Rozhovor s Pavlem Brandlem, předsedou Regionální agrární komory kraje Karlovy Vary

Jak byste charakterizoval zemědělství Karlovarského kraje a s čím se nyní konkrétně potýká?

Nejprve musím říci, že Karlovarský kraj, svojí rozlohou 3.314 km², patří mezi nejmenší kraje v republice. Současně také musím upozornit, že v našem kraji nejvíce zastoupeno lázeňství a těžební průmysl, což je dáno přírodními podmínkami a historickými souvislostmi. Proto také zdejší obyvatelé, zemědělství více méně chápou jako méně významné podnikání. Navíc, vzhledem k velkému množství pramenů a lázní, je v kraji většina oblastí s chráněným územím či chráněnými oblastmi a z toho vyplývá, že zemědělství je zde provozováno v roztříštěném půdním fondu a převážně ve vyšších nadmořských výškách.

Z celkové výměry, to je zhruba 110.000 hektarů, je 95 % ploch zařazených do oblastí ANC, to je oblastí s přírodními či jinými omezeními. Zemědělství je v našem kraji provozováno převážně na trvalých travních porostech (TTP) a pastvinách. Mimochodem, v našem kraji máme nejvyšší procentuální zastoupení trvalých travních porostů v republice. Takže, dá se logicky říci, že u nás převažuje chov krav bez tržní produkce na úkor krav dojných.

Když hovoříme o zemědělské výrobě, i my se přirozeně vykazujeme úbytkem pracovníků, zejména v živočišné výrobě. V současné době je u nás v evidenci 1.900 zaměstnanců v zemědělské výrobě, zatímco v roce 2016 jich bylo 2200. To jen potvrzuje signály o tom, že, díky postupnému úbytku živočišné výroby u nás, klesá počet pracovníků v zemědělství a lidé na venkově jsou nuceni si hledat jinou obživu.

Když už jsem se zmínil o živočišné výrobě, musím jenom dodat, že u nás, v kraji, máme pouze 3 subjekty, které chovají dojné krávy. Ostatní chovatelé se zaměřili na masný skot. Ale na druhé straně, zajímavým údajem je skutečnost, že téměř 50 % zemědělců v kraji je zařazeno v režimu ekologického zemědělství. Snad je to i proto, že tomuto stavu výrazně napomáhají zdejší přírodní podmínky.

Z toho, co jste před chvílí řekl, vyplývá i otázka, jaké je vlastně rozvrstvení a zaměření zemědělských podnikatelů u vás?

V kraji máme evidováno 327 subjektů, z toho 272 fyzických osob a 55 právnických osob, přitom v roce 2016 jich bylo 445 a 105). Pokud jde o zemědělskou půdu, u nás v kraji evidujeme cca 96.000 hektarů obhospodařované půdy, přičemž v roce 2016 to bylo 97.000 hektarů. Dále chováme 31.000 ks skotu s tím, že v roce 2016 to bylo 45.000 kusů. Z těchto čísel, které jsem vám uvedl, vyplývá jeden závěr, co my zemědělci říkáme již delší dobu, a to, že výrazně ubývá jak zemědělských podnikatelů, tak i plochy zemědělské půdy, na které mohou hospodařit.

Hovoříme-li o úbytku zemědělské půdy, kde vidíte příčiny tohoto stavu?

Nejprve připomenu, že v 90. letech minulého století se mohutně, a mnohdy přímo velikášsky, tvořily nové územní plány měst a obcí s cílem jejich intenzivního rozvoje. Proto také značná část zemědělské půdy byla zastavěna novými obytnými zónami či průmyslovými parky. Od té doby postupně dochází k uskutečnění těchto plánů a úbytek půdy je tak vidět, ale řekl bych, že základ k tomuto vývoji byl dán již dříve.

Ještě bych dodal k tomu, že, kromě tohoto rozšiřování zástavby zemědělských ploch, dnes vidíme i to, že zemědělskou půdu vykupují ekonomicky silné společnosti a firmy, ať již tuzemské či zahraniční, jejichž cílem je, prostřednictvím zemědělské činnosti, dosáhnout ekonomického zisku. Jako zemědělci bychom sice chtěli, aby selská tradice pokračovala v rámci tradičních zemědělských rodin, ale realita života je přece jenom trochu jiná.

