Výzvy, příležitosti a nejlepší praxe v oblasti sociálního zemědělství – to bylo hlavní obsahové zaměření odborné konference o sociálním zemědělství, kterou ve středu 25. října 2023 uspořádaly Ministerstvo zemědělství ČR, Zemědělský svaz ČR a Asociace sociálního zemědělství v areálu České zemědělské univerzity v Praze.

Na konferenci rozebírali řečníci pojem sociální zemědělství ze všech možných úhlů pohledu. Jak sociální může zemědělství být, aby ještě stále bylo zemědělstvím? Bude sociální podnik více sociální, nebo více zemědělský? Sociální bylo zemědělství přece odedávna! Ovšem, pochopitelně, že otázek, o nichž se hovořilo, bylo mnoho, a nikoliv na všechny existovala jasná odpověď. Ale, nejdůležitějším výstupem z této konference bylo, že se u nás chystá zákon o sociálním podniku, jehož účinnost by měla začít k 1. lednu 2025. Pokud jde o další myšlenky, jak je jednotliví řečníci či účastníci diskuse prezentovali, shrnuli jsme, pro vás, ty nejdůležitější.

Konferenci zahájil a celý její průběh moderoval předseda Zemědělského svazu ČR (ZS ČR) Martin Pýcha. Na úvod vysvětlil, že sociální zemědělství je téma, které se týká i produkčních podniků, byť to možná někoho překvapí. Vždyť právě moderní, konkurenceschopný, v krajině hospodařící podnik může být sociální! Jde jen o to, jak vybalancovat všechny tři role, které zemědělství má: roli ekologickou (správa krajiny, emise skleníkových plynů, biodiverzita), s rolí ekonomickou (produkce cenově dostupných a kvalitních potravin a surovin) a sociální. Načež poznamenal, že o sociální roli se mezi lidmi moc často nehovoří, a když už, tak ve vazbě na zaměstnavatelskou roli. Přitom družstvům je tato role vlastní odjakživa, protože družstevnictví je sociální ze své podstaty.

Dále uvedl, že neméně důležitá je i role zemědělců na venkově, čímž měl na mysli podporu spolků, kultury, budování infrastruktury, služby pro spoluobčany na vesnici, jako je například poskytování stravování ve vlastních jídelnách, dále zajištění fungování čerpacích stanic, obchodů, prodejen ze dvora, zároveň i podpora ochránců přírody, hasičů atd. Je toho mnoho, podotkl. Ročně na tyto aktivity vydají členové ZS ČR, podle průzkumu ZS ČR, více než čtvrt miliardy korun ročně, což není na podporu komunitního a sociálního života vůbec málo.

Mimochodem, naši produkční zemědělci v této souvislosti poukazují na to, že snížení obálky národních dotací pro rok 2023, k němuž došlo na základě rozhodnutí tehdejšího ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, značně oslabí tuto pomoc zemědělců těmto spolkům a iniciativám na vesnicích.

Zároveň musíme uvést, že Martin Pýcha během svého vystoupení připomněl, že Zemědělský svaz ČR již deset let organizuje projekt „Zemědělství žije“.

Martin Pýcha dále upozornil, že když se manažerů v zemědělských podnicích zeptáte, co to je sociální zemědělství? Odpovídají dvěma způsoby: tj. levné obědy pro své zaměstnance i širokou veřejnost, plyn z bioplynových stanic obci, pořádání dnů otevřených dveří, práce s hůře integrovatelnými lidmi, integrace vězňů, akce pro děti – to všechno berou jako běžnou součást své činnosti a neuvědomují si ani, že tyto činnosti lze také charakterizovat jako sociální zemědělství.

Druhá skupina podniků vnímá sociální zemědělství až díky ministerstvu zemědělství, které tuto funkci zohledňuje ve svých dotačních titulech. Podniky se tedy začínají ptát, o co jde? Dokáží skloubit produkční roli s rolí sociální tak, aby byly konkurenceschopné? - otevřel konferenci otázkou Martin Pýcha.

