V poslední době zaznívají stále častěji vyjádření týkající se omezení finanční podpory pro zpracovatelský průmysl, uvádí ve své tiskové zprávě Potravinářská komora ČR (PK ČR). Podle těchto názorů bylo v rámci dotačních titulů na zpracování potravin v minulých letech již alokováno dostatečné množství finančních prostředků a podporu zpracovatelského průmyslu je třeba dále snižovat. Opak je ale pravdou. Na podporu zpracování potravin byly v rámci dotačních titulů určeny jen jednotky procent, zbytek šel do zemědělství.

„Podpora zpracovatelského průmyslu stále není dostatečná a neumožňuje dosažení srovnatelné konkurenceschopnosti s konkurenty z ostatních členských zemí,“ upřesnil ředitel pro programování a strategii PK ČR Miroslav Koberna.

Podle něho se, na tato nesprávní tvrzení, které nyní ve veřejném prostoru zaznívají, dá odpovědět, že v rámci národních dotací (rámec cca 5 mld. Kč, pro zpracovatele cca 700 mil. Kč) byli zpracovatelé podpořeni v úrovni cca 14 % z celkového objemu. V rámci PRV (Programu rozvoje venkova) celkový objem na období cca 122 mld. Kč, zpracovatelé (5,745 mld. Kč modernizace, 2,574 MLD Kč inovace) tedy 8,319 mld. Kč celkem (nutno brát v úvahu, že z těchto opatření čerpají i zemědělci na své projekty na zpracování, ale opačně to nefunguje). Tedy zpracovatelé byli podpořeni na úrovni 6,76 % celkového rozpočtu. Zdá se to snad někomu moc? Položil si, v rámci těchto čísel, řečnickou otázku ředitel PK ČR Miroslav Koberna.

Podle Potravinářské komory ČR, pokud chceme zvýšit soběstačnost v zemědělství a v zásobování potravinami a snížit závislost na dovozech, je v každém případě třeba dále podporovat zpracovatelský průmysl. Např. v produkci mléka vyvážíme skoro 25 % suroviny a dovážíme zpět hotové výrobky, možná právě z české suroviny. Takže z národních zdrojů podporujeme chov krav a výrobu mléka a vytvořená přidaná hodnota při zpracování zůstává mimo Českou republiku, a to není dobře. Pokud chceme zvyšovat soběstačnost ve výrobě potravin, musíme zvyšovat podíl kvalitních českých výrobků na tuzemském trhu, a to se bez investic do zpracování, do inovací a nových výrobků neobejde. Jinak se budeme čím dál více stávat „banánovou“ republikou, která ve velkém vyváží suroviny a dováží zpracované výrobky. Možná to někomu vyhovuje, ale rozhodně to neprospívá ani saldu českého agrárního obchodu, ani renomé České republiky, která byla vždy vyhlášená svými potravinářskými výrobky, a v konečném důsledku ani českým daňovým poplatníkům.

Podle Potravinářské komory ČR nejde jen o mléko. Vyváží se živý skot, prasata obiloviny a řepka. Pokud máme zpracovatelské kapacity, není důvod je nevyužívat a neprodukovat české potraviny. Navíc potravináři jdou s dobou, investují do nových technologií, inovací ve výrobě i do nových výrobků, které odpovídají trendům dnešní doby ať už jde o snižování obsahu citlivých živin, jako jsou tuk, cukr nebo sůl, nebo o přidávání prospěšných složek jako je třeba vláknina nebo nejrůznější vitamíny a stopové prvky, nebo o snižování energetické náročnosti výroby, snižováni využíváni plastů ve výrobě apod. Pokud nebudeme investovat právě do těchto nových potravinářských trendů, může se nám velmi lehce stát, že za pár let budou takto inovované výrobky na trhu pouze od zahraničních výrobců, protože spotřebitel je bude požadovat a u nás nebude nikdo, kdo by je vyráběl.

„Opravdu nedává smysl vyvářet živá zvířata a dovážet maso, vyvážet mléko a dovážet sýry a jogurty, vyvážet obiloviny a dovážet pekařské a další výrobky z obilovin. Vyvážíme komodity, a dovážíme výrobky, které dokážeme, a mnohdy kvalitněji, vyrobit sami. Místo českých potravin, tak čeští spotřebitelé nakupují výrobky ze zahraničí ale z české suroviny,“ upřesnila prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová.

Česká republika patří v bezpečnosti potravin mezi nejlepších 5 států na světě, hodnoceno bylo 113 zemí. To je skvělá správa, máme být skutečně na co pyšní. Zatímco Německo skončilo na 13. místě a například Slovensko až na čtyřicátém, Česká republika je v první pětce zemí s nejlepším indexem, hned za Finskem, Irskem, Nizozemskem a Rakouskem, konstatují čeští potravináři.

Proč tedy dovážíme maso z Polska nebo dokonce ze zámoří, ovoce a zeleninu z Afriky a tak dále? Ptají se!

„Pojďme tedy znovu prodiskutovat možnost, že podporu produkce z národních zdrojů zacílíme pouze na surovinu, která je zpracována v České republice, a nikoliv vyvážená do zahraničí. Domácí zpracování domácích surovin v tuzemsku by nepochybně výrazně pomohlo zvyšování žádané soběstačnosti a snížení závislosti na dovozech a pomohlo by uspokojit poptávku českých zákazníků po českých potravinách,“ navrhuje Dana Večeřová.