Emeritní prezident Agrární komory ČR Jan Veleba, který tuto funkci zastával po tři funkční období, tj. v letech 2005 až 2014, se ve svém středečním rozhovoru pro Parlamentní listy věnoval zhodnocení velmi složité situace, v níž se nyní české zemědělství nalézá, a to v souvislosti ekonomickou a zemědělskou politikou současné vlády.

Redakce Parlamentních listů ve své první otázce připomněla, že vláda premiéra Petra Fialy v minulém měsíci definitivně schválila Strategický plán společné zemědělské politiky (SZP) České republiky na období let 2023–2027, a to i přes výrazné protesty českých produkčních zemědělců. Načež se Jana Veleby zeptala, co to konkrétně pro české zemědělství bude znamenat? Bývalý prezident Agrární komory ČR Jan Veleba, který předtím býval dlouholetým předsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, odpověděl, že „pro zemědělské odborníky je takto schválený Strategický plán SZP vyloženě paskvil, který více než zájmy občanů České republiky, tedy dát na trh dostatek kvalitních a cenově dostupných základních potravin, hledí na zájmy skutečných šéfů Evropské unie“. Čímž míní Německo a Francii, potažmo i dalších agrárně významné západní země, jako je například Nizozemí, Španělsko a Dánsko. Podle něho těmto zemím jde o to, aby si udržely svoji zemědělskou produkci, potažmo produkci potravin, a naopak čeští zemědělci pokračovali ve snižování své zemědělské produkce a ve zvyšování dovozu potravin ze zahraničí.

Načež dále konstatoval, že to lze doložit nejen statistickými čísly, ale i přímo na příběhu, jak se změnila situace u některých známých českých potravin. Jako konkrétní příklad uvedl Olomoucké tvarůžky. Řekl, že tvaroh, ze kterého se tvarůžky vyrábějí, se dováží z Německa. Ještě vloni to ale byl český tvaroh. Přitom mléka, na jeho výrobu, má Česká republika, díky špičkové užitkovosti krav, dostatek.

Poté následovala otázka redakce, co by vzkázal jak ministru Nekulovi, tak i premiérovi Fialovi? Načež Jan Veleba odvětil, že ministru Nekulovi je těžké něco říci či vzkázat, protože on zemědělství evidentně nerozumí a se skutečnými českými produkčními zemědělci se nebaví. Přičemž Jan Veleba dospěl k názoru, že ministr Nekula není schopen resort zemědělství řídit. „Ale abych odpověděl na vaši otázku jasně. Já na jeho místě bych udělal něco podobného, co ve vrcholné politice dělá předseda hnutí ANO, dnes už prezidentský kandidát Andrej Babiš. Zavřel bych na nějakou dobu svoji kancelář v Praze na Těšnově, vzal svého řidiče a objel české zemědělce a potravináře. Malé, střední, velké, ty, kteří něco vyrábějí, a umějí, bavil se s nimi, a udělal si základní obrázek jako podklad pro další rozhodování o směřování českého zemědělství. To není o politických výkřicích o vychýleném kyvadle, to není o cestách vojenským vrtulníkem do Dánska se učit, jak se mají dělat prasata. Notabene, když i u nás máme co do úrovně naprosto srovnatelné chovy prasat. To ale platí o celém průřezu živočišné, ale i rostlinné produkce. Měl by objet významné bramboráře na Vysočině, zelináře v Polabí, chmelaře na Žatecku, obilnáře či pěstitele řepky po celé republice. Myslím to vážně, a nemám na mysli slavnostní a pečlivě připravené ministerské návštěvy, při kterých se dobře jí a pije, všichni jsou úslužní, blesky fotoaparátů srší. Myslím tím projít si bez velké stafáže a mediální pozornosti specializované polní výroby, nechat se poučit od místních kvalitních odborníků a srovnat si to v hlavě. Pak by došel k jiným závěrům a nebude tak horlivě plnit přání Bruselu. Podobně, jako to dělají resortní ministři západních zemí,“ konstatoval Jan Veleba.

Zároveň k tomu ale dodal, že čeští zemědělci ministrovi Nekulovi zřejmě nevoní, když si koncem října zaletěl vrtulníkem podívat se na dánské chovatele prasat. Ti jsou sice dobří, ale čeští chovatelé prasat si s nimi, podle Jana Veleby, v ničem nezadají. Protože patří k evropské špičce chovatelů prasat. Pro představu čtenářů Jan Veleba uvedl i jako příklad i jeden ukazatel. To je průměrný denní přírůstek hmotnosti, který činí 950 až 980 gramů. To prakticky znamená jedno kilo denně ve výkrmu, což není u předních chovů prasat nic mimořádného. „Takže, pane ministře, chtělo by to komunikovat s našimi zemědělci. Ve světě se za jeden dva dny zemědělství nenaučíte,“ dodal.

