Zhodnocení hospodářských výsledků českých zemědělců v loňském roce a výhledy jejich hospodaření na letošní rok – to byl hlavní námět tiskové konference, kterou včera, ve středu 22. března, uspořádal Zemědělský svaz ČR.

V úvodu konference viceprezident Agrární komory ČR a předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha oznámil, že podle interního šetření Zemědělského svazu ČR dosáhly oslovené zemědělské podniky v loňském roce průměrného čistého zisku 6.242 Kč na hektar. Načež dodal, že pokud se tento výsledek přepočte na výměru užívané zemědělské půdy v České republice, potom lze, za celé odvětví zemědělství za rok 2022, očekávat zisk až ve výši 22 mld. Kč. „To je výrazně více než v roce předchozím, kdy byl čistý zisk odvětví na úrovni 9,1 mld. Kč,“ zdůraznil.

Podle Martina Pýchy za mimořádným výsledkem stojí příznivý souběh dvou faktorů. Jednak, po mnoha letech stagnace, vloni došlo k růstu výkupních cen agrárních komodit, což se příznivě projevilo na tržbách. Zároveň ale uvedl, že ceny vstupů na nákladové straně sice také významně rostly, ale to se z větší části účetně promítne až do roku 2023. Zároveň dodal, že většina zemědělských podnikatelů totiž v loňském roce ještě používala osiva a hnojiva nakoupená za předkrizové ceny a také jim dobíhaly fixace nižších cen energií.

Ovšem, jak dále Martin Pýcha varoval, v letošním roce však tyto tržní trendy zafungují opačným způsobem. Takže, pokud se nic nečekaného nestane, lze letos předpokládat naopak dramatický propad hospodářského výsledku. Od podzimu loňského roku již výkupní ceny řady zemědělských produktů klesají, na druhé straně se do hospodaření naplno promítne loňský růst nákladů. Navíc, v důsledku radikální změny vládní agrární politiky produkční zemědělci od letoška přicházejí o významnou část dotací. Snížení dotací je navíc doprovázeno nárůstem povinností a omezení, které musí zemědělci plnit, což povede k dalšímu snižování příjmů a zvyšování nákladů. V zemědělství u nás podniká téměř 30.000 fyzických a právnických osob, které zaměstnávají přes 97.000 přepočtených pracovníků.

„Predikovaný nárůst zisku působí famózně, ale je to hra čísel, která ne zcela odpovídá realitě. Zemědělci mají ve skladech hnojiva, osiva a další vstupy za miliardy, které budou používat až letos, a proto je do loňských nákladů nemohli zaúčtovat. Tyto vstupy přitom byly nakupovány již za velmi vysoké ceny, což se negativně promítne až do letošního hospodaření. Připomínám, že ceny hnojiv, krmiv a osiv se vloni meziročně zvýšily o desítky až stovky procent. Růst ceny paliv a energií je všeobecné známý. Kvůli popsanému účetnímu časovému posunu nabídne reálnější srovnání až průměr hospodářského výsledku za roky 2022 a 2023,“ dále uvedl Martin Pýcha.

Rentabilita zemědělství se zlepšila až v posledních 10 letech

Zemědělský svaz ČR dále upozorňuje na skutečnost, že po vysoce ztrátových 90. letech se české zemědělství přehouplo do zisku zhruba od roku 2000. Situace se dále zlepšila po vstupu do EU v roce 2004, kdy i čeští zemědělci dosáhli na evropské dotace a znevýhodnění proti zahraničním konkurentům se částečně snížilo. Čeští zemědělci zároveň při této příležitosti konstatují, že proti „starým“ unijním zemím dodnes nedošlo k dorovnání výše dotací a také u většiny agrárních komodit jsou ceny placené českým zemědělcům pod evropským standardem. Až v poslední 10 letech začalo odvětví vykazovat solidní rentabilitu s průměrným ročním ziskem přes 11 mld. korun.

