V souvislosti s vládním konsolidačním balíčkem, jak jej na jaře t.r. představila vláda s cílem stabilizovat veřejné finance, se řada navrhovaných, podle vlády, úsporných opatření, dotýká i situace v českém zdravotnictví. Zdravotnické odbory, tj. OS zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) a Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů (LOK-SČL) na tyto vládní záměry reagovaly i prvním společným zasedáním předsednictev obou odborových organizací. Vždyť šlo o to ujasnit si, jak by zdravotnické odbory měly na předložené návrhy vlády reagovat a jaký společný postup by měly oba odborové svazy v příštích měsících zaujmout.

Tato skutečnost nás vedla k tomu, že jsme požádali o rozhovor předsedkyni OSZSP ČR Dagmar Žitníkovou, aby nám sdělila, co přesně zdravotnické odbory kritizují a co od vlády očekávají, pokud jde o otázku finanční konsolidace českého zdravotnictví a tím i udržení kvalitní zdravotnické péče u nás.

Zdravotnické odbory nedávno velmi důrazně kritizovaly plán vládní koalice na zvýšení počtu přesčasových hodin v nemocnicích. Jedním z vašich argumentů bylo, že se zhorší kvalita zdravotnické péče. Můžete to vysvětlit?

Návrh na další zvýšení počtu přesčasových hodin ve zdravotnictví byl předložen poslancem vládní strany Vítem Kaňkovským z KDU-ČSL s tím, že jeho přijetím by se de facto legalizovala dosavadní praxe neúměrného množství přesčasových hodin, které by lékaři a střední zdravotnický personál museli strávit na svých pracovištích v nemocnicích.

Musím podotknout, že se nejedná jen o nemocnice, ale také i o zdravotnickou záchrannou službu. Jen pro představu: Záchranáři budou moci, v rámci své roční pracovní doby, odpracovat dalšího půl roku navíc. To znamená, že se jejich roční pracovní doba legálně zvýší téměř o polovinu.

V kontextu zvýšení přesčasové práce jsme upozornili na několik zásadních problémů. Existuje totiž mnoho studií, které jednoznačně dokládají, že s objemem práce roste chybovost zaměstnance. Zdravotníci, kteří se mají starat o naše nemocné spoluobčany a léčit je, budou takto extrémně přetíženi.

Jenom k tomu dodám, že nikdo dnes nepolemizuje o tom, že řidiči musejí mít bezpečnostní přestávky. Strojvedoucí ve vlaku je automaticky po určitých hodinách vystřídán. Ptáme se, ve zdravotnictví je to jinak? A to tak, že lékař, po práci v noci, může druhý den nastoupit na další směnu a jít operovat? Lékař je jiný člověk? Není! Je to stejný člověk jako kterýkoliv jiný! Tudíž, že může, díky svému přetížení, udělat chybu. Takže, jeho chyba může, stejně jako chyba řidiče, ohrozit jiného člověka. Navíc, podle nás, jde také o vzkaz zdravotníkům, a to jak těm současným, tak příštím: „Jste jiní zaměstnanci, můžete s požehnáním parlamentu pracovat více než ostatní.“

Za největší paradox, této vládou navrhované a prosazované právní úpravy, považuji, že další práce přesčas je součástí novely zákoníku práce, která měla do našeho zákona transformovat evropskou směrnici ke slaďování pracovního a osobního života a směrnici, která zavádí bezpečné pracovní podmínky.

Mimo jiné také konstatujete, že k přetížení zdravotníků dochází i v důsledku zdravotnického personálu. Uvádíte, že v nemocnicích chybí přes 3000 zdravotních sester. Co podniká vláda, zaměstnavatelé, ale i odbory, aby se tato situace zlepšila?

