Pod názvem „Udržitelné zdravotnictví díky lepšímu managementu péče“, se, 14. května 2025, v Praze uskutečnila odborná konference, kterou uspořádal Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR. Cílem konference bylo prodiskutovat možnosti, jako co nejlépe a nejrychleji zařídit průchod pacienta systém vyšetření v rámci našeho zdravotnictví, tj. od praktického lékaře až po různá odborná vyšetření u ambulantních specialistů či v nemocnicích.

Role hlavních organizátorů konference se ujaly poslankyně Věra Adámková, místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví PS, a Ivana Mádlová, členka Výboru pro zdravotnictví PS, s tím, že iniciátorem uspořádání této konference byl spolek Mladí lékaři, jehož předseda Albert Štěrba byl i moderátorem konference.

Albert Štěrba, ve svém zahajovacím vystoupení, uvedl, že cílem konference je přispět k nastavení systému usnadnění průchodu pacienta systémem zdravotní péče, tj. od vyhledání příslušného lékaře, přes absolvování jeho lékařské prohlídky a stanovení diagnózy, až po následnou léčbu jeho nemoci. Přičemž konstatoval, že řada pacientů, kteří mají zdravotní potíže, mnohdy ani neví, jak tímto poměrně složitým systémem různých zdravotních vyšetření projít, a jak co nejlépe a nejsnadněji. Takže, pro mnohé z nich, to může být i nepříjemná psychická zátěž.

Právě proto v rámci systému českého zdravotnictví, je nutné, jako nedílnou součást systému, zavést roli koordinátorů zdravotní péče, s tím, že by to mělo jít, současně, i potřebnou digitalizací českého zdravotnictví.

České zdravotnictví čeká za 10 let obrovská personální krize!

Poté se ujala slova poslankyně Ivana Mádlová, která připomněla stárnutí naší populace. Načež poznamenala, že se to týká i otázky financování českého zdravotnictví. To je, jak dále poznamenala, vědět přesně, kam jdou peníze, které jsou dávány do našeho systému zdravotnictví, a zároveň, zda jdou tou správnou cestou, tj. za pacientem!

Poté upozornila, že za 10 let čeká naši společnost obrovská personální krize, neboť do důchodu odejde cca 30.000 sester, což bude mít značný dopad na celkový výkon zdravotní péči u nás. Načež dodala, že z toho ovšem vyplývá nutnost, zamyslet se nad tím, zda není nutné vytvořit i nové pracovní pozice ve zdravotnictví, které by měly ulehčit práci zdravotníkům, zejména lékařům. Ti by tak získali více času a prostoru na svoji práci, to je na léčbu svých pacientů. Přičemž zdravotnický personál by měl více prostoru na svoji ošetřovatelskou péči.

Podle ní jde především o to, aby se pacient dostal včas na správné místo, to je ke správnému lékaři. Přičemž, jak dále konstatovala, v zahraničí tuto roli běžně plní tzv. koordinátoři zdravotní péče. Dle upozornila, že v Česku je určitým problémem i to, že chybí multidisciplinární týmy, určené pro konkrétní skupiny pacientů. Ty by byly složené z odborníků, které pacient skutečně potřebuje. Načež dodala, že pacient, zejména onkologičtí, se v praxi setkávají s tím, že tito odborníci chybí.

Poté znovu hovořila o problematice zdravotních sester. Podle ní jde o profesi, která je ve zdravotnictví nejvíce početně zastoupena. Zdravotních sester je u nás přes 80.000, a pracují v různých typech zdravotnických zařízení. Přitom, v současné době, díky svým znalostem, získaným při studiu, včetně i vysokoškolského v řadě případů, jsou tyto sestry připraveny zastávat role zdravotních sester různých specializací. Zároveň dodala, že, díky své praxi, jsou schopné pokrýt větší objem péče, a to co do hloubky, než jim je oficiálně svěřeno podle platné legislativy. Podle ní je třeba daný odborný potenciál zdravotních sester lépe využít.

