Současné a připravované změny v digitalizaci zdravotnictví, díle, jak si Česká republika vede v porovnání s jinými státy a kam směřuje, a jak dosáhnout shody na jednotné vizi pro elektronické zdravotnictví (eHealth) a digitalizaci zdravotnictví - to byly hlavní body programu odborné konference „Udržitelné zdravotnictví, díky digitalizaci“, kterou 31. března 2025 uspořádal Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR.

Podle místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví, profesorky Věry Adámkové, a členky Výboru pro zdravotnictví Ivany Mádlové, cílem konference bylo informovat zdravotnickou veřejnost o tom, jak vypadá příprava v oblasti elektronizace českého zdravotnictví, zejména v rámci jeho digitalizace.

Jeden ze spoluorganizátorů konference, předseda spolku Mladí lékaři Albert Štěrba, ve svém úvodním vystoupení konstatoval, že ministerstvo zdravotnictví, po velmi dlouhých přípravách, zahajuje sérii klíčových projektů, které umožní, jak poskytovatelům zdravotnické péče, tak i samotným pacientům, sdílet jejich zdravotnická data, a současně mít přístup k evidovaným záznamům o své osobě.

Současné a připravované změny v digitalizaci zdravotnictví

V I. bloku, nazvaném „Současné a připravované změny v digitalizaci zdravotnictví“, nejprve vystoupil ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví Petr Foltýn, a to se svojí přednáškou na téma „Zákon o elektronizaci zdravotnictví – jak si stojíme“. Uvedl, že vláda ČR schválila návrh novely č. 325/2021 Sb. o elektronizaci zdravotnictví, s tím, že jehož účinnost by měla platit od 1. 1. 2026. Přičemž konstatoval, že tato novela zákona je již, v současné době, projednávána ve výborech Poslanecké sněmovny.

Načež poznamenal, že v České republice již bylo vybudováno kapacitní zázemí pro zřízení Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ). Dále upozornil, že novela zákona, kromě upřesnění stávajících formulací, obsahuje i zcela nové komponenty, jako je eZkarta, Registr oprávnění a eŽádanka.

Novela současně stanoví, že emergentní zdravotní záznam vykazuje tři velmi důležité parametry, tj. krevní skupinu pacienta, jak je citlivý na alergie a údaje o léčivých přípravcích, které jsou uvedeny v lékových záznamech, či převzaty od pacienta, nebo od u poskytovatelů lůžkové péče.

Emergentní zdravotní záznam dále obsahuje i výsledky preventivních a screeningových vyšetření, které jsou přístupné, jak registrujícímu, tak i ošetřujícímu lékaři.

Zdravotní záznamy jsou rovněž přístupné i pacientovi

Petr Foltýn dále sdělil, že se zavádí pojem sdílený zdravotní záznam, přičemž do něho může nahlédnout a zapisovat každý poskytovatel zdravotních služeb, zapojený do preventivní péče nebo screeningových programů, a dále každý poskytovatel zdravotních služeb, který zjistí údaj povinně uváděný v emergentním zdravotním záznamu, a u léčivých přípravků, podávaných u lůžka, každý poskytovatel lůžkové péče, s tím, že zapisující osoby zodpovídají za správnost údajů.

Přitom, sdílený zdravotní záznam, je přístupný pacientovi, ošetřujícímu lékaři, ale zároveň i Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a České správě sociálního zabezpečení.

Petr Foltýn k tomu dodal, že údaje z lékového záznamu, jsou v emergentním zdravotním záznamu, prostřednictvím systému eRecept, přístupné pouze těm osobám, které jsou oprávněny nahlížet na tyto údaje, a to podle zákona.

Zároveň uvedl, že novela zákona řeší i otázku zápisu cizinců a osob, které nelze identifikovat, do Kmenového registru pacientů. Vkládat je tam bude poskytovatel zdravotních služeb, který bude dané osobě poskytovat zdravotní služby, a přitom nenalezne jeho jméno v Kmenovém registru pacientů.

Současně poznamenal, že Kmenový registr pacientů, se rozšiřuje o údaje, o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, a také o to, zda je pacient držitelem oprávnění k nakládání se zbraněmi a střelivem. Přičemž tyto údaje budou zpřístupněny osobám uvedeným v daném zákoně.

