Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR nadále trvá na plošném zvýšení platových tarifů a mezd zdravotnického personálu v nemocnicích. Předsedkyni odborového svazu, Dagmar Žitníkovou, jsme požádali o názor, jak se vyvíjí současná situace v rámci jednání zdravotnických odborů a představiteli vlády ČR, potažmo ministerstva zdravotnictví.

Podle Dagmar Žitníkové předseda vlády ČR Andrej Babiš v pátek 4. května na shromáždění 150 odborářů z nemocnic slíbil plošné zvýšení tarifních platů a mezd ve zdravotnictví o 10 % od ledna 2019. Ve čtvrtek 24. května, po jednání se zaměstnavateli zřejmě změnil názor a v mediích se objevila informace, že v příštím roce k tomu nedojde. „O situaci jsme s ním jednali osobně a následně na jednání zástupců odborových svazů veřejných služeb 13. června. Ani na jednom jednání jsme nedošli ke shodě. Další kolo má proběhnout 9. července. Chci zdůraznit, že náš požadavek na plošné zvýšení platových tarifů a mezd v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízení nadále trvá!,“ uvedla Dagmar Žitníková.

Podle odborů je situace nyní trochu komplikovaná, protože na zvýšení tarifů by v případě dohody bylo nutné zabezpečit finance. To je možné dvěma způsoby. Jednak změnou zákona o zdravotním pojištění a dalším navýšením plateb za státní pojištěnce, nebo použít rezervu zdravotních pojišťoven, která je dnes asi 38 mld. Kč. K možnosti použít na zvýšení platů a mezd finanční rezervy zdravotních pojišťoven se na jednáních pracovního týmu tripartity v květnových dnech klonil i zástupce ministerstva financí. „Takže uvidíme 9. července jak se situace dále vyvine. Jenom musím podotknout, že zaměstnancům nemocnic trpělivost dochází,“ dodala předsedkyně zdravotnických odborů.

Požadavek: Plošné zvýšení platů a mezd!

Na otázku, proč zdravotnické odbory vlastně trvají na plošném zvýšení platů a mezd v nemocnicích, nám odpověděla, že odbory mají z uplynulých let zkušenosti z nemocnic, zvláště z těch, které jsou obchodními společnostmi, že když není navýšení mezd nařízeno právním předpisem, tak k němu v mnoha případech nedojde. Čtyři roky po sobě se zvyšovaly tarify. V nemocnicích, to je v příspěvkových organizacích, které mají tarify garantované nařízením vlády, ke zvýšení došlo bez problémů. V nemocnicích, v obchodních společnostech, se zaměstnanci navýšení mzdových tarifů, které nebylo povinné, ale doporučené (třeba i stvrzené memorandem)v mnoha případech nedočkali. Problémy jsou např. i u zaměstnanců dělnických profesí, kteří pobírají minimální mzdu. Je mnoho nemocnic, které skutečně části zaměstnanců garantují jen to minimum. Léta praxe zdravotnické odbory přesvědčily, že mnoho manažerů použije zvýšené příjmy ze zdravotního pojištění např. na opravy, nákupy nových přístrojů a to, podle odborů, není fér. Platové tarify „táhnou“ ty mzdové. Když vláda nařídí zvýšení tarifních platů, je garance, že zvýšení dostanou všichni.