Pokud jde o otázku, co by vzkázal premiérovi Petru Fialovi, Jan Veleba jen poznamenal, že v tomto případě je všechno zbytečné vzkazovat, jelikož zemědělství je na pokraji jeho zájmů. Premiér Fiala to ostatně potvrdil i ve svém vystoupení při zahájení letošního zemědělského agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích, kde si pochvaloval dovozy potravin a odmítal potravinovou soběstačnost, pro kterou jsou v České republice ty nejlepší přírodní podmínky. Jde o soběstačnost u základních potravin, jako je mléko, maso, vejce, brambory, zelenina. Přičemž premiér Petr Fiala tehdy prohlásil, že dovozy těchto potravin prý snižují jejich ceny na pultech obchodů. Jan Veleba k tomu ale dodal, že reálný vývoj je ale přesně opačný.

Zároveň k tomu dodal, že v současné době roste počet občanů, kterým chybí peníze na jídlo. Letos, do konce října, podle něho, navštívilo potravinovou banku již 270.000 občanů, to je o 70.000 více než v minulém roce. Nejčastějšími zákazníky potravinových bank jsou vícečetné rodiny s dětmi, rodiče samoživitelé a rovněž přichází i více seniorů, kterým to doposud bránil stud. Tato skutečnost je, pro něho, to je pro venkovského člověka, který má k lidem blízko a dobře zná jejich mentalitu, zvláště odporná.

„Takže, pane ministře a pane premiére, chce to snést se z oblačných výšin a recepcí v evropských palácích a jít mezi lidi. Počet lidí v nouzi vzrostl podle oficiální statistiky meziročně o 35 %,“ prohlásil.

Načež následovala další otázka redakce, pokud jde o Strategický plán SZP, to je, jak v tomto směru fungují ostatní státy EU? Jan Veleba na to odpověděl, že musí zdůraznit, že v době, kdy probíhá zásadní reforma Společné zemědělské politiky EU, je hlavním cílem Strategického plánu SZP rychle prosadit do zemědělské praxe Zelenou dohodu pro Evropu (Zelený úděl neboli anglicky Green Deal), který původně vznikl v Německu, a byl posléze přijat a schválen Evropským parlamentem, a to bez jakýkoliv dopadových studií na evropské zemědělství, potažmo celé hospodářství jednotlivých zemí EU. Jeho uskutečnění v národním hospodářství členských zemí EU znamená odstavování klasických i jaderných elektráren a enormní růst cen energie s dopady do všech oborů ekonomiky jednotlivých zemí. V zemědělství přináší Zelený úděl snižování rostlinné i živočišné produkce a zvyšování dotací na ekologii, ale přitom bez povinnosti zemědělské produkce na půdě! Ve zkratce řečeno, podle Jana Veleby, jsme svědky umělého snižování zemědělské produkce EU, a tím i snižování potravinové bezpečnosti, což je na druhé straně po mnoha letech velká příležitost pro USA, Kanadu, a některé další lokality světa, zaměřit se na export potravin do Evropy, protože jich zde nebude dostatek. Zároveň k tomu dále poznamenal, že si ministerstvo zemědělství USA vypracovalo dopadové studie k Zelenému údělu, přičemž z nich vychází jasné snížení výroby potravin v Evropě při současném zvýšení jejich cen, což je obrovská příležitost pro americké farmáře a jejich mocné obchodní organizace.

Přitom Evropská komise, a ani jednotlivé státy EU, dopadové studie nemají! Ale ani mít nemohou. Kdyby je totiž měli, tak by „zelení fanatici“ svoje vidění světa nikdy neprosadili. Sečteno a podtrženo, jak dále nastínil Jan Veleba, přičemž Evropská unie směřuje k potravinové krizi a další strategické závislosti. Po ruském plynu budou, po naplnění „zeleného šílenství“, podle Jan Veleby, na řadě potraviny.

Redakce dále konstatovala, že v minulém rozhovoru s Janem Velebou se hovořilo o tom, že i brambory, což je plodina, která se u nás dříve pěstovala opravdu ve velkém, zdražují, a že by se i ony pro některé lidi mohly stát „luxusním“ zbožím. Přičemž dodala, že brambory k nám dováží z různých koutů světa. Načež redakce položila Junu Velebovi otázku, zda má pro svá tvrzení, ohledně brambor, nějaké ohlasy?