Systém elektronického zdravotnictví zavádí nové komponenty

Podle Petra Foltýna systém elektronického zdravotnictví zavádí zcela nové komponenty: V prvé řadě jde o EZKartu, což je centrální mobilní aplikace v rámci služby elektronického zdravotnictví, s tím, že využívána bude systémem opt-in (metoda, při které musí uživatelé aktivně vyjádřit souhlas s přijímáním marketingových materiálů nebo jiných oznámení – pozn. aut.). Přičemž k tomu dodal, že EZKarta umožňuje pacientovi, po ověření jeho totožnosti, nahlížení do údajů, o něm vedených v elektronické podobě. Například o očkování. Do budoucna potom to mohou být i kopie ze zdravotnické dokumentace nebo výpisy z Národního zdravotnického informačního systému. Jedná se přitom o aplikaci garantovanou státem.

Novela zákona zavádí i novou centrální službu elektronického zdravotnictví – eŽádanku. Jedná se o elektronizaci procesu zajišťujícího vyžádané zdravotní služby. Přitom jde o to, že lékař, žádající jiného lékaře (jiného lékařského oboru) o zdravotní záznamy jeho pacienta, by vystavil eŽádanku, s tím, že by vložil ji do dočasného úložiště. Pacient, který by se dostavil na vyšetření (volba lékaře by byla zachována) by si žádanku stáhl z úložiště nebo by byla odeslána konkrétnímu poskytovateli zdravotních služeb (podle přání pacienta). Po uplynutí lhůty (3 roky) by byla žádanka automaticky smazána.

Podle Petra Foltýna systém eŽádanky umožňuje zpřehlednění zdravotnických dat, přičemž existuje možnost jak zavedení adresné, tak i neadresné eŽádanky.

Petr Foltýn dále sdělil, že registr oprávnění, v rámci novely, zahrnuje i stávající systém správy souhlasů. V jehož rámci bude mít pacient možnost udělit, či zakázat, přístup ke svým záznamům i jiné osobě, např. rodinnému příslušníkovi. Přitom pacient bude mít zároveň i právo svá rozhodnutí, a provedená nastavení v čase, měnit.

O švédských zkušenostech s elektronizací zdravotnictví

K účastníkům konference, prostřednictvím videozáznamu, promluvil i Martin Silvestri, vedoucí poradce tamější švédské agentury pro elektronizaci zdravotnictví, který hovořil o švédských zkušenostech při zavádění procesu elektronizace zdravotnictví (eHealth), neboť Švédsko, spolu s dalšími skandinávskými zeměmi, patří k těm, které jsou při zavádění elektronizace zdravotnictví, v rámci EU, co nejdále.

Co českému zdravotnictví přináší telemedicína?

Poté vystoupil profesor Miloš Táborský, vedoucí Národního Poté telemedicínského centra FN Olomouc, který hovořil na téma „Co nám přináší telemedicína“. Nejprve uvedl, že současnou klinickou medicínu negativně ovlivňuje demografický vývoj populace (stárnutí), dále zvyšující se náklady na léčbu, nedostatek zdravotnického personálu na všech úrovních, nedostatečná prevence, neschopnost systémově reformovat zdravotní péči, reálná ekonomická situace plátců zdravotní péče, nerovnovážný stav v dostupnosti v dostupnosti zdravotní péče v jednotlivých regionech.

Poté představil pilotní projekty telemedicíny v rámci Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL): Za prvé jde o projekt péče o děti s život limitujícím a život ohrožujícím onemocněním, druhý projekt se týká oftalmologie, se zaměřením na screening glaukomu, třetí psychiatrie, čtvrtý kardiologie, se zaměřením na monitoring pacientů s progresivním onemocnění plicních arterii (což k přetížení pravé komory srdeční, dysfunkci a následně k selhání srdce). Pátý projekt se týká diabetologie a šestý dermatologie.

Profesor Táborský se v této souvislosti přirozeně zmínil o úloze umělé inteligence (AI) v telemedicíně. Poznamenal, že významnou roli sehrává významnou roli v oblasti prevence, zejména z hlediska včasné diagnózy nemoci, protože AI pozná mnohem více než lidské oko. Podle profesora AI své výrazně uplatnění v telemedicíně prostě najde.

