňovým poplatníkům mnohonásobně více peněz, než budou náklady na jejich úřednické platy.

V závěru komentáře shrnuje, že „o podmínkách, ve kterých pracují zaměstnanci státu, bychom měli diskutovat věcně, a bez populismu. A bez povrchních analýz. V opačném případě totiž budeme mít jen další a další negativní zkušenosti se státem, který nefunguje tak, jak bychom si přáli.“