Zúčastnil jsem se spolu s kolegy již více než desítek konferencí a jednání na toto téma, ale v tak krásném prostředí jsme ještě nerokovali. Prostředí krásné, ale ani to nezměnilo nic na faktu, že z výsledku jednání radost moc nemáme. Nechápeme, jak je možné bez výsledku rokovat o stejném tématu téměř dvacet let – po takovou dobu platí dočasná vyhláška o úrazovém pojištění a nikdo není schopen s tím něco udělat – taková je totiž síla peněz.

Pro ty, kteří nejsou do problému zasvěceni, trochu historie:

V roce 1993, protože žádný zákon nebyl, byla dočasně vydána vyhláška č. 125/1993 Sb., pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. I když se naše odbory bránily a chtěly samostatnou, tripartitně spravovanou úrazovou pojišťovnu, tak vliv lobbistů byl silnější a odškodňování pracovních úrazů získala Česká pojišťovna a Kooperativa pojišťovna – prý ale dočasně. Pro počátek jejich podnikání si nic lepšího nemohly tyto pojišťovny přát. Každý zaměstnanec byl ze zákona při podpisu pracovní smlouvy automaticky pojištěn, skoro veškerou agendu o pojištění vedli zaměstnavatelé, celé riziko nesl stát a tak nezbývalo nic jiného, než jenom vybírat peníze.  A těch bylo dost -  skoro šest miliard. Z této částky si pojišťovny nechaly 29% na režii, tj. asi dvě miliardy, něco málo zaplatily chudákům postiženým pracovním úrazem a zbytek daly do státního rozpočtu, kde se tyto peníze rozplynuly v nekonečnu.
Už je vám jasné, proč nebylo možné s dočasným řešením této situace něco udělat a proč s tím není možné hnout ani teď, i když se všichni odborníci shodují, že to takhle dál prostě již nejde?! Peníze rozhodují, a i když byla postupně snížena  marže pojišťoven z 29% na 25%, a dále na 13,5%, a snad teď i na 9%, ale je to pořád spousta peněz a ty mají ohromnou sílu.
Už, už se zdálo, že v roce 2006 se po dohodě odborů, vlády a zaměstnavatelů stane správcem úrazového pojištění zaměstnanců Česká správa sociálního zabezpečení – zákon č.266/2006 Sb. byl schválen, podepsán prezidentem, ale znovu zaúřadovala ta tajemná síla peněz, která dobrou věc zhatí. Platnost zákona, který již vyšel ve sbírce zákonů, byla odložena nejdříve o dva roky a později tak, že zákon není platný dodnes. Prý je špatný a je nutná malá novelizace – přesná citace slov pana ministra Drábka.
Tak ta „malá“ novelizace zákona 266/2006 Sb. byla vytvořena a předložena odborné veřejnosti k posouzení.  Tam ale vyvolala nečekaně velký odpor, a to tak velký, že i Rada vlády pro BOZP  se postavila proti tomuto znění. Z iniciativy členky této Rady vlády paní Bc. Libuše Bělohlávkové, a pod záštitou místopředsedy Senátu parlamentu ČR pana ing. Zdeňka Škromacha, se proto konala tato konference, na níž měli vystoupit a také vystoupili zastánci i odpůrci této novelizace zákona č. 266/2006 Sb.  Musíme předem podotknout, že odpůrců bylo daleko více. Je to docela logické, a máme i podezření, že novela byla udělána schválně  špatně z jednoduchého důvodu.Bude znovu  nutné odložit platnost zákona č. 266/2006 Sb., a tím se nepřeruší tok peněz do výše jmenovaných pojišťoven.
Spolu s kolegy jsme si vyslechli řadu názorů i protichůdných, některé nás i zaujaly, nezměnily ale naše stanovisko, které od počátku prosazuje náš odborový svaz.  Chceme pouze jednu, tripartitně spravovanou pojišťovnu.  To znamená, že by se na správě pojišťovny podíleli zaměstnavatelé, odbory a  stát. Dále chceme, aby se případný přebytek z plateb využil ve prospěch rehabilitace zaměstnanců poškozených úrazem, protože zdraví, to je to nejdůležitější.

Ing. Jaromír Šedivec, svazový inspektor BOZP – OSPZV – ASO ČR, člen Rady vlády ČR pro BOZP