Načež předal slovo Antonínu Hlavinkovi, náměstku ředitele FNOL pro inovace a digitalizaci, který uvedl, že, za prvé, jde o vytvoření transparentního rámce pro telemedicínské služby. Za druhé jde o analýzu a návrh na přijetí legislativních opatření, aby se telemedicína uplatnila v celé České republice. Za třetí, jde i o navržení celého systému hodnocení telemedicínských služeb. Za čtvrté, projekt se zaměřuje na vytvoření platformy a aplikace pro 5 telemedicínských služeb, které se týkají srdečního selhání, neurologie, pneumologie, praktického lékařství a legislativního rámce.

Umělá inteligence v českém zdravotnictví

Dalším přednášejícím byl Adam Gřunděl, místopředseda České společnosti pro umělou inteligenci a inovativní digitální technologie v medicíně (ČSAIM), který hovořil na téma „Umělá inteligence v českém zdravotnictví“, který se zmínil o tom, že, z nedávno uskutečněné dotazníkové akce, vyplývá, že pokud jde o využití umělé inteligence (AI) ve zdravotnictví, nejčastěji se využívá v radiologii (22,9 %), administrativě (15,3 %) a dalších specializacích, jako je onkologie a neurologie. Zároveň konstatoval, že každé zdravotnické zařízení již dnes používá umělou inteligenci, jako prostředek evidence, a to, v již z zmíněných odbornostech, tj. v radiologii, onkologii, neurologii, administrativě atd. V této návaznosti podotkl, že umělá inteligence velmi dobře pomáhá v rámci ochrany osobních údajů a zdravotnických záznamů pacientů.

Jak si ČR vede v porovnání s jinými státy a kam směřuje?

Ve II. bloku, nazvaném „Jak si ČR vede v porovnání s jinými státy a kam směřuje?“, opět vystoupil Petr Foltýn, ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví. Ve svém vystoupení, nazvaném „Plán ČR pro digitalizaci zdravotnictví roku 2030“, znovu připomněl, že emergentní zdravotní záznam obsahuje tři nové údaje: o krevní skupině, o alergiích a nežádoucích reakcích na léčiva, o léčivých přípravcích. Zároveň i výsledky preventivních a screeningových vyšetření. Přičemž se zmínil o tom, že sdílený zdravotní záznam obsahuje údaje uvedené v lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, podle zákona o silničním provozu, a údaje o tom, že je pacient držitelem oprávnění k nakládání se zbraněmi a střelivem, podle zákona o zbraních a střelivu, a o tom, že je pacient držitelem muničního oprávnění, podle zákona o munici. Načež hovořil i o tom, že kmenový registr pacientů se rozšiřuje o EZKartu, registr oprávnění a eŽádanku. Pokud jde o dostupnost žádanek pro pacienty, přístup ke svým žádankám, budou mít pomocí národního portálu nebo EZKarty. Přístup k eŽádankám budou mít rovněž i zdravotní pojišťovny.

Ve svém vystoupení dále hovořil o Národního portálu elektronického zdravotnictví (NPEZ), jehož cílem je zajištění vstupu českého zdravotnictví do světa elektronického zdravotnictví. V jeho rámci se zřizují Portál pacienta, Portál lékaře.

Petr Foltýn se zaměřil i na potřebu aktualizace „Národní strategie elektronizace zdravotnictví 2025-2035“, kdy konstatoval, že stávající strategie elektronizace zdravotnictví, která byla formulována s cílem pokrýt období do roku 2026, byla zásadním krokem směrem k digitální transformaci českého zdravotnictví. Neboť vytvořila základ pro elektronizaci klíčových oblastí a definovala směry, kterými se systém mohl v uplynulém desetiletí rozvíjet. Nicméně, nyní již vyvstává nutnost strategický plán elektronizace českého zdravotnictví (eHealth) aktualizovat, s tím, že by především reflektoval nové technologické nároky, jež v oblasti zdravotní péče a digitalizace, vznikly.

Dále uvedl, že existují tři samostatné strategické dokumenty v oblasti elektronického zdravotnictví, které jsou vzájemně propojené pouze částečně, přičemž některé jejich části se překrývají nebo obsahují duplicity. Tento stav vede k určité nejednoznačnosti a snižuje účinnost implementace strategie. Jejich sjednocením, dojde k odstranění duplicit a k vytvoření uceleného přístupu, který umožní efektivnější dosažení stanovených cílů v oblasti elektronizace zdravotnictví. Přičemž podotkl, že je nutné v rámci elektronizace českého zdravotnictví využít umělé inteligence s tím, že se musí zapracovat do celého systému elektronizace zdravotnictví i další požadavky EU. Podotkl, že elektronizace zdravotnictví již dosáhla plošného využití u nás.