Na téma Výzvy a příležitosti v sociálním zemědělství promluvili ve společné prezentaci náměstek ministra zemědělství Radek Holomčík a předseda rady Asociace sociálního zemědělství Jan Moudrý. Náměstek Holomčík uvedl své vystoupení historickým exkurzem. Podle něho sociální zemědělství není žádná novinka. Nejde v něm o nic jiného než o návrat k tradici, k tradičnímu principu „normální je neplýtvat“ (tzv. cirkulární ekonomika) a ke konceptu „vesnice se postará“ (o hendikepované, znevýhodněné na trhu práce). Jak dále poznamenal, ministerstvo zemědělství si uvědomuje, že pro řadu provozů toto nemůže být udržitelný model, a to z toho důvodu, že stojí na příliš mnoha nových technologiích. Načež dodal, že zemědělství je pestré stejně tak, jako je pestrá krajina nebo způsoby hospodaření. Podle něho by do budoucna sociální zemědělství mělo být významnou součástí celého oboru zemědělství.

Docent Jan Moudrý z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích k tomu dodal, že se předpokládá, že tato činnost bude mít, byť bude okrajová, významný dopad do sociální sféry. Zároveň konstatoval, že ač zákonem nelze nastavit a myslet úplně na vše, nový koncept sociální farmy je důležitý pro to, aby mu bylo možné poskytovat podporu. Uvedl také, že si uvědomuje, že do jeho definice se určitě nevejdou všichni. Pozitivní bude i terapeutický dopad tohoto konceptu do společnosti. Radek Holomčík dále zmínil, že sociální zemědělství se může podílet i na vzdělávání.

Na otázku, kolik subjektů nyní na ministerstvu zemědělství evidují jako „sociálních“? Odpověděl, že na ministerstvu zemědělství nemají kompletní data, a to z důvodu, který uvedl Martin Pýcha ve svém úvodním vystoupení, kdy řekl, že řada subjektů si své sociální činnosti vůbec není vědoma. Dále se Radek Holomčík zmínil, že na ministerstvu registrují 100 podniků, které mají za sociální, z toho 40 nejsou registrovaní zemědělci, ale zemědělství mají jako doplňkovou činnost (pro terapii), a tudíž nenaplňují definici sociálního podniku. Jde o podniky více sociální, kterým je zemědělská činnost spíše kulisou.

Cílem ministerstva zemědělství je propojovat subjekty, které by mohly být sociální, s těmi, které by měli zájem se do takovéto činnosti zapojit (tj. zemědělci vs. sociálně znevýhodnění, místní komunity, hendikepovaní apod.).

Docent Moudrý zároveň uvedl, jako jeden příklad za všechny, farmu na pěstování levandule. Samozřejmě jde o okrajovou činnost (levanduli nemohou pěstovat všichni). Na farmě se kromě pěstování levandule ale věnují i dalším aktivitám (nabízí rukodělné produkty, ubytování apod.). Podle něho sociální farma předpokládá více kombinovaných hodnot. Nejde jen o to, že zde spotřebitel najde lokální produkt, ale přidanou hodnotou bude např. značka bio (což ovšem ne každý běžný spotřebitel ocení).

Radek Holomčík zdůraznil, že ministerstvu zemědělství záleží na tom, aby veřejnost pochopila, co to sociální zemědělství je a co na něm tedy má oceňovat (v čem ta přidaná hodnota tkví).

Docent Moudrý představil, na závěr prezentace, potenciální modely: farma jako domov pro seniory (funguje v Německu); vzdělávání na farmě – faremní školy a školky (Německo); mimoprodukční funkce farem (Rakousko, Holandsko) – děti tu jsou ve styku se zvířaty, vyjedou si sem s rodiči „pohrát“ si, rekreační funkce; družstevní modely hospodaření (Itálie).

Radek Holomčík uzavřel svoji prezentaci tím, že základem sociálního zemědělství je zaprvé podmíněno nastavením legislativy, dále komunikací směrem k zemědělcům i k veřejnosti, a konečně také správným nastavením formy podpory. Tím vším se na ministerstvu zemědělství zabývají.

V rámci diskuse k jejich vystoupení se poté ujal slova Martin Pýcha, a vyjádřil obavu, aby nebyla definice sociálního podniku pojata příliš úzce. Zdůraznil, že výsledkem by však nemělo být, že sociální funkce zastíní funkci produkční. Zemědělské podniky zaměstnávají nejenom hendikepované, ale i lidi, kteří na venkově, v daném regionu žijí, a dávají tím jejich životu smysl. I to je funkce sociálního zemědělství, připomenul předseda Martin Pýcha.

