České stavebnictví se, v posledních dvou letech, potýká se značným poklesem stavební výroby. Podle ekonomů se dá říci, že v letošním roce pokles stavební výroby bude dále pokračovat. Podle nich stavebnictví u nás zatím zachraňují státní investice, hlavně do dálniční sítě. Podle některých analytiků bude činit letošní propad 1,4 procenta, podle jiných lze očekávat letošní propad stavebnictví i do pěti procent.

Podle ekonomů je stavebnictví u nás v útlumu. To se, podle nich, podepisuje na mírně se snižující zaměstnanosti v odvětví. Přičemž někteří z nich k tomu dodávají, že stávající zaměstnance si ale stavebníci chtějí i nadále udržet, protože, jak sami říkají stavební podnikatelé, kdyby se, po určité době, znovu u nás rozjela stavební výroba, propuštění zaměstnanci by jim potom chyběli.

Právě tato otázka současného útlumu v našem stavebnictví a možné dopady do zaměstnanosti v tomto oboru, nás vedla k tomu, že jsme požádali o rozhovor předsedu OS Stavba ČR Pavla Zítka, kterému jsme položili několik otázek.

Nicméně, nejprve se však musím zeptat na skutečnost, že od 1. července vstoupil v platnost nový stavební zákon. V médiích se informuje o velmi vážných problémech, které se týkají systému digitalizace stavebního řízení. Jaké stavební odbory hodnotí, zda je nový stavební zákon, v této digitální formě, přínosem, či nikoliv?

Na tuto otázku je velmi těžká odpověď, neboť uplynula krátká doba pro relevantní posouzení přínosu nového stavebního zákona. Logicky si, stavební úřady v řadě míst naší republiky, jak to zaznívá v médiích, stěžují na to, že systém digitalizace stavebního řízení, má zatím řadu konkrétních nedostatků. Ale, osobně jsem optimista, a věřím, že počáteční rozčarování odborné veřejnosti zacelí čas, a že přínosy nakonec převáží nad zápory. Naše stavebnictví určitě potřebuje „restart“, potřebuje tzv. nakopnout, a to, že se to nepodařilo na první dobrou je sice škoda, ale doporučuji vydržet.

Naši ekonomové poukazují na celkový pokles stavební výroby u nás. Někteří z nich, kteří to dávají do souvislosti s poklesem průmyslové produkce u nás, zároveň to i dramatizují. Jak tuto situaci vnímají odbory, zejména, když o těchto problémech, jako odboráři, hovoříte se stavebními podnikateli?

Pokles v celkových číslech sice byl a stále je, ale podle mého názoru není nijak dramatický. Určitě to není dobrý signál, ale jsem přesvědčen, že se jedná pouze o určité zmírnění rozvoje oboru. Stavět bude potřeba vždy, takže mírné „přibrždění“ nemusí znamenat ohrožení budoucnosti oboru. Jsem přesvědčen, že s postupným odezníváním inflačních rizik, a s postupnou stabilizací výše inflace, přijde i stabilizace na úrovni financování výstavby. Zejména bytová výstavba je velmi závislá na hypotéčním trhu a jeho vývoji. Zde je bohužel zpětné zreálnění úrokových sazeb velmi zpomalené, ale určité pozitivní signály máme. Dříve nebo později bude celý trh „odšpuntován“ a vrátíme se opět k růstovým dobám. Osobně bych v tom neviděl nic tragického. V tomto ohledu tak nemáme se šéfy firem, ve kterých působíme, nikterak odlišné názory.

Pokles stavební výroby u nás patrně povede k tomu, že střední a menší stavební firmy, mohou být finančně, a tím i existenčně ohroženy. Zaznamenali jste, jako odbory, již takové signály?

Samozřejmě, že to může přinést pro některé subjekty, zejména ty, které nejsou dlouho na trhu ohrožení. A také se to děje. Nemyslím si však, že je to jev výrazný. Na druhou stranu to přináší nové příležitosti pro zdravé a stabilní firmy.

Přejděme k jinému zásadnímu problému českého stavebnictví. Tím je nedostatek pracovních sil, zejména v základních stavebních profesích. Jak vypadá současná situace?