Jaké změny bude nutné provést v rámci přípravy na EHDS

Ve vystoupení, nazvaném „Jaké změny bude nutné provést v rámci přípravy na EHDS“, poté hovořila Lenka Kaška, předsedkyně Výboru pro pacientské organizace Aliance pro telemedicínu a digitální zdravotnictví, předsedkyně pracovní skupiny pro elektronizaci zdravotnictví Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Poznamenala, že je, pro nás, platné „Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje“ (EHDS). Přičemž Česká republika musí EHDS implementovat. Přičemž, období, od března 2025 až 2027, je chápáno, jako období přípravy na implementaci. Poté by měla následovat další vlna přípravy přijetí potřebných dat v rámci EHSD, to je v letech 2029 až 2031.

Poté se Lenka Kaška zmínila o potřebě veřejné diskuse k zavádění EHDS u nás. Podle ní by měly být definovány povinnosti státu. Zároveň dodala, že je nutné naučit pacienty tento systém využívat. Zdůraznila, že je důležité, cizímu lékaři, nepovolit přístup k datům pacienta. Toto právo by měl mít pouze ošetřující lékař. Načež dodala, že potřebné údaje, ze zdravotního záznamu, by se měl pacient dozvědět nejdříve od svého ošetřujícího lékaře, teprve až potom, si to může najít v elektronické podobě na internetu.

Lenka Kaška dále uvedla, že stát může například požádat o snížení poplatků za služby pro pacienty. Přičemž poznamenala, že by to měl být pacient, který může rozhodnout o tom, zda data, z jeho zdravotnické dokumentace, mohou být dále využívána v českém zdravotnictví, tj. zda se předají například do databáze statistických dat. Měl by to být pacient, který v tomto případě, může zmáčknout zelené, či červené, tlačítko. Lidé by mělo být o tomto náležitě poučeni.

Zmínila se i o otázce anonymizace osobních data pacienta, s tím, že pro jejich další využití ve zdravotnictví, je nutné zvyšovat informovanost české veřejnosti. Poznamenala, že jde o velmi citlivou otázku s tím, že původní, citlivá data, je nutné zpracovat do sekundárních dat, přičemž se data o pacientovi zobecní, a mohou být využity pro další lékařský výzkum způsobů léčení dané nemoci. Připomněla, že v tomto případě existují sankce, které by měly být účinným nástojem, aby systém fungoval dobře.

S „Vizí mladých lékařů“, vystoupil, poté Albert Štěrba, předseda spolku Mladí lékaři, který se zaměřil na otázku, co mladí lékaři, od digitalizace českého zdravotnictví, očekávají. Připomněl, že digitalizace zdravotnictví umožňuje snazší spolupráci v rámci celého systému. Dále krátí čas, který je potřebný k stanovení správné diagnózy atd. Načež dodal, že výsledkem je potom i spokojený pacient, což lékaři přináší i mít radost z práce. Cílem těchto opatření by mělo být tímto způsobem zvyšovat efektivitu ve zdravotnictví, tím, že to lékařům umožní ošetřit za směnu více pacientů. Přičemž poznamenal, že je to právě administrativa, které odvádí lékaře, od léčení pacientů.

S vystoupením, nazvaném „Pohled, očekávání a potřeby pacientů s ohledem na digitalizaci“, se poté ujala slova Edita Müllerová, místopředsedkyně Národní asociace pacientských organizací. Ve svém vystoupení upozornila, že je potřebné, aby potřebné informace o pacientovi, byly k dispozici ve správný čas na správném místě, tj. jak u lékařů, tak i u pacientů, a to v elektronické podobě, nikoliv, jako papírové dokumenty. Takže, pacient, díky tomu, nemusí opakovaně sdělovat svoji anamnézu různým lékařům, má přehled o své léčbě, přičemž může využívat moderní služby, jako jsou například konzultace na dálku.