Rozdíly v platech a mzdách v nemocnicích

Odbory, jak uvedla Dagmar Žitníková, po celé roky tvrdí, že platové a mzdové rozdíly mezi nemocnicemi, které jsou zřizovány jako příspěvkové organizace a nemocnicemi zřizovanými, jako obchodní společnosti (a je jedno, zda jsou soukromé, nebo krajské) jsou diskriminační a obrovské. Dnes jde i o částky ve výši 10 000 Kč. Zároveň uvedla jednoduchý příklad. Platové tarify zdravotních sester v příspěvkových organizacích začínají na 21 300 Kč a končí na 34.810 Kč. V nemocnicích -obchodních společnostech - začínají mzdové tarify na 18.500 Kč a končí vesměs na 26.000 Kč, a to bez ohledu na délku praxe. Pro sestry jde o významnou sumu peněz, kterou zaměstnanec buď to má či nemá. Práce je ve všech nemocnicích stejná. Stejně se stará o pacienta sestra na ARO v malé, nebo velké nemocnici a je jedno, jestli ta nemocnice je příspěvková organizace nebo obchodní společnost. Nicméně v případě nemocnice obchodní společnosti je její mzda daleko nižší, než by byl plat. „Náš odborový svaz již mnoho let bojuje za odstranění této neopodstatněné diskriminace v odměňování. Bohužel na sjednocení pod systém platů zatím nechtěla slyšet žádná politická reprezentace, vyjma premiéra Bohuslava Sobotky, který se o odměňování sjednocující novelu zákoníku práce hodně snažil,“ konstatovala Dagmar Žitníková.

Zároveň také předsedkyně odborového svazu připomenula, proč k rozdílům v odměňování došlo. Nemocnice historicky spadaly pod Okresní ústavy národního zdraví jako příspěvkové organizace. Se vznikem krajů okresy zanikly a nemocnice byly převedeny pod nové kraje. V té době byly také personální problémy a tehdejší ministr Fišer zvýšil mzdové tarify o 17 % a hodně nemocnic bylo zadlužených. Tehdejší „krajské vlády“ našly recept na řešení. Převedly nemocnice na obchodní společnosti a zbavily se, podle jejich vyjádření, „diktátu tabulek“. Podle Dagmar Žitníkové jsou zaměstnanci nemocnic – akciových společností - celá léta nedobrovolnými sponzory svých zařízení. „Tady doplácíme, jak na špatná rozhodnutí, tak na podfinancování našeho zdravotnictví,“ zdůraznila předsedkyně odborového svazu.

České zdravotnictví je podfinancované

Odborový svaz dlouhodobě upozorňuje, že české zdravotnictví je významně podfinancované. Na zdravotní péči se v ČR vydává v příměru něco málo přes 7 % HDP. V evropských zemích je to v průměru okolo 9,5 % HDP. Proto odbory soustavně požadují pro zdravotnictví vyšší objem peněz a koncepční řešení úhrad za poskytovanou zdravotní péči. „Situace je ale složitá. V dobách bývalých vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase nebyla vůle zvýšit finance ze strany státu, ale snaha, aby si část nákladů na zdravotní péči zaplatili pacienti. Za minulé Sobotkovy vlády byly neshody mezi koaličními partnery, takže zásadní rozhodnutí koncepčního charakteru nepadlo. Přitom existují nemocnice, které mají vyšší náklady na mzdy, než úhrady od pojišťoven za poskytnutou péči. Jejich základní sazby za jednotlivé výkony jsou extrémně nízké a nedostatek financí jim hradí např. jejich kraj, ale to pro ně není dobrá situace,“ uvedla Dagmar Žitníková.

Nedobrá situace u nezdravotnických profesí

Dagmar Žitníková dále upozornila, že platy a mzdy v profesích, které nepatří do kategorie zdravotníků, jako jsou například uklizečky, kuchařky, vrátní, ale také technicko-hospodářští pracovníci jsou skutečně bídné. „Nepatrně lépe jsou na tom zaměstnanci, kteří mají to štěstí a jsou odměňováni podle tarifních tabulek, ale ani to není žádná hitparáda,“ dodala. Zaměstnanci nemocnic - obchodních společností - dostávají v mnoha případech skutečně jen minimální mzdu, nebo zaručenou mzdu. Základní mzdový tarif ve výši 12.200 Kč, případně těsně nad ním, není pro zaměstnance nemocnic v dělnických profesích nic neobvyklého. „Když si vezmete jejich čistý příjem, je to něco okolo 9 600 Kč tak s tím se opravdu nedá vyžít. Mnoho zaměstnanců přesto, že poctivě pracují, musí čerpat sociální dávky a to je špatně,“ prohlásila.