Současně poznamenala, že systém českého zdravotnictví potřebuje velmi dobře pracovat s daty, které v rámci léčby a kontroly zdravotního stavu pacientů získávají. V této návaznosti připomněla, že s tím souvisí i kontrola výše nákladů na léčbu pacientů. To je i ověřit, zda pacient dostal včas, to, co měl dostat. Podle ní i toto, může pozitivně ovlivnit výsledky léčby pacienta.

Jak a proč pacienti bloudí zdravotním systémem?

Poté již následoval I. blok konference, nazvaný „Labyrint zdravotnictví, aneb jak a proč pacienti bloudí zdravotním systémem“. Jako první se v něm představila ředitelka společnosti ONKO Unie a předsedkyně výboru Hlasu onkologických pacientů Petra Adámková, která vystoupila na téma „Cesta pacienta zdravotním systémem a jak ji napřímit“. Ve svém vystoupení se logicky zaměřila na problematiku onkologických pacientů. Přičemž konstatovala, že u nás existuje i určitá nerovnost v dostupnosti potřebné zdravotní péče pro tyto pacienty, a to podle konkrétní situace v jednotlivých regionech České republiky. Načež dodala, že rozdíly jsou i v počtu praktických lékařů podle regionů a také i v zajištění dopravy pacientů na vyšetření k lékařům, kteří se zabývají léčbou onkologických pacientů atd.

Podle Petry Adámkové, pokud jsou všechny stupně zdravotního systému nastaveny správně, poté fungují dobře. Problémy však nastávají v těch případech, kdy je pacient nucen organizovat svoji cestu sám. Načež poznamenala, že pacient v naprosté většině případů, tj. z 95 %, jde tam, kam ho jeho lékař pošle. Zároveň dodala, že mnozí pacienti si dohledávají informace na internetu. V tomto případě jde i o srozumitelnost podávaných informací a zdravotní gramotnost těchto pacientů.

Dále hovořila o Cíli cesty pacienta, to je o nadstavbě předchozího projektu Cesta pacienta, s tím, že by mělo dojít k reálnému propojení systému onkologické péče v jednotlivých regionech, dále k navázání osobní spolupráce s vedením jednotlivých Koordinačních center (KOC) a Regionální onkologické skupiny (ROS) a propojení těchto odborníků s představiteli příslušné krajské správy.

O roli praktických lékařů v koordinaci zdravotní péče

Dalším řečníkem byla praktická lékařka Ludmila Bezdíčková, vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), která vystoupila s přednáškou na téma „Jaká je a jaká má být role praktických lékařů v koordinaci péče“.

V prvé řadě poukázala na to, co vše spadá pod pojem primární péče v České republice s tím, kolik péče tato primární péče zajišťuje, či má zajišťovat. Uvedla, že základní rolí všeobecného praktického lékaře je dlouhodobá péče o pacienta, tj. vedení zdravotní dokumentace, znalost jeho anamnézy. Patří k tomu i výchova pacienta k prevenci a ke zdravému životnímu stylu.

Poté poukázala i na současný stav zdravotnické legislativy u nás, s tím, že existují podněty k diskuzi, to je k úpravě současných zdravotních zákonů a vyhlášek. V této souvislosti se zmínila, že pacient má právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat si její kopie, dále určit oprávněné osoby, které smějí do ní také nahlížet. Načež ale poznamenala, že zdravotní dokumentace (karta) není majetkem pacienta. Pacient má rovněž právo na změnu lékaře, a to jednou za 3 měsíce, a to bez vysvětlování, z jakého důvodu chce změnit lékaře. U preventivních prohlídek, má každý dospělý nárok na prohlídku 1x za 2 roky, a to jak na screening, laboratorní vyšetření, tak i poradenství.

V závěru svého vystoupení zdůraznila nutnost zapojení všech instancí v řešení snížené dostupnosti péče praktických lékařů v některých regionech, dále posílení vzdělávání v oboru všeobecných praktických lékařů a zajištění dostatečných finančních zdrojů pro vzdělávání praktických lékařů.

Péče zaměřená na pacienta - současný pohled WHO!