Odbory více než rok a půl žádaly Ministerstvo zdravotnictví ČR o vytvoření personální skupiny, která by řešila stabilizaci zdravotníků. Navrhovali jsme zvýšit počty studentů na zdravotnických školách, zavést stipendijní programy pro studenty, řešit benefity pro zdravotníky a řešit také systém práce ve zdravotnictví. Léta se obracíme na politickou reprezentaci a léta se systémově nic neděje. Výsledkem je, že se kvalitní české zdravotnictví pomalu, ale jistě propadá. S nedostatkem personálu se prodlužují termíny na vyšetření i na operace, chybí lékaři nejrůznějších odborností. V souvislosti s demografickým vývojem se dostáváme do situace, kdy do pěti let může odejít ze zdravotnictví do důchodu skoro 15 % zdravotních sester, a to bude mít velmi citelné dopady. Je nejvyšší čas, aby se problém začal řešit. Bohužel zatím nikdo z politiků toto nechce slyšet.

Našim občanům, kvůli vysoké inflaci, rostou životní náklady, což se týká i pracovníků ve zdravotnictví. Pokrývá, podle vás, vývoj platů a mezd ve zdravotnictví tuto inflaci?

Co se týká platů a mezd je paradoxní, že se nám politici snaží vnutit myšlenku, že stabilizace zdravotníků formou zvýšených mezd neplatí. Na jednáních často slyším, že se těžce shání IT pracovníci, manažeři a že je nutné vyčlenit finance na některé profese, neboť přilákání odborníků do státní správy je vázané na zvýšení platů. Vzápětí je nám sděleno, že zdravotníci již platy zvyšovat nechtějí. Tak nevím, zda se mám začít smát, nebo plakat. Zvyšování platů a mezd je základní stabilizační prvek pro všechny profese.

V kontextu navýšení přesčasových hodin je zřejmé, že platy a mzdy porostou. Za odbory ovšem zásadně nesouhlasíme s růstem mezd a platů jen za přesčasy. Pokud někdo místo 168 hodin odpracuje 200, tak má zákonitě vyšší plat, nebo mzdu. V zdravotnictví dlouhodobě usilujeme o přepočet na hodinovou mzdu, jen tak se dostaneme k relevantním datům.

Váš odborový svaz se logicky připojil ke stávkové pohotovosti, kterou nedávno vyhlásily odborové svazy, které působí a pracují ve sféře státní a veřejné správě. Myslíte si, že důvody ke stávkové pohotovosti i nadále trvají?

Ano, důvody stávkové pohotovosti dále trvají. Není zřejmé, jak bude vypadat návrh státního rozpočtu na rok 2024 a úhradová vyhláška. Jde totiž o to, že v období následujících měsíců, tj. v srpnu a září, se bude jednat o tom, jak bude vypadat úhradová vyhláška pro příští rok. Tedy, v této chvíli není vůbec jasné, na čem se ministerstvo zdravotnictví, zdravotní pojišťovny a zaměstnavatelé, tj. vedení nemocnic a ostatních zdravotnických zařízení, nakonec dohodnou.

Za odbory k tomu musím říci, že požadujeme, aby se část navýšených úhrad účelově vyčlenila na zvýšení platů a mezd. O konkrétních částkách budeme jednat.

Mimochodem, na společném jednání centrální tripartity s krajskými tripartitami, které se uskutečnilo 10. července t.r., se hovořilo o otázce financování zdravotnictví v krajích. K jakým konkrétním závěrům jste, při tomto jednání, dospěli?

Musím bohužel konstatovat, že k žádným konkrétním závěrům jsme nedošli.

Při hodnocení určité konkrétní situace, obvykle se volí slova o tom, že situace není ještě tak tragická, a že se může zlepšit. Platí to i v českém zdravotnictví?

Chtěla bych být optimistka. Ano, máme ve srovnání s jinými, velmi kvalitní a dostupné zdravotnictví. Vzhledem k neřešení konkrétních problémů naše křivka ovšem není stoupající, ale klesající. A to by si měli politici uvědomit. Je otázkou politické vůle, či nevůle, jak se bude zdravotnictví vyvíjet a zda se bude rozvíjet jako pro všechny naše občany dostupná veřejná služba, nebo jako kvalitní péče pro vyvolené a majetné a jen základní záchranná síť pro chudé. Za odbory jsme vždy prosazovali solidární a kvalitní systém, a ten něco stojí. Bez peněz to ve zdravotnictví, stejně jako v jiných oblastech, nejde. A to, kolik peněz půjde na zdravotnictví a potažmo na zlepšení zdravotní péče a organizace zdravotnictví, je v rukou politiků. Vše je o prioritách!