V posledních letech řada zemědělců upozorňuje na to, že o naši zemědělskou půdu mají velký zájem i farmáři ze sousedního Německa. Máte přehled o tom, jak tito noví, němečtí vlastníci zemědělské půdy u nás hospodaří?

Jak jsem již před chvílí řekl, podmínky Karlovarského kraje jsou značně specifické. Vždyť skoro celý kraj, to je 95 % jeho rozlohy, se nalézá v LFA území neboli v méně příznivých podmínkách. Načež musím podotknout, že největší a nejvyšší podíl na území našeho kraje má právě zalesnění a TTP porosty.

Ptáte-li se na tom, jak u nás hospodaří farmáři ze zahraničí, zejména ze sousedního Německu, musím říci, že téměř výhradně mají zájem o ornou půdu. Neznám německého sedláka, který by v Čechách provozoval živočišnou výrobu

Počátky tohoto usazování na naší zemědělské půdě zahraničních farmářů, a to především sousedních německých sedláků, pozorujeme od roku 1998, kdy si začali pronajímat půdu od českých vlastníků-restituentů. Proč k tomu začalo docházet? Logicky v tom byl ekonomický zájem z obou stran. Nájem zemědělské půdy činil v té době 1000 až 1500 Kč za hektar, načež němečtí sedláci tyto sumy začali přeplácet, a to na úrovni 100 až 150 marek, později platili eurem. Dá se tedy říci, že díky tomu vysokému pronájmu sedláci ze sousedního Německa obsadili významnou část orné půdy v Karlovarském kraji, hlavně na Chebsku.

Načež poté došlo k dalšímu posunu rovin, kdy v letech 1999 až 2006 docházelo k nákupu státní půdy u nás, a to od Pozemkového fondu České republiky, farmáři ze zahraničí s tím, že u nás šlo převážně o německé sedláky ze Saska a Bavorska. Docházelo k tomu jednak prostřednictvím založených s.r.o., jako je Česká agrární společnost s.r.o. či AGRO Dannhorn s.r.o nebo Mite střed Evropy s.r.o., ale k nákupu půdy docházelo i ze strany českých investičních skupin, jako jsou například Mattoni či Spojené farmy.

Zmínil jste se o letech 1999 až 2006. Znamená to, že poté došlo k nějakému dalšímu posunu rovin ve smyslu odkupu zemědělské půdy zahraničními farmáři či investičními skupinami?

Pravdu máte v tom, že po roce 2006 se u nás prakticky rozběhl zcela běžný nákup zemědělské půdy od českých vlastníků a restituentů, a to jak cizozemci, tak i omezeně významnými českými investory. U nás v kraji patří mezi ně například Spojené farmy, AGROFERT, Mostecká uhelná či mnozí investoři, jako fyzické osoby.

Ale, k dalšímu významnému zlomu došlo v letech 2017 až 2018, kdy, a to v důsledku nařízení Evropské unie, kdy bylo rozhodnuto o rekodifikaci LFA, což tehdy označovalo méně příznivé oblasti, na ANC, tedy na oblasti s přírodními omezeními. Problém spočívá v tom, že toto nové vymezení plateb ANC na farmu se promítlo i do cenové politiky za zemědělskou půdu, kdy byla stanovena jeho cena ve výši 78 euro na hektar. Přičemž tento „dárek“ české vlády německým sedlákům vedl k tomu, že ti okamžitě promítli výši této sumy do zvýšení cen pachtu, což, ve svých důsledcích, vedlo k dalšímu vytlačení českých hospodářů z naší zemědělské půdy. Mimochodem, současná hladina pachtu u nás činí na 400 euro/ha, přitom maximální, nám známá, cena pachtu je 630 euro/ha. Dá se tedy říci, že od roku 2017 dochází k masivnímu výkupu celých zemědělských podniků, a to včetně půdy nebo bez půdy s dlouhodobými pachty.

V současné době u nás, na regionální Agrární komoře ČR odhadujeme, že v Karlovarském kraji je v rukou českých sedláků, kteří na půdě hospodaří, maximálně 30 % půdy. Ostatní vlastní cizozemci nebo investoři, kteří sami nehospodaří, ale zemědělskou výrobu zajišťují formou jimi dosazených managementů.