Mezinárodní rozměr konferenci dodalo vystoupené ředitelky české pobočky Světové zdravotnické organizace (VHO) Zsofie Pusztai, která ve své přednášce, nazvané „Péče zaměřená na pacienta. Implementace z pohledu WHO“, nejprve hovořila o následcích pandemie s virovým onemocněním COVID-19. Přičemž poukázala na nedostatek pracovních sil a ztrátu smyslu práce u mnohých lékařů a zdravotníků. Zmínila se i o obrovském růstů nákladů a značném plýtvání v rámci léčby těchto pacientů v rámci světové populace. Upozornila na špatnou vazbu mezi vynaloženými penězi a zdravotními výsledky, a současně i na rostoucí nedůvěru v přístupu populace k veřejnému zdraví.

Dále poznamenala, že pandemie COVID-19 výrazně ovlivnila globální zdraví a zvrátila dosavadní pozitivní trend v očekávané délce života za poslední dvě desetiletí. Upozornila, že stárnoucí zdravotnický personál se potýká s rostoucími požadavky stárnoucí populace. Konstatovala, že situace vyžaduje posílení zdravotních systémů, investice do prevence a do léčby nemocí a také i řešení nerovností v systému.

Dále hovořila o situaci v evropském regionu. Uvedla, že 32 % evropských zemí má národní akční plán pro kvalitu péče, 13 % zemí má mechanismus pro zastoupení pacientů v národním řízení zdravotnictví a 8 % zemí má plán prevence dezinformací.

Dále se zaměřila situaci v České republice. Uvedla, že jde především zavedení mechanismů pro aktivní účast lidí na navrhování a poskytování péče a podporu zdravotní gramotnosti české populace. Podle ní je zde i potřeba naslouchat hlasům lidí.

Načež představila průzkum People's Voice Survey, což je nový telefonický průzkum, jehož cílem je začlenit hlasy lidí do měření zdravotního systému se zaměřením na zdravotní potřeby a očekávání obyvatelstva, jakož i na jejich názory na procesy péče a důvěru ve zdravotnický systém. Podle ní systém umožnuje, tj. v různých zemích a regionech, hodnocení výkonnost zdravotnického systému, a to v kontextu priorit a potřeb veřejného zdraví.

Poukázala i na současné trendy, připomněla složité a vzájemně propojené krize, revoluci ve vývoji umělé inteligenci, stárnutí společnosti, rostou osamělost řady občanů ve společnosti i pokles důvěry ve vědu a autority. Poznamenala, že právě evropský region, zažívá období nebývalých změn a zmatků. Jde o to, že je nutné usilovat o zdraví a pohodu člověka v průběhu celého jeho života, zároveň umět využívat digitální technologie a inovace ve zdravotnictví, a současně i budovat bezpečný a stabilní evropský region, to je v nejistých časech současné doby.

Řízení cesty pacienta je zásadním cílem koncepčních změn!

Poté se ujal slova zakladatel iniciativy „Zdravotnictví 2030+“ Ladislav Švec, který ve svém vystoupení, nazvaném „Efektivita a řízení cesty pacienta jako zásadní cíl koncepčních změn“, nejprve uvedl příklad, že pacient, který absolvuje 12 návštěv u lékaře, tak 3 tyto návštěvy jsou zcela zbytečné. To je, podle Ladislava Švece, důsledek slabé koordinace a vzájemného sdílení informací mezi lékaři. Zdůraznil, že do popředí se dostává práce s daty. Současně poukázal na to, že z těchto dat je velmi důležité umět vytěžit informaci. Načež poznamenal, že všeobecný praktický lékař řídí cestu pacienta mezi různými poskytovateli zdravotní péče s tím, že se v zahraničí ukazuje, že zdravotní pojišťovny jsou nejlepšími objednavateli a kontrolory co nejefektivnějšího procesu léčení.

Lepší management péče přináší vyšší efektivitu zdravotnictví!

Další částí programu konference byl její II. blok, nazvaný „RESTART: lepší management péče, rovná se vyšší efektivita zdravotnictví“.