Odbory dlouhodobě usilují o to, aby minimální mzda zaručila důstojný příjem, za který člověk žije a ne přežívá. Domluvit v nemocnicích, akciových společnostech, jakékoliv další významné navýšení je téměř nemožné. „Vloni i letos jsme měli v jedné nemocnici kvůli navýšení mezd pro zaměstnance dělnických profesí vyhlášenu i stávkovou pohotovost a dodnes tam nemáme kvůli nárůstu mezd o pár stokorun, které jsou pro ty zaměstnance zásadní, podepsanou kolektivní smlouvu,“ konstatovala Dagmar Žitníková.

Příplatky za směnnost rozšířit i na ostatní profese!

Další otázkou, která trápí odbory, je tzv. příplatek za směnnost, který je dnes přiznán pouze zdravotníkům, kteří pracují v nemocnicích a to samostatně. Podle Dagmar Žitníkové byla celá koncepce zvláštního příplatku koncipována velmi nešťastně, na což odbory upozorňovali tehdejšího ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka už při jeho vytvoření. Původní úmysl ministra byl, prostřednictvím příplatku, stabilizovat sestry ve směnách. Příplatek ovšem v době jeho spuštění nedostaly všechny sestry (nedostaly ty, co pracovaly pod odborným dohledem) a mimo ně se úplně vyeliminovali nižší zdravotničtí pracovníci – sanitáři a ošetřovatelky. Situace se následně, po změně zákona, trochu vylepšila. Příplatek dnes mají dostávat všechny sestry a také zdravotníci, kteří pracují samostatně a to ve směnách.

Opět je ovšem problém v některých nemocnicích - akciovkách, kde příplatek není nárokový. Odbory mají informace, že část sester příplatek opět nedostává v plánované výši. Odbory situaci bedlivě sledovaly a odboráři se ptali na dopady stanovení příplatků jen pro některé skupiny. Z nemocnic dostali zpětnou vazbu, která potvrdila původní obavy odborů. Dva tisíce korun jen pro část zdravotníků udělalo hodně škody - rozbíjelo týmy. Odborový svaz na základě informací z nemocnic požadoval, aby se příplatek vyplácel ve stejné výši všem zdravotníkům, kteří pracují ve směnách a nejen v nemocnicích, ale také na záchrankách a v sociálních službách. Po Ministerstvu zdravotnictví odbory také chtěli garanci, že příplatek obdrží zaměstnanci bez ohledu na právní formu jejich zařízení.

Nicméně nyní bude situace ještě složitější. Ministr zdravotnictví se dohodl se zaměstnavateli, že od příštího roku zvýší příplatek za směny sestrám a zdravotníkům, kteří pracují samostatně, o dalších 5000 Kč. Pro ostatní nelékařský zdravotnický personál – ošetřovatelky a sanitáře plánují příplatek ve výši 2000 Kč. Příplatek má být nárokový, sděleno bylo, že ho obdrží i zdravotníci v nemocnicích - obchodních společnostech. „Za odbory samozřejmě vítáme jakékoliv zvýšení platů a mezd. Nicméně se domníváme, že touto koncepcí bude problém. Je velký rozdíl ve výši příplatku mezi sestrami a ostatním zdravotnickým personálem, nejsou řešeni zdravotníci, kteří pracují v jednosměnném provozu a na ambulancích, ozvaly se staniční a vrchní sestry, že jejich platy a mzdy budou o tisíce korun nižší a přitom plánují zabezpečení provozů. A co záchranáři? Na ty se podle současného návrhu příplatek nevztahuje. Navíc zajištění nároku na příplatek je také poměrně složité. O všech vyjmenovaných problémech chceme určitě ještě jednat,“ uvedla Dagmar Žitníková.