Jan Veleba odpověděl, že měl ohlasy, a překvapilo ho kolik jich bylo. Přičemž dodal, že, podle těchto ohlasů, zdražování brambor s lidmi doslova cloumá. „Skoro mně to připomíná jako za starého režimu tiché a opatrné nadávání lidí ve frontách na banány. Rozdíl je jenom ten, že lidi se už přestávají bát, radikalizují se a vznikají nevládní, vysoce kvalifikované platformy skutečných odborníků, kteří nespokojeným a mnoha nešťastným lidem dají alternativní a pravdivé informace, které není šance najít v oficiálních médiích. Je potěšitelné, že zde mají důstojné zastoupení i zemědělci. Mluvím například o Národní radě obnovy, ve které reprezentuje zemědělce Zdeněk Jandejsek, emeritní prezident Agrární komory ČR. Ale ještě k našemu rozhovoru. Je velmi překvapivé, že si ho povšimli i v zahraničí, což jenom potvrzuje vážnost situace, kterou ovšem naše vláda ignoruje,“ konstatoval Jan Veleba.

Redakce dále nadhodila, že, nejen u brambor, ale u všech potravin, jdou ceny stále nahoru. Přitom se Jana Veleby dotázala, jak vidí nejbližší budoucnost ohledně masa, ať již kuřecího či vepřového. Zda ho bude dostatek, a zda si ho budou moci lidé dovolit?

Jan Veleba odvětil, že o tom, by se daly psát dlouhé analýzy podložené statistikou, svědčící o snižující se produkci českého zemědělství, českých potravin a trvale narůstající potravinové závislosti na dovozech potravin ze zahraničí. Zároveň konstatoval, že nechce chrlit desítky čísel, ale že si dovolí krátkou, zato výstižnou citaci europoslance Martina Hlaváčka (ANO), to je z jeho vystoupení v Evropském parlamentu, které bylo směřované k ministru vlády ČR pro EU Mikulášovi Bekovi (ODS): „Zaklínáte se cenovou dostupností potravin, přitom vaše vláda snížila podporu zemědělcům, kteří produkují potraviny a dala je těm, kteří žádné potraviny neprodukují. Nepomohli jste s cenami vstupů, máte nejvyšší DPH na potraviny v Evropě. To jsou fakta. Způsobili jste, že v průběhu několika měsíců tohoto roku potravinová inflace dokonce předstihla inflaci energetickou. To je rekord. Co je nejhorší, necháte ještě padnout malé a střední producenty potravin. Jste asi poslední vládou v Evropě, která miluje obchodní řetězce více než vlastní občany.“ Tolik citace slov europoslance Martina Hlaváčka.

Načež Jan Veleba k tomu dodal, že si mnozí určitě vzpomenou, jak ministr zemědělství Zdeněk Nekula přesně před čtyřmi měsíci tvrdil, že ceny potravin padnou, sníží se, protože prý se snižují ceny zemědělských komodit na burzách! Podle Jana Veleby nepadly, naopak trvale rostou a potravinové banky nestačí před zimou plnit své sklady, aby nepadlo minimálně 10 % českých občanů, kteří nemají dostatek peněz na potraviny už nyní!

Na otázku redakce, jak to vidí s mlékem a mléčnými výrobky, Jan Veleba odpověděl, že cena másla, pokud není v akci, se vyšplhala až k téměř 70 korunám. Načež dodal, že hovoří o ceně másla v prodejnách zahraničních obchodních řetězců, které ovládly maloobchod potravin. V menších prodejnách máslo hranici 70 Kč zdolalo. Přičemž z odborných kruhů českých mlékařů zní prognóza dalšího růstu cen mléčných výrobků a jsou všechny předpoklady, že kostka másla může stát, jak nedávno, prohlásil zkušený majitel jihočeské mlékárny Madeta Milan Teplý, i přes 80 Kč! A ceny másla a mléčných výrobků letí nahoru i přesto, že v dojivosti krav jsme v první trojce Evropy, to je mezi Dánskem a Nizozemím! Přitom v České republice činí průměrná dojivost na normovanou 305denní laktaci 9000 litrů kvalitního mléka. To je, podle Jana Veleby, absolutní špička.

Redakce poté otevřela další téma rozhovoru, a to, že lidé jezdí za levnými nákupy do Polska, kde jsou ceny mnohem nižší než u nás. Načež položila otázku, když to jde tam, proč ne u nás?