Edita Müllerová se poté věnovala aktuálnímu stavu digitalizace v České republice. Konstatovala, že zdravotní dokumentace je, u nás, stále „analogová“. Dodala, že zákon o elektronizaci zdravotnictví existuje, ale nepropojuje povinně všechny poskytovatele ani nenařizuje vést dokumentaci elektronicky. Důsledkem potom je, že velké množství údajů proto zůstává mimo digitální systémy, což oslabuje jejich přínos pro pacienty.

Zároveň uvedla, že Národní strategie (eHealth) byla naposledy aktualizována v roce 2016, a platila do roku 2020. Nyní prakticky probíhá její aktualizace, a to až do konce roku 2025.

Edita Müllerová dále připomněla to, že zdravotnické záznamy patří mezi nejcitlivější osobní údaje, které musí být velmi dobře zabezpečeny. Mnozí pacienti mají obavy ze zneužití dat, tj. úniku informací, či neoprávněného nahlížení do jejich dokumentace.

Současně upozornila i na tzv. digitální propast, to je, že ne všichni pacienti mají dostatečné digitální dovednosti nebo přístup k internetu. Nedostatečná „digitální gramotnost“, podle ní, zvyšuje nedůvěru vůči elektronizaci zdravotnictví (eHealth), a hrozí, že zejména starší, či technicky méně zdatní pacienti, zůstanou stranou výhod elektronického zdravotnictví.

Poté Edita Müllerová hovořila o názorech pacientů a pacientských organizací. Uvedla, že 110 pacientských organizací, zastupujících cca 7,7 milionu pacientů v ČR, se spojilo a definovalo jednotnou vizi a požadavky k elektronizaci zdravotnictví. Načež poznamenala, že tento společný hlas pacientů zdůrazňuje, co pacienti od digitalizace očekávají. To znamená, že je potřeba naši veřejnost informovat a vzdělávat, protože někteří pacienti zatím chovají obavy, nebo nedůvěru, vůči elektronickému zdravotnictví, a to často kvůli nedostatku informací a podpory. Je proto, podle ní, důležité zvyšovat povědomí, poskytovat vysvětlení a uživatelskou podporu, aby se všichni cítili zapojeni.

Po se ujal slova praktický lékař Cyril Mucha, místopředseda pro digitalizaci a IT Společnosti praktického lékařství ČLS JEP, se svojí přednáškou na téma: „Digitalizace soukromých ambulancí – počítáme s praktiky“.

Prvním jeho sdělením bylo, že praktický lékař, který pracuje v první linii, jak se mezi zdravotníky říká, je sice nejblíže lidem, svým pacientů, ale, je přitom, co nejdále od centra, které řídí lékařskou a zdravotnickou péči u nás. Konstatoval, že se v jeho případě dá použít výraz „sám voják v poli“.

Upozornil, že kromě svých pacientů, musí jednat se starostou, se zdravotními pojišťovnami, ale i dalšími institucemi státní a veřejné správy. Dále konstatoval, že nemá „IT oddělení“, kam by se obrátil se žádosti o konzultaci, o radu. Jeho rozhodnutí je na něm, jeho zkušenostech a znalostech.

Cyril Mucha dále připomněl, jak jsou lékaři přetěžování zbytečnou administrativou, zejména praktičtí lékaři ve svých ordinacích, která jim velmi výrazně brání, aby svůj čas, který stráví nad vyplňováním vyžadovaných formulářů, raději věnovali léčbě svých pacientů. Vždyť, jak v této souvislosti, připomněl, student jde studovat medicínu, aby léčil, a nikoliv se utápěl v administrativě.

Cyril Mucha se dále věnoval otázce, jak si stojí praktický lékař v systému zdravotní péče v České republice. Uvedl, že je u nás 5500 praktických lékařů. Zároveň k tomu dodal, že většina naší populace je registrována, přitom je cca 20 % našich spoluobčanů vyhledává lékařské ošetření v nemocnicích, přitom však veškeré informace z nemocnic, tj. propouštěcí zprávy, nálezy, rentgeny apod., jsou stejně nakonec předávány do ordinací praktických lékařů. Takže, praktičtí lékaři, mají, v podstatě, nejintimnější informace o většině občanů u nás. Načež k tomu poznamenal, že stát se o data a stav IT u praktických lékařů dosud nezajímal.

