Dnešní jednání „tripartity“ se, podle vyjádření Zemědělského svazu ČR zaměří na dopady energetické situace a ekologické legislativy EU na české zemědělství. Zemědělský svaz ČR, který zastupuje zaměstnavatele v zemědělství, se jednání tripartity účastní a chce upozornit na množství požadavků a úkolů ze strany státu a Evropské unie, které jsou v mnoha případech v rozporu. Poukazuje také na skutečnost, že zcela chybí analýza dopadů na české zemědělství a produkci potravin. Reálně tedy nikdo netuší, co chystané změny v praxi přinesou.

Dopady navrhované ekologické legislativy EU

Konkrétním příkladem je návrh Farm to Fork strategie a Strategie pro biologickou rozmanitost. Evropská komise odmítá sama zpracovat dopadovou studii pro tyto návrhy. „Problém vidím v tom, že Evropská komise nezkoumá dopady své vlastní politiky a existující zahraniční studie zlehčuje a bagatelizuje,“ říká Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR. Například, jde o studie zpracované americkým ministerstvem zemědělství (USDA(, dále Univerzitou ve Wageningenu, Univerzitou v Kielu, a dokonce i studii zpracovanou vlastním Společným výzkumným střediskem EK (JRC). Všechny tyto studie, byť zpracované různými metodikami a nezávisle na sobě, kvantifikují obdobné dopady tšchto strategií v rámci Green Dealu (Zelené dohody EU).

Podle studie amerického ministerstva zemědělství (USDA) bude realizace ekologických strategií EU znamenat:

1. snížení zemědělské produkce v EU o 12–15 %
2. zvýšení cen potravin o 17 %
3. snížení vývozů potravin o 20 %
4. zvýšení dovozů o 2 %
5. snížení hrubého příjmu zemědělců o 16 %.

Jiné studie hovoří v případě konkrétních komodit ještě o dramatičtějších dopadech. Například, JRC - Společné výzkumné středisko EK varuje, že export vepřového masa z EU poklesne o 77 %, atd. Některé studie také varují, že ani očekávané ekologické přínosy nejsou reálné. Například studie univerzity v Kielu hovoří o tom, že naplnění těchto strategií povede ke snížení produkce skleníkových plynů v EU cca o 50 milionů tun CO², ale zároveň dojde k přesunu výroby do třetích zemí s konečnou produkcí ve výši 54,3 milionu tun CO². Tedy reálně by došlo ke globálnímu navýšení produkce skleníkových plynů.

Energetická politika ve vztahu k zemědělcům

Zemědělský svaz ČR pozitivně hodnotí zastropování cen elektřiny a plynu. Rovněž vítá, že výrobci potravin a krmiv byli zařazeni mezi tzv. chráněné zákazníky se zajištěním dodávek plynu. „Nicméně musíme upozornit na to, že je trh s potravinami a zemědělskými komoditami v rámci EU společný a klíčové by mělo být zajištění srovnatelných podmínek napříč celou unií,“ uvádí Martin Pýcha.

Zemědělský svaz ČR vnímá zvýšený zájem o výrobu energie z obnovitelných zdrojů, které by mohly kompenzovat rostoucí náklady na energie. „V případě rozvoje agrivoltaiky se obáváme, aby nedošlo ke zneužití ze strany energetických firem. Proto by podpora tohoto systému měla být navázána výhradně na aktivní zemědělce,“ doplňuje Pýcha. Svaz rovněž podporuje rozvoj fotovoltaiky na střechách budov a na již zastavěné ploše. Důrazně se ohrazuje proti snahám o vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu. Jako problematické vnímá také nedostatečnou kapacitu pro připojení nových zdrojů, která je mnohdy blokována ze strany velkých výrobců energie.

Rovněž výroba bioplynu a biometanu naráží na řadu problémů. Například, při jejich výrobě se počítá s využitím biologicky rozložitelného odpadu. Zároveň je ovšem uváděno, že právě biologicky rozložitelného odpadu bude nedostatek a bude se muset doplňovat pěstovanou biomasou (především kukuřicí). Z nově chystané legislativy ale vyplývá, že by mělo dojít i k omezení pěstební plochy právě pro pěstovanou biomasu. Dalším příkladem rozporu mezi teorií a praxí je potřeba zvýšení objemu zpracování kejdy a hnoje potřebného pro výrobu biometanu v situaci, kdy dochází k úbytku stavů hospodářských zvířat.