Nedostatek kvalifikované pracovní síly je bohužel jevem trvalým. Působím v oboru stavebnictví již více jak 30 let, a osobně si pamatuji, že poptávka po kvalitních zaměstnancích byla vždy. Bohužel některé z předchozích vlád, resp. ministrů odpovědných za stavebnictví, zejména za dopravu, se chovali k tomuto odvětví tak, že obor naprosto zbytečně opustily desítky tisíc zaměstnanců. Ti už se nikdy nevrátí, a tak tento problém ještě eskalovali. Musíme všichni společně pracovat na pozitivním obraze stavebnictví, a věřím, že se potom podaří i naši veřejnost získat opět na svoji stranu. Nové tváře prostě potřebujeme, je to pro stavebnictví existenční nutnost!

Pokud jde o vytvoření vhodných stavebních podmínek pro nábory nových pracovníků, ať již z tuzemských, či zahraničních zdrojů. Změnilo se, oproti minulosti, něco k lepšímu, či nadále přetrvává stav, který známe z minulých let?

Situace je dlouhodobě špatná, to všichni víme. Naší snahou je zatraktivňovat obor i tím, že jeho perspektivu budeme podporovat slušnými pracovními podmínkami, včetně mzdových. To, zda se nám to daří, je otázka na naše členy. Jsme však přesvědčeni, že dlouhodobě jdeme správným směrem. Čas však ukáže, zda stejnou cestou jsou ochotni jít trvaleji i naši sociální partneři.

Nyní se přirozeně dostáváme k otázce potřeby posílením učňovského školství, ale i k výchově odborníků na úrovni středního odborného vzdělání. Situace, v současné době, asi není jednoduchá?

V oblasti posilování středního vzdělávání, zejména v tzv. učilištích, jsem mírným optimistou. Náš sociální partner, tj. Svaz podnikatelů ve stavebnictví (SPS), tomuto problému věnuje dlouhodobě velkou pozornost, a my jeho snahu sdílíme a podporujeme. Z iniciativy SPS se podařilo toto téma zvednout i v tripartitě, a společně věříme, že se blýská na lepší časy. V posledních letech a měsících se pro to u nás dělá opravdu hodně. Snaha prosadit prvky duálního vzdělávání do školského zákona míří úspěšně k cíli, a podpora technického vzdělávání, včetně výchovy učňů, je již většinovým trendem. Alespoň z řad zástupců průmyslu. Na posledním jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR (RHSD ČR), neboli tzv. tripartity, všichni její aktéři podpořili tyto snahy. Byla schválena „Komplexní strategie pro rozvoj odborného vzdělávání“. Při její tvorbě se, kromě jiného, vycházelo ze strategického dokumentu Svazu podnikatelů ve stavebnictví, který byl koncipován a zveřejněn pod názvem „Perspektiva a vize vzdělávání stavebních řemesel 2030“. Naším cílem, čili zástupců zaměstnanců, je samozřejmě vnést do tohoto i sociální rozměr.

Nová středoškolská či učňovská mládež ale musí zároveň vědět, když si pro svůj život zvolí stavební profesi, vědí, že mají před sebou solidní životní perspektivu. Co k tomu mohou říci odbory?

Jak jsem již naznačil v předchozí odpovědi, naším cílem je zatraktivnění oboru jak již v jeho vlastním počátku, tak i při vstupu do zaměstnání. Jako odborová organizace požadujeme, aby součástí reformy školského zákona, s prvky tzv. duálního vzdělávání, byla i odpovídající odměna pro žáka (učně) za produktivní činnost. Jsme přesvědčeni, že to má být taková odměna, aby nalákala budoucí řemeslníky natolik, aby v oboru setrvali i po vlastním absolvování školy, čili po jejich úspěšném vyučení, či po absolvování maturitní zkoušky. Perspektiva oboru je neoddiskutovatelná. Ale je třeba aktivněji působit pozitivními příklady i na laickou veřejnost. Všichni asi známe přísloví, že „řemeslo má zlaté dno“, ale je třeba to každodenně dokazovat v praxi. Jen tak se nám podaří mladou generaci „nabudit“ k rozhodnutí stát se budoucí generací stavbařů.

Ovšem, jestli stavební firmy potřebují své zaměstnance okamžitě, lidé se budou ptát, zda jejich psychicky náročná a fyzicky namáhavá práce, kterou musejí ze sebe při práci vydat, bude patřičně ohodnocena?