V diskusi také zaznělo, že mizí podpora družstevní formy zemědělství ze strany státu. Přitom družstva hospodaří na dvou třetinách zemědělské půdy a zajištují zemědělskou soběstačnost. Se svojí další obavou k problému snižování podpory družstevnictví ze strany českého státu vystoupil Jaroslav Trnka, předseda ZOD Kolinec. Vrátil se k myšlence družstevnictví, kterého si, z důvodů zprofanovanosti tohoto pojmu, nevážíme, a řekl, že nemá obavu o sociální aspekt zemědělských podniků. Tak ostatně fungovala vesnice vždycky... „Ale mám obavu o zemědělství jako takové. Konkrétně o družstevní zemědělství. Na základě zejména nově nastavených dotačních podpor (redistributivní platby atd.) dochází k nerovnoměrné podpoře podnikání v zemědělství, což způsobuje, že enormně roste zájem nových mladých zemědělců o zemědělskou půdu a současné zemědělské podniky o ni tím pádem přicházejí,“ vysvětlil Jaroslav Trnka.

„Navíc obchod se zemědělskou půdou není dostatečně legislativně chráněn proti spekulantům, a tak dochází těmito osobami ke skupování značného množství zemědělské půdy. To se pak odráží v ceně pachtovného, protože tato skupina majitelů již nehledí na místní ceny nájemného, ale požadují nájemné vyšší, než je v lokalitě běžné.

Nemohu se zbavit dojmu, že na družstevní zemědělství ministerstvo zemědělství zapomíná. Přitom družstva v ČR zaujímají značné procento zemědělských podniků, které vyrábí značný objem potravin. V podstatě jde o to, aby zemědělská družstva mohla v budoucnosti fungovat – vyrábět potraviny. Aby družstevní zemědělství bylo podporováno stejnou měrou, jako je podporováno zemědělství v EU tak, aby bylo konkurenceschopné. A sociální aspekt prosperujících zemědělských družstev je pak jejich příjemný bonus,“ vysvětlil náměstkovi ministra Radku Holomčíkovi a předsedovi Asociace sociálního zemědělství Janu Moudrému předseda ZOD Kolinec Jaroslav Trnka.

Na téma Sociální zemědělství a ekonomická udržitelnost promluvil Tomáš Chovanec z Asociace sociálního zemědělství, který hovořil o tom, jak tento koncept vnímají členové asociace. Poznamenal, že ho chápou jako způsob, jak dát hendikepovaným či sociálně znevýhodněným práci (dostat je na trh práce) a při tom rozvíjet své další činnosti. „Naše sociální systémy se starají o to, jak tyto lidi připravit na práci. Zato my se zajímáme o jejich zaměstnávání, tj. aby vůbec byla pracovní příležitost pro různé pracovní skupiny!“ uvedl.

Vysvětlil také dva zcela odlišné přístupy, tj. modely sociální farmy. Jsou farmy, které zapojují znevýhodněné osoby do svého stávajícího provozu. Potom jsou také farmy, které teprve vznikají s cílem být sociální. A právě druhý přístup se, podle něho, neobejde bez systémové podpory.

Při tom všem musí dávat smysl ekonomická efektivita farmy. V projektu, kterým se sociální farma teprve zakládá, musí být zohledněno nejenom využití zemědělských ploch a hospodářských zvířat, ale zohlednit musí i optimalizaci pracovní síly (např. zaměstná-li někoho nezaměstnatelného, jak u něj obnovit pracovní návyky?). Další otázkou je sociální odbornost. Potřebuje zemědělec zaměstnávající někoho se sníženými rozumovými schopnostmi sociálního pracovníka (odborníka), který mu řekne, že v tomto případě dosáhneme tento člověk toho a toho maxima? Někdy ano, a někdy vůbec ne. I to je potřeba vzít v potaz.

Tomáš Chovanec vidí dva druhy přístupů k sociálnímu zemědělství: Za prvé jsou to lidé se sociálním cítěním, kteří chtějí pomáhat lidsky, a za druhé zemědělci se sociálním cítěním, kteří chtějí pomáhat přes zemědělství.

Položili si také řečnickou otázku, jak sociální farmu financovat? Odpověděl si, že nic nového na tom nejde vymyslet. Příjem mohou tvořit jednak dotace a jednak vlastní příjmy z podnikání. U farmy, která vznikla s cílem sociální pomoci, bude nutností diverzifikovat své aktivity (prodej zemědělských produktů, terapeutické služby, prodej suvenýrů, agroturistika, dobrovolnická spolupráce, KPZ – komunitou podporované zemědělství) a těmito aktivitami své podnikání podpořit. Poznamenal, že sociální farma se nebude moci zabývat výlučně jenom zemědělskou činností, ale podrží ji i její mimoprodukční aktivity. „Zemědělec, který bude chtít udržet svou produkci, by mohl z tohoto modelu odejít, protože ho nemusí shledávat jako udržitelný...“ končil svoji prezentaci Tomáš Chovanec.