S přednáškou, nazvanou „Disease management: Proč je potřeba a kde máme rezervy“, se představil lékař a ekonom Daniel Hodyc, spoluzakladatel organizace Advance Healthcare Management Institute, jehož tým tvoří lidé, kteří se dlouhodobě věnují jak analýze problémů ve českém zdravotnictví, a současně i hledání a prosazování možných řešení těchto problémů. Daniel Hodyc nejprve konstatoval, že akutní medicína zažívá velmi rychlé pokroky a inovace. Zároveň dodal, že z hlediska počtu pacientů, logicky je více chronicky nemocných pacientů. Dokumentoval to na příkladu pacientů s diabetes mellitus. Poznamenal, že je u nás až 1 milion pacientů s cukrovkou.

Načež dodal, že náklady na léčbu pacientů s chronickým onemocněním dosahují u nás, až 85 % celkových zdravotnických nákladů. Přitom jsou tito pacienti významným probléme celého zdravotnického systému. Mimochodem, jak dodal, 7 z 10 lidí u nás, umírá v důsledku jejich chronického onemocnění.

Dalším problémem, který otevřel, byly ekonomické dopady chronických onemocnění na snížení příjmů u zaměstnanců. Konstatoval, že například u pacientů s cukrovkou dochází ke snížení průměrné mzdy o 3 až 28 %, u pacientů s depresí o 12 až 18 %. Přičemž dodal, že pravidelní kuřáci vydělávají o 4 až 30 % méně než nekuřáci. Rovněž u žen s chronickým onemocněním dochází ke snížení o 7 až 22 %.

Pokud jde o péči o chronicky nemocné pacienty, podstatou programu je zlepšení klinických výsledků péče, předejití či oddálení komplikací a dále přenesení spoluodpovědnosti na pacienta. Cílem je i zlepšení kvality života pacienta a zlepšení subjektivního vnímání zdravotní péče pacientem. Zdůraznil, že jde o motivaci pacientů na výsledku léčby. K tomu by měla směřovat výchova pacientů.

Využívají zdravotní pojišťovny dat o pacientech dostatečně?

S přednáškou „Možnosti využití dat na úrovni pacienta zdravotními pojišťovnami“ vystoupil docent Aleš Tichopád, z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. V úvodu svého vystoupení prohlásil, že zdravotní administrativní data, ve své podstatě, vyprávějí příběh o průběhu onemocnění. Jako jeden z pozitivních příkladů využívání dat uvedl Dánsko, které má vypracován jeden z nejobsáhlejších zdravotních registrů ve světě.

Konstatoval, že zdravotní údaje využíváme k posílení a rozvoji Dále hovořil k systému zdravotní péče a zároveň k poskytnutí nejlepší léčby každému jednotlivému pacientovi. V této souvislosti připomněl, jako vzor, Dánsko. Podle něho „Dánsko má jedny z nejkomplexnějších zdravotních údajů na světě, které pokrývají mnoho oblastí zdraví po dlouhou dobu. Všechny údaje jsou propojitelné díky dánskému národnímu jedinečnému občanskému registračnímu systému. To umožňuje používat dánská zdravotní data k vytváření nových znalostí a poznatků.”

Poté se věnoval konkrétním příkladům práce s daty u nás, které dokumentoval různými grafy, například, pokud jde o náklady na léčbu apod.

V této souvislosti dále poukázal na potřebu zajištění dostatečné míry pseudonymizace zdravotnických dat. Přičemž uvedl, že touto problematikou se nyní zabývá speciální tým na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Zároveň dodal, že v prvé řadě jde především o technickou dostupnost těchto dat, neboť jde, ve své podstatě, o různé, vícečetné soubory. Zdůraznil, že jde o interaktivní charakter práce, přičemž výzvy, které se týkají práce s daty, jsou především technického charakteru a těmi také zůstanou.

Koordinátor péče v českém zdravotnictví – co ukazují data?