Cyril Mucha se poté rozhovořil o tom, jak se praktičtí lékaři vyrovnávají s IT systémem ve svých ordinacích. Poznamenal, že oni, jako starší generace, nikdy ve škole neseděli při výuce IT systémů, takže se učili, až ve svých ordinacích, „za pochodu“, jak se říká lidově. Dodal, že cca 70 % praktických lékařů chápe IT systémy, jako „nutné zlo“. Přičemž si však, všichni uvědomuji, že bez IT se již, ve svém životě, neobejdou.

Pokud jde o další užití IT systémů v ordinacích lékařů, podle Cyrila Muchy, by se měly, tyto systémy, vytvářet ve spolupráci s uživateli, tj. lékaři. Mělo by se přitom dodržovat pravidlo, že cílem využívání IT systémů, je zjednodušit, zrychlit, zlevnit, zracionalizovat zdravotnictví a zredukovat nemedicínskou práci zdravotníků.

V IKEM zavedli funkční systém digitalizace zdravotnictví

Po skončení II. bloku konference vystoupila místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví profesorka Věra Adámková, která řekla, že je ráda, že se konference zúčastní i pacientské organizace, protože v hloubi své duše nenávidí rozdělení na zdravotníky a pacienty. Načež k problematice konference, uvedla, že oproti počátkům 90. let, kdy se s IT technikou potkávala během své praxe. V současné době pracuje v IKEM, kde je zaveden systém elektronického propojení této nemocnice na všechny praktické lékaře, s tím, že systém, po nahlášení konkrétního praktického lékaře pacientem, zařídí, že praktik automaticky obdrží zprávu o vyšetření v IKEM, aniž by to lékař v IKEMu, musel učinit sám. Pomoc, jak funguje tento systém, spočívá v tom, že lékař již nemusí poučovat pacienta, předejte tuto zprávu svému praktickému lékaři, protože to za něho učiní systém, který funguje v IKEMu.

V další části vystoupení profesorky Adámkové od ní zaznělo, že je nutné vzít do úvahy i skutečnost, kdo vlastně zodpovídá za zdravotnickou dokumentaci, která je uložena v elektronickém systému. Upozornila, že, na trhu informací, jsou zdravotnická data, zejména přímo ve zdravotnictví, velice žádána. Přičemž zde hrozí nebezpečí jejich zneužití, aby je firma, která tato data spravuje, je na trhu informací nemohla prodávat. Z toho vyplývá, že tato zdravotnická data musí být, proti tomuto zneužití, zabezpečena na maximální míru. Přičemž, toto zabezpečení zdravotnických dat, musí mít oporu i v příslušném zákoně.

Poté profesorka Adámková uvedla příklad Velké Británie, kde za data, uložená v elektronické podobě, odpovídá zdravotnická pojišťovna. Výhodou tohoto britského řešení je to, že zdravotní pojišťovna si může dovolit zaplatit IT oddělení. Přičemž, při případném zneužití dat, by pojišťovna řešila celou věc soudně. Navíc, lékaři tím také odpadne problém, jak mají najít příslušnou IT firmu, která by zabezpečovala jejich informace v elektronické podobě. Načež doporučila, že tento britský systém, by měl být zaveden i u nás, s to i s onou zodpovědností pojišťovny za data pacienta.

Poté pozitivně hovořila o tom, jak u nás dobře funguje eRecept, či již eNeschopenka. Jenom k tomu podotkla, že eNeschopenka nejde stornovat, což není chybou systému IT, ale zadání ze strany zadavatele, tj. ministerstva práce a sociálních věcí. Načež dodala, že vad v tomto již u nás zavedeném systému je povícero, například, že pacient ke, v krátké době. Poslán až čtyřikrát na magnetickou rezonanci. Což je příklad, toho, že tyto systémy různých zdravotnických zařízení, nejsou navzájem propojeny. Podle ní je potřebné tyto vady v systému odstranit.

V závěru svého vystoupení znovu zdůraznila potřebu vzájemné součinnosti zdravotníků a pacientských organizací.

Vize pro Česko: Zavést eHealth a digitalizované zdravotnictví!