Podnikatelský důchod není zisk

Martin Pýcha v další části tiskové konference uvedl, že se zisk po zdanění u nás často zaměňuje za podnikatelský důchod, který zveřejňuje Český statistický úřad na konci března. Načež přítomným novinářům promítl graf, který ukazuje, jak je to ve skutečnosti s výší zisku a výší podnikatelského důchodu, viz graf. Přičemž, podle něho, jde o to, že podnikatelský důchod obsahuje kromě zisku také prostředky na investice a odměnu podnikatelů – fyzických osob, tedy ekvivalent mezd vyplácených právnickými osobami svým zaměstnancům.

Podle Zemědělského svazu ČR na závěr roku 2022 a v 1. čtvrtletí 2023 již dochází k poklesu výkupních cen zemědělských produktů. Například již klesly ceny u pšenice, řepky olejky nebo jablek, a naopak stagnují ceny mléka a brambor. Čeští zemědělci tvrdí, že ceny masa zatím neklesají, což je dáno historicky velmi nízkými výkupními cenami, které se po dobu dvaceti i více let téměř nezměnily. Podle nich, jejich výše byla neudržitelná. Takže jak dále říkají, muselo dojít buď k navýšení ceny nebo k ukončení živočišné výroby, což se, podle Martina Pýchy, bohužel také děje. „Dochází k omezení živočišné výroby, která ustupuje mnohem rentabilnější rostlinné výrobě. Zejména pšenici a řepce, které se stále vyplatí pěstovat i kvůli vysokým evropským a světovým cenám těchto komodit,“ říká Martin Pýcha.

Zemědělské výkupní ceny stále rostou pomaleji než inflace

Podle Martina Pýchy růst cen potravin české zemědělce netěší. Přitom oni jsou ti poslední, kdo s tím může něco dělat. Jsou nejslabším článkem dodavatelského řetězce, a jejich vliv na koncové ceny (pro spotřebitele) je malý, dodává. Načež dále upřesnil, že „jen největších 10 obchodních řetězců mělo, v roce 2021, roční tržby 415 mld., což je 2,5x více, než kolik utržili všichni čeští zemědělci dohromady – 160 mld. I ty největší zemědělské podniky při vyjednávání o ceně čelí mnohonásobně větší tržní síle. Navíc výkupní cena samotného zemědělského produktu je obvykle někde na úrovni 20-30 % toho, co zaplatí koncový zákazník.“

Změna dotací se negativně dotkne asi 2000 podniků

V nepříznivém výhledu na letošní rok je třeba zohlednit dopad nové agrární politiky. Podle studie, kterou si nechal Zemědělský svaz ČR zpracovat u poradenské společnosti KPMG, budou mít změny vládní dotační politiky, účinné od letošního roku, negativní dopad na přibližně 2000 zemědělských podniků. Změnou jsou zasaženy především střední a větší podniky (kategorie ekonomické velikosti X-XIV podle databáze FADN), které aktuálně zajišťují 77 % zemědělské produkce v Česku.

Hlavním problémem je změna parametrů tzv. redistributivní platby. Jejím původním smyslem je dorovnávat ekonomické nevýhody malých zemědělců, jelikož ti nemohou využívat takových úspor z rozsahu jako větší podniky. Podle Martina Pýchy Česká republika zvolila, v rámci EU, téměř nejvyšších 23 % redistributivní platby, což je změnou velmi radikální a jdoucí proti stávající struktuře českého zemědělství. Těžištěm zemědělské produkce jsou zde na rozdíl od západní Evropy relativně větší podniky, kterým vláda vzala významnou část podpory. To bude v krátkém až střednědobém horizontu ohrožovat jejich konkurenceschopnost, a povede ke zpomalení investic a snižování náročných typů produkce, jako je maso, ovoce nebo zelenina. Načež Martin Pýcha zdůraznil, že „výsledkem této politiky bude navýšení objemů dovozů, a s tím spojená nejistota výše cen a dostupnosti potravin v ČR.“ Poté ještě dodal, že „nezanedbatelný je ekologický dopad nadbytečných dovozů.“