Dalším řečníkem byl Marian Rybář z Odboru zdravotní péče Ministerstva zdravotnictví ČR, který hovořil na téma „Koordinátor péče v českém zdravotnictví – co ukazují data“. Nejprve poznamenal, že jako odborník na data, řadu let spolupracuje s Kanceláří zdravotního pojištění, a to právě na systému, jak pracovat s daty ve zdravotnictví. Načež poznamenal, že zatímco v průmyslu firmy využívají mnoha odborníků na práci s daty, když je potřebují, tak ve zdravotnictví tomu tak není. Vzápětí na to doporučil, že by se s celým systémem práce s daty ú nás pohnulo kupředu za předpokladu, že kdyby ve správních radách zdravotních pojišťoven byly zastoupení, kromě zdravotnického sektoru, i zástupci průmyslu, ale i samotných pojištěnců. To by, podle něho, přispělo ke zlepšení a zrychlení celého procesu c o nejlepšího využití práce s daty ve zdravotnictví.

Zároveň představil svůj náhled na cestu pacienta zdravotnickým systémem, z pohledu koordinátora péče. Uvedl, že pacient cestou potká řadu specialistů, ale určitou dobu to trvá, než se zahájí jeho léčba. Takže, podle něho, je nutné nejdříve vše změřit a prověřit, a poté najít řešení, jak tento proces co nejvíce zrychlit a zkrátit. Poté proces cesty pacienta systémem ilustroval na konkrét ním příkladu pacienta s karcinomem plic.

Plán na zavedení celonárodního online rezervačního systému,

S „Plánem na zavedení celonárodního online rezervačního systému“, půoté vystoupil docent Ján Mudra, zástupce ředitele Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, který se věnoval především problematice legislativy v českém zdravotnictví. Upozornil, že kontinuitu péče zajišťuje zákon 372/2011 Sb., § 28, svobodnou volba lékaře zákon 48/1997 Sb., § 11, a dostupnost péče zákon 48/1997 Sb., § 46, a zároveň i vyhláška 307/2012 Sb. Zároveň však poznamenal, že v praxi je dodržování těchto práv je komplikované, kvůli chybějícím nástrojům.

Dále se zaměřil na charakteristiku současného stavu, kdy pacient je „pošťákem“ informací mezi lékaři, přičemž chybí přehled termínů a kapacit, existují dlouhé čekací doby, což narušuje kontinuitu péče. Praktický lékař nemá přehled, zda pacient dostal potřebnou péči.

Přičemž, jako pozitivní příklady cesty pacienta zdravotnickým systémem, uvedl Dánsko, Nizozemsko a Estonsko, které podrobně ve svém vystoupení popsal.

Podle něho by se měl v České republice vytvořit jednotný portál, s tím, že by existoval on-line přehled volných termínů a kapacit, a zároveň by pacienti měli možnost zařídit si rezervaci v rámci systému, a to buď přímo nebo přes praktického lékaře, a to na základě vystavené žádanky. Současně připomněl, že je nutné nejdříve spustit pilotní projekt v jednom kraji, dále jej rozšířit na ambulantní specialisty, za další zapojit do systému i praktické lékaře, zubaře i laboratoře. Později by byl systém automatizován, a to podle naléhavosti jednotlivých případů. Úkolem ministerstva zdravotnictví by bylo koordinovat funkčnost tohoto systému.

Využití tohoto systému by, podle něho, bylo jasným benefitem pro pacienty. Jednak jednoduchým objednáním a časovou jistotou. Zároveň by systém umožnil účinnější využití kapacit, kratší čekací doby a lepší koordinace při výběru vyšetření.

Dále poznamenal, že lékaři odpadá telefonické objednávání, s tím, že praktický lékař pacienta vyšetří, indikuje a doporučí další postup. Zatímco ambulantní specialista indikuje další specializovaná vyšetření a následně pacienta léči.

Poté uvedl, že jde o politickou vůli prosadit jednotný systém! To je posadit zapojení všech zdravotnických zařízení, nebo alespoň těch, státem řízených, či placených z veřejného systému zdravotního pojištění. Dále je nutné vybudovat a udržovat sdílený registr volných kapacit, který by byl současně napojen na nemocniční a ambulantní informační systémy. Je potřeba nalézt i model financování systému. Smyslem celého systému je zlepšit kvalitu péče o pacienta.