V odpolední části konference byl na programu III. blok, na téma „Jak dosáhnout shody na jednotné vizi pro eHealth a digitalizaci zdravotnictví?“, což byla, v podstatě, panelová diskuze s odborníky a zástupci politických stran na téma zavádění digitalizace v rámci elektronizace českého zdravotnictví. Jejím účastníkům byly poslány tyto otázky na téma:

Strategie a vize digitalizace:

1. Kdo má reálně řídit digitalizaci zdravotnictví? Má to být stát, nebo soukromý sektor? A jak zajistit, aby digitalizace nebyla jen série izolovaných projektů?
2. Jak předejít situaci, kdy za 10 let budeme digitalizaci řešit znovu od začátku? Kde se dnes dělají největší chyby?

Elektronizace a interoperabilita

3. Proč jsme stále na začátku s elektronizací zdravotnictví, když digitalizace jiných oblastí státní správy postupuje rychleji?
4. Jak zajistit, aby zdravotnická data nebyla jen uzavřené ostrovy? Co se dá udělat pro zlepšení sdílení informací mezi nemocnicemi, praktiky a pacienty?
5. Jsme schopni efektivně využít EHDS (European Health Data Space)? Nebo hrozí, že se jen přizpůsobíme minimálním požadavkům EU, ale vlastní řešení stagnují? Praktická aplikace a přínos pro pacienty
6. Co digitalizace reálně změní pro běžného pacienta? Jaký by měl být konkrétní „uživatelský zážitek“ pacienta ve zdravotnictví za 5 let?
7. Pacienti často nevědí, jaká data o nich stát a nemocnice uchovávají. Máme zajistit větší transparentnost? Pokud ano, jakým způsobem?

Lékaři a zdravotníci – přínos, nebo další byrokracie?

8. Nebude digitalizace znamenat jen další administrativní zátěž pro lékaře? Jak zajistit, aby se digitalizace stala pomocníkem, a ne překážkou?
9. Jak motivovat praktické lékaře a malé ambulance, aby se aktivně zapojili do digitalizace? Má stát investovat do jejich IT infrastruktury?

Bezpečnost a etika

10. Jsou zdravotní data v ČR dostatečně chráněná? Jakým hrozbám dnes čelíme a jak zajistit, aby se digitalizace nestala bezpečnostním rizikem?
11. Jakou roli bude v digitalizaci zdravotnictví hrát umělá inteligence? Jak zabránit tomu, aby se z pacientů stala jen „data v systému“?

V rámci této diskuse vystoupili poslanci: profesor Julius Špičák (ANO), místopředseda Výboru pro zdravotnictví PS PČR, Ivana Mádlová, členka Výboru pro zdravotnictví PS, lékař Vladimír Zlínský, člen Výboru pro evropské záležitosti, dále to byli Petr Foltýn, ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví, praktický lékař Cyril Mucha, místopředseda pro digitalizaci a IT Společnosti praktického lékařství ČLS JEP, ti, Lenka Kaška, předsedkyně Výboru pro pacientské organizace Aliance pro telemedicínu a digitální zdravotnictví, předsedkyně pracovní skupiny pro elektronizaci zdravotnictví Svazu průmyslu a dopravy ČR, a advokátka Barbora Dolanská, která se zabývá problematikou zdravotnictví. Přirozeně, že účastníci konference mohli diskutujícím klást své otázky.

V debatě účastníků konference například zaznělo, že je sice hezké, že lidé, přes internet dostanou k informacím o svém zdravotním stavu, ale některé osoby bankovní identitu, která jim k těmto údajům umožní vstup, tak ji nepoužívají. Z toho ovšem plyne, že je potřebné zvyšovat digitální vědomosti naší společnosti.

Další zajímavou myšlenkou byl fakt, že k výraznému zlepšení informovanosti o zdravotním stavu naší populace, by došlo v okamžiku, až by se podařilo postupně převést do digitální podoby kartotéky praktických lékařů. Vždyť právě v nich jsou uloženy informace, které jiní lékaři, o konkrétním pacientovi, nemají.

Hovořilo se i otázkách souhlasu pacienta, či ošetřujícího lékaře s předáním informací do systému elektronického zdravotnictví. I o tom, kdo má právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, o komunikaci mezi lékařem a pacientem.

Prostě, ve dvouhodinové diskusi se hovořilo prakticky o všem, o čem se hovořilo během dopolední části konference.

Pokud jde o zhodnocení významu konference, dá se říci, že jejím organizátorům šlo o to, aby širší zdravotnická veřejnost byla informována, jak pokračuje proces digitalizace českého zdravotnictví. Dá se říci, že, v tomto smyslu, konference svůj účel splnila.