Jan Veleba odpověděl, že Polsko je velká země a Poláci velký a hrdý národ, přičemž se polská vláda o své občany stará. Od 1. února zrušila na půl roku DPH u základních druhů potravin, jako jsou chléb, maso, mléko a mléčné výrobky, když před tímto opatřením byla DPH pouhých 5 %! Navíc bez DPH jsou v Polsku dočasně hnojiva, když před tím byly jenom 8 %! Tomu se říká zodpovědný přístup vlády k zajištění cenově dostupných potravin a strategické vnímání resortu zemědělství. Jan Veleba v této souvislosti připomněl, že v České republice je u všech uvedených komodit DPH ve výši 21 %.

Na otázku redakce, jak máme celkově zhodnotit vývoj českého „porevolučního“ zemědělství za uplynulých 33 let od sametové revoluce, Jan Veleba odpověděl, že to vidí, jako nevyužitou příležitost. Vidí to tak, že jsme měli stovky zemědělských a potravinářských subjektů s vynikajícími výsledky, srovnatelnými se světovou špičkou. V nich pracovali vysoce kvalifikovaní a vzdělaní lidé, kteří prošli vzdělávací školskou soustavou, jež byla řazena mezi nejlepší na světě. To poznal při studiu sociologie na filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, nynější Masarykově univerzitě, ve srovnávací pedagogice. Přičemž, podle Jana Veleby. základy českého zemědělství položila v 18. století, svými reformami, již tehdejší císařovna Marie Terezie. Načež dodal, že čeští odborníci, které potkával na svých cestách za poznáním agrárních soustav ve světě, a kteří po listopadu 1989, jezdili k nám, tak tito lidé patřili ve svých oborech ke světové špičce. Podle něho to byl například Milan Vyhnálek v oboru mléčného skotu, který působil v Austrálii, a to sýrařský odborník. Dále to byl František Chromý v oboru chovu prasat a výrobě masných produktů nebo profesor Milan Zelený, ekonom, který přednášel na univerzitách pěti kontinentů systém řízení Agrokombinátu Slušovice. Stejně tak k nim patřil i profesor Milan Drevjaný, který žil v Kanadě, a byl světovou jedničkou v oboru výživy telat. Všechny je Jan Veleba poznal osobně a poznamenal, že jejich znalosti a vědomosti nelze označit lidovým rčením „jedna paní povídala“.

Jan Veleba k tomu dále uvedl, že Československo, potažmo posléze Česká republika, měla před lety opravdu dobrý základ, který mohl být rozumnou agrární politikou využit a resort měl předpoklady se přetransformovat na výkonný sektor národního hospodářství. Na místo toho je Česká republika závislá, stále více, na někom, kdo potraviny produkuje místo českých zemědělců, a kdy se k nám musejí potraviny ve stále větším množství dovážet ze zahraničí.

Podle Jana Veleby se tak děje v důsledku politiky, kterou hlásají ústřední média, v čele s Českou televizí a Českým rozhlasem plus, kdy vytvářejí mínění určité části veřejnosti proti českým zemědělcům. To, přirozeně, výkon českého zemědělství ovlivňuje, což v Polsku, Maďarsku a dalších zemích EU či světa není.

Další část rozhovoru v Parlamentních listech se stočila k otázce zemědělských dotací, kdy, podle schváleného Strategického plánu SZP, výrazně méně dostanou střední a velké zemědělské firmy, a naopak výrazně více dostanou malí zemědělci a ekofarmy. Jan Veleba k tomu uvedl, že tato dotační politika české vlády má ale jeden háček, a to, že dotací dostanou méně ti, kteří vyrábějí rozhodující část produkce, na jejímž konci jsou kvalitní české potraviny.

Pokud jde o ekologii, v České republice je dnes už téměř pětina půdy v ekologickém režimu, přesně to je 17,6 %, a z ní je pouze 1 % produkce. „Čili my, kteří jsme silně závislí na dovozu potravin, v příštím roce ubereme podporu těm, kteří je tu ještě vyrábějí a ušetřené peníze dáme těm, kteří nevyrábějí, respektive ony dotace nejsou na výrobu nijak vázány! Toto je jednoznačně politika vedoucí k totální závislosti a je na místě otázka, jak dlouho na to budou lidi koukat. Osobně, když si vezmu svoji jistou sociologickou kvalifikaci, tak vidím možnosti vyústění těchto procesů jenom dvě. Buď vláda začne konat ve prospěch svých občanů, nebo sociální výbuch.“ Načež Jan Veleba dodal, že být na jejich místě, tak by spěchal, protože „prvním dnem nového roku 2023 se začne napětí ve společnosti kumulovat a už nyní je nálada dosti blbá“.