Jak zapojit do primární péče lékárny

Farmaceut a novinář Stanislav Havlíček, ve své přednášce na téma „Jak zapojit do primární péče lékárny“, rovněž uvedl známý fakt, že během následujících 10 let odejde do důchodu více než polovina stávajících praktických lékařů. Načež, zároveň upozornil i na druhý problém, který se týká naší společnosti, to je stárnutí české populace. Konstatoval, že, podle statistických výpočtů, do roku 2050 budou u nás senioři tvořit téměř 29 % populace, což představuje přibližně 3 miliony lidí. Přičemž poznamenal, že jsou to lidé, kteří především potřebují mít zajištěn přístup k péči.

Poté uvedl, že dostupnost primární péče není v České republice rozložena rovnoměrně. Z hlediska dostupnosti lékařů nejvíce ohrožené jsou u nás příhraniční a periferní oblasti mezi jednotlivými kraji. Načež upozornil, že přes 920.000 lidí nemá svého praktického lékaře, přičemž z toho jde o 131.000 dětí. Zároveň k tomu dodal, že přitom u nás pracuje více než 9.600 lékárníků, kteří zůstávají nevyužitým zdrojem v českém systému zdravotní péče.

Načež podotkl, že lékárníci již dnes hrají klíčovou roli v systému péče o zdraví pacientů, a to v oblasti distribuce a výdeje léčiv. Zároveň plní roli edukace pacientů o správném užívání léků, poradenstvím o zdravém životním stylu a v rámci prevence, jako je odvykání kouření, hojení ran apod.

Podle Stanislava Havlíčka přes 9 tisíc vysokoškolsky vzdělaných lékárníků, má odborné znalosti, které lze jednoduše doplnit praktickými školeními pro konkrétní zdravotní úkony.

Přitom lékárníci jsou snadno dostupní kdykoli, což jim umožňuje oslovit pacienty, kteří by jinak péči nevyhledali. Načež upozornil, že rozšíření kompetencí lékárníků není o nahrazování praktických lékařů, ale jde o spolupráci ve prospěch pacientů!

Zahraniční zkušenosti by měli být, pro nás, příkladem!

Stanislav Havlíček dále poukázal na zkušenosti ze zahraničí, které ukazují, že lékárníci mohou úspěšně podporovat primární péči a zlepšovat zdraví populace. Vždyť očkování v lékárnách je běžnou praxí v mnoha evropských zemích, což zvyšuje dostupnost vakcinace pro širokou veřejnost.

Zároveň poznamenal, že lékárníci mohou očkovat v lékárnách proti covid-19 a chřipce v 15 zemích Evropy. Přitom lékárníci v lékárnách mohou očkovat proti dalším nemocem v 9 zemích Evropy. Jiní zdravotní pracovníci mohou očkovat v lékárnách ve 3 zemích Evropy. Přičemž dodal, že existuje i možnost očkovat mimo lékárnu, připomněl, že od roku 2020, v době pandemie covidu, to byla domovy důchodců, školy apod. Načež 10 % vakcín proti covid-19 a 29 % vakcín proti chřipce podali, během zimy 2022/23, lékárníci.

Pokud jde o systém očkování v lékárnách ve Francii, tak, díky očkování v jejich lékárnách, se ve Francii zvýšila proočkovanost proti chřipce o 10 %. Například v sezóně 2020/21 naočkovali francouzští lékárníci více než 3,7 milionu lidí proti chřipce. V lednu 2022 podali tito lékárníci 60 % vakcín proti covid-19. Dále upozornil, že v roce 2017 byl zahájen pilotní projekt očkování proti chřipce, a to v regionech Nouvelle-Aquitaine a Auvergne-Rhône-Alpes. V roce 2019 bylo uděleno povolení k očkování proti chřipce v lékárnách na celostátní úrovni. V roce 2023 došlo k dalšímu rozšíření pravomocí lékáren, a to k možnosti podávání všech vakcín i dětem od 11 let jejich věku.

Poznamenal rovněž, že očkování v lékárnách je nedílnou součástí strategie i ve Velké Británii, kde lékárny hrají klíčovou roli v očkování rizikových skupin. S tím, že detekce hypertenze v lékárnách ve Velké Británii přispívá k včasnému odhalení a prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Jde totiž o to, že pacientům ve věku 40+ let, se změří krevní tlak a jsou odkázáni k lékaři na potvrzení diagnózy.