Slovo si poté opět vzal předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který vysvětlil postoj produkčních zemědělců. Není to tak, že hospodaří s jediným cílem – generovat zisk. Chtějí prostě jenom přežít! Vždyť v družstvech ručí za hospodaření svým majetkem. „Diverzifikace je určitě důležitá, ale do sociálních služeb? To je v zemědělství opravdu novinka. Podle mne není funkční varianta, aby zemědělec dělal zemědělství jako doplněk. Pak už to podle mne není zemědělec,“ zamýšlel se Martin Pýcha.

Na konferenci dále vystoupil ředitel Domova sv. Anežky Václav Běťák, který představil konkrétní příklad propojení sociální a zemědělské sféry, právě na příkladu činnosti tohoto domova, který funguje již 25 let a sídlí v Týně nad Vltavou. „Sociálně podnikáme,“ charakterizoval činnost Domova sv. Anežky jeho ředitel. „Dáváme lidem s různým zdravotním postižením práci. Máme různé integrační díly, např. truhlářskou dílnu, sekací dílnu, zabýváme se chovem ovcí, šijeme peřiny, oblečení, a zároveň jim poskytujeme sociální služby, tj. sociální rehabilitace – čtení, psaní, stolování s tím, že sociálně terapeutické dílny slouží k procvičení jemné motoriky. Cílem je i podpora samostatného bydlení,“ prohlásil Václav Běták.

Jak propojují sociálno se zemědělstvím? „Sídlíme na statku, a tak se nám občas podaří dostat klienta do jiného sociálního podniku. Dva roky jsme například uklízeli ZOO v Hluboké nad Vltavou. Naši klienti tam zůstali, i když výběrové řízení pak vyhrála jiná uklízecí firma. To pro nás byl velký úspěch,“ řekl ve svém vystoupení Václav Běťák

Zemědělství chápou v Domově sv. Anežky jako terapii. Škála jejich činností je velmi pestrá. Přeměnili např. hnojiště v Anežčinu zahrádku a na vyvýšených záhonech vypěstovali mnoho zeleniny a bylinek. Práci s hlínou tady berou za přirozenou. Z této činnosti jim plyne i ekonomický aspekt a viditelné výsledky jsou pro klienty velkou motivací. Vidí, že ze semínka vyroste něco, co se dá prodat. Z klientů Domova jsou rázem „zemědělci“, nikoliv jenom „ti, co hrabou listí“. „A tomu říkáme integrace. Postiženým totiž dává práce v zemědělství smysl!“, uzavřel za hlasitého potlesku svoji prezentaci Václav Běťák.

Mimochodem, k tomu musíme uvést, že činnost tohoto Domova sv. Anežky v Týně nad Vltavou je úzce propojena se zdejším působením bývalého, prvního prezidenta Agrární komory ČR Jiřího Netíka, a to jako zakladatele spolku Pomoc.

Terezie Daňková, majitelka ranče v Hoslovicích, představila svoji vlastní zkušenost se sociálním provozem farmy. Dveře její farmy jsou otevřené lidem, které by na trhu práce nenašli uplatnění, ať už kvůli různým závislostem, ať již psychickým problémům nebo se cítí vykořeněni ze své vlastní rodiny. Největším problémem je, podle ní, práce s lidmi v exekuci, protože ti potřebují komplexní pomoc. „Chtěla bych, aby sociální zemědělství fungovalo i na menších farmách, které se na to nezaměřují. Netlačme ale do něj všechny zemědělce. Vždyť postarat se o život na vsi bylo a je zemědělcům přirozené. Nedělme prosím farmy na farmy a na sociální farmy. Sociální práci děláme v určité míře všichni!“, řekla Terezie Daňková.

Ze své vlastní zkušenosti ví, že pomoc potřebuje z druhé strany. „Pomohlo by mi, abych měla ve chvíli, kdy péče o člověka překročí mou lidskou, intelektuální nebo psychickou kapacitu, možnost zavolat někomu o radu, o pomoc. Protože vy máte toho člověka 24 hodin u sebe, jste s ním pořád,“ popsala svoji zkušenost Terezie Daňková.