Od některých zemědělců z Klatovska či z Domažlicka jsem slyšel, že němečtí sedláci, hospodařící u nich, si odvážejí vypěstované plodiny k jejich zpracování na jejich farmy v Bavorsku. Máte obdobné poznatky i ve vašem kraji?

Poznatky, že by se odváželo obilí či jiné plodiny z našeho kraje ke zpracování do Saska či Bavorska, u nás nemáme. Ale, na druhé straně k tomu mohu jenom poznamenat, že, z hlediska zemědělské výroby, bychom to mohli nazvat, že jsme intenzivní hospodářskou kolonií. Vždyť suroviny se od nás vyvážejí, a naopak se k nám dovážejí hotové výrobky, to je produkty s vyšší přidanou hodnotou. Mohu jenom potvrdit, že bilance výroby a potřeby surovin pro potravinářský průmysl je výrazně kladná. Přebytky jsou u všech tradičních komodit rostlinné výroby, to je u obilovin, řepky, brambor, speciálních plodin, jako ke kmín a mák, ale i chmele. Snad jen ta cukrová řepa je tak akorát. To samé platí u základních komodit živočišné výroby, to je u produkce jatečního skotu či výroby mléka.

V současné době určují ceny komodit především obchodní burzy pro rostlinnou výrobu, a to je pro české sedláky pozitivní, protože prodávají za stejné ceny jako Němci.

Vážným probléme je však bilance obchodu s potravinami. Ta je, samo sebou, výrazně záporná! Obrovský konkurenční tlak v supermarketech a hypermarketech likviduje naše výrobce, tím snižuje poptávku českých zpracovatelů. Výsledkem je nerovná konkurence ve výrobě finálních produktů, což, ve svých důsledcích, nakonec vede k výrazným přebytkům ve výrobě základních komodit u nás.

Není řešením této situace, to je výkupu půdy od českých vlastníků, přijetí zákona o ochraně půdního fondu po vzoru Francie či Německa, které chápou půdu jako národní bohatství?

Řekl bych, že v současné době platí heslo, že je „pozdě bycha honit“. Prakticky vzato, u nás je již po boji! Celý rezervoár státní půdy, to je v rozměru 500.000 ha, jako tomu bylo v roce 1995, je už bohužel pryč. Přitom náš stát nemá prostředky a možnosti jednoduchým způsobem si zajistit půdu pro liniové stavby, přičemž potřebnou půdu musí vykupovat za nehorázné ceny. Nařizovat něco v situaci, kdy výrazný podíl vlastnictví půdy je v rukou jiných občanů EU, a i mimo ni, je, podle mne, zcela absurdní.

Pokud jde o vlastnictví půdy, její ochranu a zemědělskou výrobu, dobrým příkladem pro nás by bylo Polsko a Francie. Ale to je v současné době již, ve své podstatě, k ničemu, protože vlastnictví půdy v Čechách je zpět před rokem 1350, a Chebsko je zpět v rukou Německých rytířů.

Takže, čeští zemědělci u vás, v kraji, ve svém hospodaření musí vycházet ze současných podmínek, které pro ně v rámci české ekonomiky, potažmo Evropské unie, existují…

Ano, mohu to jenom potvrdit. Jako Agrární komora ČR se snažíme českým produkčním zemědělcům pomoci, jak nejlépe to jde. Bojujeme za jejich zájmy, za co nejlepší podmínky pro jejich práci na polích, ve stájích či jinde, a to jak u české vlády, tak i přirozeně u orgánů EU v Bruselu. Kdy využíváme možností jednat s těmito orgány EU přes organizaci COPA/COGECA, což je sdružení nevládních zemědělských organizací v rámci EU. Musím konstatovat, že to není pro nás jednoduchá pozice, obhajovat zájmy našich produkčních zemědělců, a to jak u české vlády, tak i v Bruselu. Jde totiž o to, že Společná zemědělská politika (SZP) EU na léta 2023 až 2027 a následně i Strategický plán SZP pro Českou republiku na léta 2023 až 2027 již platí, a to i přes vážné výhrady, které naši produkční zemědělci k některým aspektům těchto programů mají. Ale, to je téma na jiný rozhovor. O tom, až někdy jindy.