Česká legislativa a nesouhlas některých lékařů brání očkování

Stanislav Havlíček dále uvedl, že pokud jde o očkování v lékárnách u nás, tak tomu brání česká legislativa a nesouhlas některých lékařů, a to přesto, že naši lékárníci jsou připraveni očkovat i u nás. Mimochode, tuto službu, by podle průzkumu, uvítala i přes polovina pacientů u nás. Faktem je, že 73,6 % respondentů vnímá lékárny jako dostupnější místo než ordinace praktických lékařů. Přičemž 54 % respondentů by se nechalo očkovat proškoleným lékárníkem proti chřipce. Přitom 49,3 % lékárníků má zájem o rozšíření odbornosti a absolvování vzdělávacího programu pro očkování.

Podle současné legislativy lékárníci nemohou porušit integritu kůže, například injekcí. Očkování není definováno v zákonech týkajících se lékařské péče. Vyhlášky upravující technické vybavení lékáren nepočítají s možností očkování. Navíc tomu brání i technické požadavky, jelikož aktuální prostory nejsou uzpůsobeny jako očkovací místa.

Stanislav Havlíček také uvedl, že systém vzdělávání, tj.  rekvalifikace a školení lékárníků je připravený, ale nejde zahájit bez platné legislativy. Pilotní projekt může, podle něho, otevřít cestu k dostupnějšímu očkování v lékárnách a ověřit jeho přínosy v praxi. Přínosy: Rychlé zhodnocení reálných podmínek, zvýšení proočkovanosti, podklad pro legislativní a organizační změny.

V závěru II. bloku vystoupila poslankyně Věra Adámková, která působí i jako lékařka v pražském IKEM, a která zdůraznila roli pacientů: „V našem zájmu má být vždy pacient. A chci připomenout, že zatímco někteří pacienti jsou zdravotníci, všichni zdravotníci jsou také pacienti. Proto nemám ráda to rozdělování – věřte, že zdravotníci uvažují globálně. Kdyby tomu tak nebylo, jednali by sami proti sobě, a to se neděje.“ Poslankyně Adámková dále upozornila i na vlastní zkušenost s koordinací péče: „Léta působím v největší transplantační nemocnici – v IKEMu, kde by bez koordinace a práce koordinátorů péče systém vůbec nemohl fungovat. Dlouhou dobu jsme měli pouze jednoho koordinátora, což vedlo k přetížení. Lékaři pak místo své odborné práce zajišťovali organizační úkony.“

Načež dodala, že IKEM má dnes několik desítek koordinátorů, s tím, že k tomu poznamenala, že role koordinátora, jako člověka, který lépe komunikuje s pacientem, pacient to m spočívá především v tom, že, jako člověk, lépe komunikuje s pacientem. Protože pacient koordinátorovi mnohdy řekne i údaje, které by lékaři nesdělil, například, že by je nepovažoval za důležité.

Zároveň zdůraznila, že řešením situace v českém zdravotnictví je posílení role praktického lékaře, jako člověka v systému, kde by se informace o pacientovi měly shromažďovat.

Máme vizi pro lepší organizaci péče o pacienty?

V odpolední části konference následoval III. blok, nazvaný „Máme vizi pro lepší organizaci péče o pacienty?“, ve kterém proběhla panelová diskuse účastníků konference s odborníky, to je především s přednášejícím, a zároveň i s přítomnými poslanci, jako zástupci politických stran, a to s cílem vyvolat neformální diskusi, během které účastníci konference, vůči řečníkům, pokládají otázky na témata, o nichž se během uplynulých dvou bloků nehovořilo, a přesto zdravotnickou veřejnost u nás velice zajímají.

Takže, máme-li zhodnotit význam uspořádání této konference, použijme slova profesorky Adámkové, že poděkování patří především spolku Mladí lékaři v tom smyslu, že, jako program konference navrhly témata, která jsou vysoce aktuální v posledních dvaceti letech současné medicíny.