Náměstek ministra práce a sociálních věcí Ondřej Závodský vysvětlil, jak vypadá příprava legislativního ukotvení sociálního podnikání v ČR. Uvedl, že cílem ministerstva není zákon sepsat, ale podrobně ho vydiskutovat tak, aby pomáhal podnikatelům v sociálním zemědělství. Zákon o sociálním podniku byl v září 2023 předán Legislativní radě vlády ČR a předpokládaný termín jeho účinnosti je leden 2025. Podle něho je zákon postaven na tvrdých číslech a povinnostech a definicích pojmů. „To jinak se zákonem nejde,“ vysvětlil Ondřej Závodský.

Zákon přináší definici sociálního podniku, jehož definují znaky i povinnosti. Povinnosti jsou takové, že má dosahovat společensky prospěšného cíle. To je přerozdělovat 50 procent zisku na podporu a rozvoj cílové skupiny. Zaměstnávat má stanovený okruh a počet osob se specifickými osobami, tj. zdravotně postižené, dále osoby se všemi různými druhy sociálními znevýhodněními – lidi v exekuci, zajišťovací detence, po výkonu trestu, bez přístřeší, bez vzdělání.

Zákon dělí sociální podnik do čtyř modelů. Za prvé do prostupného modelu sociálního podniku, který pomůže klientovi dostat se na trh práce. Za druhé jde o stabilizační sociální podnik, který zaměstná zdravotně postižené, lidi ve věku na 55 let apod. Za třetí je to smíšený model, ve kterém se budou oba předešlé přístupy snoubit. Za čtvrté jde o sociální farmu, jejíž definice je prozatím definována vágně a je předmětem diskuse na ministerstvu zemědělství a ministerstvu práce a sociálních věcí.

Registraci sociálních podniků má vést MPSV, a to jako gestor. Počítá se s vymezením osob se slabým či těžším sociálním znevýhodněním. Zvažuje se i o zavedení motivačního příspěvku pro případ, že sociálně znevýhodněná osoba následně uspěje na trhu práce. Uvažuje se i o tom, že bude možné veřejné zakázky zadávat zjednodušeně sociálním podnikům.

Eva Kučerová z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze prezentovala své postřehy ze zahraniční cesty po farmách se zaměřením na sociální zemědělství. Představila různé formy a různé přístupy sociální pomoci s využitím zemědělství v zahraničí. Překvapivé bylo třeba už jen to, že cílovou skupinou pro sociální zemědělství v zahraničí jsou prostě jenom „venkované“. Na farmě v Německu se setkala spíše se zahradou než s farmou. Zahrada zaměstnávala učně – mladé lidi s různými psychickými problémy. Šlo tady o spolupráci zahradníků a speciálních pedagogů.

Jiná farma v Německu měla svou zaštiťující organizaci a byla zaměřena na produkci (slepic, ovcí, býků), kterou si i sami spotřebovávali. Bylo zjevné, že za existencí tohoto typu farmy stojí politika. Dá se říci, že šlo o jakousi ambulantní sociální službu postiženým.

Další farma v Německu se orientovala na bioprodukci. Zaměstnávala přes 100 klientů a 100 zaměstnanců. Místo bylo určeno pro lidi se závislostmi, kteří se sem přesunuli z města. Neměli speciálního pedagoga a šlo spíš o sebe očišťující práci na sobě.

Na farmách v Holandsku se Eva Kučerová setkala s různými formami farmaření, ať už šlo o malá rodinná hospodářství, do nichž lidé, tj. senioři, přijížděli jako do denního stacionáře. Šlo o komunitní farmu či spíše zahradu vnořenou do přírody, ale zároveň umístěnou i ve městě, která sloužila jako místo setkávání lidí s obtížemi psychického charakteru. Šlo také o chráněné dílny (dřevařské, svíčkárna, brašnářství).

Na závěr svého příspěvku vyjádřila Eva Kučerová myšlenku, že pokud u nás má dojít k proměně středního školství, tak potřebujeme využít zemědělských praxí a exkurzí na farmách / zemědělských podnicích. V zahraničí viděla, jak obrovský potenciál toto může být, což si u nás bohužel zatím moc neuvědomujeme.

Poté se slova opět ujal Martin Pýcha, který k této myšlence dodal, že Zemědělský svaz ČR se tímto problémem velmi aktivně zabývá a snaží se změnu a proměnu středního školství iniciovat. Toto téma by však vydalo na další celou konferenci, povzdechl si na závěr předseda Zemědělského svazu ČR.