Zde je velmi těžká odpověď. Pokud se podíváme na obor jako takový, pak by se na první pohled mohlo zdát, že stát se zaměstnancem ve stavebnictví znamená žít tzv. od výplaty k výplatě. Průměrné mzdy za celou populaci, čili za všechny firmy ve stavebnictví, včetně minoritních, jsou, mírně řečeno, velmi nekonkurenceschopné. Zde mohu pouze spekulovat, ale domnívám, že zde výraznou roli hraje snaha o tzv. „optimalizaci“ v odvodech do sociálních systémů a daní.

Ve firmách, kde působí OS Stavba ČR, je však situace výrazně odlišná. Výdělky zde dosahují na republikový průměr, a dokonce ho v nemálo případech i výrazně převyšují. Je to bezesporu pozitivní výsledek naší každodenní práce, naší snahy korunované úspěchy v kolektivním vyjednávání.

Jenom dodám, že, zejména s ohledem na současný ohromný růst životních nákladů, to bude zaměstnance ve stavebnictví nesmírně zajímat…

Ano, to s tím zcela bezpochyby souvisí. I když se nám všude nepodařilo úspěšně čelit růstu životních nákladů, i tak mohu konstatovat, že díky dobře vedeným kolektivním jednáním, tyto propady nebyly nijak dramatické. Samozřejmě, že to neplatí ve všech případech, ale hovořím o průměru.

V této návaznosti se musím rovněž zeptat, jak to, ve stavebnictví, vypadá s kolektivním vyjednáváním?

Kolektivní vyjednávání pro letošní rok máme úspěšně za sebou. Na úrovni odvětví jsme uzavřeli opět dlouholetou kolektivní smlouvu, konkrétně na 5 let. Její platnost je od 1. 4. 2024 do 31. 3. 2029. Mzdy máme dohodnuté na jeden rok, jak už se u nás ve stavebnictví stalo tradicí. Na odvětvové úrovni jsme tak určitým unikátem, neboť vyšší kolektivní smlouvu máme uzavřenou již kontinuálně od roku 1991. Tento pozitivní trend na úrovni odvětví, se poté úspěšně propisuje i do podnikové úrovně, kde jsme také velmi úspěšní. I pro letošní rok máme uzavřeno více jak 100 podnikových kolektivních smluv.

Hovoříme-li o odborářské tématice, musím připomenout i základní problém, kterým je výpověď bez udání důvodu. Odbory jsou, přirozeně, proti. Ale, co tomu říkají i zaměstnavatelé, stavební podnikatelé?

Zde neumím dát zcela jednoznačnou odpověď. Jsem však přesvědčen, že většina našich sociálních partnerů tento institut nepožaduje. Oficiální stanovisko však nemáme, takže je to spíš otázka na naše sociální partnery. Ohledně našeho odborového svazu mohu jasně prohlásit, že jsme zásadně proti. Dokonce na našem nejvrcholnějším jednání, tj. při posledním sjezdu OS, které se koná jednou za pět let, se se jasné „NE!!!“, této myšlence, dostalo i do hlavního usnesení sjezdu. Mimochodem tento sjezd, v pořadí ji IX., proběhl počátkem února letošního roku. Potvrdil stávající vedení svazu na dalších pět let a stanovil program a hlavní priority svazové činnosti.

Přirozeně, že poslední otázka patří tomu, jak hodnotíte, z pohledu odborů, další vývoj českého stavebnictví?

Z pohledu nás, jako zástupců zaměstnanců, jsme do budoucna i nadále optimisté. Perspektiva stavebnictví je neoddiskutovatelná. Stavět se bude vždy! Navíc, jsou před námi velké výzvy. Zmíním jenom některé, ať již jde o výstavbu několika bloků jaderných elektráren, či dokončení dálniční sítě v ČR, dále rozjezd budování vysokorychlostní železnice a zároveň i trvalý nedostatek bytů. Již tento základní výčet zcela jednoznačně odpovídá na vaši otázku. O budoucnost pro naše členy se nebojíme, a i když aktuálně procházíme mírným ochlazením, je jen otázkou času, kdy opět přijde doba permanentního nestíhání a odmítání zakázek pro nedostatečnou kapacitu. Připravme se společně opět na to, že sehnat v dostupné době kvalitního zhotovitele pro požadované investiční akce stavebního charakteru, bude téměř neřešitelný problém, jako tomu bylo ještě v nedávné minulosti.